|
|
Decision-making on Foreign Trips in Parliaments of Selected States: Studie č. 1.185
Syllová, Jindřiška ; Štěrba, Václav ; Vedrová, Sabine
Předkládaná sociální studie se zabývá procesem schvalování a organizování zahraničních cest členů parlamentů. Cestování členů parlamentů do zahraničí je ve většině parlamentních komor předmětem rozhodování řídícího orgánu parlamentu. Některé parlamenty mají psaná pravidla (Slovensko, Švédsko), ve většině z nich se rozhodování řídí nepsanými zvyklostmi. Předběžné plánování cest na delší období se uplatňuje pouze v některých parlamentech, v některých parlamentech se předem diskutuje také přijetí pozvání na oficiální cestu. Financování cest poslanců je většinou omezeno rozpočtovanou částkou, v některých parlamentech je tato částka rozdělena podle typů cest (výbory, stálé delegace, ostatní). V některých parlamentech sleduje čerpání rozpočtované částky zvláštní orgán složený z poslanců.
Plný text:  PDF
|
|
|
Regulace médií v parlamentu v Evropě a USA: Studie č. 1.153
Syllová, Jindřiška
Přístup novinářů do parlamentu signalizuje do značné míry otevřenost parlamentní demokracie ve státě. V posledních několika letech se vztah parlamentu k novinářům významně změnil. Tímto procesem se zabývá komparace více než dvacítky evropských a mimoevropských států. Ve většině parlamentů je situace taková, že novinář nemůže plnit své povinnosti bez příslušné akreditace. V některých zemích se parlamentní zpravodajové sdružují a jejich organizace hraje významnou úlohu v proceduře udělování akreditací. V Rakousku a Itálii udílí tato organizace akreditaci sama. Ve Francii je vytvořen zvláštní výbor, složený ze zástupců novinářů a parlamentu, který zajišťuje akreditace. Na rozdíl od pléna je přístup novinářů do výborů omezen. Jejich přítomnost je - pokud není jednání veřejné - možná pouze pokud jsou pozváni. Ve státech, kde je veřejné zasedání výboru, není ve většině zemí přístup omezen, často se provádí i přenos do vnitřního okruhu a prostřednictvím internetu. V řadě zemí je omezen pohyb novinářů po budově sněmoven. Je zakázáno např. dělat rozhovory v určitých prostorách a novináři musí jít do vlastní kanceláře poslance. Druhým řešením je vyhrazení prostor, které jsou určeny k setkávání s novináři, popř. k přenosu rozhovorů s nimi. Ve většině zemí existuje určitá forma televizních nebo rozhlasových přenosů z parlamentu. Pravidelné přenosy celých plenárních zasedání se praktikují ve většině států /většinou jsou prováděny přímo v parlamentu a použity pro uzavřený televizní okruh a internetový přenos/. Tyto přenosy jsou zpracovávány parlamentním personálem (nebo najatou firmou) podle pevně stanovených pravidel, technicky jsou zajištěny ve většině států pohyblivými kamerami z pevných stanovišť. Operátoři jsou umístěni mimo sál. Kvalita tohoto přenosu je velmi důležitá. Pokud má tento přenos sloužit pro televizní společnosti, musí jít a jde většinou o velmi kvalitní přenos, který je kontinuálně řízen z režie – soubor kamer je jednotlivě a stabilně z režie ovládán a jejich pohled se mění (tento přístup k přenosu má velká většina států). Některé státy mají automatické zařízení, které zaměřuje pohled na poslance, který zrovna mluví do mikrofonu z místa (např. Slovinsko, autorka studie viděla toto zařízení v Senátu v Kazachstánu). Zejména v parlamentech, v nichž poslanci mluví z místa (což je velká část parlamentů), je nutno operativně měnit pohledy kamer (typicky Velká Británie, Portugalsko a další státy). Pro použití materiálů z parlamentu existují v řadě zemí pravidla, stanovená usnesením sněmovny nebo předsedou parlamentu, která brání jejich zneužití zejména za účelem ohrožení vážnosti parlamentu (tedy např. záběry z parlamentu se nesmí používat v montážích pro pořady určitého charakteru). V ostatních státech se přenáší výběr, pro který je buď použit materiál z interního okruhu, nebo je společnostem dovoleno pořídit vlastní přenos. Pro tento přenos jsou zařízena pevná místa pro kamery, někdy je však možno snímat i z galerie z jakéhokoli místa či přímo z pléna.
