|
|
Ohlasy dekonstrukce v recentní historiografii dějin umění
Grygarová, Dominika ; Kubík, Viktor (vedoucí práce) ; Rakušanová, Marie (oponent)
Diplomová práce si klade za cíl zmapovat recepci dekonstrukce v současné historiografii dějin umění a představit důsledky tohoto kritického způsobu myšlení pro disciplínu dějin umění. Termín dekonstrukce je rozlišen na (1) původní filosoficko- kritické psaní Jacquesa Derridy a (2) na metodu, která se od konce 70. let aplikovala do literárních věd, a poté i do dalších humanitních oborů, včetně dějin umění. První, teoretickou částí práce je úvod do Derridova myšlení, epistomologie a strategie dekonstrukce. Druhá část práce se zaměřuje na promítnutí epistemologické proměny a začlenění impulsů dekonstruktivní kritiky do dějin umění. Po zasazení "dekonstruktivních" dějin umění do vývoje disciplíny a po výkladu dekonstrukce v některých uměleckohistorických metodologických příručkách práce přistupuje ke konkrétním dílům historiků umění a jejich individuálnímu zpracování podnětů filosofického přístupu dekonstrukce - Donalda Preziosiho, Normana Brysona, Michael Ann Hollyové, Keitha Moxeyho, přehledově pak zmiňujeme vybranou problematiku u W. J. T. Mitchella, Craiga Owense, Rosalind Kraussové, Stephena Melvilla, Donalda Crimpa, Davida Carriera nebo Victora Burgina. Oproti původní derridovské dekonstrukci nacházíme v její aplikované podobě (dějiny umění, literární věda) několik zásadních proměn. Práce v závěru...
|
|
|
Působení fotografií přirozeného a nepřirozeného lesního prostředí na náladu a kognitivní výkon člověka
Arnot, Tomáš ; Hůla, Martin (vedoucí práce) ; Grygarová, Dominika (oponent)
V současné době pozorujeme sílící trend stěhování lidí do větších měst. Člověk má menší kontakt s přírodou než dříve a nejnovější výzkumy ukazují, že toto je problém. Shrnujeme zde závěry provedených studií, které dokazují pozitivní efekt přírodního prostředí na psychologii a fyziologii člověka. Naše práce je zaměřena na efekt vylepšení nálady a kognitivních schopností díky působení stimulu. Výzkum probíhal distančně prostřednictvím dotazníků. Respondenty (N=600) jsme vystavili fotografiím čtyř typů lesního prostředí a zkoumali rozdíl ve skóre pomocí standardizovaných metod STROOP testu a POMS-SF. Při navrhování designu naší studie jsme se inspirovali provedenými výzkumy. Originální přístup spočíval v rozlišení lesního prostředí na typy listnaté a jehličnaté, respektive přirozené a nepřirozené. Ptali jsme se respondentů, jak se jim líbí venkovní prostředí, kterému byli předtím vystaveni. Díky tomu jsme mohli při vyhodnocování výsledků zjistit, jestli souvisí efekt stimulu na náladu a kognici s libostí. Závěry diplomové práce naznačují, že všechny typy lesního prostředí mají efekt na náladu při srovnání s městem jako kontrolním stimulem. Neprokázal se efekt stimulu na kognitivní schopnosti, což mohlo být způsobené nedostatečným vyčerpáním respondentů. Pozorovali jsme velké rozdíly mezi libostí...
