|
|
Přenos a detekce račího moru v experimentálních podmínkách
Svoboda, Jiří ; Petrusek, Adam (vedoucí práce) ; Fiala, Ivan (oponent)
Aphanomyces astaci, původce račího moru, představuje jednu z nejzávažnějších hrozeb pro původní evropské druhy raků, mezi které patří například rak říční (Astacus astacus). Jediným dosud známým způsobem jejich ochrany proti této chorobě je zabránit rozšíření původce račího moru do zbývajících populací. Významným zdrojem nákazy je ve střední Evropě rak pruhovaný (Orconectes limosus), původem severoamerický druh raka, který může ve svých tkáních původce račího moru dlouhodobě hostit. V odborné literatuře se objevily různé hypotézy o časovém omezení šíření A. astaci ze severoamerických raků, například na období jejich úhynu či svlékání, dosud však bez věrohodné experimentální podpory. Cílem této práce bylo zejména testovat, zda je přenos A. astaci ze severoamerických raků omezen pouze na období jejich svlékání či úhynu. Za tímto účelem byly provedeny pokusy o přenos A. astaci, ve kterých jako zdroj infekce sloužili raci pruhovaní parazitovaní původcem račího moru a jako recipienti nenakažení raci pruhovaní či raci říční. Dosaženo bylo prvního relativně spolehlivě doloženého přenosu A. astaci na raka pruhovaného v experimentálních podmínkách. Celkově však snadněji docházelo k přenosu A. astaci na raky říční. Výsledky pokusů jednoznačně dokazují, že spory A. astaci se z raků pruhovaných mohou šířit i mimo období...
|
|
|
Rod Sergentomyia a jeho role v přenosu Leishmanií
Hlavačková, Kristýna ; Dvořák, Vít (vedoucí práce) ; Sádlová, Jovana (oponent)
Na území České republiky se sice flebotomové, zástupci podčeledi Phlebotominae, nevyskytují, ale už v Mediteránu je jejich fauna poměrně bohatá. Zástupce flebotomů bychom s výjimkami našli přibližně mezi 50ř s. š. a 40ř j. š. Druhy rodů Phlebotomus, Sergentomyia a Lutzomyia patří mezi medicínsky a veterinárně důležité přenašeče virových a bakteriálních onemocnění a leishmaniózy, jednoho z nejvýznamnějších protozoálních onemocnění. Od popsání první zástupce uběhlo již 321 let, ale teprve před 110 lety započala intenzivní taxonomická práce. Během let bylo vytvořeno mnoho klasifikačních systémů, především na základě dělení morfologických znaků. Ani po několika důkladných taxonomických revizích není systematika flebotomů jednoznačně vyřešena, a mnohé otázky zůstávají zejména kolem rodu Sergentomyia, který je opakovaně zmiňován v souvislosti s možným přenosem savčích leishmanií. Předložená bakalářská práce se zabývá souhrnem dosavadních taxonomických znalostí týkajících se flebotomů, zvláštní pozornost je pak věnována rodu Sergentomyia.
|
|
| |
|
|
Biologie krys z rodu Rattus se zaměřením na potravní preference
Voráčková, Petra ; Frynta, Daniel (vedoucí práce) ; Telenský, Petr (oponent)
Rod Rattus patří do nejrozsáhlejší savčí čeledi zvané Muridae, konkrétně do podčeledi Murinae. Potkan (Rattus norvegicus) a krysa obecná (Rattus rattus) jsou neznámější druhy rodu Rattus. Ačkoli je dnes laboratorní potkan široce využívaným modelovým organismem, divoké druhy rodu Rattus způsobují rozsáhlé ekonomické škody v zemědělství, zejména v jihovýchodní Asii. Tito komenzální hlodavci jsou také obávaní přenašeči zoonotických onemocnění, kterými se může člověk nakazit. Jedním ze způsobů, jak redukovat jejich populace, je studium přenosu potravních preferencí. Sociální učení a předávání zkušeností o potravě ostatním jedincům je u rodu Rattus obecně známý fenomén. Nejen díky tomu je tento rod jedním z nejúspěšnějších v živočišné řiši.
