|
|
Steroidní metabolom a vícečetné těhotenství
Černý, Andrej ; Pařízek, Antonín (vedoucí práce) ; Hubka, Petr (oponent) ; Kiss, Imrich (oponent)
Steroidy mohou být dle místa působení rozděleny do 2 skupin - intracelulární a extracelulární. Intracelulární fungují jako transkripční faktory, ovlivňují expresi genů. Mají tzv. genomový efekt, kterého účinek je pomalý. Extracelulární - negenomové steroidy po vazbě na neurotransmiterové receptory na cytoplazmatické membráně ovlivňují propustnost iontových kanálů. Proto je účinek rychlejší. Označujeme je jako neuroaktivní steroidy (produkované v různých tkáních organismu nebo podávané zevně) nebo neurosteroidy (produkované buňkami nervového systému). Některé neuroaktivní steroidy a jejich metabolity (např. progesteron) jsou důležitým faktorem v procesu stabilizace těhotenství. Jiné poruchy steroidů se podílejí na vzniku celého spektra těhotenských komplikací, jako například předčasný porod, preeklampsie, Intrahepatální cholestáza v těhotenství apod. Ve spolupráci s Oddělením steroidů a proteofaktorů Endokrinologického ústavu v Praze se zaměřujeme na studium vícečetného těhotenství z pohledu steroidního metabolomu. Dosavadní dostupné práce neposkytly ucelený pohled na steroidom u matek a plodů vícečetného těhotenství. Náš výzkum se snažil objasnit vztah mezi plody a matkou z pohledu metabolismu steroidů. Klíčová slova: steroidní metabolom, neuroaktivní steroidy, těhotenské komplikace, vícečetné...
|
|
|
Management sestupu pánevních orgánů s využitím ultrazvukové diagnostiky
Smažinka, Martin ; Kališ, Vladimír (vedoucí práce) ; Hubka, Petr (oponent) ; Urdzík, Peter (oponent)
Studie hodnotící kvalitu života shodně ukazují, jak velký a početný problém je pro ženy sestup pánevních orgánů a s ním spojených symptomů. Proto je dlouhodobě vyvíjena snaha o vytvoření optimálních postupů, a to včetně operačních, s minimem komplikací, jak operačních, tak pooperačních. Původně prováděné operace pro sestup pánevních orgánů (dále POP - pelvic organ prolapse) se postupně opouštějí či modifikují, některé se stávají obsolentními. Nové materiály, zvláště umělé, přinesly nové možnosti v řešení POP. Bohužel, přinesly také nové komplikace, které znamenají nutnost pečlivě tyto operace zvažovat. Celosvětově se převážně urogynekologické týmy snaží posunout management POP. Na našem pracovišti v posledních letech, stejně jako na mnoha dalších po celém světě provádíme laparoskopickou sakrokolpopexi (LSK SKP), která je aktuálně vnímána jako zlatý standard operační léčby. Hlavním cílem této dizertační práce bylo ověřit operační postupy používané v našem centru se zaměřením na důležitost ultrasonografického vyšetření v předoperačním a pooperačním období a při dlouhodobém sledování ověřit jeho limity a možnosti. Dalším cílem bylo stanovení incidence náhodných asymptomatických premaligních a maligních lézí u žen podstupujících POP rekonstrukční operaci se zachovanou dělohou a zhodnocení role...
|
|
|
Rizika zranění a jejich analýza v české parkourové komunitě
Hubka, Petr ; Gryc, Tomáš (vedoucí práce) ; Bačáková, Radka (oponent)
Název: Rizika zranění a jejich analýza v české parkourové komunitě Cíle: Hlavním cílem této práce je zjistit jaká akutní zranění se objevují u parkouristů na rekreační a vrcholové úrovni, při jakých situacích a porovnat úrazovost těchto dvou skupin. Metody: Hlavní použité metody byly analýza, syntéza a dotazníkové šetření. Zkoumané subjekty byli parkouristé ve věku 15 a více let. Pomocí dotazníkového šetření byly zjištěny hlavní informace o úrazech rekreačních i vrcholových parkouristů. Výsledky: 90% parkouristů utrpělo alespoň jedno zranění za poslední 3 roky tréninku parkouru. Průměrný počet zranění soutěžících parkouristů za 3 roky tréninku parkouru je 3,03 a průměrný počet zranění nesoutěžících parkouristů za 3 roky tréninku parkouru je 2,77. Nejčastější druh poranění při parkouru je poranění kloubu tj. u 44 % (n= 57 odpovědí). Nejčastější dovedností, při kterých vznikají v parkouru úrazy jsou salta, tj. 36 % (n= 40 odpovědí), a skoky (precision, tictac, catleap a jiné), tj. 32 % (n= 36 odpovědí). Nejčastější místo, kde vznikají v parkouru úrazy je venkovní prostředí, tj. u 57% (n= 66 odpovědí). Nejčastějším poraněným segmentem těla při parkouru je hlezenní kloub (n= 50 odpovědí). Nejčastější příčinou vzniku zranění v parkouru je nesoustředění/nepozornost tj. u 21% (n= 34 odpovědí). I přes...
