|
|
The rise and fall of Russell's 1910-1913 theory of judgment and Wittgenstein's philosphical beginnings
Soutor, Milan ; Kolman, Vojtěch (advisor) ; Marvan, Tomáš (referee)
Russellovi občas bývá jízlivě vyčítáno, že střídal filosofické pozice "jako ponožky," mám-li to říci skutečně jízlivě. Když se dozvídáme o jeho manuskriptech a o skutečnostech, že zatímco zastával jistou filosofickou pozici, již nenápadně a do šuplíku psal texty, kde načrtával alternativní teorie (a přesně takto to bylo s Wittgensteinem vyvrácenou teorií soudu), tento tvůrčí potenciál nás skutečně může udivovat, někdy zase mást, když se pokoušíme v jeho díle zorientovat. Příčiny překotného vývoje jeho filosofie ovšem spíše než v jeho povaze spočívaly v osobách, které měl štěstí potkat a kterým dal prostor do svého vývoje zasáhnout. Vždyť Russell byl na začátku své kariéry přesvědčený Hegelián. Poté, co se setkal s filosofickými názory G. E. Moora, nadšeně je přijal za své a rozvíjel dál ve vztahu k matematice. Podobného rázu bylo i Russellovo setkání s Wittgensteinem, které ovšem jak dokládá korespondence nebylo ve svém důsledku vůbec příjemné. Velice zajímavé na jeho teorii soudu je skutečnost, že tato teorie nebyla libovolným výtvorem, ale sledovala konkrétní problém, který uměla, jak jsem doufám přesvědčil čtenáře, řešit. Můžeme se tedy ptát - a to už může být předmětem další studie - zda Wittgensteinova "korektní teorie propozic," která našla své vyjádření v TLP, řeší Russellovy původní problémy, nebo...
|
|
|
The legacy of philosophical behaviourism: the concept of mind without minds
Soutor, Milan ; Kolman, Vojtěch (advisor) ; Hill, James (referee)
The epistemological problem of unity and its development in the philosophy of Bertrand Russell is the main subject of this essay. The first chapter is devoted to naïve realism developed by G. E. Moore and adopted by early Russell. I explain the notion of objective unity of proposition. The second chapter concerns Russell's departure from naïve realism and the multiple relation of judgment which Wittgenstein's criticism rendered as fatally unable to handle the problem of synthetic unity. The breakdown of this theory led Russell to naturalism, which is the topic of the last chapter. I pay special attention to the regressive argument proposed in slightly different versions by Moore, L. Wittgenstein and G. Ryle. Keywords realism, neutral monism, behaviorism, unity, consciousness
|
|
|
The Theory of Descriptions: Bertrand Bertrand Russell's Road Towards Ontological Austerity
Soutor, Milan ; Palkoska, Jan (advisor) ; Zouhar, Marián (referee) ; Landini, Gregory (referee)
Applying Occam's razor in order to minimize ontological commitments is among the central methods of Bertrand Russell's philosophy after 1905 and onwards. The year 1905 was specially significant for Russell in that respect, as he published in this year the groundbreaking paper titled 'On Denoting'. In this paper, he introduced, for the first time, the today widely acknowledged semantical theory, Theory of Descriptions. According to the canonical interpretation of Russell, which is represented, for the most part, by W. V. O. Quine's paper 'Russell's Ontological Development' (1966), Russell tended to embrace 'Meinongian' ontological commitments: these were ontological commitments to coherent and non-actual entities such as the present king of France (possibilia) and ontological commitments to incoherent entities such as the round square. In Quine's view, Russell could not dodge such commitments until he discovered Theory of Descriptions. This interpretation has been challenged recently and it is the main objective of this essay to defend Quine against his opponents. I provide a detailed account of those parts of Russell's philosophy before 'On Denoting' which precluded him from refuting conclusively the problematic ontological commitments. In order to provide such an account, we dive deep into the...
|
|
|
The legacy of philosophical behaviourism: the concept of mind without minds
Soutor, Milan ; Kolman, Vojtěch (advisor) ; Hill, James (referee)
The epistemological problem of unity and its development in the philosophy of Bertrand Russell is the main subject of this essay. The first chapter is devoted to naïve realism developed by G. E. Moore and adopted by early Russell. I explain the notion of objective unity of proposition. The second chapter concerns Russell's departure from naïve realism and the multiple relation of judgment which Wittgenstein's criticism rendered as fatally unable to handle the problem of synthetic unity. The breakdown of this theory led Russell to naturalism, which is the topic of the last chapter. I pay special attention to the regressive argument proposed in slightly different versions by Moore, L. Wittgenstein and G. Ryle. Keywords realism, neutral monism, behaviorism, unity, consciousness
|
|
|
The rise and fall of Russell's 1910-1913 theory of judgment and Wittgenstein's philosphical beginnings
Soutor, Milan ; Marvan, Tomáš (referee) ; Kolman, Vojtěch (advisor)
Russellovi občas bývá jízlivě vyčítáno, že střídal filosofické pozice "jako ponožky," mám-li to říci skutečně jízlivě. Když se dozvídáme o jeho manuskriptech a o skutečnostech, že zatímco zastával jistou filosofickou pozici, již nenápadně a do šuplíku psal texty, kde načrtával alternativní teorie (a přesně takto to bylo s Wittgensteinem vyvrácenou teorií soudu), tento tvůrčí potenciál nás skutečně může udivovat, někdy zase mást, když se pokoušíme v jeho díle zorientovat. Příčiny překotného vývoje jeho filosofie ovšem spíše než v jeho povaze spočívaly v osobách, které měl štěstí potkat a kterým dal prostor do svého vývoje zasáhnout. Vždyť Russell byl na začátku své kariéry přesvědčený Hegelián. Poté, co se setkal s filosofickými názory G. E. Moora, nadšeně je přijal za své a rozvíjel dál ve vztahu k matematice. Podobného rázu bylo i Russellovo setkání s Wittgensteinem, které ovšem jak dokládá korespondence nebylo ve svém důsledku vůbec příjemné. Velice zajímavé na jeho teorii soudu je skutečnost, že tato teorie nebyla libovolným výtvorem, ale sledovala konkrétní problém, který uměla, jak jsem doufám přesvědčil čtenáře, řešit. Můžeme se tedy ptát - a to už může být předmětem další studie - zda Wittgensteinova "korektní teorie propozic," která našla své vyjádření v TLP, řeší Russellovy původní problémy, nebo...
|
guest ::
