|
|
Nesting behaviour and population genetics of solitary bees (Hymenoptera: Anthophila)
Černá, Kateřina ; Straka, Jakub (vedoucí práce) ; Žďárek, Jan (oponent) ; Paxton, Robert J. (oponent)
Souhrn Moje disertační práce je zaměřena na studium hnízdního chování a populační genetiky samotářských včel. Tato dvě témata, ačkoli zdánlivě nesouvisející, přinášejí mnoho nových informací a tak napomáhají lépe porozumět biologii samotářských včel, která je stále nedostatečně známá. Ačkoli samotářské chování představuje původní stav, z něhož se vyvinula všechna vyšší společenská uspořádání, jeho role není dosud plně doceněná. Vnitrodruhový kleptoparazitismus, který představuje alternativní a fakultativní hnízdní strategii včel, je navíc pravděpodobným předchůdcem obligátního kleptoparazitismu. Ačkoli je obligátní kleptoparazitismus u samotářských včel velice častý, informace o četnosti a výskytu vnitrodruhového kleptoparazitismu jsou poměrně vzácné. My jsme studovali hnízdní chování samotářských včel za účelem podchycení vzorců chování, které by mohly sloužit jako preadaptace pro společenské či kleptoparazitické chování, a dále jsme se snažili odhalit přítomnost vnitrodruhového kleptoparazitismu u samotářských včel. Pro studium jsme si vybrali čtyři modelové druhy: Andrena vaga (Andrenidae), Anthophora plumipes (Apidae), Colletes cunnicularius (Colletidae) and Osmia rufa (Megachilidae). Popsali jsme hnízdní chování druhu Andrena vaga a ukázali jsme, že ačkoli je toto chování individuálně variabilní, je...
|
|
|
Ekologie a epigamní chování slíďáků rodu Alopecosa (Araneae: Lycosidae)
Just, Pavel ; Dolejš, Petr (vedoucí práce) ; Žďárek, Jan (oponent)
Ve své bakalářské práci se zabývám českými zástupci slíďáků rodu Alopecosa. Literární rešerše shrnuje poznatky o ekologii těchto pavouků, jejich způsobu života, fenologii a preferenci habitatů. Zvláštní důraz je kladen na rozmnožování slíďáků rodu Alopecosa, a to především na jejich epigamní chování. V současné době jsou námluvy pavouků studovány hlavně s ohledem na multimodální signalizaci. Nechybí ale ani údaje o jejich životních cyklech, kopulaci a péči o mláďata. Studium epigamního chování zástupců rodu Alopecosa je neprávem velmi opomíjeno, zvláště když si uvědomíme, jakých výsledků bylo dosaženo výzkumem amerických slíďáků rodu Schizocosa. K získání souvislostí je třeba znát taxonomii rodu Alopecosa, nastiňuji tedy recentní problematiku systematiky a fylogeneze celé čeledi Lycosidae.
|
|
|
Mimetický komplex středoevropských červeno-černých ploštic (Heteroptera)
Hotová Svádová, Kateřina ; Exnerová, Alice (vedoucí práce) ; Žďárek, Jan (oponent) ; Krištín, Anton (oponent)
Souhrn Aposematické druhy živočichů signalizují svým predátorům, že jsou pro ně nevýhodnou kořistí (např. nechutnou nebo toxickou). Někteří predátoři mají vrozeno vyhýbat se kořisti právě na základě jejích výstražných signálů, jiní predátoři se musí averzivní reakci učit. Aposematické druhy, jejichž výstražné signály se navzájem podobají, tvoří mimetické komplexy. Mezi druhy v mimetickém komplexu existuje několik různých typů mimetických vztahů: Batesovský, quasi-Batesovský, quasi-Müllerovský, Müllerovský a super- Müllerovský. Klasifikace závisí na stupni vzájemné podobnosti, na existenci, typu a efektivitě obranných mechanismů. Výborným modelem mimetického komplexu jsou např. středoevropské červeno-černé druhy ploštic, neboť mezi nimi najdeme mnoho druhů s navzájem si podobnými výstražnými vzory. Jako vizuálně se orientujících predátorů ploštic bylo v dizertační práci použito šest druhů pěvců, kteří se liší velikostí těla, preferovanou potravou a především svou reakcí vůči aposematické, červeno-černé kořisti a kořisti uměle neaposematické, nabarvené nahnědo. Přestože ploštice mohou tvořit určitou část potravy drobných pěvců, je doloženo, že aposematickým druhům se ptáci většinou vyhýbají. Výsledky práce Hotová Svádová et al. (in press) poukazují na to, že různé druhy predátorů vnímají mimetické komplexy...