|
|
|
Zakoušení uměleckého díla jako vědecký a metodologický problém: nové výzvy "vědy o subjektivitě" založené na neurovědách a fenomenologii
Grygarová, Dominika ; Rakušanová, Marie (vedoucí práce) ; Horáček, Jiří (oponent) ; Hampejs, Tomáš (oponent)
česky Předkládaná disertační práce zpracovává téma výzkumu zkušenosti/zakoušení uměleckých děl za pomocí metod kognitivních věd a fenomenologie. Práce výběrově shrnuje dosavadní výzkum umělecké zkušenosti na poli dějin a teorie umění, a především kognitivních neurověd umění. Práce identifikuje zásadní redukci prožitku, který s sebou metodologie kognitivních neurověd umění přináší. Dále teoreticky promýšlí možnosti interdisciplinárního spojení s fenomenologií, která naopak popisuje zkušenost nereduktivně, z perspektivy první osoby. Disertace identifikuje základní konceptuální problémy tohoto interdisciplinárního projektu a pomocí neurofenomenologie navrhne řešení. Disertace pak ve své experimentální části představuje některé výsledky vlastních neurozobrazovacích studií, které zkoumaly prožitky diváků při sledování uměleckých děl, a sice jak z hlediska konkrétních výsledků, tak z hlediska metodologie. Nakonec představím návrh neurozobrazovacího experimentu inspirovaného neurofenomenologií, který bude pomocí fenomenologických introspektivních a dotazovacích metod v kombinaci s naměřenými objektivními daty cílit na získávání propracovaných a zřejmě dosud nejspolehlivějších subjektivních dat a následně i verističtějších výsledků získaných z objektivních metod.
|
|
|
Zvířata jako člověkem prioritně vnímané stimuly
Kočková-Amortová, Eliška ; Landová, Eva (vedoucí práce) ; Grygarová, Dominika (oponent)
Prioritně vnímané stimuly jsou podněty, které člověk vnímá přednostně, a to proto, že mají nějakou emoční valenci. Často to bývají stimuly, které pro pozorovatele značí potenciální nebezpečí, jako jsou například nebezpečná zvířata. Prioritní vnímání je u člověka zajištěno speciálními okruhy mozku, které vznikly v průběhu evoluce a jejich obdoby se vyskytují i u fylogeneticky starších linií tetrapod. Tato práce si klade za cíl popsat neurální mechanismy prioritního vnímání, srovnat a shrnout tři metodické přístupy, které se touto problematikou zabývají, a dále také shrnout poznatky, které byly těmito metodickými přístupy získány ve studiích, které se prioritním vnímáním potenciálně nebezpečných stimulů zabývaly.
|
|
|
Ohlasy dekonstrukce v recentní historiografii dějin umění
Grygarová, Dominika ; Kubík, Viktor (vedoucí práce) ; Rakušanová, Marie (oponent)
Diplomová práce si klade za cíl zmapovat recepci dekonstrukce v současné historiografii dějin umění a představit důsledky tohoto kritického způsobu myšlení pro disciplínu dějin umění. Termín dekonstrukce je rozlišen na (1) původní filosoficko- kritické psaní Jacquesa Derridy a (2) na metodu, která se od konce 70. let aplikovala do literárních věd, a poté i do dalších humanitních oborů, včetně dějin umění. První, teoretickou částí práce je úvod do Derridova myšlení, epistomologie a strategie dekonstrukce. Druhá část práce se zaměřuje na promítnutí epistemologické proměny a začlenění impulsů dekonstruktivní kritiky do dějin umění. Po zasazení "dekonstruktivních" dějin umění do vývoje disciplíny a po výkladu dekonstrukce v některých uměleckohistorických metodologických příručkách práce přistupuje ke konkrétním dílům historiků umění a jejich individuálnímu zpracování podnětů filosofického přístupu dekonstrukce - Donalda Preziosiho, Normana Brysona, Michael Ann Hollyové, Keitha Moxeyho, přehledově pak zmiňujeme vybranou problematiku u W. J. T. Mitchella, Craiga Owense, Rosalind Kraussové, Stephena Melvilla, Donalda Crimpa, Davida Carriera nebo Victora Burgina. Oproti původní derridovské dekonstrukci nacházíme v její aplikované podobě (dějiny umění, literární věda) několik zásadních proměn. Práce v závěru...
|
host ::
RSS.