Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 4 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Některé reprodukční a fyziologické aspekty invasivních raků
YAZICIOGLU, Buket
Bylo provedeno několik studií s cílem porozumět reprodukční biologii invazivních druhů raků. Mnoho studí popisuje, jak invazivní druhy vytvářejí populace na nových stanovištích, interakce (vzájemné působení) mezi původními a nepůvodními druhy, rychlost jejich šíření, změny v chování a biologii, zejména reprodukční chování a dokonce genetiku. Zdá se však, že zde stále existuje mnoho otázek, které je v souvislosti s invazivními druhy třeba řešit. Tato práce je zaměřena na různé aspekty reprodukční biologie raků. Obecně jsou raci gonochoristé, avšak literatura poukazuje na některé druhy, jako jsou Cherax quadricarinatus, Samastacus spinifrons, Parastacus virilastacus a Pacifastacus leniusculus, které mohou mít různé reprodukční módy, jako je hermafroditismus nebo intersex. U druhu Procambarus fallax f. virginalis byla dokázána partenogeneze. Apomiktická partenogeneze byla také prokázána u raka pruhovaného Orconectes limosus. Navíc bylo provedeno několik chirurgických manipulací, které přímo ovlivňují reprodukční biologii raků v laboratorních podmínkách. Mimo to lze očekávat přirozenou hybridizaci mezi druhy Astacus astacus a Astacus leptodactylus, Orconectes rusticus a Orconectes propinquus. Některé studie předpokládají, že chemické faktory jsou jedním z důvodů, které by mohly vést k určitým změnám v reprodukčním procesu raků. Cílem druhé kapitoly bylo popsat první evidenci intersexu u raků signálních Pacifastacus leniusculus. Tento jedinec vykazoval samčí morfologické znaky, ale sjak samčími, tak samičími vývody pohlavních cest. Z vas defertia tohoto jedince byly získány spermatofory. Histologické vyšetření odhalilo přítomnost jak spermatoforů, tak oocytů. Gonadosomatický index ukázal, že intersexní samci měli GSI třikrát vyšší, oproti normálním samcům. Ultrastruktura spermatozoí u třech druhů z čeledi Cambaridae, Cambarus robustus, Orconectes propinquus, Orconectes rusticus byla popsána a porovnána s osmi předešle studovanými druhy z čeledí Astacidae, Cambaridae a Parastacidae. Nejvýraznějším morfologickým rysem spermatozoidu u studovaných raků z čeledi Cambaridae jsou hřbetovité výčnělky v přední části akrozomu, které mohou být použity jako rozlišovací znak této čeledi. Výsledky biometrických dat ukázaly, že nejmenší velikosti akrozomů u studovaných druhů byly u čeledi Parastacidae, naopak největší v případě čeledi Astacidae. V kapitole 4 byla zkoumána doba uchování spermatoforu po páření, dále načasování a teplota během páření u dvou druhů raků. V experimentu bylo použito 71 párů dospělých raků signálních (Pacifastacus leniusculus) a 36 párů raků říčních (Astacus astacus). Výsledky ukázaly, signifikantní rozdíl (P<0,05) mezi samicemi raka říčního a raka signálního v průměrném trvání uchování spermatoforu po spáření. Doba uchování spermatoforu po spáření je delší u raka říčního 34,6 ? 1,7 dne (v rozmezí 19-60 dní), než u raka signálního 3,9 ? 0,5 dne (1-18 dní). Také zde byly rozdíly v načasování páření a kladení vajíček mezi rakem říčním a rakem signálním. V populaci raka signálního se jak páření, tak kladení vajíček časově překrývalo, ale v populaci raka říčního zde byla časová mezera nejméně dva týdny mezi posledním pářením a prvním kladením vajíček. Teplota vody byla signifikantně vyšší (P <0,05) během páření a kladení vajíček u raka signálního, než u raka říčního. Průměrné teploty k páření byly u obou druhů výrazně vyšší (P <0,05) než teploty během kladení vajíček. Závěrem nutno zmínit, že je zapotřebí další výzkum pro lepší pochopení reprodukčních strategií invazivních druhů raků.
