|
|
Česká reflexivní deagentizace v diachronním pohledu
Pergler, Jiří ; Friedová, Mirjam (vedoucí práce) ; Berger, Tilman (oponent) ; Zikánová, Šárka (oponent)
Tématem disertační práce je česká reflexivní deagentní konstrukce v diachronním pohledu, jedná se o konstrukci tradičně označovanou jako reflexivní pasivum (či reflexivní neosobní konstrukce), v níž se sloveso vyskytuje v reflexivní podobě a agens je odsunut z pozice syntaktického subjektu. Práce sestává ze dvou částí: teoretické a analytické. Cílem teoretické části je zapojit dosavadní poznatky o zkoumané české konstrukci do kontextu mezinárodní lingvistické literatury orientované na problematiku reflexivity či deagentnosti i lingvistické literatury obecně teoretické. V kapitole II.2 se věnujeme základním teoretickým východiskům, především teorii gramatikalizace, přičemž ukazujeme, jak lze různé používané teoretické koncepty aplikovat na oblast české reflexivity a reflexivní deagentní konstrukce. V kapitole II.3 se zabýváme problematikou reflexivity: porovnáváme zde různé přístupy věnující se reflexivu se v češtině, načež reflektujeme některé popisy typologické, na jejichž základě ukazujeme, do jaké míry odpovídá situace v češtině fungování reflexivity v perspektivě kroslingvistické. Tématem kapitoly II.4 je deagentizace: představujeme zde různé české konstrukce, jejichž funkcí je defokalizovat agens, ukazujeme, jak ke konkurenci takových konstrukcí přistupuje zahraniční literatura, a zabýváme se...
|
|
|
Vliv valence predikátového slovesa na slovosledné uspořádání adverbiálií
Rysová, Kateřina ; Zikánová, Šárka (vedoucí práce) ; Hošnová, Eva (oponent)
Cílem práce je ověřit bezpříznakové pořadí vybraných kontextově nezapojených adverbiálií (volných slovesných doplnění) v češtině v závislosti zejména na jejich valenčnosti, sémantice, formě, délce a typu výpovědi, v níž se nacházejí. Výsledky práce byly získány na základě jazykové analýzy více než 1 700 výpovědí z dat Pražského závislostního korpusu. Ukázalo se, že faktor slovesné valence se do bezpříznakového slovosledného pořadí adverbiálií promítá silněji než vliv jejich sémantiky (příslušnosti k sémantické kategorii, např. místa, času, způsobu apod.). V základním slovosledu stojí v češtině nejprve nevalenční (fakultativní) kontextově nezapojená adverbiália, až po nich valenční (obligatorní). O pořadí nevalenčních (nevětně vyjádřených) adverbiálií rozhoduje jejich sémantika. Valenční kontextově nezapojená adverbiália mají oproti nevalenčním také zřetelně silnější tendenci vyskytovat se v roli vlastního rématu v aktuálním členění. Nevalenční kontextově nezapojená adverbiália se přitom vyskytují jak v antepozici, tak v postpozici, valenční v postpozici. Podobně jako valenční adverbiália vystupuje ve slovosledu však i nevalenční adverbiále vyjadřující směr (kam). Na postavení kontextově nezapojeného adverbiália ve slovosledu má částečně vliv i jeho forma (nevalenční adverbia bývají častěji než nevalenční...
|
|
|
Od hloubkové struktury věty k diskurzním vztahům (diskurzní vztahy v češtině a jejich zachycení v anotovaném korpusu)
Mladová, Lucie ; Hajičová, Eva (vedoucí práce) ; Zikánová, Šárka (oponent)
Tato práce je věnována problematice vzájemného vztahu syntaktické struktury věty a struktury diskurzu (textu). Syntaktická struktura věty se spolu s dalšími jevy podílí na koherenci a tedy srozumitelnosti diskurzu. Syntakticky motivované vztahy v diskurzu nazývá autorka vztahy konektivními. Tyto vztahy zahrnují jednak koordinační a některé závislostní vztahy v rámci věty ajednak připojování či navazování textových jednotek přes hranice věty. Explicitní prostředky vyjádření konektivních vztahů tvoří skupina tzv. diskurzních konektorů, což jsou slova nebo slovní spojení, která spojují či připojují textové jednotky a zároveň vyjadřují druh sémantického vztahu mezi nimi, tj. spojky, některé částicové a adverbiální výrazy a okrajově také další slovní druhy. Práce si klade za cíl popsat skupinu diskurzních konektorů v češtině na základě jazykového materiálu a syntaktické anotace Pražského závislostního korpusu a přispět tak ke vzniku korpusu s anotací diskurzních vztahů.
