Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 9 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
A comparison between paleo and recent freshwater diatom communities from Vega Island, Antarctica.
Bulínová, Marie ; Kopalová, Kateřina (vedoucí práce) ; Spaulding, Sarah (oponent)
Rozsivky v Antarktické oblasti obývají různorodé limno-terestrické habitaty, z nichž každý má svůj jedinečný ekologický význam v biomonitoringu, paleoekologii a v biogeografii, avšak naše znalosti se stále zaměřují převážně na obsáhnutí a zaznamenávání diversity u daných habitatů v různých částech Antarktidy. Abychom získali větší vhled do toho, co ovlivňuje strukturu společenstev antarktických rozsivek z prostorového a habitatového hlediska, popisuji jejich rozmanitost a ekologii. Zaměřuji se na čtyři různé habitaty (jezera, mechy, potoky a mělké mokřady) na dvou protilehlých stranách ostrova Vega, který se nachází v souostroví Jamese Rosse ve Weddellově moři. Nalezla jsem různorodou flóru 136 taxonů patřících do 31 rodů, kterým dominoval rod Nitzschia. Dále naznačuje, že flóra ostrova Vega je biogeograficky ovlivněna jak kontinentálními, tak Maritimními antarktickými bioregiony. Bylo zjištěno, že typ stanoviště je rozhodujícím faktorem pro složení společenstva rozsivek, a že tento vliv je silnější, než vliv rozmístění v rámci ostrova. V ordinační analýze byly separovány vzorky mechů primárně druhem Chamaepinnularia krookiformis, zatímco vzorky jezer byly odděleny hlavně druhem Nitzschia paleacea. Potoky určuje především Fistulifera pelliculosa. Tato recentní společenstva byla následně porovnána s...
Historie výskytu žábronožky Branchinecta gaini na souostroví Jamese Rosse a její fylogeografie
Pokorný, Matěj ; Sacherová, Veronika (vedoucí práce) ; Janko, Karel (oponent)
Žábronožka Branchinecta gaini Daday, 1910 je největším sladkovodním bezobratlým živočichem Antarktidy a zároveň vrcholovým konzumentem zdejších potravních sítí. Ekologické nároky B. gaini doprovázené "ruderální" životní strategií spolu s rozšířením zasahujícím do Patagonie naznačují, že poslední glaciál přežila v Jižní Americe a že se do Antarktidy rozšířila krátce po jeho skončení. Na ostrově Jamese Rosse, který je klimaticky nejdrsnějším územím, které dnes tato žábronožka obývá byla považována až do roku 2008 za vyhynulou, a to na základě paleolimnologické analýzy několika zdejších jezer, podle které se měla na ostrově vyskytovat asi v letech 4200 až cca 1500 let před dneškem, kdy zde díky změnám v povodí jezer způsobených neoglaciálními podmínkami vymřela. Paleolimnolgický rozbor Monolith Lake předkládané práce ukázal, že byla tato hypotéza chybná a že B. gaini obývala ostrov Jamese Rosse po celou dobu neoglaciálu až do současnosti. Fylogeografická analýza 16S rDNA jedinců B. gaini z Patagonie, Jižních Orknejí, Jižních Shetland a ostrova Jamese Rosse odhalil, že vysoká morfologická variabilita této žábronožky není na úrovni tohoto genu podpořena a že všechny zkoumané populace B. gaini tvoří jeden druh navíc s velmi malým počtem geograficky sdílených haplotypů. Jedinou výjimkou poukazující na delší...
