|
|
Transformace postsocialistické identity ve východní Evropě: Analýza případu České Republiky a Běloruska
Pyatkevich, Aryna ; Hrůzová, Andrea (vedoucí práce) ; Pergl, David (oponent)
Jakmile Sovětský svaz přestal existovat, jeho subjekty získali schopnost určovat svůj směr politického, kulturního a ekonomického rozvoje. Nikdy nekončící přechod k demokracii, popsaný Borisem Budenem, je jedním z klíčových prvků postkomunismu. Zatímco země, které byly součástí východního bloku, ale nebyly součástí Sovětského svazu samotného, byly na své cestě k demokratickému kapitalistickému rozvoji přiměřeně úspěšné, bývalá dominia bojovala s začleněním hodnot, které přicházely s tím, co Madina Tlostanová popisuje jako proces nucené westernizace. Následující práce zkoumá problém postsocialistické transformace identity ve střední Evropě v případě České republiky a postsovětské transformace identity ve východní Evropě v případě Běloruska. Kvalitativní výzkum je postaven na zpřístupněné kolektivní paměti těch, kteří pracují v institucích paměti na úrovni povolené vládnoucími režimy v obou zemích, všichni narození po roce 1989. Podobnosti a rozdíly, které se jasně objevily během srovnávací analýzy, naznačují že bytí postsocialistickým a postsovětským by již neměla být v akademické literatuře zaměnitelná. Byly a nadále jsou to homologické, ale odlišné procesy, protože být postsovětským znamená nejen uznávaní sovětskí minulosti jako skutečné a ovlivňující probíhající život národa, ale to také definuje...
|
|
|
Getting Back to 'Europe': An Analysis of a Possible Self-Perceived Inadequacy of Czechs Towards the West
Ertin, Sinan ; Německý, Marek (vedoucí práce) ; Gulenko, Petr (oponent)
Abstraktní Tato práce zkoumá souběžnou roli západní hegemonie spolu s trvalými dopady komunismu ve výzvách, kterým čelí postsocialistické země, se specifickým zaměřením na Českou republiku. Zatímco komunismus je běžně považován za primární příčinu, my tvrdíme, že kulturní myšlenky spojené se západní hegemonií předcházely komunismu a hluboce ovlivnily evropskou identitu. Práce je rozdělena do sekcí, které zkoumají koncept pokroku v dějinách a jeho význam pro západoevropskou identitu, následuje zkoumání hegemonie na příkladech z postsocialistických národů, včetně České republiky. V závěru práce se zabývá případnou kritikou a poskytuje cvičení, které aplikuje koncepty hegemonie a pokrok v současné české společnosti. Tato analýza si klade za cíl prezentovat alternativní perspektivu, která uznává současné účinky komunismu a západní hegemonie při utváření výzev, kterým postsocialistické země čelí během jejich transformace.
|
|
|
Transformace postsocialistické identity ve východní Evropě: Komparativní analýza případu České Republiky a Běloruska
Pyatkevich, Aryna ; Hrůzová, Andrea (vedoucí práce) ; Pergl, David (oponent)
Jakmile Sovětský svaz přestal existovat, jeho subjekty získali schopnost určovat svůj směr politického, kulturního a ekonomického rozvoje. Nikdy nekončící přechod k demokracii, popsaný Borisem Budenem, je jedním z klíčových prvků postkomunismu. Zatímco země, které byly součástí východního bloku, ale nebyly součástí Sovětského svazu samotného, byly na své cestě k demokratickému kapitalistickému rozvoji přiměřeně úspěšné, bývalá dominia bojovala s začleněním hodnot, které přicházely s tím, co Madina Tlostanová popisuje jako proces nucené westernizace. Následující práce zkoumá problém postsocialistické transformace identity ve střední Evropě v případě České republiky a postsovětské transformace identity ve východní Evropě v případě Běloruska. Kvalitativní výzkum je postaven na zpřístupněné kolektivní paměti těch, kteří pracují v institucích paměti na úrovni povolené vládnoucími režimy v obou zemích, všichni narození po roce 1989. Podobnosti a rozdíly, které se jasně objevily během srovnávací analýzy, naznačují že bytí postsocialistickým a postsovětským by již neměla být v akademické literatuře zaměnitelná. Byly a nadále jsou to homologické, ale odlišné procesy, protože být postsovětským znamená nejen uznávaní sovětskí minulosti jako skutečné a ovlivňující probíhající život národa, ale to také definuje...
