|
|
Jean Hyppolite's Interpretation of Hegel's Philosophy of History
Abraham, Titouan ; Steinbach, Tim-Florian (vedoucí práce) ; Ottmann, François (oponent)
Résumé du mémoire de Master Charles University, Prague Erasmus Mundus EuroPhilosophie (2021-2023) Étudiant: Titouan Abraham Titre : L'interprétation par Jean Hyppolite de la philosophie de l'histoire de Hegel Mots-clés : Hegel ; hégélianisme ; Theologische Jugendschriften ; Phénoménologie de l'Esprit ; Jean Hyppolite ; philosophie ; philosophie de l'histoire ; pantragisme ; Alexandre Kojève ; fin de l'histoire Ce travail se propose d'analyser la singularité de Jean Hyppolite dans son étude de la philosophie hégélienne de l'histoire. La question qui l'oriente est la suivante : Jean Hyppolite a-t-il défendu une lecture pantragique de la dynamique de l'histoire hégélienne ? Nous commençons par rendre compte des études hégéliennes en France au début du dix-neuvième siècle jusqu'à la fin des années 1930, lorsque s'achèvent les enseignements de Alexandre Kojève sur la Phénoménologie de l'Esprit. Nous découvrons alors que Hyppolite se distingue de Kojève notamment parce qu'il rompt avec sa proposition d'une fin de l'histoire et sa lecture anthropologique du système hégélien. Pour expliquer ces différences, il nous faut revenir sur les liens entre la pensée religieuse du jeune Hegel et la naissance de sa philosophie de l'histoire. Cette étape consiste à relire avec Jean Hyppolite les écrits théologiques de...
|
|
|
Dialog Rádl versus Hejdánek
Doležal, Kryštof ; Kučera, Jan (vedoucí práce) ; Franěk, Jakub (oponent)
Problém národa a nacionalismus je předmětem úvah v českém politickém myšlení od konce devatenáctého století; širší problém definice národa a jeho smyslu pak konstituuje více než staletou polemiku o tzv. "českou otázku". Tato bakalářská práce se zabývá jednou z pozoruhodných kapitol této diskuze, konkrétně dílem dvou protestantských myslitelů: Emanuela Rádla a Ladislava Hejdánka. Odpovídá přitom na otázku, do jaké míry jsou Rádlovy a Hejdánkovy koncepty vztahující se k filosofii dějin, národu a nacionalismu jako politické pojmy par excellence společné a v čem se liší; v čem na základě dobové podmíněnosti Hejdánek s Rádlem polemizuje a v čem a proč naopak jeho teze přejímá. Práce tak analyzuje rehabilitaci jisté idealisticko-teologické tradice, jejíž kořeny (s jistou nadsázkou) sahají až k starozákonním textům. Práce dochází k závěru, že oba autoři potencují politiku, tedy i národ, Božskou autoritou. Pojem národa je proto pro oba autory morální kategorií, a jejich analýzy jsou tak prosyceny apelem, který vyzývá k podřízení politiky morálce.
|
|
|
Nadcivilizace. Patočkův koncept modernity a jeho význam v kontextu současné historické sociologie.
Homolka, Jakub ; Arnason, Johann Pall (vedoucí práce) ; Skovajsa, Marek (oponent)
Tato práce se věnuje konceptu modernity, který pod názvem "nadcivilizace" vypracoval někdy v průběhu padesátých let 20. století český filosof Jan Patočka (1907-1977) v původně nevydané studii Nadcivilizace a její vnitřní konflikt. Hlavním cílem práce je představit koncept nadcivilizace jak v souvislostech autorova života a díla, tak v kontextu dnešního zkoumání civilizací, jež se odehrává na poli historické sociologie. Stanovený úkol je naplňován skrze tři hlavní části, kterým ještě předchází předznamenání, jež čtenáře uvádí do problematiky dnešní civilizační analýzy. První část už se pak soustředí na autorův koncept modernity, jak byl předložen v původní studii z padesátých let. Patočkův originální pojem "nadcivilizace" je zde obecně představen a zařazen do kontextu dnešní civilizační analýzy, přičemž ve výkladu jsou zároveň zdůrazněny jak okolnosti vzniku textu, tak duchovní rám Patočkovy doby. Druhá část práce se snaží zasadit původní koncept nadcivilizace do autorova výkladu filosofie dějin a následně předvést, nakolik se Patočkovo chápání modernity proměnilo v jeho vrcholném díle Kacířské eseje o filosofii dějin (1975). V poslední části práce je pak věnována pozornost motivu "civilizačního paradoxu", skrze který lze konkrétně poukázat na význam Patočkovy práce v kontextu dnešní historické...
