Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 100 záznamů.  předchozí11 - 20dalšíkonec  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Vliv biodegradace polyhydroxyalkanoátů na vlastnosti a složení půdy
Denková, Pavla ; Doležalová Weissmannová, Helena (oponent) ; Kučerík, Jiří (vedoucí práce)
Biodegradabilní plasty jsou prezentovány jako slibná náhrada za syntetické polymery. Očekává se, že v půdě jsou během krátké doby plně odbourány přítomnými mikroorganismy a že jsou ze své podstaty neškodné pro životní prostředí. Správnost tohoto předpokladu je ale nutné ověřit, přičemž je důležité věnovat pozornost jak vlivu na půdní biotu, tak také vlivu procesu biodegradačních procesů na vlastnosti, složení a strukturu půdy. V této práci je studován vliv biodegradace poly(R-3-hydroxybutyrátu), (P3HB), patřícího do skupiny polyhydroxyalkanoátů, na strukturu a fyzikálně-chemické vlastnosti půdy. Částice P3HB byly smíchány v různých koncentracích s půdou, ve které byly provedeny nádobové biodegradační experimenty za různých podmínek – tj. s rostoucí rostlinou i bez rostliny, s hnojením dusíkatým hnojivem i bez. Po 90 dnech byla půda analyzována. Termogravimetrie byla využita ke stanovení množství nezdegradovaného mikrobioplastu a umožnila stanovit vliv biodegradace na vznik půdní organické hmoty. Diferenční kompenzační kalorimetrie poskytla informace o vlivu biodegradace na výparnou entalpii vody z půdy, taktéž bylo sledováno množství adsorbované vody v půdě. Dále byl stanoven vliv na polní vodní kapacitu a byla provedena sítová analýza jednotlivých vzorků, jež umožnila charakterizovat vliv biodegradace na distribuci velikosti půdních částic. Bylo prokázáno, že podmínky biodegradace ovlivňují nejen její rychlost, ale i některé půdní parametry. Podle očekávání biodegradace P3HB probíhala rychleji v prostředí s dostatkem živin. Naproti tomu, nedostatek dusíku v systému s rostoucí rostlinou způsobil snížení hodnoty výparné entalpie vody a snížení množství vody v systému, což může vést ke snazšímu vysychání půdy a vytvoření stresových podmínek pro růst rostliny. U všech sérií vzorků s P3HB byla patrná zvýšená agregace půdních částic v porovnání s půdami bez přídavku P3HB.
Izolace a charakterizace mikrosomální frakce houby Pleurotus ostreatus a její úloha v degradaci 17α-ethinylestradiolu
Valášková, Petra ; Černá, Věra (vedoucí práce) ; Hodek, Petr (oponent)
Syntetický hormon 17α-ethinylestradiol (EE2), který je součástí hormonálních antikoncepčních pilulek, byl identifikován jako hlavní složka tzv. endokrinně disruptivních látek (EDc). EDc jsou látky, které napodobují svým účinkem přirozené hormony. V posledních letech se jejich množství zejména v podzemních a povrchových vodách značně zvyšuje, což má negativní vliv na hormonální systém zejména vodních organismů. Jelikož není snadné tyto látky z životního prostředí běžnými technikami odstranit, hledají se možnosti jejich biodegradace. Slibné biodegradační schopnosti vůči mnoha polutantům vykazují houby bílé hniloby, které v přírodě rozkládají lignin. Tyto houby disponují širokou škálou nespecifických extracelulárních a intracelulárních enzymů, které ve zmíněných degradacích hrají významnou roli. Tato bakalářská práce byla zaměřena na studium zástupce hub bílé hniloby, houbu Pleurotus ostreatus, a zejména degradační potenciál jeho intracelulárních enzymů při biodegradaci EE2. Nejprve byla ověřena schopnost houby Pleurotus ostreatus degradovat EE2 in vivo. Během 48 hodinové inkubace došlo k odbourání až 95,5 % EE2. Role cytochromů P450 (CYP) při metabolismu EE2 však tímto experimentem nebyla potvrzena, jelikož inhibitor CYP 1-aminobenzotriazol (1-ABT) nesnižoval účinnost degradace. V další fázi...
