|
| |
|
|
Zapojení EU do mezinárodního úsilí o navyšování oficiální rozvojové pomoci
Vlková, Ivana ; Konečný, Čestmír (vedoucí práce) ; Adamcová, Lenka (oponent) ; Varadzin, František (oponent) ; Sedláček, Petr (oponent)
Smyslem této práce bylo na pozadí situace chudoby v rozvojovém světě a iniciativ na řešení tohoto problému přiblížit a vyhodnotit pozici EU z hlediska jejího zapojení do mezinárodního úsilí o navyšování oficiální rozvojové pomoci. * * * V návaznosti na problémy chudoby rozvojového světa přišla EU s mnoha důležitými iniciativami v oblasti rozvojové politiky v mezinárodním měřítku, což jasně indikuje silný závazek a konsensus členských států v úsilí o odstranění chudoby v rozvojových zemích. Na základě predikcí vyhodnocených ve 3. kapitole disertační práce lze usuzovat, že EU jako celek bude schopna dostát svým cílům v oblasti navyšování oficiální rozvojové pomoci. Rozdílná situace bude však v případě jednotlivých členských států, kdy ne všechny vykazují odpovídající nárůsty ODA tak, aby byly schopny splnit deklarované individuální cíle. Jaké jsou tedy možnosti zvyšování podílu jejich ODA/GNI? Vedle nových alokací dodatečných prostředků z veřejných rozpočtů na rozvojovou pomoc jsem jako další možné způsoby zvyšování dopadu a financí ODA EU identifikovala politiku odpouštění dluhů, hledání tzv. inovativních zdrojů pomoci -- to vše s důrazem na zvyšování kvality a účinnosti již vynakládané pomoci. Speciálně otázku dalšího oddlužování rozvojových zemí a vytváření inovativní zdrojů pomoci je však třeba posuzovat případ od případu a se zohledněním všech potencionálních přínosů i kritických aspektů. Další možností jak navýšit podíl ODA/GNI jsou metodické změny ve výkaznictví ODA, které jsou v kompetenci Výboru OECD pro rozvojovou spolupráci (DAC) -- mohlo by jít např. o rozšíření definice ODA o další položky nebo rozšíření Seznamu zemí způsobilých přijímat ODA. Šlo by však o umělé, kontroverzní řešení, které by nemuselo být pozitivně vnímáno ze strany rozvojových zemí. Každý podobný krok by měl být náležitě odůvodněn, protože mohou existovat objektivní skutečnosti, jako např. situace válečné či přírodní katastrofy v určitých rozvojových zemích či regionech, které si vyžádají takovéto změny metodologického charakteru. Ať již jsou však prostředky nárůstu jakékoli, považuji za zásadní vždy v co nejvyšší míře prosazovat principy efektivnosti pomoci. Požadavky na zvyšování efektivnosti by měly jít ruku v ruce s požadavky na zvyšování pomoci, která by měla maximálně splňovat zásady harmonizace, koordinace, koherence, komplementarity, transparentnosti, predikovatelnosti, nevázanosti, udržitelnosti, vzájemné zodpovědnosti a především vlastnictví, kdy by rozvojové země měly vykonávat efektivní vedení nad rozvojovými politikami, strategiemi a koordinovat rozvojové úsilí. Dále docházím k závěru, že efektivita pomoci do velké míry souvisí nejen s kvalitou managementu a institucí v rozvojových zemích, nýbrž i kvalitou systému rozvojové pomoci jednotlivých donorů a mechanismy její distribuce. Důraz na efektivnost by však neměl snižovat objem pomoci pro rozvojové země. O pokrok v plnění MDGs je třeba usilovat i v zemích s nízkou efektivitou pomoci, která je v řadě případů spojena a způsobena právě vyšší úrovní chudoby. Výsledky analýz potenciálu EU dosáhnout cílů ODA/GNI, které jsem provedla ve 3., 4. a 5. kapitole disertační práce -- zejména: 3.3., 4.4., 5.5.) jsem strukturovala do SWOT analýzy se zdůrazněním silných/slabých stránek a příležitostí/hrozeb, které mohou ovlivnit úsilí EU o navyšování pomoci rozvojovým zemím. Mezi silné stránky EU v tomto smyslu zcela jistě patří koncepční práce s cíli ODA/GNI, včetně jejich hodnocení, trend navyšování ODA skupinou štědrých donorů EU, důraz na efektivnost pomoci. Pozitivem je pokračující úsilí o reformy managementu pomoci na straně EU i rozvojových zemí. Za slabou stránku je možno označit pokud dochází ke (skrytému či