Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 157 záznamů.  1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Zahraniční politika Obamovy a Trumpovy administrativy vůči Turecku
Kučera, Jakub ; Calda, Miloš (vedoucí práce) ; Raška, Francis (oponent)
Bakalářská práce se zabývá komparací politiky Baracka Obamy a Donalda Trumpa vůči Turecku v kontextu současné krize ve vztahu se Spojenými státy. Cílem práce je odpovědět na otázku, zdali politika obou prezidentů byla koherentní a jakým způsobem se promítly případné rozdíly na dnešním zhoršení vztahů. Práce se zaměřuje na tři oblasti: spolupráce uvnitř NATO, problematika kurdské menšiny a proměna domácí politické situace v Turecku. Práce ukazuje, že navzdory odlišnému obecnému přístupu k zahraniční politice se konkrétní kroky obou prezidentů vůči Turecku významně neliší. Obamova deziluze ve vnímání vztahu USA a Turecka jako modelového partnerství výrazně změnila jeho vlastní politiku v druhém vládním období. V rámci NATO Trump navázal na Obamovu politiku vůči Turecku skrze podporu systému protiraketové obrany a pokračováním ve využívání amerických vojenských zařízení na tureckém území. Kurdská otázka představuje ve vztahu obou zemí nejkritičtější místo. Trump doposud podporoval spolupráci s Kurdy ve stejné míře jako Obama, ale dohody s Erdoğanem z poslední doby mohou přinést změnu tohoto přístupu a následné zlepšení vztahů. Odlišný Trumpův postoj k proměně tureckého politického prostředí nemá na kvalitu vztahů obou zemí významný vliv. Se zvyšujícím se vlivem Ruska a Íránu v turbulentním regionu Blízkého...
Rozvojová a migrační politika jako nástroje soudobé turecké geopolitiky
Hlavatá, Nora ; Hasman, Jiří (vedoucí práce) ; Tureček, Břetislav (oponent)
Jednou ze zemí, která se v posledních letech těší velkému mezinárodnímu zájmu, je Turecko. Dlouhé období pasivní zahraniční politiky orientované primárně na Západ bylo vystřídáno velice aktivní zahraniční politikou zaměřenou na vlastní region. Turecko zahrnulo do své zahraniční politiky nové nástroje a aktivity, které jsou více v souladu s pozicí střední mocnosti. Dva z nástrojů zahraniční politiky, které pro Turecko v posledních letech nabyly na důležitosti, jsou rozvojová pomoc a migrační politika, respektive jeho reakce na uprchlické krize. Vliv na to má mimo jiné i fakt, že v důsledku syrské krize Turecko v současné době hostí na svém území více než tři miliony uprchlíků. Základním cílem této diplomové práce je analyzovat změny v migrační a rozvojové politice Turecka v kontextu jeho celkové zahraniční politiky a též způsob uplatnění těchto témat k navyšování své měkké síly. Obecnějším cílem pak je pokusit se využít zjištěných poznatků pro rozšíření Two-Good teorie o nástroje měkké síly. Two-Good teorie se snaží vysvětlit chování států z hlediska jejich směřování k udržení současného stavu, nebo změny současného stavu v různých oblastech mezinárodních vztahů. Jak z diplomové práce vyplynulo, Turecko využívalo zmíněné nástroje k budování své pozice především na začátku milénia po nástupu Strany...
Neo-Ottomanism in Turkish Foreign Policy and Changes during the Erdogan Era
Hurych, Vladimír ; Kučera, Tomáš (vedoucí práce) ; Aslan, Emil (oponent)
Neo-Ottomanism in Turkish Foreign Policy and Changes during the Erdoğan era Autor: Vladimír Hurych Abstrakt V listopadových volbách roku 2002 zaznamenala nově vzniklá Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) masivní volební vítězství, které významným způsobem přepsalo dosavadní převládající zahraničně politickou identitu země. Strana AKP založená na islámských hodnotách v čele s jejími leadery Recepem Tayyipem Erdoğanem, Abdullahem Gülem a Ahmetem Davutoğlu spustili rozsáhlou transformaci turecké společnosti a začali prosazovat hospodářské tržně orientované reformy a zdůrazňovali roli demokratických institucí a možného budoucího členství v Evropské unii. Nová vládní garnitura AKP také přímo změnila zahraničně politickou identitu - tzv. neoottomanismus. Tento koncept pramení v 90. letech ve snaze bývalého prezidenta Turguta Özala, který se již odvolával na historické, kulturní a náboženské dědictví Osmanské říše. S ohledem na měnící se domácí identitu, neoottomanismus vládnoucí strany sloužil jako ideologické vodítko pro postupnou změnu zahraničněpolitické identity s důrazem na islámský narativ a prostředky tzv. soft power. Práce analyzuje jak nová vláda AKP po roce 2002 redefinovala roli Turecka s ohledem na geopolitickou pozici země na Blízkém východě. Turecko upozorňuje na svůj význam a roli regionální...