Nové zpomalovače hoření v životním prostředí
Ezechiáš, Martin ; Cajthaml, Tomáš (vedoucí práce) ; Kočí, Vladimír (oponent)
V posledních letech se mnoho vědeckých článků věnuje problematice endokrinně aktivních látkek v životním prosředí. Některé z těchto látek jsou zařazovány do skupiny bromovaných zpomalovačů hoření. Nicméně jen málo článků se zabývá endokrinní aktivitou některých "nových" bromovaných zpomalovačů hoření. Tyto látky jako například 1,2-bis(2,4,6- tribromfenoxy)ethane (BTBPE) nebo bis(2-ethylhexyl) tetrabromftalát (TBPH) jsou používány z důvodu zákazu některých nejvíce produkovaných směsí bromovaných zpomalovačů. V této práci byly použity dva rekombinantní kvasinkové testy na měření estrogenních, androgenních, antiestrogenních a antiandrogenních aktivit některých alternativních bromovaných zpomalovačů hoření. Byly také použity ligninolytické houby na zjištění biodegradace těchto látek. Naše výsledky naznačují, že látka 2,4,6-tribromfenol (TBP) může být nových endokrinním disruptorem v životním prostředí. Tato sloučenina měla v použitém testu antiestrogenní a antiandrogenní účinky. 1,2-bis(2,4,6-tribromfenoxy)ethane (BTBPE) také vykázal jistou antagonistickou aktivitu. Pouze tři látky v biodegradačním experimentu měly signifikantní úbytek během sledovaného období. Pro ostatní látky nebyla pozorována žádná biodegradace. V této práci bylo použito plynové chromatografie s hmotnostní detekcí na analýzu těchto "nových"...
Skreening schopnosti hlubinné mikroflóry rozkládat ropné látky
Kuanysheva, Assel ; Frouz, Jan (vedoucí práce) ; Kryštůfek, Václav (oponent)
Screening schopnosti hlubinné mikroflóry rozkládat ropné látky Abstrakt Cílem práce bylo otestovat bakteriální kmeny hlubinné mikroflóry na jejich schopnost růst na naftě jako příkladu alifatických ropných látek a na toluenu jako příkladu aromatických ropných látek, dále optimalizovat kultivaci vybraného kmene, otestovat jeho růst a mikrobiální aktivitu vybraných kmenů v podmínkách simulujících půdní poměry; posoudit využitelnost těchto kmenů v praktických remediacích kontaminace ropnými látkami. Předložena diplomová práce se zabývá zhodnocením možnosti využití vybraných kmenů hlubinné mikroflóry pro rozklad ropy. Je známo, že některé skupiny mikroorganismů, žijících v třetihorních jílovcích v hloubkách 30-450 m pod povrchem země jsou Schopny rozkládat fosilní organickou hmotu typu kerogenu. Chemické nálezy přitom ukazují, že tato organická hmota se sestává z různě dlouhých alifatických řetězců a je tedy předpoklad že mikroorganismy rozkládající kerogen by mohli být schopni rozkládat i ropu a ropné produkty. Z výsledků našeho experimentu můžeme usuzovat, že benzen a toluen, stejně jako kerogen představují velmi odolné organické sloučeniny a důkazy o jejich mikrobiální degradaci jsou vzácné. Utilizace nafty jako zástupce alifatických látek je lepší než utilizace toluenu jako zástupce aromatických látek....
Kinetika vybraných herbicidů a jejich biodegradace v půdním a vodním prostředí
Šabršulová, Anna ; Matoušková, Milada (vedoucí práce) ; Stibal, Marek (oponent)
V České republice tři nejčastěji používané skupiny herbicidů (chloracetanilidy, triaziny a glyphosát) se řadí mezi látky, které jsou v povrchových vodách nalézány v největších koncentracích. Na základě jejich chemických vlastností tyto látky po aplikaci na zemědělská pole různě interagují s půdou a vodou a jsou dále vystavovány mnoha přírodním faktorům rovněž ovlivňující toto vzájemné působení. Adsorpční koeficient, rozpustnost ve vodním prostředí, srážky či drift různorodě působí na kinetiku těchto herbicidů a z nich vznikajících metabolitů. V rámci pohybů v půdě jsou mateřské látky zmíněných herbicidů aktivně biodegradovány pomocí mikroorganismů, které patři mezi nejúčinnější rozkladače v přírodě. Biodegradace je v půdním i vodním prostředí urychlována či zpomalována teplotou, vlhkostí, množstvím mikrobiálních společenstev a spoustou dalších environmentálních faktorů. Ačkoliv je mikrobiální degradace v půdním i vodním ekosystému efektivní, vznikají při ní metabolity, jejichž perzistence v prostředí je oproti mateřským látkám značně vyšší. Metabolity se do povrchových vod dostávají smyvem či vyplavováním z půd a mohou zde přetrvávat až desítky let v závislosti na chemických vlastnostech látky a přírodních podmínkách. Klíčová slova: povrchová voda, herbicidy, metabolity herbicidů, srážko-odtokový...