otevřenému) jednostrannému preferování a prosazování čistě národních zájmů donorů před zájmy rozvojových zemí. Slabinou je rovněž nedostatečná úroveň navyšování ODA u 2/5 členské základny EU15 a stejně tak pozvolný trend nárůstu ODA u nových členských států. Podobně je problémem nekonzistentnost mezi vnější a rozvojovou politikou, vnitřními a externími politikami a to, jak uvnitř ES či individuálních členských států, tak navzájem. Další komplikací je situace zadluženosti chudých zemí, která podkopává účinky ODA. Podobný efekt na rozvojovou pomoc má korupce, která je v rozvojových zemích značně rozšířená. Příležitostí a výzvou pro rozvojové země, která často zvyšuje účinky pomoci a současně je zahraniční pomocí podporována, je stabilizace jejich ekonomik, rozvoj zahraničního obchodu, přiliv zahraničních investic, řízené snižování zadluženosti a vyšší zapojení do světové ekonomiky. V ideálním případě by globální toky pomoci měly být vhodně teritoriálně a sektorově směrované, stejně tak by měl být nalezen adekvátní poměr mezi granty a půjčkami a mezi bilaterální a multilaterální rozvojovou pomocí. Výzvou je prosazení všech zásad efektivnosti do rozvojové politiky EU a hledání vhodných inovativních zdrojů financí pro ODA. Jako příležitost lze označit i růst ekonomik donorských zemí, který by měl vytvořit příznivé podmínky pro zvýšení rozpočtových výdajů na ODA (současně však určitou komplikací je, že pro to, aby docházelo ke zvyšování ODA/GNI musí být tempo růstu výdajů na ODA vyšší než tempo růstu GNI). Mezi hrozby lze zařadit potenciální zvyšování administrativních, transakčních výdajů a výdajů vynakládaných přímo v donorské zemi. Dále pak vývoj ODA po dosažení milníku roku 2015, nekoncepční oddlužování, podcenění rizik spojených s přímou podporou rozpočtu a inovativními nástroji financování a účelové změny v metodologii ODA iniciované donory pouze z důvodu potřeby plnění stanovených cílů. Určité ohrožení rovněž představuje potencionální nedostatečné řešení problémů těch nejchudších zemí světa, nedostatečná spolupráce rozvojových zemí s donory, nedemokratický vývoj v rozvojovém světě a nebezpečí zneužití poskytnuté pomoci. Jako potenciální komplikaci je možno označit i závazky členských států na snižování deficitu, které mohou být kontraproduktivní ve vazbě na požadavky na zvyšování výdajů na rozvojovou pomoc. * * * Pokud si tedy závěrem položíme ústřední otázku, tj.: "Má EU potenciál pro splnění mezinárodních cílů týkajících se zvýšení objemu a dopadu oficiální rozvojové pomoci?" Na základě analýz minulého trendu a budoucích predikcí jsem došla k závěru, že EU bude schopna dostát svým kolektivním závazkům v oblasti navyšování rozvojové pomoci. V případě individuálních cílů členských zemí bude situace složitější. Existuje ale řada více či méně vhodných řešení, která jsem identifikovala a podrobně analyzovala v disertační práci: nová alokace dodatečných finančních prostředků z veřejných rozpočtů na ODA, odpouštění dluhů rozvojových zemí, inovativní zdroje financování pomoci či metodologické změny ve statistickém výkaznictví ODA. Za všech okolností považuji však za zásadní vždy v co nejvyšší míře dbát na prosazování principů efektivnosti a zvyšování kvality a účinnosti vynakládané pomoci. Potenciál dosáhnout deklarovaných cílů byl, je a bude ovlivňován řadou silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb na straně EU, rozvojových zemí a mezinárodního společenství. Vzhledem k tomu, že potenciál EU zvyšovat kvantitu a kvalitu své rozvojové pomoci má evoluční charakter, nejde o statickou veličinu, naskýtá se i velký prostor pro další budoucí vědecký výzkum v této oblasti. Především je důležité pokračovat ve sledování a analýze vývoje ODA EU v periodě do roku 2010 a 2015 (vč. situace "poté"), dále pak podrobně zkoumat dopad navyšování rozvojové pomoci na rozvojové země a zabývat se analýzou efektivnosti managementu pomoci v rozvojových zemích a u donorů.