|
|
|
Význam hlístic pro přenos parazitických prvoků na nové hostitele
Choutková, Jana ; Bulantová, Jana (oponent) ; Horák, Petr (vedoucí práce)
Pro všechny parazitické organismy je zásadní otázka přenosu na nového hostitele. Někteří paraziti jsou uzpůsobeni k přenosu jednoduchou cestou díky rezistentnímu životnímu stadiu, jiní využívají jednoho nebo více mezihostitelů. Extrémním případem je využití jiného parazita, který obývá stejného hostitele a je schopen přenos zajistit. Jedná se tedy o hyperparazitismus za účelem přenosu na nového hostitele. Konkrétním příkladem je prvok Histomonas meleagridis, který ve střevě svého hostitele - hrabavého ptáka - napadá dalšího parazita z prostředí ptačího střeva, škrkavku Heterakis gallinarum. Prvok, který ve svém životním cyklu postrádá odolné stadium cysty, vniká do vajíček škrkavky. Ta mu po uvolnění do vnějšího prostředí poskytují dobrou ochranu před vnějšími vlivy a zajišťují přenos na dalšího hostitele. Některé důkazy svědčí o tom, že podobného principu by k přenosu na nové hostitele mohli využívat i další prvoci. Jedním z nich je prvok z lidského střeva, Dientamoeba fragilis. Přenos tohoto prvoka na nového hostitele by mohl zajišťovat roup dětský, Enterobius vermicularis. Jiným potenciálním příkladem by mohl být myší parazitický prvok Tritrichomonas muris v asociaci s hlísticemi Aspiculuris tetraptera a/nebo Syphacia obvelata.
|
|
|
Hosts and transmission of the crayfish plague pathogen Aphanomyces astaci
Svoboda, Jiří ; Petrusek, Adam (vedoucí práce) ; Maguire, Ivana (oponent) ; Jussila, Japo (oponent)
Račí mor decimuje populace evropských druhů raků již více než 150 let, a proto je jeho původce, oomycet Aphanomyces astaci, považován za jednoho ze 100 nejhorších invazních druhů na světě. Původce račího moru je silně přizpůsobený parazitickému způsobu života. Přesto jej lze, podobně jako mnohé další oomycety, izolovat z nemocných raků a pěstovat na agarových médiích (kapitola 7). Životní cyklus A. astaci zahrnuje tři základní stádia: mycelium rostoucí v tkáních hostitelů a zoospory a cysty, což jsou infekční stádia vyskytující se volně ve vodě. Všechny dosud testované severoamerické druhy raků jsou vůči patogenu račímu moru do značné míry odolné, tj. navzdory infekci přežívají poměrně dlouho a nevykazují akutní příznaky nemoci. Proto mohou tyto druhy raků sloužit jako dlouhodobí přenašeči tohoto patogenu. K masivní tvorbě a uvolnění spor z infikovaných severoamerických raků dochází v době svlékání, nebo když jsou raci vystaveni nepříznivým podmínkám či hynou (kapitola 4). Ve svých experimentech jsem však prokázal, že ke sporulaci ze severoamerických raků dochází i mimo období svlékání, a to i když raci nejeví žádné zjevné známky nemoci. Proto musejí být infikovaní severoameričtí raci považováni za stálý zdroj nákazy (kapitola 4). Známé kmeny račího moru byly na základě genetické variability rozděleny do...
|
|
|
Paraziti koček
Vošická, Kristýna ; Jankovská, Ivana (vedoucí práce) ; Kyriánová, Iveta Angela (oponent)
Tato bakalářská páce se zabývá jednotlivými parazity parazitujícími u koček. V této práci
se dozvídáme, že mezi nakaženými kočkami je převaha těch venkovních koček a to zejména proto, že venku žijící kočky nemají takovou péči, jako mají kočky domácí- nejsou očkovány, nejsou odčerveny, nestará se jim nikdo o srst a pak se velmi snadno stávají hostiteli parazitů. Je několik druhů parazitů, kteří parazitují na kočkách, mezi ně patří třeba ti paraziti, kteří napadají srst a to je např.: blecha kočičí (Ctenocephalides felis), dále pak trudník (Demodex). Mezi endoparazity napadající vnitřní prostředí koček je nejznámější parazit: kokcidie (Toxoplasma gondii), jejímž mezihostitelem, může být jakýkoliv teplokrevný obratlovec, včetně člověka. Nejčastějším mezihostitelem je myš, která po nakažení ztratí plachost a nabízí se definitivnímu hostiteli a tím je kočka. Dalšími parazity mohou být kokcidie (Cystoisospora felis), motolice (Trematoda), hlístice (Nematoda) a tasemnice psí (Dipylidium caninum). Zajímavostí například je, že blecha kočičí (Ctenocephalides felis) může být přenášečem tasemnice psí (Dipylidium caninum)
Nejčastějším zjištěním parazita je pomocí koprologického vyšetření (diagnostika výkalů), toto vyšetření je nejznámější diagnostikou parazita z důvodu rychlosti, ale nemusí být vždy 100 % přesné, bere se několik vzorků výkalů z několika dní a diagnostika se opakuje a i přes to,
se parazit nemusí objevit. K přesnému vyhledávaní, se poté využívá metoda PCR, která je přesná ale časově i finančně náročná. Celkově, aby se předešlo nákaze, je nutné dodržovat hygienické opatření, mezi které hlavně patří vyklízení kočičích výkalů, jak venku, tak i uvnitř. Důležité je pravidelně odčervit- odčervení by se mělo pozměňovat, protože se jinak může stát, že se parazit vůči určitému odčervení může stát odolným. Dalším opatřením je očkování, které probíhá na začátku života kočky a pak se očkování opakuje každý rok.