|
|
|
Ion Iliescu a jeho role při formování moderní rumunské demokracie
Kocian, Jiří ; Tejchman, Miroslav (vedoucí práce) ; Šístek, František (oponent)
Rumunský přechod k demokracii po roce 1989 byl ve významné míře determinován formou předchozího režimu. Osobní diktatura Nicolae Ceaușeska a extrémně silný tlak, který byl vyvíjen na opozici, zamezil v Rumunsku existenci významnějších disidentských skupiny, nebo center, které se mohly na svržení jeho moci podílet. V překotných a dosud nejasných událostech prosince 1989 se proto k moci dostala různorodá Fronta národní spásy, do jejíhož čela se postavil Ion Iliescu. Jako bývalý stranický funkcionář odstavený z čelných pozic po neshodách s Ceaușeskem převedl téměř kompletní komunistickou strukturu včetně tajné služby Securitate pod kontrolu nového vedení státu. Likvidace předchozího režimu proběhla ve skutečnosti odstraněním bývalého prezidentského páru a odsouzením několika generálů tajné služby. Iliescu následně koncentroval dostupné mocenské prostředky kolem Fronty národní spásy a na rozdíl od původních prohlášení zdržoval proces demokratizace. Režim, v jehož čele stanul Ion Iliescu, vykazoval ve svých ideových projevech a technologii udržování moci zřetelnou podobnost s komunistickou vládou, přesto fungoval ve formálně demokratickém rámci. Proto se podařilo opozici v roce 1996 převzít moc bez výraznějších konfliktů a plně v intencích ústavou garantovaného demokratického zřízení.
|
|
|
Figury a stopy paměti. Proměny dynamiky kulturní paměti ve vztahu k vizuální kultuře
Průchová, Andrea ; Dvořák, Tomáš (vedoucí práce) ; Činátl, Kamil (oponent) ; Reifová, Irena (oponent)
dizertační práce Práce se zabývá vizuálním obsahem médií oficiální paměti, konkrétně vizuálním materiálem dějepisných učebnic a výstavní expozicí Národního muzea. Zkoumá formální i obsahové rysy zobrazování čtyř klíčových událostí moderních československých a českých dějin, jež vstoupily do povědomí široké veřejnosti jako "osmičkové" události; tj. založení Československa (1918), podpis mnichovské dohody (1938), komunistický převrat (1948) a invazi vojsk Varšavské smlouvy (1968). Způsoby zobrazování těchto událostí navíc vztahuje k problematice politické tranzice roku 1989. Pomocí smíšeného výzkumu zkoumá vzorek učebnic vydaných během komunistického období (1967, 1973, 1982, 1983, 1983), postkomunistické éry (1995, 1996, 1999, 1999, 2000, 2009, 2011) a exponátů pocházejících ze stálé výstavy Křižovatky české a československé státnosti (otevřena 2009). Ve svých závěrech práce představuje 34 vizuálních paměťových figur vážoucích se k zobrazování zvolených historických událostí. Poukazuje na cirkulaci těchto výjevů mezi médiem učebnice a historické expozice, čímž navazuje na dynamické pojetí paměti rozpracované v teoretické části práce. Nachází rozdíly, avšak i shody v obsahovém pojetí obrazové reprezentace moderních dějin dějepisnou didaktikou komunistického a postkomunistického období a označuje...
|
|
|
Systémová komparace proměn médií v postkomunistických státech střední Evropy
Faltys, Marcel ; Klimeš, David (vedoucí práce) ; Jirků, Jan (oponent)
Bakalářská práce se zabývá proměnami médií ve střední Evropě po roce 2010, a to konkrétně v Maďarsku, Polsku, Slovensku a České republice. Na základě teorie Daniela C. Hallina a Paola Manciniho o komparaci mediálních systémů se snažím porovnat změny, k jakým v mediálních systémech v těchto zemích dochází. V teoretické části práce definuji mediální systémy podle zmíněných autorů a způsoby jejich zkoumání. Součástí teoretické části je i definice politických systémů v jednotlivých státech jako důležitý faktor při proměnách systémů mediálních. V praktické části práce poté analyzuji jednotlivé mediální systémy na základě teorie Hallina a Manciniho. Věnuji se blíže politickému paralelismu a instrumentalizaci a roli státu s důrazem na média veřejné služby a vlastnické a legislativní změny. V závěru práce analyzuji, jak se proměny mediálních systémů ve zkoumaných státech liší, a co je toho příčinou.
|
|
|
Nepraví hrdinové. Odstraňování komunistických pomníků v Praze po roce 1989
Homutová, Ludmila ; Pech, Milan (vedoucí práce) ; Bendová, Eva (oponent)
Nepravíhrdinové.Odstraňováníkomunistickýchsochporoce1989 Anotace: Tato diplomová práce se bude zabývat pomníky propagujícími ideologii komunismu, které byly těsně po Sametové revoluci a dále v 90. letech odstraněny či přemístěny ve snaze symbolicky odvrhnout právě skončivší režim. Nejprve nastíní historický kontext a na základě veřejných projevů politiků a dobových periodik popíše společenský diskurz týkající se, jak vztahu ke komunismu, tak představ, jak má vypadat režim nový. Posléze se bude věnovat teorii historické paměti, míst paměti a jejich proměně a přepisování. Rušení pomníků zatížených komunistickou ideologií následně srovná s ikonoklasmy, které provázely jiné revoluce. V ústřední části bude práce sledovat několik případů odstraněných pomníků - soch vůdců a hrdinů, ustavujících událostí, i arfefaktů - symbolů. Pokusí se postihnout za jakých okolností jednotlivé pomníky zmizely z veřejného prostoru a charakterizovat, jak přispěly tyto události i jejich samotné odtranění k formování historické paměti a to i v kontextu pomníků, které vznikly po roce 1989 a mají na dobu komunistické totality upomínat. Poukáže také na stále stojící pomníky, vzniklé v rozmezí 1948-1989, jež vzbuzují i v dnešní době diskuzi o svém osudu a zmíní, jakým způsobem se vyrovnávali a vyrovnávají s komunistickým pomníkovým...