|
|
|
Perspektiva ekonomických vztahů rozšířené EU a Ruska, budování společného ekonomického prostoru
Sokolov, Ivan ; Cihelková, Eva (vedoucí práce) ; Kalínská, Emílie (oponent) ; Němcová, Ingeborg (oponent) ; Varadzin, František (oponent)
Základním cílem disertační práce je poskytnout vysvětlení současného stavu ekonomických vztahů mezi EU a RF a nalézt vhodnou úroveň regionální ekonomické spolupráce, která by napomohla optimálnímu využití oboustranného ekonomického potenciálu, a tím přispěla k vyrovnání nesouladů v současném stavu vzájemných vztahů. Hlavním výzkumným předpokladem práce tedy je, že liberalizace vzájemných obchodních vztahů prostřednictvím vytvoření určité formy regionální ekonomické integrace mezi EU a RF by měla vést ke zvýšení úrovně ekonomického blahobytu obou celků, a tím k vytvoření dodatečné ekonomické motivace pro budoucí směřování vzájemných vztahů. Výzkumná část se věnuje třem základním rovinám: historické východisko vzájemných ekonomických vztahů, současný vývoj obchodně ekonomických vztahů a možnosti budoucího vývoje vzájemných ekonomických vztahů mezi EU a RF v kontextu regionální ekonomické integrace. Historické východisko tvoří politické a ekonomické aspekty vývoje obou celků, právně institucionální rámec a problematické oblasti vztahů EU a RF. Současný vývoj obchodně ekonomických vztahů vychází z rozboru obchodních toků zboží, služeb a kapitálových toků. V rámci vyhodnocení budoucího vývoje jsou vzaty do úvahy tří liberalizační scénáře: - vstup RF do WTO, - vytvoření zóny volného obchodu mezi EU a RF, založené na odbourání tarifního překážek ve vzájemném obchodu a - vytvoření komplexní zóny volného obchodu mezi těmito celky, vycházející z předpokladů hluboké regionální ekonomické integrace, vč. liberalizace obchodu službami, pohybu kapitálu a regulatorní harmonizace. Pro vyhodnocení výsledků liberalizačních scénářů je využito metaanalýzy výsledků vybraných studií na bázi aplikovaného modelu všeobecné rovnováhy. Výsledky výzkumu prokázaly zisky z liberalizace vzájemných vztahů pro oba celky. Současně s tím se regionální ekonomická integrace na úrovni komplexní zóny volného obchodu zdá být nejefektivnějším způsobem využití ekonomického potenciálu EU a RF.
|
|
| |
|
|
Dobrovolné nástroje environmentální politiky EU
Chmelová, Barbora ; Němcová, Ingeborg (vedoucí práce) ; Remtová, Květa (oponent)
Práce analyzuje dobrovolné nástroje ve vztahu k EU. Cílem práce je zjistit, jestli jsou dobrovolné nástroje vhodným prostředkem k ochraně životního prostředí a jaká je úroveň jejich podpory Evropskou unií. Nejprve práce představí východiska environmentální politiky na úrovni podniku a environmentální politiku EU. Dále je popsán model optimálního vlivu znečišťovatele na životní prostředí. Poslední dvě kapitoly se věnují dobrovolným nástrojům. Po krátkém úvodním představení dobrovolných nástrojů práce analyzuje jejich ekonomické vlastnosti, a jak se projeví v modelu optima. Následně práce odpovídá na otázku, jaká je úroveň podpory těchto nástrojů v EU a představí dva ryze unijní nástroje - EMAS a ekoznačka EU.
|
|
|
Daň z přidané hodnoty při poskytování služeb v rámci EU.
Svobodová, Veronika ; Marková, Hana (vedoucí práce) ; Kohajda, Michael (oponent)
Cílem této diplomové práce je poskytnout ucelený pohled na daň z přidané hodnoty ("DPH") při poskytování služeb v rámci EU. Celá práce je rozdělena do 5 kapitol. První kapitola je věnována historii DPH, jejímu postavení v daňové soustavě a zhodnocení výhod a nevýhod zavedení DPH. Následující kapitoly jsou zaměřeny na harmonizační vývoj DPH v rámci EU a vymezují jednotlivé konstrukční prvky DPH dle českého Zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Klíčová 4. Kapitola je věnována úpravě poskytování služeb v rámci EU jak z pohledu českého zákona o DPH, tak s pohledu evropských směrnic a judikátů Evropského soudního dvora. V závěru práce jsou diskutovány dopady chystané novely českého zákona o DPH na oblast služeb poskytovaných v rámci EU.
|
|
|
Integrace evropského finančního trhu
Chaloupka, Jiří ; Sedláček, Jiří (vedoucí práce) ; Bureš, Jan (oponent)
Práce se zabývá procesem integrace evropského finančního trhu. V prví části jsou shrnuty názory současné ekonomie na integraci finančních trhů. Poté je podrobně rozebrán proces harmonizace práva finančních trhů na evropské úrovni. V následujících dvou kapitolách je stručně popsán proces konsolidace tržní struktury a dohledu. Závěrečná část pak měří dosažený stupeň a rychlost finanční integrace.
