|
|
Strukturní a metamorfní vývoj kontaktní aureoly krkonošsko-jizerského plutonického komplexu
Olšanská, Irena ; Verner, Kryštof (vedoucí práce) ; Štědrá, Veronika (oponent)
Krkonošsko-jizerský plutonický komplex je jedním z nejrozsáhlejších kompozitních plutonů v Českém masivu. S jeho vmístěním je spojený vznik strukturní a termální aureoly, jejíž projevy jsou patrné zejména v horninách severní a jižní části oblasti. V této práci je zkoumán vliv kontaktní metamorfózy v těchto horninách. Informace o projevech metamorfních procesů v dílčích partiích příkontaktní zóny krkonošsko-jizerského plutonu jsou součástí několika prací, avšak žádná práce se doposud nevěnuje kontaktní metamorfóze v této oblasti vyčerpávajícím způsobem. Cílem této práce bylo uceleně interpretovat kontaktní metamorfózu, spojenou s vmístěním plutonického komplexu a implikovat tyto poznatky v diskusi o procesech a mechanismu jeho vmístění. V horninách kontaktní aureoly krkonošsko-jizerského plutonického komplexu (KJPK) byly rozpoznány relikty variské regionální metamorfózy, která byla spojena s tvorbou regionálních metamorfních staveb S1 a S2. Původní minerální asociace a deformační stavby byly v příkontaktní zóně KJPK o průměrné šířce 1 km heterogenně přetištěny účinky kontaktní metamorfózy, jejíž intenzita nabývá směrem k intruzivnímu kontaktu. V minerálních asociacích kontaktně metamorfovaných hornin se objevují charakteristické minerály jako je cordierit, andalusit a vzácně pak sillimanit. Částečné...
|
|
|
Frekvence změn v normálních a obrácených polaritách geomagnetického pole
Olšanská, Irena ; Kletetschka, Günther (vedoucí práce) ; Pruner, Petr (oponent)
Práce sestává z rešeršní a praktické části. Rešeršní část práce si klade za cíl shrnout některé základní poznatky o magnetickém poli Země a umožnit tak lepší porozumnění problematice inverzí jeho polarity. Zahrnuje historii zkoumání geomagnetického pole, klíčové teorie, fyzikální veličiny, magnetické vlastnosti minerálů a nastiňuje poznatky paleomagnetismu Praktická část část se věnuje analýze inverzí geomagnetického pole. Zaměřuje se se na inverze za posledních 157,53 milionů let (Gee a Kent, 2007) a porovnává doby trvání normálních a reverzních polarit a obou typů dohromady. Jako metodu jsem pro tento cíl použila statistických metod (gaussovo rozdělení a četnost). Použité metody ukázaly, že průměrná délka doby mezi inverzemi je pro normální 124 000, pro reverzní 450 000 a pro oba typy 287 000 let. V posledních 80 milionech let se objevuje trend zkracování intervalů. Na základě srovnání četnosti period jsem došla k následujícím výsledkům. Oba typy nejčastěji trvají kolem 350 000 let. Kratší periody než 350 000 let se vyskytují spíše jen u normálních polarit, oproti tomu delší periody se vyskytují u obou typů polarit s podobnou četností.
|
host ::
RSS.