|
|
|
Paul Yorck von Wartenburg's conception of Geschichtlichkeit
De Melo Coan, Isadora Cristina ; Hartung, Gerald (vedoucí práce) ; Sepp, Hans Rainer (oponent)
Paul Yorck von Wartenburgs Auffassung von Geschichtlichkeit Zusammenfassung Ziel dieser Forschung ist es, die Auffassung von Geschichtlichkeit des Grafen Paul Yorck von Wartenburg - wahrscheinlich hauptsächlich wegen seiner Freundschaft mit Wilhelm Dilthey bekannt - zu untersuchen. Die Wiederherstellung und Untersuchung von Yorcks Argumenten erfolgt aus seiner Ablehnung metaphysischer und positivistischer Modelle sowie aus seinem ständigen intellektuellen Austausch mit Dilthey. Im Mittelpunkt dieser Analyse steht der von Yorck angewandte Personenbegriff, der stark von der christlichen Lehre beeinflusst wurde, sowie seine Psychologie der Geschichte: hier werden wir identifizieren, wie der Autor die historische Realität und die Abhängigkeit zwischen Bewusstseinsstellungen und Lebenszusammenhang versteht. Angrenzende Begriffe von Yorcks Auffassung von Geschichtlichkeit, wie Syndesmos (historischen Verbindung zwischen Menschen), Lebendigkeit, Totalität und Ganzer Mensch, werden auch untersucht, um den von Yorck vertretenen Begriff der Geschichtlichkeit sowie seine Divergenzen zu Diltheys Zugang zu den Geisteswissenschaften besser zu verstehen. Diese Beobachtungen ermöglichen es uns, einige der Arten zu identifizieren, in denen Philosophie und Geschichte zusammen gedacht wurden. Stichwörter: Paul Yorck von...
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Teorie dějin Giambattista Vica
BAŠTOVÁ, Lucie
Práce se soustředí na výklad teorie dějin Giambattisty Vica, italského filosofa ze 17. století. Jeho teorie je zaměřená na konstrukci ideálního historie, která je cyklického charakteru, přičemž specifikuje projevy každého ze tří věků. Tyto tvoří uzavřený koloběh existence národů. Jedná se o věk božský, který je v pořadí první, dále herojský věk, jenž lze považovat za přechodný, a nakonec věk lidský, který je kvantitativně nejvýše. Tato ideální historie je řízena racionálním principem sledující konkrétní cíl, kterým je dokonalé státní spořádání podle vize Platóna, tento řídící princip Vico nazývá prozřetelností. Po přiblížení výchozoví teorie se práce věnuje komparaci teorií vybraných filosofů s koncepcí Vica, konkrétně se jedná o: G.W.F. Hegela, Augusta Comta, Oswalda Spenglera a Arnolda Toynbeeho.
|
|
|
Člověk a pohyb: status pohybů lidské existence v myšlení Jana Patočky
Nováková, Alžběta ; Marek, Jakub (vedoucí práce) ; Pětová, Marie (oponent)
Práce se zabývá zkoumáním vývoje Patočkovy koncepce pohybů lidské existence v průběhu jeho myšlení. Jejím cílem je ukázat rozborem tří metodologicky vymezených období Patočkova myšlení, jaké jsou její myšlenkové zdroje, explicitní vyjádření a struktura a konečně její životní význam pro člověka a status v Patočkově filosofickém projektu a v jednotlivých vymezených obdobích. Nedílnou součástí takovéhoto promýšlení Patočkovy koncepce je i vyrovnání se s otázkou následnictví jeho dvou velkých učitelů, Edmunda Husserla a Martina Heideggera, a ukázání, že jeho koncepci pohybů lidské existence nelze vyložit jednoduše v rámci polarity prostého nekritického navázání, ani naprostého odmítnutí a vymezení se vůči nim. Rovněž bude snahou ukázat konceptuální spřízněnost s dalšími mysliteli západní filosofické tradice, jejichž výběr je sice selektivní, ale dle mínění autorky přesto vypovídající. Zároveň autorka doufá, že tímto promyšlením koncepce pohybů lidské existence se ukáže místo, které náleží Patočkově myšlení v tradici západní filosofie a především její význam pro život člověka. Klíčová slova Fenomenologie, pohyb, existence, filosofie dějin, autenticita
|
|
|
Historická imaginace pozdního osvícenství.
Smyčka, Václav ; Činátl, Kamil (vedoucí práce) ; Maur, Eduard (oponent) ; Tinková, Daniela (oponent)
Dizertační práce se zabývá vývojem dějepisectví a vnímání historického času v poslední třetině 18. a na počátku 19. století. Klade si otázky: Jak se proměnil způsob situování se (české) společnosti v dějinách? Jak se změnila podoba historických reprezentací mezi 60. lety 18. a druhým desetiletím 19. století? Jak tyto posuny souvisí s mediální podmíněností veškeré historické zkušenosti? Odpověď na tyto otázky nachází v pěti zásadních inovacích (chápaných v návaznosti na systémovou teorii Niklase Luhmanna jako prostředky redukce komplexity), jimiž ovlivnilo pozdní osvícenství představu o plynutí historického času a praxi dějepisectví. Jde o představu o kontinuální kumulaci prostorově organizovaného vědění v historia litteraria související s růstem knižních trhů, narativizaci historické zkušenosti vlivem rozšíření nových fikčních žánrů historické prózy, filozofii dějin jako nové epistemologie a sekularizace teleologických modelů, objevení moderního pojetí kultury coby prostředku popisu společnosti sebe samé a narativizaci kolektivních identit. Práce spojuje perspektivu historické sémantiky usilující o postižení proměn časových režimů (Reinhart Koselleck, Aleida Assmannová), perspektivu narativní teorie dějepisectví, jež chápe historický čas jakožto čas narativní a identity jakožto identity narativní...
|
host ::
RSS.