Isolace a charakterisace katechol 1,2-dioxygenasy kvasinky Candida tropicalis
Jechová, Jana ; Stiborová, Marie (vedoucí práce) ; Martínková, Markéta (oponent)
Kvasinka Candida tropicalis je mikroorganismus vykazující vysokou toleranci vůči fenolu a silnou schopnost jej degradovat. Tato kvasinka je schopná využít fenol jako zdroj uhlíku a energie, aniž by produkovala sekundární polutant. Z kvasinky C. tropicalis byla isolována katechol-1,2-dioxygenasa. K purifikaci bylo využito chromatografie na DEAE Sepharose a gelové permeační chromatografie na Sephadexu G-100. Uvedeným postupem byl získán homogenní enzym. Enzymová aktivita byla sledována pomocí HPLC (úbytek katecholu a nárůst cis,cis-mukonátu). Na základě měření aktivity při různých teplotách bylo určeno teplotní optimum, jeho hodnota je 30řC. Kinetické charakteristiky byly studovány při různém pH. Hodnota Km a Vmax byla 0,52 mM a 17,2 nM/min pro úbytek katecholu a 0,34 mM a 12,6 nM/min pro nárůst cis,cis-mukonové kyseliny při optimálním pH reakce, pH 7,6.
Stanovení biologické rozložitelnosti nových typů lehčených polyurethanů
Tošovská, Kateřina ; Innemanová, Petra (vedoucí práce) ; Beneš, Hynek (oponent)
Práce se zabývá biologickou rozložitelností (biodegradací) nových typů lehčených polyurethanů, které byly připraveny za účelem využití v zemědělské krajině. Rešeršní část shrnuje využití a principy biodegradace polyurethanů, dále je zpracován přehled standardizovaných metod pro kvantifikaci biodegradovatelnosti. Biodegradovatelnost materiálů byla laboratorně testována po dobu 150 dní pomocí respirometrie podle standardní normy D 5988. Celulóza (pozitivní kontrola) byla zmineralizována z 30,25±2,28 %. Nejlépe rozložitelný materiál (PUR-B) byl zmineralizován z 9,73±1,95 %. Postupem dle normy D 5988 došlo k podhodnocení výsledků. Pro správnou interpretaci výsledků se osvědčilo použití BaCl2, který stabilizoval absorbovaný CO2 uvolněný respirací z degradovaných materiálů. Pro rychlé otestování biodegradovatelnosti nových materiálů byla navržena metoda využívající degradace za pomoci bakteriálního inokula v minerálním médiu. Dostupnost materiálů pro mikroorganismy byla měřena jako závislost optické density na čase. Nezdegradované části plastů představují potenciální riziko pro životní prostředí. Na teoretické úrovni byla zpracována problematika mikroplastů a možnosti jejich kvantifikace. Byla vybrána metoda pro kvantifikaci mikroplastů v mořských sedimentech, kterou by bylo s největší pravděpodobností...
Studium interakce houby Pleurotus ostreatus a bakteriálních kultur na abiotickém nosiči - morfologická, biochemická a proteomická analýza
Kozická, Barbora ; Petráčková, Denisa (vedoucí práce) ; Konopásek, Ivo (oponent)
Ligninolytické houby jsou významné svými biodegradačními schopnostmi, které lze využít při odstraňování mnoha významných polutantů z životního prostředí, včetně průmyslových barviv. Jako zástupce této skupiny hub byl vybrán Pleurotus ostreatus a byla vytvořena modelová situace pro jeho průmyslové využití při dekolorizaci textilního barviva Remazol Brilliant Blue R (RBBR), které je odpadním produktem textilního průmyslu. Houba byla imobilizována na inertním nosiči (kostky polyuretanové pěny) v neprůtokovém "fixed- bed" bioreaktoru a byla simulována kontaminace houbového filtru bakteriemi, kterou lze předpokládat v praktické aplikaci při čištění odpadních vod. Jako modelová bakterie byla zvolena bakterie Rhodococcus erythropolis. Cílem této práce bylo studium vzájemných interakcí houby a bakterie v bioreaktoru při dekolorizaci barviva. Degradační schopnosti houby byly sledovány na základě produkce ligninolytických enzymů, jež se uplatňují v procesu dekolorizace. Při pozorování růstu směsné kultury houby a bakterie v bioreaktoru bylo zjištěno, že R. erythropolis v kokultuře s P. ostreatus nerostl, došlo k vymizení bakterií z kultivační tekutiny. Bylo prokázáno, že ani vysoká koncentrace houbového enzymu lakázy v médiu, změna pH média vlivem růstu P. ostreatus nebo snížení množství glukózy v médiu...