|
|
|
Public-private partnerships and their praxis in EU member states
Sisková, Monika ; Němcová, Ingeborg (vedoucí práce) ; Němec, Tomáš (oponent)
Hlavným cieľom diplomovej práce je komparácia PPP praxe členských štátov EÚ a zhodnotenie situácie ich PPP trhu a aktuálnych problémov, ktorým musia dané štáty v súčasnosti čeliť. Práca je rozčlenená na štyri základné kapitoly. Východiskom práce je teoreticko-právna koncepcia verejno-súkromných partnerstiev: definícia PPP, charakteristické rysy, výhody a nevýhody PPP, faktory (ne)úspechu verejno-súkromných partnerstiev. Ďalšia časť sa venuje prístupu a roli Európskej únie, EIB a EBRD v podpore a realizácii PPP projektov. Nasleduje zhodnotenie vývojového trendu trhu PPP v EÚ, vyzdvihujúceho základné kvantitatívne rozdiely medzi štátmi EÚ. Jadrom práce je kapitola štvrtá, ktorá na základe kritérií (legislatívne a inštitucionálne zabezpečenie PPP, metodiky PPP, priemerná hodnota PPP, korupcia, transparentnosť a charakter verejného sektora) analyzuje a porovnáva prax PPP Veľkej Británie, Talianska, Grécka, Švédska, Poľska a Slovenska, t.j. štátov charakterizovaných kvalitatívne rozličným stupňom aplikácie PPP a so značne rozličnými podmienkami na ich realizáciu.
|
|
|
Impacts of global financial crisis on the economies of USA, EU and Japan
Slosarčíková, Jana ; Stuchlíková, Zuzana (vedoucí práce) ; Antal, Jarolím (oponent)
Spojené státy americké, Evropská unie a Japonsko představují tři nejvýznamnější centra světové ekonomiky. Každé z nich se vydalo jinou cestou ekonomického rozvoje, každé vykazuje jiné silné a slabé stránky a potýká se s řadou specifických problémů. Ty se znásobují především v době hospodářské krize a následné recese. Tato práce, rozdělena do čtyř kapitol, si klade za cíl teoreticky i prakticky zanalyzovat hlavní příčiny vzniku a fáze průběhu finanční krize s důrazem na vývoj ve třech hlavních ekonomických centrech. Na první kapitolu, která se zabývá teorií finančních krizí, přímo navazuje druhá, která teoretické poznatky aplikuje na vznik a průběh světové finanční krize a poskytuje přehled konkrétních krátkodobých opatření, které musely dané ekonomiky v boji proti ní přijmout. Třetí kapitola analyzuje dopady krize na základní makroekonomické ukazatele center a závěrečná kapitola shrnuje krizi z hlediska poučení, které by si z ní ekonomové a představitelé států měli odnést.
|
|
|
Dopady světové finanční krize na ČR a vybrané země EU
Vlčková, Marie ; Abrhám, Josef (vedoucí práce) ; Pluskalová, Eva (oponent)
V této práci pojednávám o finanční krizi, která zasáhla celý svět. Práci jsem vztáhla na nejrozvinutější ekonomická centra, a to Spojené státy americké, Evropskou unii, Japonsko a Čínu. Dále jsem se podrobně věnovala jednotlivým ekonomikám z Evropské unie, a to konkrétně Německu, Litvě, Řecku, Slovensku a samozřejmě České republice. Ve své práci jsem se také snažila porovnat všechny státy Evropské unie dle dvou makroekonomických veličin, a to hrubého domácího produktu a hrubého domácího produktu přepočteného na obyvatele dle parity kupní síly. Došla jsem k závěru, že původní členské země byly krizí zasaženy daleko méně nežli země, které přistoupily v letech 2004 a 2007. Konkrétně v případě hrubého domácího produktu z původních členských zemí bylo nejcitelněji zasaženo Irsko, Finsko a Lucembursko a naopak nejlépe si vedla Francie, Portugalsko a Belgie. U nových členských zemí je nejvíce poznamenáno finanční krizí Pobaltí a Slovensko a naopak nejméně zasažené jsou země Polsko, Malta a Kypr. U druhé veličiny je na tom z nových zemí nejlépe Kypr, Malta, Slovinsko a Česká republika a naopak nejhůře Bulharsko a Rumunsko. Zcela mimo unijní průměr se nachází Lucembursko, které je dle tohoto parametru jednou z nejvíce vyspělých zemí, a to nejen Evropské unie ale i světa. Co se týče dopadu krize, tak ta opět nejcitelněji zasáhla Pobaltské země a naopak nejmenší dopad měla na Řecko, Kypr, Nizozemí a Francii. U jednotlivých zemí z Evropské unie jsem se snažila analyzovat použitá vládní opatření a osobně se spíše přikláním k názoru, že krize je ozdravným procesem a na jedné straně sebou přináší plno negativních aspektů jako je nezaměstnanost, pokles životní úrovně a další, ale na druhou stranu dochází k vyčištění trhu od méně produktivních a prosperujících firem a vzniká tak prostor pro nové příležitosti.
|
host ::
RSS.