|
|
Odpovědnost nejvyšších kontrolních institucí vůči parlamentům ve vybraných státech Evropské unie a srovnání s Českou republikou: Studie č. 1.202
Cupalová, Marcela ; Kavěna, Martin
Studie obsahuje srovnávací a ústavněprávní analýzu právní úpravy odpovědnosti nejvyšší kontrolní instituce vůči parlamentu. Materiál srovnává právní úpravu ve vybraných státech EU a v České republice nejen z hlediska uplatňovaných kontrolních mechanismů, ale i z hlediska základního principu konstitucionalismu a souvisejících zásad odpovědnosti a dobré správy. Práce dovozuje, že je-li zvažováno přijetí podrobnější zákonné úpravy v ČR, která by upravovala výkon kontroly NKÚ ze strany Poslanecké sněmovny, není nezbytné vycházet z toho, že tato kontrola musí být i v budoucnu pojata jako výkon veřejné správy v materiálním smyslu (tedy jako kontrola podle zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole): kontrola NKÚ ze strany Poslanecké sněmovny implicitně plní i jiné neméně důležité cíle (kromě zajištění odborné kontroly hospodaření), které vycházejí ze zásad parlamentního práva a které mohou být lépe zajištěny při užití specifických parlamentních kontrolních mechanismů.
Plný text:  PDF
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Způsoby jmenování vlády: Studie č. 1.228
Kuta, Martin ; Němec, Jan ; Pecháček, Štěpán
Cílem této práce je přispět z komparativní perspektivy, a to jak s ohledem na českou historii, tak s přihlédnutím k mezinárodní praxi, k současné diskusi o změně ústavních pravidel upravujících jmenování premiéra, potažmo vlády. Práce porovnává způsoby jmenování kandidátů na premiéra hlavou státu v parlamentních a poloprezidentských systémech, kde vláda musí požívat důvěru parlamentu. Možnost hlavy státu ovlivnit složení vlády proto vzbuzuje otázky, do jaké míry se výběr budoucího premiéra může odlišovat od vůle parlamentní většiny. Jednotlivé varianty procedury sestavování vlády jsou zhodnoceny z hlediska zvýhodnění hlavy státu nebo parlamentu. Práce popisuje jak ty varianty, které jasně straní parlamentu, tak i ty varianty, v nichž je hlava státu ve svém výběru zcela nezávislá na parlamentní většině. Práce rovněž mapuje motivační prvky, které ovlivňují aktéry pro hledání konsensu při sestavování vlády. V závěrečné části se práce zabývá sestavováním vlády v československém a českém politickém systému s ohledem na vytváření zvyklostí při pověřování premiéra po roce 1989.
Plný text: PDF
|
|
|
Decision-making on Foreign Trips in Parliaments of Selected States: Studie č. 1.185
Syllová, Jindřiška ; Štěrba, Václav ; Vedrová, Sabine
Předkládaná sociální studie se zabývá procesem schvalování a organizování zahraničních cest členů parlamentů. Cestování členů parlamentů do zahraničí je ve většině parlamentních komor předmětem rozhodování řídícího orgánu parlamentu. Některé parlamenty mají psaná pravidla (Slovensko, Švédsko), ve většině z nich se rozhodování řídí nepsanými zvyklostmi. Předběžné plánování cest na delší období se uplatňuje pouze v některých parlamentech, v některých parlamentech se předem diskutuje také přijetí pozvání na oficiální cestu. Financování cest poslanců je většinou omezeno rozpočtovanou částkou, v některých parlamentech je tato částka rozdělena podle typů cest (výbory, stálé delegace, ostatní). V některých parlamentech sleduje čerpání rozpočtované částky zvláštní orgán složený z poslanců.
Plný text: PDF
|
|
|
Regulace médií v parlamentu v Evropě a USA: Studie č. 1.153
Syllová, Jindřiška
Přístup novinářů do parlamentu signalizuje do značné míry otevřenost parlamentní demokracie ve státě. V posledních několika letech se vztah parlamentu k novinářům významně změnil. Tímto procesem se zabývá komparace více než dvacítky evropských a mimoevropských států. Ve většině parlamentů je situace taková, že novinář nemůže plnit své povinnosti bez příslušné akreditace. V některých zemích se parlamentní zpravodajové sdružují a jejich organizace hraje významnou úlohu v proceduře udělování akreditací. V Rakousku a Itálii udílí tato organizace akreditaci sama. Ve Francii je vytvořen zvláštní výbor, složený ze zástupců novinářů a parlamentu, který zajišťuje akreditace. Na rozdíl od pléna je přístup novinářů do výborů omezen. Jejich přítomnost je - pokud není jednání veřejné - možná pouze pokud jsou pozváni. Ve státech, kde je veřejné zasedání výboru, není ve většině zemí přístup omezen, často se provádí i přenos do vnitřního okruhu a prostřednictvím internetu. V řadě zemí je omezen pohyb novinářů po budově sněmoven. Je zakázáno např. dělat rozhovory v určitých prostorách a novináři musí jít do vlastní kanceláře poslance. Druhým řešením je vyhrazení prostor, které jsou určeny k setkávání s novináři, popř. k přenosu rozhovorů s nimi. Ve většině zemí existuje určitá forma televizních nebo rozhlasových přenosů z parlamentu. Pravidelné přenosy celých plenárních zasedání se praktikují ve většině států /většinou jsou prováděny přímo v parlamentu a použity pro uzavřený televizní okruh a internetový přenos/. Tyto přenosy jsou zpracovávány parlamentním personálem (nebo najatou firmou) podle pevně stanovených pravidel, technicky jsou zajištěny ve většině států pohyblivými kamerami z pevných stanovišť. Operátoři jsou umístěni mimo sál. Kvalita tohoto přenosu je velmi důležitá. Pokud má tento přenos sloužit pro televizní společnosti, musí jít a jde většinou o velmi kvalitní přenos, který je kontinuálně řízen z režie – soubor kamer je jednotlivě a stabilně z režie ovládán a jejich pohled se mění (tento přístup k přenosu má velká většina států). Některé státy mají automatické zařízení, které zaměřuje pohled na poslance, který zrovna mluví do mikrofonu z místa (např. Slovinsko, autorka studie viděla toto zařízení v Senátu v Kazachstánu). Zejména v parlamentech, v nichž poslanci mluví z místa (což je velká část parlamentů), je nutno operativně měnit pohledy kamer (typicky Velká Británie, Portugalsko a další státy). Pro použití materiálů z parlamentu existují v řadě zemí pravidla, stanovená usnesením sněmovny nebo předsedou parlamentu, která brání jejich zneužití zejména za účelem ohrožení vážnosti parlamentu (tedy např. záběry z parlamentu se nesmí používat v montážích pro pořady určitého charakteru). V ostatních státech se přenáší výběr, pro který je buď použit materiál z interního okruhu, nebo je společnostem dovoleno pořídit vlastní přenos. Pro tento přenos jsou zařízena pevná místa pro kamery, někdy je však možno snímat i z galerie z jakéhokoli místa či přímo z pléna.
