|
|
Potravinová pomoc a potravinové banky v boji proti chudobě v České republice
PAPÁČKOVÁ, Lucie
Diplomová práce na téma Potravinová pomoc a potravinové banky v boji proti chudobě v České republice má snahu nahlédnout do problematiky chudoby a představit potravinovou pomoc a potravinové banky v České republice jako možný nástroj v boji proti ní. Cílem práce je představit činnost potravinových bank v České republice, popsat jejich strukturu, poukázat na význam potravinové pomoci, na důležitost spolupráce mezi potravinovými bankami a organizacemi, které bojují proti hladu a chudobě, seznámit s projektem PEAD Evropské unie a v neposlední řadě představit řízení potravinové banky. První část práce vystihuje základní problematiku, zabývá se chudobou, koncepty chudoby a měřením chudoby, neboť právě tyto přímo souvisí s potravinovou pomocí a jsou propojeny s myšlenkou potravinových bank. Přibližuje pojmy spojené s chudobou jako je materiální deprivace či sociální vyloučení a poukazuje na skutečnost, že chudobu je potřeba vnímat i v širších souvislostech a zaměřit se i na další dimenze chudoby jako je zdraví, vzdělání, přístup ke službám a bezpečnost. Druhá část práce se již konkrétně věnuje potravinové pomoci a projektu potravinových bank. Zaměřuje se na právo na jídlo jako nárok všech lidí na plné zachování lidských práv v oblasti jídla a výživy, definuje lidská práva se zaměřením na práva sociální, včetně legislativní úpravy práva na jídlo v mezinárodních dokumentech. V této části jsou rovněž představeny druhy a formy potravinové pomoci a celosvětové organizace bojující proti hladu a chudobě. Podrobněji se práce zabývá evropskou potravinovou pomocí, představuje činnost Fondu evropské pomoci nejchudším osobám a také Operační program potravinové a materiální pomoci v České republice. Zvláštní pozornost je věnována projektu potravinových bank, jejich poslání a cílům, soustřeďuje se na činnost potravinových bank v České republice, popisuje jejich strukturu, řízení a poukazuje na význam potravinové pomoci a na důležitost spolupráce mezi potravinovými bankami a organizacemi, které bojují proti hladu a chudobě. Tato diplomová práce přináší ucelené informace o problematice potravinové pomoci a projektu potravinových bank v boji proti chudobě a může přispět k pochopení významu této pomoci.
|
|
|
Ústavní výchova
PAPÁČKOVÁ, Lucie
Tato bakalářská práce má za úkol seznámit čtenáře s ústavní výchovou v České republice, která je vykonávána v zařízeních patřících do rezortu Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva školství, tělovýchovy a sportu. Ústavní výchova je jedním z nejzávažnějších opatřeních, kterým může stát zasahovat do rodinných vztahů. Nezletilé děti mají právní nárok na zabezpečení řádné výchovy a všestranného rozvoje. Pokud rodiče či bližší rodina není schopna tento právní nárok plnit, pak nastupuje na řadu stát, který má povinnosti zajistit takovému dítěti náhradní výchovné prostředí, a to buď svěřením dítěte do péče fyzické osoby, svěřením dítě do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a v případě nezbytnosti, pak také nejzávažnějším opatřením nařízením ústavní výchovy. Přednost má vždy individuální péče před ústavní, ať už u jiné fyzické osoby, poručníka nebo pěstouna. Zákon také přesně definuje, kdy je možné přistoupit ke krajnímu řešení a nařídit ústavní výchovu. Vzhledem k závažnosti tohoto opatření, přísluší toto rozhodnutí pouze soudům. Žádná jiná státní či nestátní instituce takovou pravomoc nemá. Tato práce má za úkol představit ústavní výchovu a ochranu dětí v České republice, zejména pak poukázat na roztříštěnost systému ústavní výchovy. Stěžejní část této práce popisuje proces nařizování ústavní výchovy a především její realizaci v jednotlivých ústavních zařízeních, která jsou diferencována podle věku dětí, podle jejich fyzických a psychických schopností a podle důvodů, proč bylo o ústavní výchově rozhodnuto. Prioritou by vždy měl být zájem a blaho dítěte. Tato práce rovněž poukazuje na nedostatky ústavní výchovy, především na nedostatečnou spolupráci orgánu sociálně-právní ochrany dětí a ústavních zařízení, omezenou spolupráci mezi jednotlivými vládními resorty, nedostatečnou sanaci rodiny, či nízký počet terénních sociálních pracovníků a soudců. V neposlední řadě zmiňuji i úspěchy, které s sebou přinesla transformace ústavní výchovy, zejména přeměna na malá zařízení rodinného typu, která jsou obklopená sítí služeb pro rodiny umístěných dětí, pro děti samotné, ale i pro další rodiny, které se ocitnou v tíživé situaci. Ne všechny děti je možné umístit do náhradní rodinné péče, ne všechny rodiny se podaří sanovat. Zejména pro některé starší děti a děti, které za sebou mají specifickou životní zkušenost (týrání, opakované vracení z náhradní rodiny), je ústavní zařízení prostředím, kde se cítí bezpečněji a kde mohou naplnit svou potřebu patřit do skupiny vrstevníků. Ve své práci jsem rovněž chtěla upozornit na současný systém péče o děti a mládež, který neřeší období po odchodu mladého člověka z ústavní výchovy, ačkoli toto období osamostatňování se je nejdůležitější etapou pro jejich budoucí život.
|
host ::
RSS.