|
|
Prostor jako paradigma výuky
Bureš, Jan ; Müller, Rudolf (oponent) ; Kristek, Jan (vedoucí práce)
Projekt řeší budovu nové Fakulty architektury VUT. Řešené území se nachází v jednom z kampusů VUT mezi ulicemi Údolní, Úvoz a Tvrdého. Koncepce nové fakulty architektury je řešena jako vztah vyučujících a studentů. Specifikem vzdělávání architektů je ateliérová výuka historicky odkazující k beaux art akademiím. Ateliér je zde komunitním prostorem, kde se studenti učí od svého „mistra“, ale především také jeden od druhého. Projekt řeší vztah prostorů studentů a vyučujích, který se setkává v ústřední „tovární“ hale, která oba světy propojuje.
|
|
|
Prostor jako paradigma výuky
Vašička, Pavel ; Müller, Rudolf (oponent) ; Rozwalka, Szymon (vedoucí práce)
Celý návrh je založen na prolínání exteriéru do interiéru, veřejnosti s akademiky a na celkovém prolínání jednotlivých prostorů. Konstrukce vytváří přesně definovaný, přísný rastr, který je ale členěn tak, aby návštěvník, či uživatel mohl pocítit v každé části budovy jiné pocity. V budově se tedy střídají velkorysé převýšené prostory, s dlouhými prostory přes jedno podlaží. V projektu jsou umístěna i dvě venkovní atria, která zasahují do hmoty a dále na ně navazují atria vnitřní. Lehká předsazená fasáda je tvořena polykarbonátovými deskami, které sjednocují všechny tři části přístavby v jeden celek. V několika místech je vytvořen větší výřez polykarbonátem, který opět spojuje exteriér s interiérem. Pohled zevnitř ven má být abstraktní, díky předsazené fasádě. V místech výřezů se pak z abstrakce stává konkrétní pohled, který má ideově vstupovat do interiéru a dle uspořádání výřezů plynule procházet skrze budovou.
|
|
|
Architektura extrému
Nohejl, Jakub ; Müller, Rudolf (oponent) ; Kaftan, Martin (vedoucí práce)
Nehostinné prostředí horských hřebenů bylo po dlouhou dobu lidské civilizace považováno za neobyvatelné. Nepříznivé počasí s extrémními výkyvy a složitá dostupnost odradila mnoho zájemců o rozvoj této lokality. I přesto zde na vznikly objekty, které se snaží nepřízni počasí vzdorovat. Jedním z příkladů je i nekrytá Chata na Rozcestí, nacházející se na hřebenu Krkonoš v nadmořské výšce 1 349 m n.m. Bezmála 90 let vytrvale bojuje se zdejším nehostinným prostředím, s cílem poskytnout kolemjdoucím turistům úkryt a občerstvení. Všechny dosavadní stavby však časem na nepřízeň počasí doplatily. Vzhledem k vysokým nárokům na provoz současného objektu je ze strany provozovatele velký zájem chatu přestavět. Návrh Chaty na Rozcestí přináší nový pohled na problematiku této lokality. V reakci na okolní krajinný kontext přírodního dědictví Krkonošského národního parku pracuje nejen s povětrnostními vlivy, ale také otázkou udržitelnosti a soběstačnosti.
|
|
|
Krajina pretvorená
Kažimír, Oliver ; Müller, Rudolf (oponent) ; Mléčka, Jan (vedoucí práce)
Krajina je pretváraná v čase - človekom a sama sebou. Človek ju prispôsobil svojim potrebám - materiálnym, fyzickým a duchovným. Význam krajiny a vzťah človeka k nej je premenlivý. Miesto bývalého ťažobného lomu Bankov obsahuje viac vrstiev, ktoré boli prekryté antropogénnou činnosťou. Pôvodná krajina niesla silný duchovný význam prepísaný do pútnej cesty lemovanej sakrálnymi objektami, ktoré identifikovali človeka s krajinou a miestom. Exploatácia krajiny však mení jej hodnoty. Ťažba spôsobila stratu pôvodných stôp v krajine - nielen stratu ich hmotnej podstaty, ale najmä významovej. Miesto sa uzatvára do seba a vzťah človeka k nemu sa vytratil. Počas ťažby si krajina prešla radikálnou zmenou morfológie - vytvorila sa fascinujúca a dynamická geologická diverzita, ktorá utvára špecifický charakter miesta. Je opusteným, tajomným územím vyvolávajúcim protichodné pocity nebezpečia a upokojenia zároveň. Percepia a prežívanie krajiny je motívom obnovy, ktorá sa týka človeka - jednotlivca. Práca chápe obnovu ako ozdravnú premenu organizmu, ktorou je aj po ťažbe zotavujúca sa krajina. Čas, priestor a životné podmienky sú činiteľmi prirodzenej obnovy krajiny, z ktorej koncept analogicky čerpá inšpiráciu pre fyzickú a duševnú obnovu človeka v tomto mieste, a to odhalením a znovuinterpretovaním stratených hodnôt, skrz ktoré sa človek bude s miestom identifikovať a prežívať ho.