|
|
| |
|
|
Biology of the soldier caste in the termite genus Prorhinoterme (Isoptera: Rhinotermitidae)
Hanus, Robert ; Štys, Pavel (vedoucí práce) ; Žďárek, Jan (oponent) ; Korb, Judith (oponent)
CíIe Hlavním cíIem mojí dofuorcké práce bý popis rozmaniýh aspeků biologie kosý vojóka u rodu Prorhinotermes Silvestri, 7909 (lsoptera: Rhinotermitidae). Můj zájem o tento rod je motivovón u.ýjimečnýmirysy v jeho biologii a specifickou ýlogenetickou pozicí. Porozumnění biologii rodu Prorhinotermes je krokem k nalezení odpovědi na několik klíčoých otázek biologie termitťt,joko jsou: ,Je přítomnost kasý prauých dělníkú vskutku odvozeným jevem, jak bylo mnohoktút usuzováno? A uyvinula se tdto kasto v čeledi Rhinotermitidae z předkťt podobných rodu Prorhinotermes? Nebo existovola již u společných předků čeledi Rhinotermitidae o byla núsledně druhotně dmceno u rodu Prorhinotermes? A jaké vliuy zopříčinily tuto ztrátu?" Hledóní odpovědí no vo otózlgt spolu se zvědavostí povstóvající z mnoha dolších qýjimečnýchryrsůbiologie rodu Prorhinotermes sfo./7u zrodu velkého vědeckého zájmu o tento rod. liným zdrojem mojí motivace byl zdjem o foscinace kastou vojóka u termitů,jejížexistence je z mnoha pohledů unikótním jevem. Pod vlivem těchto inspimcí jsem se rozhodl zdměřit no vojólcy u rodu Prorhinotermes, kteří se zdojí hrót zásodní úlohu v jeho spoleěensfuích, Pokusil jsem se studovot úlohu vojóků s důrazem na ontogenezi a mortogenezi vojóků, populační dynamiku v raných koloniích, obranné schopnosti vojúků,jejich podíl...
|
|
|
Study of evolution of insect pheromone biosynthetic fatty acyl desaturases
Buček, Aleš ; Pichová, Iva (vedoucí práce) ; Žďárek, Jan (oponent) ; Doležel, David (oponent)
Hmyz čitající více než jeden milion popsaných druhů představuje skupinu organismů s ekologickým a ekonomickým významem disproporčně větším než je jejich často zanedbatelná tělesná velikost. Mezi faktory, které zásadní měrou přispěly k evoluční úspěšnosti hmyzu, je počítána schopnost produkovat řadu sekundárních metabolitů, jako jsou obranné látky a chemické signály. Tato disertační práce se věnuje studiu molekulárních mechanismů evoluce jedné široce zastoupené skupiny hmyzích chemických signálů - pohlavních feromonů - tedy látek, které zprostředkovávají vyhledávání pohlavních partnerů a páření jedinců téhož druhu. Téma práce je zaměřeno na membránové desaturasy mastných kyselin (dále jen desaturasy), oxidoreduktasy, které zavádí dvojné vazby do uhlovodíkových řetězců mastných kyselin a tak produkují nenasycené prekurzory pohlavních feromonů odvozených od mastných kyselin. Desaturasy jsou zapojeny v biosyntéze pohlavních feromonů například u můr (Lepidoptera), dvoukřídlých (Diptera), blanokřídlých (Hymenoptera), švábů a termitů (Blattodea) - tedy jedněch z druhově nejbohatších hmyzích řádů. Jelikož pohlavní feromony slouží jako reprodukční bariéry u mnohých blízce příbuzných druhů či subpopulací, odhalení molekulárních základů biosyntézy feromonů může pomoci zodpovědět klíčové otázky týkající se...
|
|
|
Nový případ smíšené reprodukční strategie a její adaptivní význam u neotropického termita Silvestritermes minutus (Termitidae: Syntermitinae)
Křivánek, Jan ; Hanus, Robert (vedoucí práce) ; Žďárek, Jan (oponent)
Díky rozvoji genetických metod v populační ekologii se podařilo v nedávné době učinit mnohé zásadní objevy v oblasti rozmnožovacích strategií společenského hmyzu. Jedním z nich je i popis smíšených reprodukčních strategií kombinujících výhody pohlavního rozmnožování a thelytokní partenogeneze. Královny takových druhů produkují sterilní jedince pomocí klasické pohlavní cesty z oplozených vajíček, zatímco budoucí královny vznikají nepohlavně z neoplozených vajíček. Tento originální reprodukční systém byl nejdřívepopsán u několika rodů mravenců,velmi nedávno však bylo zjištěno, že se nevyskytuje jen u Hymenoptera, ale byl nalezen i u tak fylogeneticky vzdálené eusociální skupiny jako jsou termiti. Střídání pohlavního procesu a thelytokní partenogeneze, které bylo popsáno jako Asexual Queen Succession (AQS), jež umožňuje pokračování geneticky identických generací královen po smrti královny primární, bylopůvodně pozorováno jen u jediného rodu nižších termitů Reticulitermes. Našemu pracovišti se však nedávno podařilo podílet se na odhalení AQS u dalších čtyř druhů ze dvou podčeledí vyšších termitů. Jedním z nich je i Silvestritermes minutus. Tento ve Francouzské Guyaně lokálně abundantní druh, žijící v malých a dobře ohraničených koloniích na lokalitách se střední mírou disturbance, má ve svém životním...