Limity europeizace v Turecku: Možný vztah ekonomické politiky a zahraniční politiky vůči EU
Blažek, Ondřej ; Weiss, Tomáš (vedoucí práce) ; Šlosarčík, Ivo (oponent)
Diplomová práce se zaměřuje na europeizaci třetích států a limity, které ji omezují. Práce je jednopřípadovou studií, která se zaměřuje na Turecko a europeizaci jeho zahraniční politiky. Jako metoda výzkumu byla zvolena Foreign Policy Analysis. Ta se v tomto textu soustředí na ekonomické vztahy Turecka s EU a dalšími subjekty a hledá možnou souvislost s tvorbou zahraniční politiky státu. Nejprve práce mapuje historický kontext vztahů EU a Turecka, popisuje vládnoucí stranu AKP a analyzuje změny v zahraniční politice. Ekonomické vztahy jsou prezentovány na tureckém exportu a importu a také na zahraničních investicích plynoucích do Turecka i směrem ven. Na počátku své vlády strana AKP investovala hodně úsilí do europeizace země v podobě reforem, což mělo za následek příznivější legislativu a růst zahraničních investic, ale také vzájemného obchodu s EU. V průběhu let nastaly určité výkyvy ve vzájemných ekonomických vztazích, ale ty neměly výraznější vliv na vztahy politické. Stejně tak zhoršení politických vztahů nemělo téměř žádný vliv na vzájemný obchod a investice. EU tedy zůstává i přes různé otřesy ve vzájemných vztazích nejdůležitějším obchodním partnerem Turecka. Pokud by měl nastat výrazný odvrat Turecka od EU, jeho motivy budou plynout nejspíše z vnitropolitického prostředí v podobě ideologie,...
Analýza neoosmanismu a jeho působení v oblasti Západního Balkánu: Komparace Srbska a Bosny a Hercegoviny
Prestaš, Ivan ; Žíla, Ondřej (vedoucí práce) ; Šístek, František (oponent)
Bakalářská práce pod názvem: Neoosmanismus a jeho působení v oblasti západního Balkánu: Komparace Srbska a Bosny a Hercegoviny analyzuje stav turecké zahraniční politiky a její postoj vůči západobalkánským státům. Cílem práce je analyzovat tureckou expanzionistickou zahraniční politiku už ne z vojenského, ale z ekonomického pohledu. Práce je rozdělena do třech částí. První část je věnována Turecku a tomu, jak se měnilo jeho postavení na regionální a světové politické scéně. Následující část práce se zabývá vývojem jak bosensko- tureckých vztahů, tak i srbsko-tureckých vztahů za posledních deset let. Poslední a nejvýznamnější kapitola analyzuje ekonomický aspekt neoosmanismu. Na základě analýzy tureckých investic do výše zmíněných západobalkánských států a dalších ekonomických parametrů (vývoz a dovoz) vyplývá, že se Turecko pomocí tzv. soft power stává významným hráčem v tomto velmi bouřlivém regionu. Za pomocí komparativní analýzy dvou případových studií bylo utvrzeno, že se ve středu zájmu ještě stále nachází Bosna a Hercegovina, která je považována spolu s Albánií za nejvýznamnějšího tureckého partnera na Balkáně. Na druhé straně ochota Srbska spolupracovat s Tureckem, která se projevuje otevíráním srbského trhu pro turecké investory, by mělo v budoucnu dosáhnout anebo i přesáhnout míru investic...
Transformace armádně-civilních vztahů Turecké republiky v letech 1990-2016
Pospíšil, Martin ; Aslan, Emil (vedoucí práce) ; Horák, Slavomír (oponent)
Tato bakalářská práce se věnuje ověření možnosti aplikace teorie armádně-civilních vztahů formulované Paulem Stanilandem na prostředí Turecké republiky v letech 1990-2016. Analýzou jednotlivých faktorů definovaných teorií se snaží nalézt odpověď na otázku, zda tento teoretický rámec dokáže vysvětlit radikální změnu vztahu armády a civilní vlády, která se v zemi odehrála pod vedením Recepa Tayyipa Erdogana. Práce po nastínění teoretického rámce postupně analyzuje míru přítomnosti vnitřních a vnějších bezpečnostních hrozeb, politické institucionalizace a legitimity civilní vlády. V závěru shrnuje nejdůležitější rozdíly mezi lety 1997 a 2016, které lze pozorovat především v oblasti interních bezpečnostních složek a důvěry občanů v demokratický systém.