|
|
|
Jak budeme společně vyrůstat?
Polanská, Andrea ; Müller, Rudolf (oponent) ; Kratochvíl, Jan (vedoucí práce)
Má diplomová práce vychází z předdiplomového projektu, jehož téma bylo „Jak budeme spolu žít?“. Projekt byl založen na spolupráci celého ateliéru a jeho výsledkem byla teoretická část, koncepční a urbanistické řešení. V teoretické části jsme provedli výzkum a vytyčení 3 základních pojmů - reciprocita, globalizace, udržitelnost. Následně jsme náš výzkum aplikovali pro řešení konkrétní lokality, kterou je areál bývalého cukrovaru ve Šlapanicích. Cílem společného konceptu je bořit hranice mezi mladými a starými, jednotlivci a rodinami. Koncept je založen na zpochybňování konvenčních způsobů života. Proto námi navržené urbanistické řešení lze popsat jako rozmanité, založené na koexistenci a budování mezigeneračních vztahů mezi lidmi. V závěru předdiplomové práce nám vyvstaly 3 otázky - Jak budeme spolu bydlet?, Jak budeme spolu pracovat?, Jak budeme spolu vyrůstat?. A právě poslední otázka se stala tématem mé závěrečné diplomové práce. Cílem mé diplomové práci je tuto otázku proměnit v konkrétní návrh mateřské školy ve spojení s bydlením pro seniory. Navržený soubor staveb by měl podněcovat k vzájemným interakcím. Nabídnout prostor pro společné trávení času, aby se vytvářela sociální síť pro mezigenerační život, díky které jsou komunity atraktivnější. Nejde tedy jen o samotné spojení seniorů a dětí z mateřské školy, ale o vytvoření komunity. Rovněž se v rámci úvah o udržitelné budoucnosti a společného žití navracím, tak jako tomu bylo v minulosti, k blízkému soužití s přírodou. Protože toto souznění může vyřešit některé z palčivých otázek světa udržitelným způsobem.
|
|
|
Prostor jako paradigma výuky
Cingeľ, Adam ; Müller, Rudolf (oponent) ; Rozwalka, Szymon (vedoucí práce)
Fakulta architektúry ako celok nie je len obyčajným priestorom pre výuku študentov, je sama sebou vzorom a ukazuje svoje možnosti. Mala by využívať svoj potenciál a umožniť užívateľom na vlastnej koži pocítiť rôzne typy priestorov. Oproti ostatným je fakulta architektúry výnimočná práve v tom že má možnosť využiť vlastné priestory ako samotný vzor k výuke.
|
|
|
Studenti sobě - Studentské centrum Poříčí
Urbánek, Libor ; Müller, Rudolf (oponent) ; Makovský, Zdeněk (vedoucí práce)
Projekt řeší návrh studentského bydlení pro dvě stě studentů, návrh stravovacího zařízení s výdejem 800 obědů za den. Návrh musí dále zajistit patřičnou kapacitu podzemních parkovacích stání. Objekt je situován na nárožní parcele mezi ulicemi Vídeňská a Táborského nábřeží. Je navržen jako konstrukční troj-trakt s vnitřním atriem otevřeným směrem k nábřeží. Atrium je myšleno jako hlavním místem pro setkávání a komunikaci ubytovaných studentů. Budova má dvě podzemní patra a sedm nadzemních pater.
|
|
|
Jak budeme společně vyrůstat?