Identifikace a synchronizace mladšího dryasu v sedimentech evropských jezer
Skurčáková, Anežka ; Tátosová, Jolana (vedoucí práce) ; Sacherová, Veronika (oponent)
Bakalářská práce je literární rešerší zabývající se paleolimnologickým určením mladšího Dryasu (YD), závěrečného chladného výkyvu poslední doby ledové, a jeho různým průběhem v rámci Evropy. Obsahuje popis a zhodnocení jednotlivých metod, pomocí kterých lze Mladší Dryas v jezerních sedimentech identifikovat (kyslíkové izotopy 18 O, varvová chronologie, radiokarbonové datování doplněné analýzou rozsivek, pylu, perlooček, hmyzu a geochemickou a sedimentologickou analýzou). Shrnutí výsledků studií z různých částí Evropy ukázalo, že první polovina Mladšího Dryasu v západní Evropě byla chladnější a vlhčí než jeho druhá polovina. Ve východní Evropě mělo klima během periody YD podobný teplotní průběh, ale jeho zcela opačné fáze humidity, jeho první polovina byla chladnější a sušší, kdežto druhá teplejší a vlhčí. Podle lokality Švarcenberk v České republice měl Mladší dryas ve střední Evropě podobný průběh jako v západní Evropě. Perioda YD proběhla na většině území Evropy synchronně, průměrná doba jeho trvání byla přibližně 1 200 let (od 12 726 do 11 564 let BP). Klíčová slova: Mladší Dryas, paleolimnologie, kyslíkové izotopy, radiokarbonové datování, varvová chronologie, klima v Evropě
Historický vývoj zooplanktonu Starolesnianskeho plesa (Vysoké Tatry, Slovensko) v kontextu globálních změn
Blechová, Magdalena ; Hořická, Zuzana (vedoucí práce) ; Sacherová, Veronika (oponent)
Cíli této práce bylo zdokumentovat historické složení fauny perlooček (Crustacea: Cladocera) Starolesnianského plesa (Vysoké Tatry, Slovensko) a zhodnotit jeho možné ovlivnění environmentálními změnami (středověké klimatické optimum, malá doba ledová, antropogenní acidifikace, zotavení z acidifikace) a dále detailně analyzovat vývoj zooplanktonu (Cladocera, Copepoda a Rotifera) v období vrcholné acidifikace a zotavení z acidifikace (1978 - 2015). Posledním cílem bylo na základě výsledků obou zmíněných přístupů posoudit vhodnost využívání dat z historických sběrů zooplanktonu z tatranských jezer mezi lety 1909 - 1913 (Minkiewicz, 1914) jako referenčního stavu pro hodnocení průběru biologického zotavování z acidifikace. Prostředkem k dosažení těchto cílů byly paleolimnologické analýzy sedimentu (zejména analýza subfosilních zbytků perlooček), analýza recentního zooplanktonu a analýzy chemismu jezerní vody. Na základě zmíněných přístupů bylo zjištěno, že v jezeře došlo k významnému posunu v relativním zastoupení jednotlivých druhů perlooček, který odlišuje období posledních zhruba 150 let (závěr tzv. malé doby ledové a zejména období antropogenní acidifikace) od starší historie jezera. Na druhou stranu však Starolesnianske pleso mělo v posledních asi 2 000 letech velmi stabilní druhové složení...
Paleoekologická rekonstrukce prostředí Komořanského jezera v pozdním glaciálu na základě analýzy rozsivek
Poštulková, Anna ; Nedbalová, Linda (vedoucí práce) ; Tátosová, Jolana (oponent)
V rámci multi-proxy zpracování sedimentů zaniklé lokality Komořanské jezero byla na bazální části profilu PK-1-L odpovídající pozdnímu glaciálu a časnému holocénu provedena rozsivková analýza. Bylo možné se opřít o již dříve provedené radiokarbonové datování a vytvořený datový model, analýza rozsivek byla také doplněna o další výsledky (ztráta žíháním, přítomnost stomatocyst zlativek). 32 vzorků sedimentu v intervalech 0,4-0,6 cm bylo laboratorně zpracováno, z izolovaných valv byly vytvořeny trvalé preparáty a abundance jednotlivých taxonů byla stanovena pomocí světelné mikroskopie. Byla zjištěna koncentrace valv na gram suchého sedimentu a relativní zastoupení taxonů v jednotlivých vzorcích. Subdominanty a vzácné taxony byly u poloviny vzorků sledovány nezávisle s cílem odfiltrovat rušivý vliv dominant. Na základě relativních četností taxonů byla provedena shluková analýza a vzorky rozděleny do tří rozsivkových akumulačních zón (DAZ). Rekonstrukce saprobity a trofie byla provedena pomocí indexů, hodnoty pH, konduktivity a koncentrace celkového fosforu (TP) byly odhadnuty za použití transferových funkcí. Nejvýraznější změna ve společenstvech rozsivek byla zaznamenána ještě před začátkem holocénu, na jehož nástup dominantní taxony nereagují. Rekonstrukce konduktivity, trofie i saprobity ukázala...