|
|
|
Analýza bezdrátových přenosů v PZTS
Hrobařová, Zuzana ; Hart, Jan (vedoucí práce) ; Hartová, Veronika (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá bezdrátovou komunikací u poplachových zabezpečovacích a tísňových systémů (dále jen PZTS). Hlavním cílem práce je zjistit bezpečnostní rizika bezdrátové komunikace mezi detektory a ústřednou a případně doporučit, jak lze těmto rizikům předcházet.Výzkum probíhal na různých typech detektorů.V první, teoretické, části práce jsou popsány typy detektorů, druhy bezdrátové komunikace a teoretická bezpečnostní rizika těchto komunikací.V praktické části jsou výše popsaná bezpečností rizika zkoumána v praxi a byla měřena komunikace mezi detektory a ústřednou. V závěru práce jsou doporučení, jak se lze těmto rizikům vyhnout.
|
|
| |
|
|
Problematika infekcí spojených se zdravotní péčí u vybraných ošetřovatelských činností
KRAUSE, Martin
Diplomová práce se zabývá problematikou infekcí spojených se zdravotní péčí u vybraných ošetřovatelských činností. Jedná se o teoretickou práci, která byla zpracována metodou review a syntéza. V diplomové práci byly stanoveny celkem čtyři cíle, a to vytvořit souhrnný přehled o problematice infekcí spojených se zdravotní péčí u vybraných ošetřovatelských činností. Dalšími cíli bylo zmapovat a zanalyzovat klinicky relevantní místa přenosu a možnosti prevence infekcí spojených se zdravotní péčí u vybraných ošetřovatelských činností a navrhnout doporučení v prevenci těchto infekcí. Diplomová práce je členěna do několika kapitol, které nejprve pojednávají o charakteristice infekcí spojených se zdravotní péčí, zaměřují se na původce, proces vzniku, šíření a jejich prevenci. Dále se zabývá vlastními ošetřovatelskými činnostmi. První zvolenou činností byla péče o zdravotnické prostředky určené pro opakované použití, zejména se zaměřením na provádění jejich dezinfekce. Další činností bylo zvoleno hygienické zabezpečení rukou jako základní faktor ovlivňující přenos infekcí spojených se zdravotní péčí. Tato kapitola pojednává především o hygienické dezinfekci rukou, o jejích indikacích, způsobech provedení a o dezinfekčních přípravcích. Dále se zabývá strategií pro zlepšení hygieny rukou a používání rukavic při poskytování ošetřovatelské péče. Třetí ošetřovatelskou činností byly zvoleny aseptické techniky, které jsou nezbytnou součástí při poskytování ošetřovatelské péče. V diplomové práci jsou popisovány tři konkrétní klinické ošetřovatelské postupy, a to aseptické provedení odběru venózní krve z periferní žíly, příprava a podání léku do zavedeného periferního žilního katétru a převaz nekomplikované (aseptické) rány. Zpracování diplomové práce vychází z celé řady relevantních zdrojů pocházejících nejen z České republiky, ale také ze zahraničí. Rovněž obsahuje nejrůznější doporučení národních a mezinárodních institucí. Diplomová práce může sloužit jako podklad pro zefektivnění prevence infekcí spojených se zdravotní péčí v určitých oblastech.
|
host ::
RSS.