The causes of terrorist radicalisation among Northern Irish Catholics
Parolek, Jan ; Aslan, Emil (vedoucí práce) ; Charvát, Jan (oponent)
Tato práce se zabývá otázkou, jestli v případě teroristické radikalizace severoirských katolíků (národnostní a náboženské menšiny v Severním Irsku a de facto i v UK) během "Troubles" byla ideologie pouze funkcí katolických socio-ekonomických grievances, nebo samostatným rozhodujícím faktorem. Práce zkoumá motivace k terorismu líčené v osobních svědectvích, skupinových výzkumech a dalších zdrojích. Je použita teorie Radicalization Puzzle, vnímající radikalizaci jako komplexní nelineární kombinaci čtyř variabilně významných kategorií důvodů (grievances, ideologie, networky, podpůrné struktury). Po stanovení definic terorismu a menšinového statusu, prozkoumání Irsko-Britské historie a validity minoritního statusu severoirských katolíků práce snáší dohromady stanovené důvody radikalizace a kombinuje je do "mentální mapy." Je identifikováno několik širších kategorií důvodů, které jsou srovnány s kategoriemi z Puzzle. Je zjištěno, že grievances byly velkou motivací k terorismu, šlo ale většinou o sociální faktory, obvykle státní či sektářské násilí. Ekonomické grievances byly jakožto dominantní radikalizační faktor velmi vzácné. Republikánská ideologie, rozšiřovaná skrze komunitu, byla také důležitým faktorem. Lze ji ale jen do určité míry považovat za za funkci socio-ekonomických faktorů, jelikož jde o nezávisle...
Turecko a strategické zájmy EU - analýza migrační krize
Krejčová, Romana ; Kučerová, Irah (vedoucí práce) ; Plechanovová, Běla (oponent)
Vztahy mezi EU a Tureckem jsou komplikované již přes padesát let, kdy byla uzavřena asociační dohoda Turecka s EHS. V roce 2011 vypukla v Sýrii občanská válka a Turecko se od té doby potýká s nárůstem migrantů. V roce 2015 zasáhla migrační krize také EU. Bylo proto nutné, aby EU začala s Tureckem spolupracovat na řešení migrační krize. Tato diplomová práce se zabývá komunikací a vyjednáváním mezi EU a Tureckem o společném postupu při řešení migrační krize. Jako teoretický rámec byla zvolena teorie komunikace Karla Deutsche, je především použit koncept zpětné vazby, který můžeme pozorovat během vyjednávání o Akčním plánu mezi EU a Tureckem a dohodě mezi EU a Tureckem. Pro pochopení kontextu je nejprve vysvětlena historie vztahů EU a Turecka, která začíná v roce 1959, kdy Turecko požádalo o přidružení k EHS. Vztahy mezi EU a Tureckem jsou ovlivněny špatnými vztahy s některými členskými zeměmi EU. Vztahu mezi EU a Tureckem v současné sobě nepřispívají čistky a porušování lidských práv a principu právního státu, které následovaly po nepovedeném pokusu o vojenský převrat v roce 2016. V rámci jednání o spolupráci mělo silnější pozici Turecko. Turecko této situace využilo a podařilo se oživit některé politické procesy, jako vízovou liberalizaci a znovuobnovení přístupových rozhovorů Turecka do EU....
Vztahy turecké Strany spravedlnosti a rozvoje s iráckou Kurdskou regionální vládou a syrskou Sjednocenou demokratickou stranou v letech 2011 až 2014
Gümplová, Anna ; Aslan, Emil (vedoucí práce) ; Horák, Slavomír (oponent)
Tato práce porovnává vztahy turecké vládnoucí Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) se syrskou Sjednocenou demokratickou stranou (PYD) a iráckou Kurdskou regionální vládou (KRG) mezi lety 2011 a 2014 na pozadí její politiky vůči kurdské menšině a přístupu ke Kurdské straně pracujících (PKK). AKP od svého nástupu k moci změnila přístup turecké vlády k řešení tzv. kurdské otázky a více se otevřela vyjednávání s PKK. Mírové procesy však provázely neustálé změny především v oficiálních postojích AKP. V roce 2011 AKP navázala užší, především ekonomické, styky s KRG. Toto pro obě strany výhodné partnerství se projevovalo i v jiných sférách například ve spolupráci v přístupu k PKK. V roce 2014 ale ukázalo i své limity, když Turecko KRG téměř vůbec nepomohlo vojensky v bojích proti ISIS. Přístup Turecka k syrské PYD byl od jejího založení nepřátelský, což se po vypuknutí syrské občanské války ještě více zhoršovalo, když PYD začala politicky i vojensky sílit. Práce popisuje rozdílné přístupy AKP ke KRG a PYD a zdůvodňuje je na pozadí problematiky kurdské otázky v Turecku.

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 157 záznamů.   1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam:
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.