|
|
Intervenční opatření Evropské unie na trhu zemědělských komodit
Polívka, Petr ; Drozen, František (vedoucí práce) ; Turnerová, Lenka (oponent) ; Šroller, Josef (oponent) ; Běhal, Josef (oponent)
Obecně je zemědělství předmětem silné regulace ve většině vyspělých států a zvláště pak Evropské unii. Většinou se tato regulace, doprovázená vysokými dotacemi, obhajuje sezónností zemědělství, podporou venkova, zachováním pracovních míst a paradoxně také existencí zahraničních dotací a podpor. Původním smyslem Společné zemědělské politiky bylo zvýšit příjmy zemědělců. Proto začaly být zemědělské výrobky dotovány. Zlepšení podmínek prodeje vedlo k růstu produkce, neboť zemědělci mohou vydělat s podporami více. Rozšiřují tedy osevní plochy a především přecházejí na intenzivnější metody produkce, vyšší mechanizaci a investice do zpracování. To má za následek i růst zpracovatelského sekundárního sektoru. Ovšem tato situace nastoluje zásadní problém: vyšší produkce zemědělců vyvolaná dotacemi vede k převisu nabídky na trhu a poklesu cen. Pokles cen tak nakonec vrátí příjmy na původní úroveň. Na to vlády reagují zavedením minimálních výkupních cen. Vyšší cena sníží množství prodaných zemědělských komodit. Ačkoli vlády mohou zavést minimální ceny, jen těžko lze zavést minimální množství odběru. Koloběh nadprodukce a dotací tak opět není úspěšně vyřešen. Existuje několik možností, jak zareagovat. Exportní podpory (tzn. subvencované vývozy a udělování vývozních licencí) vede ve své podstatě k vývozu problému do jiné země. Dalším "řešením" je zavedení dovozních restrikcí a to buď množstevních nebo uvalením cla. Exportní podpory bohužel zase přinášejí problémy tuzemským zemědělcům a dovozní restrikce mohou vést k odvetným opatřením, nehledě na to, že se by se všechny státy měly řídit dohodami v rámci WTO. Poslední používanou možností je intervenční nákup přebytečných komodit a jejich zničení nebo prodej "pod cenou". V rámci celé EU neustále probíhá další intenzivní debata o komplexní reformě SZP a způsobu jejího financování. Prioritou se stává nikoliv kvantita, ale kvalita produkce. Zároveň se do popředí stále více dostává problematika rozvoje venkova. Zjednodušeně je podle autora v evropských podmínkách současnosti regulace zemědělství nutná, ovšem v jiných dimenzích, než je současně nastaveno ve společné zemědělské politice EU. Není nevyhnutelná proto, že je specifickým oborem, ale spíše z důvodu zpomalení importu levných, nekvalitních a nebezpečných potravin a také pro udržení rozumného vývoje migrace obyvatel z venkova do měst a s tím souvisejících následků. Konkrétně je přístup EU k zásahům na trhu ukázán na intervenčních opatřeních prováděných na trzích zemědělských komodit v EU a ČR. Vzhledem k tomu, že legislativa vytvořená v této oblasti je neuvěřitelně rozsáhlá a mechanizmus intervenčních opatření je ve své podstatě pro jednotlivé komodity stejný, autor zašel do podrobností na ukázce intervenčních opatření na trhu másla. Konfrontovány byly tržní ceny másla a jeho intervenčně nakoupená množství v jednotlivých členských zemích EU. Pro srovnání situace na trzích v EU byly nejprve vybrány ceny let 2005 a následně 2006 a 2007 ze všech členských států, kterých se týkají intervenční opatření s máslem. Autor dospěl k poznání, že až na několik výjimek ceny na trzích s máslem v členských státech Unie jsou velmi podobné a to i v nově přistoupivších zemích. V České republice intervenuje na zemědělském komoditním trhu Státní zemědělský intervenční fond. Ten vykupuje zemědělské přebytky vyvolané nadprodukcí a pak se je snažní rozprodat za co nejvyšší cenu. Ztráta z intervenčních operací činí několik miliard korun za rok. Po vstupu ČR do EU v dubnu 2004 nebyly výrobní ani obchodní subjekty zainteresované na intervenčních dotacích v nemléčné oblasti, i přes relativně dobrý přístup k informacím, dobře připraveny. V oblasti