|
|
|
Hormonální regulace behaviorálních manipulací u hmyzu způsobených parazitem
Janů, Hana ; Jůzová, Kateřina (vedoucí práce) ; Žďárek, Jan (oponent)
Během posledních desetiletí výrazně vzrostl počet vědeckých publikací popisujících, jak parazité mění chování svých hostitelů, čímž prokazatelně zvyšují pravděpodobnost úspěšného rozmnožení se nebo přenosu na další hostitele. Stále více autorů se v poslední době snaží nejen popsat změny v hostitelském organismu, ale hlavně přijít na mechanismus, který za těmito parazitickými manipulacemi stojí. Parazité mohou manipulovat svými hostiteli skrz nervový nebo endokrinní systém a to pomocí neuromodulátorů, imunomodulátorů, neurotransmiterů či hormonů. Zvýšení nebo snížení hladin hormonů může u nakažených hostitelů vyvolat změny ve vývoji, metabolismu, rozmnožování a chování. Hostitelé, jejichž chování je pozměněno skrze hormonální cesty, mají často pozastavený vývoj, ukončí příjem potravy a přestanou se pohybovat. U některých hmyzích hostitelů se objevuje chování, při kterém kopou do země nebo se v případě sociálního hmyzu nepodílí na pracích ve skupině, čímž prokazatelně zvyšují fitness parazita. Tato bakalářská práce je souhrnem behaviorálních manipulací hmyzu, které jsou vyvolány změnami v hladinách hormonů.
|
|
|
Nesting behaviour and population genetics of solitary bees (Hymenoptera: Anthophila)
Černá, Kateřina ; Straka, Jakub (vedoucí práce) ; Žďárek, Jan (oponent) ; Paxton, Robert J. (oponent)
Souhrn Moje disertační práce je zaměřena na studium hnízdního chování a populační genetiky samotářských včel. Tato dvě témata, ačkoli zdánlivě nesouvisející, přinášejí mnoho nových informací a tak napomáhají lépe porozumět biologii samotářských včel, která je stále nedostatečně známá. Ačkoli samotářské chování představuje původní stav, z něhož se vyvinula všechna vyšší společenská uspořádání, jeho role není dosud plně doceněná. Vnitrodruhový kleptoparazitismus, který představuje alternativní a fakultativní hnízdní strategii včel, je navíc pravděpodobným předchůdcem obligátního kleptoparazitismu. Ačkoli je obligátní kleptoparazitismus u samotářských včel velice častý, informace o četnosti a výskytu vnitrodruhového kleptoparazitismu jsou poměrně vzácné. My jsme studovali hnízdní chování samotářských včel za účelem podchycení vzorců chování, které by mohly sloužit jako preadaptace pro společenské či kleptoparazitické chování, a dále jsme se snažili odhalit přítomnost vnitrodruhového kleptoparazitismu u samotářských včel. Pro studium jsme si vybrali čtyři modelové druhy: Andrena vaga (Andrenidae), Anthophora plumipes (Apidae), Colletes cunnicularius (Colletidae) and Osmia rufa (Megachilidae). Popsali jsme hnízdní chování druhu Andrena vaga a ukázali jsme, že ačkoli je toto chování individuálně variabilní, je...
|
|
|
Studium dynamiky snovacího aparátu vybraných zástupců slíďáků (Araneae: Lycosidae) v průběhu jejich životního cyklu
Dolejš, Petr ; Smrž, Jaroslav (vedoucí práce) ; Žďárek, Jan (oponent) ; Hajer, Jaromír (oponent)
Současné znalosti o snovacím aparátu pavouků vycházejí zejména ze studia křižáků a příbuzných čeledí, zatímco snovací aparát slíďáků stál dosud v pozadí zájmu. Proto byl pro studium dynamiky snovacího aparátu v průběhu životního cyklu zvolen právě snovací aparát čtyř zástupců slíďáků. Životní cyklus každého z nich je stenochronní, s podobným počtem instarů (7-10), ale odlišnou délkou životních cyklů (1-3 roky). Všechny čtyři druhy se rozmnožují na jaře nebo v létě. Spermie se začínají tvořit ihned po adultní ekdyzi, přičemž u dvou druhů byl pozorován nezvyklý průběh diplotene. Epigamní chování odpovídá tomu, jaké prostředí ten který druh obývá, průběh kopulace je druhově specifický. Následně byla pozorována ontogeneze snovacího aparátu vyvíjejících se mláďat: Snovací aparát začíná být funkční v prvním instaru. Spigoty sekundárních ampulátních, piriformních a téměř všech aciniformních žláz se nesvlékají in situ, ale střídají s "tartipores", což jsou nefunkční útvary vzniklé po ekdyzi ze spigotu funkčního během předchozího instaru. Objevují se proto až od druhého instaru. Žlázy, jejichž spigoty se střídají s "tartipores", fungují během proekdyze a jejich evoluce souvisí s tím, jak se pavouci během svlékání zajišťují pavučinovými vlákny. Tímto zjištěním byla objasněna dosud sporná funkce aciniformních...
|
host ::
RSS.