Plný text: PDF
|
|
|
Parlamentní kontrola nejvyšších kontrolních institucí ve vybraných zemích EU: Srovnávací studie č. 1.202
Cupalová, Marcela
Studie obsahuje srovnávací a ústavněprávní analýzu právní úpravy odpovědnosti nejvyšší kontrolní instituce vůči parlamentu. Materiál srovnává právní úpravu ve vybraných státech EU a v České republice nejen z hlediska uplatňovaných kontrolních mechanismů, ale i z hlediska základního principu konstitucionalismu a souvisejících zásad odpovědnosti a dobré správy. Práce dovozuje, že je-li zvažováno přijetí podrobnější zákonné úpravy v ČR, která by upravovala výkon kontroly NKÚ ze strany Poslanecké sněmovny, není nezbytné vycházet z toho, že tato kontrola musí být i v budoucnu pojata jako výkon veřejné správy v materiálním smyslu (tedy jako kontrola podle zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole): kontrola NKÚ ze strany Poslanecké sněmovny implicitně plní i jiné neméně důležité cíle (kromě zajištění odborné kontroly hospodaření), které vycházejí ze zásad parlamentního práva a které mohou být lépe zajištěny při užití specifických parlamentních kontrolních mechanismů.
Plný text: PDF
|
|
|
Vývoj pravomocí a funkcí Evropského parlamentu do přijetí Smlouvy o EU
Láznička, Viktor ; Novotný, Lukáš (vedoucí práce) ; Němec, Jan (oponent)
Osnova: 1. Úvod 2. Vznik a vývoj Evropských společenství - především postavení a působnost jednotlivých institucí se zaměřením na EP - ( vývoj názvu EP ) - cesta k přímým volbám a rozšiřování pravomocí 3. Vývoj pravomocí a funkcí Evropského parlamentu -- obecně a) Kontrolní pravomoci EP b) Pravomoci EP v legislativním procesu c) Rozpočtové pravomoci EP d) Ostatní pravomoci ( Vliv na složení jednotlivých institucí, Petiční právo, Souhlasné řízení ...) 4. Závěr Práce popisuje vývoj pravomocí a funkcí jedné z nejvýznamnějších institucí Evropské unie, Evropského parlamentu. Zachycuje období od roku 1952, tedy od vzniku Společného Shromáždění, instituce která Evropskému parlamentu bezprostředně předcházela, až do přijetí Smlouvy o Evropské unii. Zaměřuje se především na pravomoci kontrolní, rozpočtové a legislativní. Je zde zaznamenán nejen jejich vývoj, ale také jednotlivé příčiny, které vedly k jejich změně a rozšiřování. V neposlední řadě je pozornost věnována tomu, do jaké míry Evropský parlament jednotlivé pravomoci uplatňoval a jak bylo jejich uplatňování respektováno ze strany ostatních institucí Evropské unie.
|
|
|
Evropský parlament
Novotná, Eva ; Grmelová, Nicole (vedoucí práce) ; Šťastný, Tomáš (oponent)
Evropský parlament je jediným orgánem v institucionální struktuře Evropské unie, který je přímo volený občany Unie. A od konání přímých voleb se odvíjí i vývoj postavení Parlamentu. Před rokem 1979 (rok konání prvních přímých voleb) se jednalo pouze o poradní instituci, která se na legislativním procesu podílela jen v rámci konzultační procedury, která představuje pro Parlament nejnižší možnou účast. Po volbách se postupně rozšiřovala agenda Společenství a tím se rozšiřovala i účast Parlamentu. Velkým krokem vpřed bylo zavedení dalších procedur, zejména pak procedury spolurozhodování, která v posledních letech vytlačuje ty zbývající. Parlamentní postavení bylo posíleno přidělením kontrolních pravomocí -- např. jmenování evropského veřejného ochránce práv, vyslovení nedůvěry Komisi, prozkoumávání zpráv od ostatních institucí Unie, interpelace a mnoho dalšího. Dnes se jedná o instituci, která je plnohodnotným partnerem ve struktuře orgánů Unie.
|
host ::
RSS.