Polanská, Andrea ; Müller, Rudolf (oponent) ; Kratochvíl, Jan (vedoucí práce)
Má diplomová práce vychází z předdiplomového projektu, jehož téma bylo „Jak budeme spolu žít?“. Projekt byl založen na spolupráci celého ateliéru a jeho výsledkem byla teoretická část, koncepční a urbanistické řešení. V teoretické části jsme provedli výzkum a vytyčení 3 základních pojmů - reciprocita, globalizace, udržitelnost. Následně jsme náš výzkum aplikovali pro řešení konkrétní lokality, kterou je areál bývalého cukrovaru ve Šlapanicích. Cílem společného konceptu je bořit hranice mezi mladými a starými, jednotlivci a rodinami. Koncept je založen na zpochybňování konvenčních způsobů života. Proto námi navržené urbanistické řešení lze popsat jako rozmanité, založené na koexistenci a budování mezigeneračních vztahů mezi lidmi. V závěru předdiplomové práce nám vyvstaly 3 otázky - Jak budeme spolu bydlet?, Jak budeme spolu pracovat?, Jak budeme spolu vyrůstat?. A právě poslední otázka se stala tématem mé závěrečné diplomové práce. Cílem mé diplomové práci je tuto otázku proměnit v konkrétní návrh mateřské školy ve spojení s bydlením pro seniory. Navržený soubor staveb by měl podněcovat k vzájemným interakcím. Nabídnout prostor pro společné trávení času, aby se vytvářela sociální síť pro mezigenerační život, díky které jsou komunity atraktivnější. Nejde tedy jen o samotné spojení seniorů a dětí z mateřské školy, ale o vytvoření komunity. Rovněž se v rámci úvah o udržitelné budoucnosti a společného žití navracím, tak jako tomu bylo v minulosti, k blízkému soužití s přírodou. Protože toto souznění může vyřešit některé z palčivých otázek světa udržitelným způsobem.
|
|
|
Architektura extrému
Nohejl, Jakub ; Müller, Rudolf (oponent) ; Kaftan, Martin (vedoucí práce)
Nehostinné prostředí horských hřebenů bylo po dlouhou dobu lidské civilizace považováno za neobyvatelné. Nepříznivé počasí s extrémními výkyvy a složitá dostupnost odradila mnoho zájemců o rozvoj této lokality. I přesto zde na vznikly objekty, které se snaží nepřízni počasí vzdorovat. Jedním z příkladů je i nekrytá Chata na Rozcestí, nacházející se na hřebenu Krkonoš v nadmořské výšce 1 349 m n.m. Bezmála 90 let vytrvale bojuje se zdejším nehostinným prostředím, s cílem poskytnout kolemjdoucím turistům úkryt a občerstvení. Všechny dosavadní stavby však časem na nepřízeň počasí doplatily. Vzhledem k vysokým nárokům na provoz současného objektu je ze strany provozovatele velký zájem chatu přestavět. Návrh Chaty na Rozcestí přináší nový pohled na problematiku této lokality. V reakci na okolní krajinný kontext přírodního dědictví Krkonošského národního parku pracuje nejen s povětrnostními vlivy, ale také otázkou udržitelnosti a soběstačnosti.
|
|
|
Prostor jako paradigma výuky
Vašička, Pavel ; Müller, Rudolf (oponent) ; Rozwalka, Szymon (vedoucí práce)
Celý návrh je založen na prolínání exteriéru do interiéru, veřejnosti s akademiky a na celkovém prolínání jednotlivých prostorů. Konstrukce vytváří přesně definovaný, přísný rastr, který je ale členěn tak, aby návštěvník, či uživatel mohl pocítit v každé části budovy jiné pocity. V budově se tedy střídají velkorysé převýšené prostory, s dlouhými prostory přes jedno podlaží. V projektu jsou umístěna i dvě venkovní atria, která zasahují do hmoty a dále na ně navazují atria vnitřní. Lehká předsazená fasáda je tvořena polykarbonátovými deskami, které sjednocují všechny tři části přístavby v jeden celek. V několika místech je vytvořen větší výřez polykarbonátem, který opět spojuje exteriér s interiérem. Pohled zevnitř ven má být abstraktní, díky předsazené fasádě. V místech výřezů se pak z abstrakce stává konkrétní pohled, který má ideově vstupovat do interiéru a dle uspořádání výřezů plynule procházet skrze budovou.
|
host ::
RSS.