másla nebyla situace tak špatná, protože se jedná především o velké výrobní podniky se silným zázemím a informovaným vedením těchto firem. V roce 2005 přijal SZIF 26 nabídek od tří subjektů a nakoupil celkové množství 795,1 t másla (po odečtení vráceného zboží, jež nesplňovalo kvalitativní nebo hmotnostní podmínky). Hodnota skladovaného másla byla 69 335 000 Kč včetně DPH. V roce 2006 byly nákupy másla zahájeny Komisí podobně jako v předcházejícím roce až na počátku dubna. Bylo to opět způsobeno příliš vysokou cenou na trhu, ve vztahu k nové, o 7 % nižší intervenční ceně. V době od 3.4. do 15.6.2006 přijal SZIF 31 nabídek od čtyř subjektů a nakoupil celkové množství 1 164,2 t másla Hodnota skladovaného másla byla 69 335 000 Kč za rok 2005 + 88 140 000 Kč za rok 2006 tj. 157 475 000 Kč včetně DPH. V letech 2007 a 2008 se z důvodu vysoké světové tržní ceny nevykoupilo téměř žádné máslo. Důležitý závěr plyne z dopadu intervenčních opatření na spotřebitele a prvovýrobce mléka a potažmo i na zpracovatelské subjekty. Jak již bylo řečeno, SZP ze své podstaty vytváří trvalou nadprodukci mléka, to znamená, že vývoj mlékárenství a vývoj nákupních cen mléka a výrobků z něj pocházejících, je závislý na úspěšnosti uplatnění této nadprodukce na světovém trhu. Situace na vnitřním trhu EU s mléčnými výrobky je přímo závislá na úspěšnosti realizace přebytků jak názorně ukázal např. vývoj na trzích mléčných komodit v roce 2007, tzn. na světových cenách mléčných komodit a na aktuálních vzájemných kursových vztazích měn EUR/USD/CZK. A co je nejdůležitější - hlavní příjemci příjmů plynoucích z intervenčních nákupů jsou jednoznačně zpracovatelé, na které ale podpora není zaměřena. Na příjmy prvovýrobců (zemědělců) i na spotřebitelské ceny mají intervence zanedbatelný vliv. Další oblastí, která byla podrobena zkoumání v této práci, je liberalizace světového obchodu. Liberalizace nemusí, zvláště v zemědělsky příznivých oblastech, znamenat zánik nebo výraznou redukci zemědělské produkce jako takové. Je totiž pravděpodobné, že s rostoucí platební schopností chudých zemí poroste v těchto oblastech poptávka po potravinách, za které budou schopny, na rozdíl ode dneška, zaplatit. Technologická úroveň v zemědělství v rozvojových zemích přitom nebude schopna tuto rostoucí poptávku vlastní produkcí uspokojit, zvláště, když značná část této produkce půjde na export. Ve svém důsledku by tedy měla liberalizace světového agroobchodu pomoci i samotným zemědělcům z vyspělých zemí. Již v současné době je v rámci dohod WTO umožněn bezcelní přístup zemědělských produktů ze 40 nejchudších zemí světa na trhy vyspělých zemí, a nic zásadního se z hlediska ohrožení například evropské agrární produkce, nestalo. Kromě toho funguje v obchodu EU ve vztahu k třetím zemím systém bezcelních licencí, v jejichž rámci proudí mimoevropská produkce i na naše trhy. Faktem je, že pozice vývozu produktů z EU do třetích zemí se postupně stále zhoršuje vlivem klesajících podpor, zatímco dovoz z nečlenských zemí do EU mírně stoupá. Bohužel, tento vývoj podporuje zejména u evropského zemědělství někdy až nesmyslná byrokratická síť předpisů a nařízení, které výsledné produkty zdražují a především díky tomu není pak v řadě oblastí "vyspělá" produkce Unie cenově konkurenceschopná. Celkový výhled na trhu s mléčnými výrobky v ČR přinese podle autora vyšší produkci a spotřebu sýrů, v souvislosti s měnícími se stravovacími návyky ve společnosti, ale do budoucna se pravděpodobně sníží poptávka po másle a sušeném odtučněném mléce a tyto komodity se budou více vyvážet, neboť světová poptávka po nich se stále zvyšuje. Produkce mléka se při požadovaném mírném poklesu stavu a stálému růstu užitkovosti příliš nezmění. Během střednědobého výhledu by tedy klesající zájem o mléko a máslo měla nahradit rostoucí poptávka po mléčných produktech s vyšší přidanou hodnotou.
|
host ::
RSS.