Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 12 záznamů.  1 - 10další  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Odbourávání vybraných xenobiotik na komunálních čistírnách odpadních vod.
Žižlavská, Adéla ; Rusník,, Igor (oponent) ; Bodík,, Igor (oponent) ; Hlavínek, Petr (vedoucí práce)
Rozvoj chemického a farmaceutického průmyslu a masivní užívání syntetických látek v různých odvětvích se pro naši společnost stalo nepostradatelným. Společně však s komfortem, jaký nám tento pokrok přinesl, jsme vytvořili zcela nový druh znečištění. Jedná se o skupinu látek, jež pro své účinky na živé organismy představuje daleko větší nebezpečí než „běžné“ organické znečištění. Vzhledem k jejich cizorodému původu vůči sloučeninám přirozeně se vyskytující v životní prostředí jsou označována názvem „Xenobiotika“. Jedná se o skupinu zahrnující velké množství různorodých substancí, s nestejnými fyzikálními, chemickými a biologickými vlastnostmi jako jsou například farmaka, pesticidy, detergenty, barvy, laky, plastové obaly, potravinářská aditiva, kosmetické produkty a mnohé další. Ačkoli se tyto látky do vodního cyklu začali dostávat již od 30 let 20 století jejich koncentrace se často pohybuje, až na samé hranici detekčního limitu, proto začala být jejich přítomnost ve vodách zkoumána podrobněji až v letech 80. a to v návaznosti na rozvoj analytických technologii chemického složení vod. Hlavní nebezpečí těchto látek spočívá v tom ,že primárně neznehodnocují životní podmínky organismů (tj. nesnižují kvalitu vody) ,ale ovlivňují přímo samotné organismy a to buď matením endokrinního systému nebo přímo poškozováním RNA či DNA, což vyvolává mutagenní změny, rakovinotvorné bujení, vrozené vady, metabolické poruchy, změny pohlaví, degeneraci reprodukčních schopnosti celých populací či vymizení pudu sebezáchovy. Zdrojem xenobiotik ve vodním cyklu potažmo v celém životním prostředí jsou prokazatelně převážně odpadní vody, přičemž ke kontaminaci dochází skrze čistírny odpadních vod, jež nejsou konstruovány na odbourávání tohoto typu znečištění. Dizertační práce se věnuje problematice xenobiotik v odpadních vodách, přičemž je rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teoretická část podrobně shrnuje současný stav poznání problematiky xenobiotik v odpadních vodách od jejic
Kompostovaní materiálů obsahujici mikropolutanty
Kočí, Petra ; Cajthaml, Tomáš (vedoucí práce) ; Innemanová, Petra (oponent)
Mikropolutanty jsou látky antropogenního původu, nacházející se v životním prostředí v řádových koncentracích ng·g-1 - mg·g-1. Mohou být čistě syntetické, nebo přírodního původu. Do životního prostředí se dostávají díky různým lidským činnostem. I přes svou nízkou koncentraci v životním prostředí představují reálné riziko pro organismy kvůli svým specifickým biologickým účinkům. Kal z čistíren odpadních vod se díky svému vysokému obsahu živin používá v zemědělství. Prostřednictvím jeho použití se mikropolutanty v něm obsažené mohou dostat do životního prostředí. Kompostování je levná bioremediační metoda, používaná už od 80. let minulého století. Tato diplomová práce se zabývá kompostováním kalů z čistíren odpadních vod, kontaminovaných mikropolutanty. Vysoká míra degradace byla pozorována u uměle kontaminovaného kalu, především u ED (až 100 %). U kalu z průmyslové výroby léčiv byla pozorována degradace jen u některých látek, některé látky se nedegradovaly vůbec.