|
|
|
Variace abnormalit foramen obturatum a retropubického prostoru a jejich vztah ke komplikacím páskových operací
Hubka, Petr ; Mašata, Jaromír (vedoucí práce) ; Smetana, Karel (oponent) ; Krofta, Ladislav (oponent)
Úvod: Znalosti anatomie jsou zásadní při zaváděních nových operačních metod. Zejména se pak uplatní při řešení operačních komplikací u operací s omezeným operačním polem, kdy omezený přístup následné řešení komplikací ztěžuje. Předpokládalo se, že se běžné anatomické variace budou podílet na rozdílné úspěšnosti operace a že právě těmito variacemi je možné vysvětlit operační komplikace. Metodika: Během pitevních cvičení bylo pitváno padesát ženských kadaverů a byly zkoumány tahuprosté pásky TVT-S H, TVT-S U, TVT Abbrevo a Ajust. Byl vytvořen popisný systém pro určení polohy pásky v prostoru ve vztahu k referenčním bodům. Během anatomické pitvy pak byla lokalizována páska, její případný kotvící mechanismus a její vztah ke klíčovým anatomickým strukturám. Výsledky: Běžnou anatomickou odchylkou v souboru byla corona mortis s četností 72 %. V obturatorním kanálu byl ve 40 % pozorován preperitoneální tuk, který někteří autoři považují za první stupeň obturátorové hernie. Správná fixace pásky TVT-S H byla dosažena v 53,6 %. V 10,5 % došlo k poranění močového měchýře. V případě pásky TVT-S U bylo dosaženo správné fixace v 63,8 %. Ve dvou případech byl zavaděč v těsném kontaktu s anastomózou zvanou corona mortis. V případě pásky TVT Abbrevo byla páska v 81,25 % dostatečně dobře zavedena do oblasti foramen obturatum,...
|
|
|
Variace abnormalit foramen obturatum a retropubického prostoru a jejich vztah ke komplikacím páskových operací
Hubka, Petr ; Mašata, Jaromír (vedoucí práce) ; Smetana, Karel (oponent) ; Krofta, Ladislav (oponent)
Úvod: Znalosti anatomie jsou zásadní při zaváděních nových operačních metod. Zejména se pak uplatní při řešení operačních komplikací u operací s omezeným operačním polem, kdy omezený přístup následné řešení komplikací ztěžuje. Předpokládalo se, že se běžné anatomické variace budou podílet na rozdílné úspěšnosti operace a že právě těmito variacemi je možné vysvětlit operační komplikace. Metodika: Během pitevních cvičení bylo pitváno padesát ženských kadaverů a byly zkoumány tahuprosté pásky TVT-S H, TVT-S U, TVT Abbrevo a Ajust. Byl vytvořen popisný systém pro určení polohy pásky v prostoru ve vztahu k referenčním bodům. Během anatomické pitvy pak byla lokalizována páska, její případný kotvící mechanismus a její vztah ke klíčovým anatomickým strukturám. Výsledky: Běžnou anatomickou odchylkou v souboru byla corona mortis s četností 72 %. V obturatorním kanálu byl ve 40 % pozorován preperitoneální tuk, který někteří autoři považují za první stupeň obturátorové hernie. Správná fixace pásky TVT-S H byla dosažena v 53,6 %. V 10,5 % došlo k poranění močového měchýře. V případě pásky TVT-S U bylo dosaženo správné fixace v 63,8 %. Ve dvou případech byl zavaděč v těsném kontaktu s anastomózou zvanou corona mortis. V případě pásky TVT Abbrevo byla páska v 81,25 % dostatečně dobře zavedena do oblasti foramen obturatum,...
|
host ::
RSS.