Vývoj modotemporálních paradigmat u portugalského verba finita z diachronního hlediska

Hricsina, Jan

Z analýzy vývoje slovesného subsystému od klasické latiny až do moderní portugalštiny vyplývá, že jednoznačně nejvýraznějším hybným prvkem je analytická tendence, která se v tomto projevuje již od formování se lidové latiny. V každé fázi jazyka však tato tendence přinesla jiné důsledky pro daný subsystém. V lidové latině to byl vznik dvou nových P - fazer hei a fazer havia, která nahradila syntetická P klasickolatinská (P -laudabo, P -laudaverim aP - laudarem). Dále vznikla analytická P - tenho feito a analogicky k němu P - tinha feito. Toto P vzniklo, aniž by subsystém cítil jeho potřebu vzhledem k existenci P - fizera. Vznikla tak asymetrie v tomto subsystému jako důsledek analytické tendence. Tato tendence se nejyýrazněji prosadila ve staré portugalštině. Důsledkem bylo vpodstatě rozdělení slovesného subsystému na dva subsubsystémy - jednoduchý a složený (složená P charakterizována temporálním sémem - retrospektivnost či anteriornost). Dalším plodem této tendence byl vznik dvou P - foi fazer a fora fazer, která se ale neukázala moc produktivní a @ zanikla. Asymetrii u P - fizera se subsystém snažil vyřešit jeho dislokací na MR non-reálnou, což ale také nebylo úspěšné (na rozdíl od španělštiny). V moderní portugalštině se analytická tendence prosadila vytzvořením nových složených P s formémem ir. Navíc se...

guest :: login Digital Repository
		Search		Submit		Help		About