Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 6 záznamů.  Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Fenotyp melanocytů za fyziologických a patologických podmínek
Strnadová, Karolína ; Lacina, Lukáš (vedoucí práce) ; Mokrý, Jaroslav (oponent) ; Balvan, Jan (oponent)
Neopomenutelnými reprezentanty buněčných populací kůže, kromě dominantních keratinocytů a fibroblastů, jsou také melanocyty. Melanocyty jsou pigmentové buňky, jejichž primární funkcí je produkce pigmentu melaninu, který je důležitý pro ochranu keratinocytů před škodlivým ultrafialovým zářením. Nadměrné vystavení tomuto záření je rizikovým faktorem pro vznik kožních nádorů včetně maligního melanomu kůže, při kterém dochází k patologické transformaci melanocytů v buňky melanomu. Předložená disertační práce pojednává o studiu melanocytů a zaměřuje se na 4 tematické okruhy spojené zejména s jejich patologiemi. V prvním tematickém okruhu je do souvislostí dána zvyšující se incidence maligního melanomu kůže se stárnutím populace. Jednou z příčin se zdá být častější výskyt prozánětlivého ladění tkání ve stárnoucím organismu. Toto ladění připravuje vhodné prostředí pro vývoj nádoru. Druhý tematický okruh se orientuje na nové přístupy, které by mohly rozšířit škálu diagnostických metod pro časnou detekci maligního melanomu. První metodicky využívá detekci prozánětlivých molekul v těle pacienta, např. v době diagnózy. Bylo zjištěno, že vyšší sérové hladiny IL-6 nebo IL-8 korelují s nepříznivou prognózou pacienta. Druhý přístup se opírá o možnosti detekce nádorových buněk a možnosti jejich odlišení od buněk...
Role exozomů v progresi, diagnostice a léčbě mozkových nádorů
Vaníková, Lucie ; Zíková, Martina (vedoucí práce) ; Lacina, Lukáš (oponent)
Nedávné studie potvrdily význam extracelulárních vezikulů, zejména exozomů, při vývoji mnoha vážných onemocnění. Značná pozornost byla věnována především vlivu exozomů na biologické děje rámci nádorových onemocnění mozku. Exozomy zprostředkovávají mezibuněčnou komunikaci v mikroprostředí nádoru transportem biomolekul. Nejčastěji přenášejí různé druhy ribonukleových kyselin, konkrétně například microRNAs, které v cílových buňkách ovlivňují signální dráhy související s růstem nádoru. Exozomy hrají proto významnou roli v proliferaci a diferenciaci nádorových buněk, v tvorbě táz a v rezistenci nádoru vůči chemoterapii nebo záření. Vzhledem k jejich malé velikosti mohou exozomy procházet hematoencefalickou bariérou, a tak podporovat progresi nádoru. Předmětem bakalářské práce je shrnutí současných poznatků o roli exozomů v progresi, diagnostice a léčbě mozkových nádorů.
Studium epitelově mezenchymových interakcí v nádorech vycházejících z dlaždicových epitelů
Kodet, Ondřej ; Lacina, Lukáš (vedoucí práce) ; Borovanský, Jan (oponent) ; Ehrmann, Jiří (oponent)
Tato dizertační práce je tematicky věnována epitelově mezenchymovým interakcím v nádorech vycházejících z dlaždicových epitelů a to včetně minoritní buněčné populace (melanocytů) zastoupené v tomto epitelu. Navazuje také na předchozí studie na téma glykobiologie, resp. studium endogenních lektinů, galektinů, v dlaždicobuněčných karcinomech hlavy a krku. Galektiny reprezentují v současném pojetí buněčné a zejména pak nádorové biologie molekuly s nezanedbatelným potenciálem. Účastní se kromě regulace pre- i postnatální homeostázy v normálních tkáních také mnoha dějů patologických, jako jsou autoimunitní reakce či maligní bujení. V této práci jsme prokázali přítomnost galektinu-1 a -2 a jejich glykoligandů v interfazických a mitotických jádrech, kde se mohou podílet na regulaci buněčného cyklu. Dále jsme prokázali galektin-9 jako poměrně citlivý znak přechodu normálního epitelu v dysplastický dlaždicový epitel v oblasti hlavy a krku. Epitelově mezenchymové interakce reprezentují mechanizmy odpovídající za dynamické udržování homeostázy organizmu jak během prenatálního vývoje, postnatálního růstu, tak i během cyklické obměny některých tkání. Účastní se i fáze hojení, ale také hrají významnou úlohu v procesu nádorové transformace, progrese a metastazování. Tyto interakce napomáhají utvářet specifické...