Využití PHA produkujících kmenů v bioremediačních technologiích
Šuráňová, Zuzana ; Sedláček, Petr (oponent) ; Obruča, Stanislav (vedoucí práce)
Cílem diplomové práce bylo studium využití PHA produkujících kmenů v bioremediačních technologiích. Pro tuto studii byly vybrány bakterie Pseudomonas putida KT2440 a dva izoláty z půdy zamořené ropou - Pseudomonas gessardii (D2) a Pseudomonas fulva (D3). V experimentální části byla studována především biodegradace odpadního peří pomocí testovaných mikrobiálních kmenů. Všechny testované bakterie vykazovaly biodegradační aktivitu vůči peří a byly jej schopny utilizovat jako jediný zdroj uhlíku. V průběhu biodegradačního procesu byl monitorován hmotnostní úbytek peří, aktivita proteáz a keratináz, koncentrace bakteriální biomasy, obsah PHA a také pH. Ukázalo se, že nejvyšších keratinázových aktivit i stupně degradace peří bylo dosaženo u bakterie Pseudomonas putida. Při kultivaci na odpadním peří žádná z testovaných bakterií neakumulovala detekovatelné množství PHA, nicméně biomasu nakultivovanou při biodegradaci peří je možné využít jako inokulum pro biotechnologickou výrobu MCL-PHA na odpadním oleji a kyselině oktanové. U bakterie Pseudomonas putida bylo v tomto experimentálním schématu dosaženo vysokého obsahu MCL-PHA v biomase - téměř 54% suché hmoty biomasy. V další části práce byla studována biodegradace nafty, ze studovaných bakteriálních kmenů bylo nejvyššího růstu biomasy, a tedy i biodegradačního potenciálu dosaženo u bakterie Pseudomonas fulva.
Enzymy kvasinky Candida tropicalis biodegradující fenol
Koubková, Zuzana ; Stiborová, Marie (vedoucí práce) ; Turek, Michal (oponent)
Průmyslové odpadní vody z ropných rafinerií, papíren, mlékáren a továren zpracujících keramiku, textil a plasty obsahují vysoké koncentrace aromatických sloučenin, jež jsou toxické pro živé organismy. Nutná je proto degradace těchto sloučenin v životním prostředí na přijatelné limity. Kvasinka Candida tropicalis je významným zástupcem z říše eukaryotních mikroorganismů schopných utilizace fenolu. V první fázi biodegradace fenolu používá C. tropicalis, pro katalýzu oxidace fenolu na katechol, cytoplasmatickou NADPH-dependentní fenolhydroxylázu. Ve druhé fázi biodegradačního procesu je katechol dále oxidován katechol-1,2-dioxygenázou na kyselinu cis, cis- mukonovou. Předkládaná diplomová práce řešila poznání vlivu iontů těžkých kovů na reakce katalyzované NADPH-dependentní fenolhydroxylázou a katechol-1,2-dioxygenázou kvasinky C. tropicalis. Fenolhydroxyláza byla inhibována ionty měďnatými (CuSO4), až na 10 % aktivity enzymu. Fenolhydroxyláza byla rovněž inhibována ionty olovnatými (na 67 % původní enzymové aktivity). Ostatní testované ionty těžkých kovů (ionty kademnaté, manganaté, železnaté) tento enzym neovlivňovaly. Katechol-1,2-dioxygenáza byla inhibována všemi sloučeninami iontů těžkých kovů testovanými v předkládané diplomové práci, a to octanem olovnatým, chloridem manganatým, síranem...
Biodegradace polycyklických aromatických uhlovodíků ve dřevě ošetřeném kreozotovým olejem
Fabiánová, Tereza ; Cajthaml, Tomáš (vedoucí práce) ; Gabriel, Jiří (oponent)
Odpadní dřevo kontaminované polycyklickými aromatickými uhlovodíky (PAU) je v dnešní době vážný environmentální problém. Jako vhodná metoda dekontaminace tohoto materiálu se jeví metoda kompostování. PAU jsou rozkládány převážně aerobně a efektivita tohoto procesu závisí na podmínkách kompostování. V této práci byla sledována účinnost procesu kompostování kontaminovaného dřeva po dobu 340 dnů v laboratorním kompostéru a 240 dnů v pilotním měřítku. Jako kompostovací substráty byly použity tzv. "zelený substrát", který je dodáván pro komerční pěstování žampionů a trávní substrát. Byl pozorován vliv rozdílných kompostovacích substrátů na účinnost degradace PAU. Travní substrát vykazoval lepší výsledky a k poklesu koncentrace sum PAU zde došlo o 97 % z původního množství. Při použití "zeleného substrátu" došlo k celkovému snížení PAU o 81 %. Dále byl prokázán vliv velikosti částic kontaminovaného dřeva na degradaci PAU. Analýza fosfolipidických markerových mastných kyselin prokázala zvýšený výskyt Gram-negativních bakterií a hub při degradaci. Také byla sledována aktivita extracelulárních enzymů v průběhu kompostování, ale detekována byla pouze aktivita enzymu lakasy. Pro sledování degradačního procesu byly také použity testy ekotoxicity. Test akutní toxicity s bakteriemi Vibrio fischeri a test...
