|
|
Vývoj nových postupů léčby B buněčných malignit pomocí imunoterapie založené na geneticky modifikovaných T lymfocytech
Novotná, Natálie ; Otáhal, Pavel (vedoucí práce) ; Šmahel, Michal (oponent)
CAR T buněčná terapie představuje slibnou metodu v léčbě hematologických malignit. Genová imunoterapie využívá speciálně upravené T buňky, které na svém povrchu exprimují chimerní antigenní receptor (CAR). Modifikované T lymfocyty jsou schopny na základě specifických povrchových markerů rozpoznat a zničit cílové buňky. Ačkoli se CAR T buněčná terapie využívá v klinické praxi, existuje řada omezení, která snižují její účinnost. Cílem diplomové práce je prozkoumání nových možností zefektivnění celé terapie prostřednictvím endogenní sekrece interleukinů (IL 21) pod kontrolou inducibilních promotorů, a tím posílit perzistenci a expanzi CAR T buněk tímto účelem byly zkonstruovány inducibilní expresní systémy obsahující gen pro CAR19 receptor specificky rozpoznávající molekulu CD19 a gen pro interleukin umístěný pod inducibilními promotory NFAT nebo NR4A. Sestavené vektory byly elektroporovány do PBMC buněk s využitím PiggyBac transpozonového systému pro dosažení stabilní exprese buněčnou linií RAMOS byla získána data měřením na průtokovém cytometru a metodou ELISA. Na základě výsledků je patrné, že stimulované CAR T buňky jsou schopny generovat vyšší koncentrace interleukinů, kde klíčovým faktorem pro jejich produkci je mimo jiné i vhodně zvolený promotor. V další fázi výzkumu byla potvrzena důležitost pozice...
|
|
| |
|
|
Význam lipidového složení membrán pro rozvoj Alzheimerovy choroby
Novotná, Natálie ; Rudajev, Vladimír (vedoucí práce) ; Hanousková, Barbora (oponent)
Lipidy jsou základní složkou buněčných membrán a jejich homeostáza hraje významnou roli v rozvoji Alzheimerovy choroby. Agregace a neurotoxické působení amyloidu β, především Aβ42, na membránu neurálních buněk, se jeví jako stěžejní pro patologické změny mozkové tkáně vedoucí k její degeneraci a ztrátě kognitivních funkcí. Komplexním vztah mezi amyloidem β a lipidy potvrzuje také skutečnost, že membránové lipidy se nepodílí pouze na navázání peptidu na membránu, ale rovněž regulují sestřih amyloidového prekurzorového proteinu, tedy samotnou biosyntézu β amyloidu. Mezi nejvýznamnější vazebné partnery Aβ42 patří gangliosidy, zejména gangliosid GM1, ale také sfingomyelin a cholesterol. Naproti tomu glycerofosfolipidy ovlivňují především samotný proces tvorby proteinu.
|
host ::
RSS.