Rozsivky kvartérních sedimentů Komořanského jezera
Poštulková, Anna ; Rajdlová, Hana (vedoucí práce) ; Houfková, Petra (oponent)
Rozsivky jsou skupinou jednobuněčných fototrofních organismů, jejichž křemičité schránky zachované v sedimentu mají široké uplatnění v paleolimnologickém výzkumu. Mezi nejbohatší uloženiny na našem území obsahující kvartérní rozsivky patří sedimenty bývalého Komořanského jezera. Tato dnes již zaniklá lokalita je zkoumána v rešeršní i praktické části práce. Rešeršní část práce je věnována charakteristice rozsivek a lokalitě Komořanské jezero. Problematika rozsivek je nahlížena z paleontologického úhlu pohledu, a proto je zvláštní pozornost věnována morfologii schránky, jejich ekologii a využití v geologických vědách. Avšak pro úplnou představu o této rozmanité skupině nejsou vynechány ani nové poznatky o jejich systematice či evoluci. Jádrem práce je shrnutí dostupné literatury o Komořanském jezeru se zvláštním důrazem na výzkum populací rozsivek. V praktické části pak byly ze tří vzorků z profilu PK-1-W izolovány schránky rozsivek, bylo vytvořeno 18 trvalých preparátů a 6 z nich bylo použito pro určování taxonů pod mikroskopem. Bylo nalezeno 47 taxonů rozsivek, z nichž 7 nebylo obsaženo ve výzkumu Řehákové (1986). Byla vytvořena synonymika nalezených taxonů v porovnání s popisy v Řehákové (1986). Z pořízených snímků bylo sestaveno 6 taxonomických tabulí. Klíčová slova: rozsivky, Bacillariophyceae,...
Historický výskyt kůrovcovitých brouků v lesích Šumavy a možnosti jeho studia v sedimentu šumavských jezer
Vytisková, Markéta ; Hořická, Zuzana (vedoucí práce) ; Hruška, Jakub (oponent)
Bakalářská práce se zabývá aktuální problematikou kůrovcových kalamit v lesích NP Šumava, zejména gradacemi lýkožrouta smrkového (Ips typographus), a možnostmi využití paleolimnologických metod pro studium historického výskytu kůrovcovitých brouků v této horské oblasti. Význam subfosilií brouků v jezerních sedimentech pro posuzování vývoje přírody a oživení v minulosti roste a byl potvrzen výskyt zachovaných zbytků těl kůrovcovitých brouků v sedimentech jezer, kam byli kůrovci strženi větrem či vodou z povodí. Pro možné stopování cyklického výskytu kůrovcových kalamit v šumavských lesích v minulosti bylo jako nejvhodnější lokalita vytipováno zazemněné jezero Stará jímka. Cílem práce bylo jednak shrnutí poznatků o roli smrčin v šumavské přírodě a charakteru a důsledku kůrovcových kalamit pro tyto porosty, jednak důkladná rešerše literárních pramenů zabývajících se subfosilními zbytky brouků v jezerních sedimentech a jejich paleoekologickou interpretací. Klíčová slova Šumava, smrčiny, kůrovcovití, paleolimnologie, subfosilní zbytky brouků, Stará jímka
Kvartérní paleoekologická analýza NPR Soos
Rajdlová, Hana ; Holcová, Katarína (vedoucí práce) ; Novák, Jan (oponent)
Kvartérní paleoekologická analýza NPR Soos Cílem navrhované diplomové práce bylo popsat druhové složení rozsivkových společenstev křemelinového štítu NPR Soos a porovnat tyto výsledky se staršími publikacemi. Dalším cílem bylo ze sedimentárního záznamu (profil 3,4 m) rekonstruovat historický vývoj pánve pomocí rozsivkové analýzy. V rámci práce bylo také testováno, zda rozsivková společenstva skutečně odpovídají jednotlivým typům křemeliny. Klíčová slova: subfosilní rozsivky, NPR Soos, paleolimnologie, pozdní glaciál, holocén

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.