Studium epitelově mezenchymových interakcí v nádorech vycházejících z dlaždicových epitelů
Kodet, Ondřej ; Lacina, Lukáš (vedoucí práce) ; Borovanský, Jan (oponent) ; Ehrmann, Jiří (oponent)
Tato dizertační práce je tematicky věnována epitelově mezenchymovým interakcím v nádorech vycházejících z dlaždicových epitelů a to včetně minoritní buněčné populace (melanocytů) zastoupené v tomto epitelu. Navazuje také na předchozí studie na téma glykobiologie, resp. studium endogenních lektinů, galektinů, v dlaždicobuněčných karcinomech hlavy a krku. Galektiny reprezentují v současném pojetí buněčné a zejména pak nádorové biologie molekuly s nezanedbatelným potenciálem. Účastní se kromě regulace pre- i postnatální homeostázy v normálních tkáních také mnoha dějů patologických, jako jsou autoimunitní reakce či maligní bujení. V této práci jsme prokázali přítomnost galektinu-1 a -2 a jejich glykoligandů v interfazických a mitotických jádrech, kde se mohou podílet na regulaci buněčného cyklu. Dále jsme prokázali galektin-9 jako poměrně citlivý znak přechodu normálního epitelu v dysplastický dlaždicový epitel v oblasti hlavy a krku. Epitelově mezenchymové interakce reprezentují mechanizmy odpovídající za dynamické udržování homeostázy organizmu jak během prenatálního vývoje, postnatálního růstu, tak i během cyklické obměny některých tkání. Účastní se i fáze hojení, ale také hrají významnou úlohu v procesu nádorové transformace, progrese a metastazování. Tyto interakce napomáhají utvářet specifické...
Glykobiologie epidermis za fyziologických a patologických podmínek
Lacina, Lukáš ; Smetana, Karel (vedoucí práce) ; Zámečník, Josef (oponent) ; Arenberger, Petr (oponent)
Lidská epidermis exprimuje galektin-1, -3 a -7. Galektin-1 a jeho vazební partneři jsou exprimováni v jádrech buněk velmi blízkých či totožných s kmenovými buňkami epidermis. Exprese galektinu-3 je závislá na stupni diferenciace buněk jak in situ tak in vitro. Podobná závislost platí i pro vazebná místa pro tento galektin.. Exprese galektinu-7 není podmíněna stupněm diferenciace keratinocytů. Výskyt vazebných míst pro tento galektin nebyl v lidské kůži pozorován. Galektin-2 je exprimován v jádrech fibroblastů zejména ve stresových podmínkách Exprese galektinů a jejich glykoligandů v bazaliomu a psoritickém ložisku odráží stupeň jejich diferenciace. Za důležitou považujeme absenci galektinu-7 a vazebných míst pro galektin-3 v epitelových buňkách bazaliomu. Vysoce typickým znakem je zmnožení galektinu-1 ve stromatu bazaliomu a v psoriatické dermis. Byl rovněž zjištěn vztah mezi stupněm diferenciace buněk spinaliomu a expresí galektinu-7. Tato závislost však nemá vztah k přežití pacientů. Prioritními nálezy je zjištění, že fibroblasty ze stromatu lidských bazalionů a spinaliomů jsou histologicky aktivní a jsou schopny významně ovlivnit fenotyp normálních keratinocytů směrem k buňkám nádorovým.

Viz též: podobná jména autorů
1 Lacina, Ladislav
3 Lacina, Lubor
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.