Plný text: PDF
|
|
|
Parlamentní kontrola nejvyšších kontrolních institucí ve vybraných zemích EU: Srovnávací studie č. 1.202
Cupalová, Marcela
Studie obsahuje srovnávací a ústavněprávní analýzu právní úpravy odpovědnosti nejvyšší kontrolní instituce vůči parlamentu. Materiál srovnává právní úpravu ve vybraných státech EU a v České republice nejen z hlediska uplatňovaných kontrolních mechanismů, ale i z hlediska základního principu konstitucionalismu a souvisejících zásad odpovědnosti a dobré správy. Práce dovozuje, že je-li zvažováno přijetí podrobnější zákonné úpravy v ČR, která by upravovala výkon kontroly NKÚ ze strany Poslanecké sněmovny, není nezbytné vycházet z toho, že tato kontrola musí být i v budoucnu pojata jako výkon veřejné správy v materiálním smyslu (tedy jako kontrola podle zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole): kontrola NKÚ ze strany Poslanecké sněmovny implicitně plní i jiné neméně důležité cíle (kromě zajištění odborné kontroly hospodaření), které vycházejí ze zásad parlamentního práva a které mohou být lépe zajištěny při užití specifických parlamentních kontrolních mechanismů.
Plný text: PDF
|
|
|
Vývoj pravomocí a funkcí Evropského parlamentu do přijetí Smlouvy o EU
Láznička, Viktor ; Novotný, Lukáš (vedoucí práce) ; Němec, Jan (oponent)
Osnova: 1. Úvod 2. Vznik a vývoj Evropských společenství - především postavení a působnost jednotlivých institucí se zaměřením na EP - ( vývoj názvu EP ) - cesta k přímým volbám a rozšiřování pravomocí 3. Vývoj pravomocí a funkcí Evropského parlamentu -- obecně a) Kontrolní pravomoci EP b) Pravomoci EP v legislativním procesu c) Rozpočtové pravomoci EP d) Ostatní pravomoci ( Vliv na složení jednotlivých institucí, Petiční právo, Souhlasné řízení ...) 4. Závěr Práce popisuje vývoj pravomocí a funkcí jedné z nejvýznamnějších institucí Evropské unie, Evropského parlamentu. Zachycuje období od roku 1952, tedy od vzniku Společného Shromáždění, instituce která Evropskému parlamentu bezprostředně předcházela, až do přijetí Smlouvy o Evropské unii. Zaměřuje se především na pravomoci kontrolní, rozpočtové a legislativní. Je zde zaznamenán nejen jejich vývoj, ale také jednotlivé příčiny, které vedly k jejich změně a rozšiřování. V neposlední řadě je pozornost věnována tomu, do jaké míry Evropský parlament jednotlivé pravomoci uplatňoval a jak bylo jejich uplatňování respektováno ze strany ostatních institucí Evropské unie.
|
|
|
Evropský parlament
Novotná, Eva ; Grmelová, Nicole (vedoucí práce) ; Šťastný, Tomáš (oponent)
Evropský parlament je jediným orgánem v institucionální struktuře Evropské unie, který je přímo volený občany Unie. A od konání přímých voleb se odvíjí i vývoj postavení Parlamentu. Před rokem 1979 (rok konání prvních přímých voleb) se jednalo pouze o poradní instituci, která se na legislativním procesu podílela jen v rámci konzultační procedury, která představuje pro Parlament nejnižší možnou účast. Po volbách se postupně rozšiřovala agenda Společenství a tím se rozšiřovala i účast Parlamentu. Velkým krokem vpřed bylo zavedení dalších procedur, zejména pak procedury spolurozhodování, která v posledních letech vytlačuje ty zbývající. Parlamentní postavení bylo posíleno přidělením kontrolních pravomocí -- např. jmenování evropského veřejného ochránce práv, vyslovení nedůvěry Komisi, prozkoumávání zpráv od ostatních institucí Unie, interpelace a mnoho dalšího. Dnes se jedná o instituci, která je plnohodnotným partnerem ve struktuře orgánů Unie.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.