|
|
|
Koreferenční řetězce s nespecifickou a generickou referencí v češtině
Pergler, Jiří ; Lehečková, Eva (vedoucí práce) ; Zikánová, Šárka (oponent)
Práce se zabývá vztahy koreference v textu a jejich klasifikací založenou na typech reference. Ve 2. kapitole uvádím základní principy anotace textové koreference v Pražském závislostním korpusu s důrazem na uplatňované rozdělení koreferenčních vztahů na typ 0 a typ NR, ve 3. kapitole pak upozorňuji na některé problematické jevy spojené s tímto rozdělením, které vyplývají především z příliš široce vymezeného typu NR. Ve 4. a 5. kapitole představuji některé významné práce věnující se problematice reference a generičnosti. V 6. kapitole následně navrhuji vlastní typologii referenčních vztahů s rozdělením reference na čtyři typy podle kritéria generičnosti (reference individuální a generická) a kritéria specifičnosti (reference specifická a nespecifická). Věnuji se též možnosti jednotlivých referenčních výrazů účastnit se vztahů koreference a dokládám, že navržené schéma je pro popis některých složitějších jevů vhodnější než typologie uplatňovaná v Pražském závislostním korpusu. V 7. kapitole pak ukazuji použití navrženého schématu na rozboru koreferenčních vztahů v několika konkrétních textech.
|
|
|
Syntax právních textů z diachronního hlediska
Frausová, Lenka ; Hošnová, Eva (vedoucí práce) ; Zikánová, Šárka (oponent)
Cílem této práce je popsat ze syntaktického hlediska vývojové tendence v oblasti právních textů v období od r. 1918 do současnosti. Analyzovali jsme soubor 9 textů v celkovém rozsahu 27000 slov podle zásad M. Těšitelové a kol. Právní texty jsou v českých stylistikách chápány buď v rámci stylu právně-administrativního, nebo jako specifické komunikáty stylu odborného. Náš výzkum poukazuje na to, že byl právní text stylově vyhraněn už na počátku zkoumaného období. Jedná se o komplexní styl založený na funkci teoreticky odborné, prakticky odborné a direktivní. V syntaktické stavbě jsme zkoumali vývoj délky věty jako predikační jednotky (v textech C oproti textům A dochází k prodloužení o 1,4 slova). Zjistili jsme rozdíl v délce věty mezi naším výzkumem a výzkumem E. Hošnové. Délka věty jako predikační jednotky v našich textech A je delší o 0,6 slova. Důvody rozdílné délky věty mohou být dva: Vliv na tuto hodnotu může mít nesourodost výzkumů (E. Hošnová se zabývá vědeckými texty z let 1877-1905). Nebo může tato hodnota vypovídat o charakteristickém stylovém vyčlenění již na počátku námi zkoumaného období. Dále jsme zkoumali vývoj délky věty jako predikační jednotky ve větě jednoduché, souvětí souřadném a podřadném. Ve větě jednoduché jsme zkoumali vliv počtu jednočlenných vět na průměrnou délku věty jako...
|
|
|
Syntax próz Bohumila Hrabala
Hobstová, Alžběta ; Hošnová, Eva (vedoucí práce) ; Zikánová, Šárka (oponent)
Tato práce se zabývá syntaxí Hrabalových próz z diachronního hlediska. Zaměřuje se na odchylky od současné české normy a zkoumá, zda se v Hrabalově tvorbě vyskytují již od počátku nebo až později a kdy. Pro větší přehlednost jsem rozdělila Hrabalovu tvorbu do tří tvůrčích etap - od roku 1963, kdy vyšla první Hrabalova kniha povídek Perlička na dně, do začátku sedmdesátých let; léta sedmdesátá a osmdesátá; období mezi roky 1989 - 1993. První část práce vychází ze statistické analýzy. Z každé tvůrčí etapy jsem analyzovala ukázku o rozsahu 3000 slova výsledky porovnala mezi sebou. Na základě tohoto srovnání jsem zjistila, že k největší změně v užití jednotlivých syntaktických jevů došlo mezi prvním a druhým obdobím. Výrazně se výrazně prodloužily větné i souvětné celky. Tím se zároveň snížil počet větných celků ve zkoumaných ukázkách. Proměnila se složitost souvětí, což se projevilo se výrazným nárůstem počtu vět v souvětí. Od druhého období také začala převažovat souvětí složitá s vysokým stupněm rozvití jednotlivých souvětí. Zjištěné výsledky jsem dále porovnala s údaji, které uvádí M. Těšitelová v knize Kvantitativní charakteristika současné češtiny. Ukázalo se, že se syntaktické charakteristiky ukázek druhé a třetí tvůrčí etapy liší od údajů, které zjistila M. Těšitelová. Jednalo se zejména o neobvykle...