Studium biodegradace PCB pomocí ligninolytických hub.
Kožená, Lenka ; Bosáková, Zuzana (vedoucí práce) ; Olšovská, Jana (oponent)
Byla sledována schopnost biodegradace komerční směsi Deloru 103 pomocí osmi druhů ligninolitických hub ve dvou typech živných médií: v dusíkem limitovaném minerálním médiu tzv. Kirkovo médium a v komplexním Malt-extrakt glukosovém médiu. Nejúčinnější biodegradace byla prokázána u kmene Pleurotus ostreatus, kde byla pozorována 99% biodegradace sumy kongenerů PCB po 42 dnech v obouch médiích. U houby Bjerkandera adusta v kompexním médiu byla schopnost biodegradace 89% sumy kongenerů PCB během 42 dní. U houby Irpex lacteus v Kirkově médiu byla schopnost biodegradace 70% sumy kongenerů PCB během 42 dní. U ostatních studovaných ligninolytických hub byla prokázana nižší schopnost biodegradace, zejména pak byly degradovány nízkochlorované bifenyly. Dále byla sledována akutní toxicita v průběhu biodegradace Deloru 103. Nejvhodnější pro dekontaminaci PCB je P. ostreatus, neboť v průběhu biodegradace PCB bylo pozorováno snížení toxicity ve srovnání s kontrolou. U ostatních hub nebylo pozorováno snížení akutní toxicity. Také byla studována aktivita ligninolytických enzymů při biodegradaci PCB. V obou typech médií byla detekována enzymová aktivita lakasy v kulturách Dichomitus squalens, Pycnoporus cinnabarinus a Trametes versicolor; enzymová aktivita ligninperoxidasy v kulturách Pycnoporus cinnabarinus;...
Vztah mezi mikrobiální biodiverzitou a biodegradací organických polutantů v půdním prostředí
Adámek, Michael ; Svobodová, Kateřina (vedoucí práce) ; Matyska Lišková, Petra (oponent)
Tato práce shrnuje poznatky o nejčastěji studovaných mikroorganismech schopných degradovat organické látky často kontaminující půdní prostředí a o vztahu biodiverzity a biodegradačního potenciálu mikroorganismů. Podle řady studií lze dosáhnout efektivní bioremediace pomocí směsných konsorcií izolovaných z kontaminovaných půd. Použití těchto kultur pro bioaugmentaci ale vyžaduje podrobnější zkoumání jejich vlivu na biodiverzitu autochtonní půdní mikroflóry. Bioaugmentace prokazatelně ovlivňuje výsledky bioremediace, zatím však nebyl nalezen ideální nosič pro vnášení inokul do půdy, který by zajistil přežití bioaugmentačního agens v kompetitivním prostředí. Samotný výběr vhodného inokula by měl být založen na předchozím zkoumání autochtonních mikrobiálních společenstev ve vzorcích půdy z cílové kontaminované oblasti. Jak dále ukazuje tato práce, přítomnost klíčových druhů se zdá být významnější pro účinnost biodegradace než celková biodiverzita půdní mikroflóry. Biodiverzita jako taková souvisí spíše s funkčností půdního ekosystému, kterou může narušit přítomnost kontaminantu, jež vede k pozitivní selekci taxonů schopných degradace znečištění. Studií zkoumajících souvislost biodiverzity a biodegradace kontaminantů je však pouze několik a pro pochopení zmíněného vztahu je zapotřebí dalšího výzkumu....

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 100 záznamů.   předchozí11 - 20dalšíkonec  přejít na záznam:
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.