|
|
Česká vitráž od roku 1945 až po současnost
Sellami Žďárská, Veronika ; Pech, Milan (vedoucí práce) ; Mergl, Jan (oponent)
Diplomová práce se zaměřuje na doposud nezpracované téma. Zabývá se Českou vitráží od roku 1945 až po současnost. Na základě rešerše vitráží do sakrálních a veřejných prostorů či realizací vytvořených pro prezentaci Československa na mezinárodních výstavách vytváří celistvější obraz o vývoji české vitráže v uvedených letech. V první části se práce zabývá obnovou sklářství a odborný škol. Hlavní význam upírá na ateliér Josefa Kaplického na VŠUP v Praze. Zároveň zdokumentuje tvorbu sklářů a výtvarníků v 50. letech. Jako zlomový bod pro vývoj vitráží uvádí EXPO'58. Světová výstava v Bruselu měla vliv na širokou aktivitu českých sklářů v 60. letech 20. století, kteří se začali věnovat inovativním způsobem vitráži do reliéfu pomocí uplatnění dalších experimentálních forem. Dále ukazuje, že v návaznosti na nové technologické inovace se vitráž v 70. a 80. letech 20. století uplatňuje v rekonstruovaných a v nových objektech. Z textu vyplývá, že po sametové revoluci v roce 1989 nastaly změny v přístupu státu k podpoře výzdoby veřejných budov a ve stejném období vznikají soukromé umělecké sklenářské dílny a ateliéry vitráží. Narostl zájem o drobné realizace do soukromého sektoru i o nové vitráže do sakrální architektury, které se rozptýlily po Čechách.
|
|
| |
|
|
České sklo v sakrální architektuře v 2. polovině 20. století
Žďárská, Veronika ; Rakušanová, Marie (vedoucí práce) ; Novotná, Eva (oponent)
Resumé První část mé práce se zabývá historií vitrají, jejich vznikem, použitím a vysvětlením odlišností pojmů vitraj a vitráž v rámci historického kontextu. Vitráž je výraz převzatý z francouzského "le vitrage" a z původního latinského slova "vitrum" tedy sklo a jedná se o obecný název pro skleněné okenní uzávěry a potažmo i pro dekorativní prvky z plochého barevného i nebarevného skla. Vitraj, opět počeštělý francouzský výraz z "le vitrail", je specifické označení, které by mělo být používáno výhradně pro středověkou neboli přesněji pro historickou malbu na skle, vnímanou jako samostatný umělecký obor. Historický exkurz obsahuje přehled dějin vitrají/vitráží v jednotlivých stylových obdobích a zhodnocení toho, jak jednotlivé slohy působily na vývoj oken od starověkého Řecka a Říma až po vrcholnou dobu uplatnění vitraje v gotických katedrálách. V době baroka se význam vitráží pro sakrální architekturu minimalizoval, jejich návrat přišel až s nastupujícím historismem v 19. století. Celé 20. století bylo poté nakloněné k restaurování historických zasklení kostelů. Moderním obnovením prošla vitrajová tvorba mnohých sakrálních prostor, v tomto období již vitraj překonává svoji podřízenost dekorativním účelům a to zásluhou tvůrců jako je Marc Chagall, Alfred Manessier, Jean Bazaine nebo Josef Šíma a znovu se...
|
|
|
Česká vitráž od roku 1945 až po současnost
Sellami Žďárská, Veronika ; Pech, Milan (vedoucí práce) ; Mergl, Jan (oponent)
Diplomová práce se zaměřuje na doposud nezpracované téma. Zabývá se Českou vitráží od roku 1945 až po současnost. Na základě rešerše vitráží do sakrálních a veřejných prostorů či realizací vytvořených pro prezentaci Československa na mezinárodních výstavách vytváří celistvější obraz o vývoji české vitráže v uvedených letech. V první části se práce zabývá obnovou sklářství a odborný škol. Hlavní význam upírá na ateliér Josefa Kaplického na VŠUP v Praze. Zároveň zdokumentuje tvorbu sklářů a výtvarníků v 50. letech. Jako zlomový bod pro vývoj vitráží uvádí EXPO'58. Světová výstava v Bruselu měla vliv na širokou aktivitu českých sklářů v 60. letech 20. století, kteří se začali věnovat inovativním způsobem vitráži do reliéfu pomocí uplatnění dalších experimentálních forem. Dále ukazuje, že v návaznosti na nové technologické inovace se vitráž v 70. a 80. letech 20. století uplatňuje v rekonstruovaných a v nových objektech. Z textu vyplývá, že po sametové revoluci v roce 1989 nastaly změny v přístupu státu k podpoře výzdoby veřejných budov a ve stejném období vznikají soukromé umělecké sklenářské dílny a ateliéry vitráží. Narostl zájem o drobné realizace do soukromého sektoru i o nové vitráže do sakrální architektury, které se rozptýlily po Čechách.
|
|
|
České sklo v sakrální architektuře v 2. polovině 20. století
Žďárská, Veronika ; Rakušanová, Marie (vedoucí práce) ; Novotná, Eva (oponent)
Resumé První část mé práce se zabývá historií vitrají, jejich vznikem, použitím a vysvětlením odlišností pojmů vitraj a vitráž v rámci historického kontextu. Vitráž je výraz převzatý z francouzského "le vitrage" a z původního latinského slova "vitrum" tedy sklo a jedná se o obecný název pro skleněné okenní uzávěry a potažmo i pro dekorativní prvky z plochého barevného i nebarevného skla. Vitraj, opět počeštělý francouzský výraz z "le vitrail", je specifické označení, které by mělo být používáno výhradně pro středověkou neboli přesněji pro historickou malbu na skle, vnímanou jako samostatný umělecký obor. Historický exkurz obsahuje přehled dějin vitrají/vitráží v jednotlivých stylových obdobích a zhodnocení toho, jak jednotlivé slohy působily na vývoj oken od starověkého Řecka a Říma až po vrcholnou dobu uplatnění vitraje v gotických katedrálách. V době baroka se význam vitráží pro sakrální architekturu minimalizoval, jejich návrat přišel až s nastupujícím historismem v 19. století. Celé 20. století bylo poté nakloněné k restaurování historických zasklení kostelů. Moderním obnovením prošla vitrajová tvorba mnohých sakrálních prostor, v tomto období již vitraj překonává svoji podřízenost dekorativním účelům a to zásluhou tvůrců jako je Marc Chagall, Alfred Manessier, Jean Bazaine nebo Josef Šíma a znovu se...
|
|
| |
host ::
RSS.