|
|
Ochrana osobních údajů ve zdravotnictví - právní aspekty zdravotnické dokumentace se zvláštním zřetelem na ochranu osobnosti lidské bytosti
Široká, Lucie ; Salač, Josef (vedoucí práce) ; Švestka, Jiří (oponent)
Archivace a zpracování osobních údajů a celkové nakládání s nimi v souvislosti s poskytováním zdravotní péče je doposud stále problematika podceňovaná. Situace je dána zejména tím, že tradiční, i když nyní již obsoletní paternalistická koncepce vztahu poskytovatel zdravotní péče - pacient vycházející z etatizovaného zdravotnického systému, svěřovala téměř výhradní moc nad člověkem (pacientem) zdravotnickému personálu jakožto silnější straně popsaného právního vztahu. Důsledkem tohoto jevu potom byla nemocniční praxe univerzálního pošlapávání práva na soukromí a z toho plynoucího práva na ochranu osobních (citlivých) údajů pacientů. Údaje vztahující se ke zdravotnímu stavu člověka jakoby přirozeně patřily zdravotnickému personálu, který si s nimi navykl nakládat podle své libosti. Vše se dělo v intencích nedokonalé právní úpravy. Výrazná koncepční právní rekonstrukce nastalého společenského stavu přišla až ratifikací mezinárodní Úmluvy o lidských právech a biomedicíně (č. 96/2001 Sb.m.s.). Úmluva vychází z pojetí, že diagnóza není více než právo, lidská bytost je nadřazena zájmům vědy nebo společnosti. Konkrétní právní úprava ochrany osobních údajů ve zdravotnictví nemohla pod působením mezinárodní smlouvy dále obstát. Proto má dnes každý např. uznané právo na výpisy, opisy či kopie ze zdravotnické...
|
|
| |
|
|
Ochrana osobních údajů ve zdravotnictví - právní aspekty zdravotnické dokumentace se zvláštním zřetelem na ochranu osobnosti lidské bytosti
Široká, Lucie ; Salač, Josef (vedoucí práce) ; Švestka, Jiří (oponent)
Archivace a zpracování osobních údajů a celkové nakládání s nimi v souvislosti s poskytováním zdravotní péče je doposud stále problematika podceňovaná. Situace je dána zejména tím, že tradiční, i když nyní již obsoletní paternalistická koncepce vztahu poskytovatel zdravotní péče - pacient vycházející z etatizovaného zdravotnického systému, svěřovala téměř výhradní moc nad člověkem (pacientem) zdravotnickému personálu jakožto silnější straně popsaného právního vztahu. Důsledkem tohoto jevu potom byla nemocniční praxe univerzálního pošlapávání práva na soukromí a z toho plynoucího práva na ochranu osobních (citlivých) údajů pacientů. Údaje vztahující se ke zdravotnímu stavu člověka jakoby přirozeně patřily zdravotnickému personálu, který si s nimi navykl nakládat podle své libosti. Vše se dělo v intencích nedokonalé právní úpravy. Výrazná koncepční právní rekonstrukce nastalého společenského stavu přišla až ratifikací mezinárodní Úmluvy o lidských právech a biomedicíně (č. 96/2001 Sb.m.s.). Úmluva vychází z pojetí, že diagnóza není více než právo, lidská bytost je nadřazena zájmům vědy nebo společnosti. Konkrétní právní úprava ochrany osobních údajů ve zdravotnictví nemohla pod působením mezinárodní smlouvy dále obstát. Proto má dnes každý např. uznané právo na výpisy, opisy či kopie ze zdravotnické...
|
|
| |
host ::
RSS.