|
|
Vyšší územní samosprávné celky v České republice a na Slovensku
Caletka, Stanislav ; Bureš, Jan (vedoucí práce) ; Just, Petr (oponent) ; Outlý, Jan (oponent)
Předkládaná práce se zabývá vznikem a fungováním vyšších územních samosprávných celků v České republice a na Slovensku. Obsahuje informace o vývoji územního členění v bývalém Československu v letech 1918 - 1993, s důrazem na zavedení krajského zřízení v období komunistického režimu. Práce detailně popisuje proces vytváření krajské úrovně samosprávy v 90. letech 20. století v České republice a na Slovensku. Po roce 1993 probíhaly v parlamentech obou zemí debaty ohledně nejvhodnějšího modelu územně správního uspořádání. V České republice byly zvažovány varianty zemského zřízení a krajského zřízení, na Slovensku naopak varianty župního zřízení či krajského zřízení. Území České republiky bylo nakonec rozděleno do 14 vyšších územních samosprávných celků (13 krajů a Hlavní město Praha), území Slovenska do 8 krajů. Při zpracovávání tématu autor vychází především z detailní analýzy příslušných návrhů zákonů a ze stenografických protokolů z debat ohledně vyšších územních samosprávných celků v zákonodárných sborech obou států. Právě parlamenty jsou pro proces vytváření územního členění zcela zásadními aktéry. Vyšší územní samosprávné celky v podmínkách unitárních států totiž představují spíše uměle vytvářené jednotky vzniklé ze správních důvodů, než přirozené či historické regiony. Jejich vznik proto souvisí...
|
|
|
Vyšší územní samosprávné celky v České republice a na Slovensku
Caletka, Stanislav ; Bureš, Jan (vedoucí práce) ; Just, Petr (oponent) ; Outlý, Jan (oponent)
Předkládaná práce se zabývá vznikem a fungováním vyšších územních samosprávných celků v České republice a na Slovensku. Obsahuje informace o vývoji územního členění v bývalém Československu v letech 1918 - 1993, s důrazem na zavedení krajského zřízení v období komunistického režimu. Práce detailně popisuje proces vytváření krajské úrovně samosprávy v 90. letech 20. století v České republice a na Slovensku. Po roce 1993 probíhaly v parlamentech obou zemí debaty ohledně nejvhodnějšího modelu územně správního uspořádání. V České republice byly zvažovány varianty zemského zřízení a krajského zřízení, na Slovensku naopak varianty župního zřízení či krajského zřízení. Území České republiky bylo nakonec rozděleno do 14 vyšších územních samosprávných celků (13 krajů a Hlavní město Praha), území Slovenska do 8 krajů. Při zpracovávání tématu autor vychází především z detailní analýzy příslušných návrhů zákonů a ze stenografických protokolů z debat ohledně vyšších územních samosprávných celků v zákonodárných sborech obou států. Právě parlamenty jsou pro proces vytváření územního členění zcela zásadními aktéry. Vyšší územní samosprávné celky v podmínkách unitárních států totiž představují spíše uměle vytvářené jednotky vzniklé ze správních důvodů, než přirozené či historické regiony. Jejich vznik proto souvisí...
|
|
|
Teorie koalic a koaliční vztahy na regionální úrovni
Švec, Kamil ; Říchová, Blanka (vedoucí práce) ; Dvořáková, Vladimíra (oponent) ; Outlý, Jan (oponent)
Předkládaná disertační práce se zabývá procesem formování vlád na regionální úrovni. Na příkladu České republiky analyzovala sestavování exekutivních koalic v krajích - vyšších územně samosprávných celcích. Text sleduje čtyři volební období: 2000-2004, 2008-2008, 2008-2012 a po volbách v roce 2012. Snahou disertační práce bylo odpovědět na otázku, jaké faktory jsou důležité pro ustavování vlád na regionální úrovni a jaká specifika tento proces má, na rozdíl od úrovně celostátní. Na úrovni celostátního vládnutí je proces formování vlád zpracován poměrně obsáhle, nicméně na úrovni regionů, resp. substátní rovině je aplikace teoretických poznatků obtížná a neplatí pro ni stejná pravidla. Teoretický rámec je široký. Při analýze je třeba zohlednit teorii voleb druhého řádu. Voliči preferují odlišné politické strany, než ve volbách prvního řádu. Druhou rovinou teoretického zázemí jsou teorie her a racionální volby. Díky nim je možné uvažovat o zisku (payoff) jednotlivých aktérů, z něhož mají svůj užitek (utility). Stěžejní je teorie koalic, zabývající se procesem formování vlád. Práce představila základní modely koaličních uspořádání, jak naformulovali jednotliví autoři. Pracuje zejména s minimal winning coalition, formulovanou Williamem Rikerem v roce 1962, minimal winning coalition s nejmenším počtem mandátů,...
|
host ::
RSS.