Hosts and transmission of the crayfish plague pathogen Aphanomyces astaci
Svoboda, Jiří
Račí mor decimuje populace evropských druhů raků již více než 150 let, a proto je jeho původce, oomycet Aphanomyces astaci, považován za jednoho ze 100 nejhorších invazních druhů na světě. Původce račího moru je silně přizpůsobený parazitickému způsobu života. Přesto jej lze, podobně jako mnohé další oomycety, izolovat z nemocných raků a pěstovat na agarových médiích (kapitola 7). Životní cyklus A. astaci zahrnuje tři základní stádia: mycelium rostoucí v tkáních hostitelů a zoospory a cysty, což jsou infekční stádia vyskytující se volně ve vodě. Všechny dosud testované severoamerické druhy raků jsou vůči patogenu račímu moru do značné míry odolné, tj. navzdory infekci přežívají poměrně dlouho a nevykazují akutní příznaky nemoci. Proto mohou tyto druhy raků sloužit jako dlouhodobí přenašeči tohoto patogenu. K masivní tvorbě a uvolnění spor z infikovaných severoamerických raků dochází v době svlékání, nebo když jsou raci vystaveni nepříznivým podmínkám či hynou (kapitola 4). Ve svých experimentech jsem však prokázal, že ke sporulaci ze severoamerických raků dochází i mimo období svlékání, a to i když raci nejeví žádné zjevné známky nemoci. Proto musejí být infikovaní severoameričtí raci považováni za stálý zdroj nákazy (kapitola 4). Známé kmeny račího moru byly na základě genetické variability rozděleny do...
Genetic variation in North American crayfish species introduced to Europe and the prevalence of the crayfish plague pathogen in their populations
Filipová, Lenka ; Petrusek, Adam (vedoucí práce) ; Diéguez-Uribeondo, Javier (oponent) ; Trontejl, Peter (oponent)
- ABSTRAKT - Biologické invaze korýšů představují vážnou hrozbu pro původní druhy v Evropě. Ve své dizertační práci jsem se zaměřila na nepůvodní sladkovodní raky introdukované do Evropy, a jejich parazita Aphanomyces astaci, původce račího moru. Má práce zahrnuje čtyři publikované prvoautorské články (kapitoly I, II, IV a V), dva prvoautorské rukopisy (kapitoly III a VI) a jeden článek, jehož jsem spoluautorkou (kapitola VII). První část (kapitoly I-V) je zaměřena na genetickou variabilitu severoamerických raků introdukovaných do Evropy. Ukázali jsme, že genetická variabilita dvou raků, kteří jsou oba úspěšnými invazními druhy v Evropě, se výrazně liší a odráží jejich odlišný způsob kolonizace kontinentu. Rak pruhovaný, Orconectes limosus, byl pravděpodobně do Evropy introdukován jen jednou, kdy bylo dovezeno 90 jedinců. Variabilita na úrovni mitochondriální DNA je u raka pruhovaného v Evropě mnohem nižší než v Severní Americe (kapitola I), ačkoli určitá míra variability byla zaznamenána na jaderných markerech v jeho středoevropských populacích (kapitola II). Opačným příkladem je rak signální, Pacifastacus leniusculus, který byl do Evropy introdukován vícekrát, mnoha jedinci. Jeho geneticky vysoce diverzifikované evropské populace patří jedinému poddruhu P. l. leniusculus (kapitola III). Ten je jedním ze...
Hosts and transmission of the crayfish plague pathogen Aphanomyces astaci
Svoboda, Jiří ; Petrusek, Adam (vedoucí práce) ; Maguire, Ivana (oponent) ; Jussila, Japo (oponent)
Račí mor decimuje populace evropských druhů raků již více než 150 let, a proto je jeho původce, oomycet Aphanomyces astaci, považován za jednoho ze 100 nejhorších invazních druhů na světě. Původce račího moru je silně přizpůsobený parazitickému způsobu života. Přesto jej lze, podobně jako mnohé další oomycety, izolovat z nemocných raků a pěstovat na agarových médiích (kapitola 7). Životní cyklus A. astaci zahrnuje tři základní stádia: mycelium rostoucí v tkáních hostitelů a zoospory a cysty, což jsou infekční stádia vyskytující se volně ve vodě. Všechny dosud testované severoamerické druhy raků jsou vůči patogenu račímu moru do značné míry odolné, tj. navzdory infekci přežívají poměrně dlouho a nevykazují akutní příznaky nemoci. Proto mohou tyto druhy raků sloužit jako dlouhodobí přenašeči tohoto patogenu. K masivní tvorbě a uvolnění spor z infikovaných severoamerických raků dochází v době svlékání, nebo když jsou raci vystaveni nepříznivým podmínkám či hynou (kapitola 4). Ve svých experimentech jsem však prokázal, že ke sporulaci ze severoamerických raků dochází i mimo období svlékání, a to i když raci nejeví žádné zjevné známky nemoci. Proto musejí být infikovaní severoameričtí raci považováni za stálý zdroj nákazy (kapitola 4). Známé kmeny račího moru byly na základě genetické variability rozděleny do...

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.