Fylogenetická analýza genů pro velké podjednotky dioxygenas Rieskeho typu v půdách kontaminovaných leteckým palivem
Ptáček, Jakub ; Bořek Dohalská, Lucie (vedoucí práce) ; Poljaková, Jitka (oponent)
Lokalita bývalého vojenského letiště Hradčany je jedním z míst s vysokou koncentrací organických polutantů v půdě v rámci České republiky. Hlavním nástrojem sanací probíhajících v této lokalitě v současné době je bioremediace. Jsou při ní využívány organismy přítomné v kontaminované půdě disponující degradačními metabolickými drahami pro dekontaminaci lokality in situ. Na rozmanitosti a hojnosti těchto drah, resp. na specifitě a aktivitě enzymů podílejících se na těchto drahách závisí účinnost bioremediace. Proto je hlavním cílem této práce analýza diversity bakterií v půdách kontaminovaných leteckým palivem na základě katabolických genů kódujících toluen/bifenylové dioxygenasy Rieskeho typu. Z půdní DNA byly selektivně získány sekvence kódující tyto geny pomocí hybridizace s oligonukleotidy vázanými na magnetické mikrokuličky. podjednotky těchto dioxygenas byly amplifikovány, analyzovány klonováním, restrikční analýzou a sekvenovány. Evoluční historie byla odvozena pomocí metod neighbor-joining a maximum likelihood. Diversita katabolických genů v půdě HRB z kontaminované a sanované lokality byla porovnána s diversitou ve stejné půdě použité v mesokosmu se simulovanou fytoremediací. Přes 98% sekvencí ze vzorku HRB patří do genové podrodiny toluen dioxygenas, jejíž nejbližší příbuzný gen kóduje enzym TodC1 z...
Studium bioremediace vybraných organických polutantů pomocí bakterie Cupriavidus necator
Miléřová, Miluše ; Hurtová, Jana (oponent) ; Obruča, Stanislav (vedoucí práce)
Cílem práce je studium bioremediace p-nitrofenolu pomocí bakterie Cupriavidus necator. V teoretické části je zpracován přehled organických polutantů a bioremediačních technologií sloužících k jejich odstranění ze životního prostředí. V experimentální části byla pro biodegradaci p-nitrofenolu použita bakterie Cupriavidus necator H16 a její mutantní kmen Cupriavidus necator H16/PHB-4 neschopný akumulace PHB. Biodegradační testy byly provedeny s různými koncentracemi p-nitrofenolu a také za neoptimálních teplotních podmínek. V průběhu testů byla kromě koncentrace p-nitrofenolu stanovována také viabilita bakteriálních buněk pomocí průtokové cytometrie. Při 4 °C se jevila jako odolnější bakterie Cupriavidus necator H16, avšak kmen Cupriavidus necator H16/PHB-4 byl odolnější při 37 °C. Biodegradace p-nitrofenolu byla také studována ve fermentoru, kdy došlo během 51 hodin k degradaci 65 % p-nitrofenolu. Navíc byl v průběhu fermentace pozorován posun vlnové délky maxima v absorpčním spektru p-nitrofenolu z 401 nm na 384 nm. Vedle p-nitrofenolu stanovovaného spektrofotometricky bylo analyzováno i množství PHB pomocí plynové chromatografie s FID detektorem, jehož maximálního obsahu PHB bylo dosaženo ve 20. hodině kultivace.
Vliv půdních vlastností na mobilitu vybraných rizikových prvků v půdě a některé metody jejich dekontaminace
BEDRNÍČEK, Jan
S postupem rozvoje společnosti a zvyšováním počtu obyvatel planety souvisí i stále větší vypouštění odpadů a polutantů. Mezi ně patří i těžké kovy. Účelem této bakalářské práce je stručně objasnit chování olova, kadmia a rtuti v půdě, tedy obsahy, formy, mobilitu, sorpci a faktory ovlivňující tyto kovy a jejich působení na živočišný a rostlinný organismus. Dále tato práce poskytne širší pohled na problematiku dekontaminačních technik s větší pozorností na bioremediaci a hlavně fytoremediaci za použití rostlinných hyperakumulátorů.

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 12 záznamů.   1 - 10další  přejít na záznam:
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.