|
|
|
Slovosled ve větách vedlejších
Sedláček, Miroslav ; Hošnová, Eva (vedoucí práce) ; Zikánová, Šárka (oponent)
Tato diplomová práce je príspevkem k studiu ceského slovosledu. Jejím teoretickým podkladem jsou poznatky tzv. brnenské školy, zejména Jana Firbase a Aleše Svobody. Na základe excerpovaného materiálu z korpusu SYN 2005 predstavuje šíri slovosledných možností ceských vet vedlejších a hledá komunikacní oduvodnení preference zvoleného slovosledu. Zvláštní pozornost venuje umístení tématu a trí nejbežnejších príslovecných urcení. Ve srovnání s vetou jednoduchou shledává nekteré odchylky: Pro vety vedlejší je charakteristické postavení centra tranzitu, resp. prvku vlastního tranzitu a vlastního tématu, pred centrum tématu, zatímco ve vetách jednoduchých je takový slovosled omezen na relativne omezenou množinu vet. Subjektivní slovosled je ve vetách vedlejších spíše než emocionálním pohnutím casto zpusoben nevhodným rozvržením informace. Iniciální téma ve vete vedlejší jeví casto vyšší výpovední dynamicnost než iniciální téma vety jednoduché. Je záhodno rozlišovat mediální téma pred centrem tranzitu, které je dynamictejší než téma v mediální pozici za centrem tranzitu. Vlivem mluveného jazyka se téma objevuje i ve finální pozici. Na príkladu slovosledné pozice tematických a rematických príslovecných urcení místa, casu a vlastního zpusobu ukazuje napetí mezi slovoslednými faktory aktuálního clenení a...
|
|
|
Slovesné formy pro vyjádření minulosti v češtině 14. století
Zdeňková, Jana ; Dittmann, Robert (vedoucí práce) ; Kučera, Karel (oponent) ; Zikánová, Šárka (oponent)
Mgr. Jana Zdeňková Slovesné formy pro vyjádření minulosti v češtině 14. století Verbal Forms Expressing the Past in 14th-Century Czech Abstrakt Tématem disertační práce je užívání slovesných forem pro vyjádření minulosti v češtině 14. století. V tomto období ve staročeském systému minulých časů docházelo k rozsáhlým změnám: Původní slovanské opisné perfektum se šířilo do kontextů typických pro minulý čas a v důsledku toho ustupovaly jednoduché minulé časy aorist a imperfektum. V teoretické části práce popisujeme staročeské slovesné formy pro minulost a věnujeme se probíhajícím změnám, a to nejen v rámci staré češtiny, ale také v širším pohledu typologickém a areálovém. V analytické části představujeme průzkum užívání minulých časů v češtině 14. století, založený na vlastní excerpci téměř čtyř tisíc dokladů ze staročeských památek. V analýze se zaměřujeme na jevy, které vypovídají o změně probíhající v systému minulých časů. Věnujeme se funkčnímu rozlišení jednoduchých minulých časů a původního opisného perfekta, specifikům ustupování aoristu a imperfekta, tvoření slovesných forem pro vyjádření minulosti od sloves různých vidů a od sloves vybraných sémantických/funkčních okruhů, užití minulých časů v jednotlivých osobách a užití pomocného slovesa ve třetích osobách původního opisného perfekta a opisného...
|
|
|
Posuny ve vyjadřování kategorie určenosti v současné spisovné a nespisovné češtině
Dobiáš, Daniel ; Čermák, František (vedoucí práce) ; Zikánová, Šárka (oponent)
Kvantitativně založená studie posunu v kategorii určenosti v současné spisovné a nespisovné češtině se zřetelem ke gramatikalizaci ukazovacího zájmena ten, číslovky jeden a neurčitého zájmena nějaký. Distribuce a frekvence těchto prostředků, jejich fonologické oslabení, dekategorializace a rozšíření pole funkcí. Využití poznatků teorie gramatikalizace a srovnání s jazyky, v kterých je kategorie určenosti gramatikalizovaná v podobě členů (především angličtiny); rozdíl ve vyjadřování typů reference. Explicitní a implicitní prostředky vyjadřování určenosti (např. determinátory vs. aktuální členění větné). Rozdíl mezi spisovnou a nespisovnou češtinou ve vyjadřování determinace. Perspektivy gramatikalizace, mj. vzhledem ke strukturnímu typu jazyka. Zpracování dat i podepření hypotézy na základě korpusů psané a mluvené češtiny.
|
|
| |
host ::
RSS.