|
|
|
Režie jako scénické vyprávění příběhu
Zembok, Ewa ; VEDRAL, Jan (vedoucí práce) ; DEÁK, Juraj (oponent)
Práce je napsaná z praktického režijního hlediska. Zaměřena je na problematiku sboru jako diegetického prvku v inscenaci. V práci je položen důraz na sbor jako výrazný prvek režijního řešení při realizaci dramaturgicky-režijní koncepce. Autorka se v úvodní teoretické části věnuje použití mimetických a diegetických prostředků v moderní divadelní inscenaci a proměně klasických principů režijní práce s nástupem postdramatického divadla. V dalších kapitolách reflektuje svoji absolventskou inscenaci z roku 2011 a popisuje postupy použité při realizaci inscenací během jejího praktického
|
|
|
Disent po roce 1989. Využití teorie změny habitu Pierra Bourdieu na příkladu vybraných organizací postdisentu
Benetková, Eva ; Maslowski, Nicolas (vedoucí práce) ; Německý, Marek (oponent)
Diplomová práce Disent po roce 1989. Využití teorie změny habitu Pierra Bourdieu na příkladu vybraných organizací postdisentu se zabývá tématem disentu po roce 1989 a jeho dalšího života a vlivu v české společnosti po roce 1989. Téma tzv. postdisentu je pojato prostřednictvím kvalitativního výzkumu organizací, jejichž činnost vychází z dědictví disentu nebo k jeho aktivitám svojí činností odkazují. Za pomoci výzkumného designu instrumentálních případových studií je pojednána činnost následujících organizací: Nadace Charty 77, Knihovny Václava Havla, revue Babylon a knihovny samizdatové literatury Libri prohibiti. Práce je zakotvena v diskurzu postkomunistické tranzice a v teorii o změně habitu francouzského sociologa Pierra Bourdieu. Cílem práce je zachytit přetrvávají-li způsoby chování disentu (disidentského habitu), které hrají roli ve společnosti v současnosti. V teoretické části práce jsou vymezeny pojmy disentu a postdisentu, představen rámec postkomunistických tranzitologických studií a výzkumy postdisentu v českém prostředí. V empirické části je představena metodologie kvalitativních studií a u organizací sledován vývoj vztahu činnosti organizace směrem k disentu, reflexe disentu v současných aktivitách organizace a to, jak organizace komunikuje tato témata směrem k veřejnosti. V závěrečné...
|
|
|
Figury a stopy paměti. Proměny dynamiky kulturní paměti ve vztahu k vizuální kultuře
Průchová, Andrea ; Dvořák, Tomáš (vedoucí práce) ; Činátl, Kamil (oponent) ; Reifová, Irena (oponent)
dizertační práce Práce se zabývá vizuálním obsahem médií oficiální paměti, konkrétně vizuálním materiálem dějepisných učebnic a výstavní expozicí Národního muzea. Zkoumá formální i obsahové rysy zobrazování čtyř klíčových událostí moderních československých a českých dějin, jež vstoupily do povědomí široké veřejnosti jako "osmičkové" události; tj. založení Československa (1918), podpis mnichovské dohody (1938), komunistický převrat (1948) a invazi vojsk Varšavské smlouvy (1968). Způsoby zobrazování těchto událostí navíc vztahuje k problematice politické tranzice roku 1989. Pomocí smíšeného výzkumu zkoumá vzorek učebnic vydaných během komunistického období (1967, 1973, 1982, 1983, 1983), postkomunistické éry (1995, 1996, 1999, 1999, 2000, 2009, 2011) a exponátů pocházejících ze stálé výstavy Křižovatky české a československé státnosti (otevřena 2009). Ve svých závěrech práce představuje 34 vizuálních paměťových figur vážoucích se k zobrazování zvolených historických událostí. Poukazuje na cirkulaci těchto výjevů mezi médiem učebnice a historické expozice, čímž navazuje na dynamické pojetí paměti rozpracované v teoretické části práce. Nachází rozdíly, avšak i shody v obsahovém pojetí obrazové reprezentace moderních dějin dějepisnou didaktikou komunistického a postkomunistického období a označuje...
|
host ::
RSS.