|
|
(Sur)realita v díle Mikuláše Medka
Pišanová, Andrea ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Murár, Tomáš (oponent)
Práce sleduje výtvarné a literární dílo Mikuláše Medka z období padesátých let dvacátého století v dobovém literárním kontextu, přičemž námi ohledávaný prostor analogií rozkolů není limitován hranicemi okruhu surrealistických umělců. Svědectví situace, v níž se člověk ocitá po roce 1948, komplexnost a rozporuplnost smyslu lidské existence - právě z těchto témat vyrůstá etický rozměr Medkova díla určitá příbuznost s dílem dalšího básníka-výtvarníka Jiřího Koláře. Humor, ironie, vyrovnávání se s odkazem surrealismu, požadavek "drsného realismu" - tato umělecká východiska se pak do značné míry překrývají s východisky umělců sdružených okolo Edice Půlnoc. Těžiště práce představuje analýza vybraných motivů (násilí, každodennost), jejichž prostřednictvím se Medek vztahuje ke "světu, v němž žijeme". Klíčová slova Mikuláš Medek, literatura, násilí, existence, ideologie
|
|
|
Slova, která září. K problematice synestézie v programových textech Karla Teigeho
Harcuba, Tomáš ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Wiendl, Jan (oponent)
Práce se věnuje roli synestézií v programových textech Karla Teigeho z 20. let. První část je věnována teoretickému uchopení synestézie jakožto metafory, v protikladu k pojmu synestézie v psychologickém smyslu. Nejprve je v krátkosti vymezen pojem synestézie tak, jak jej užívá psychologie. Poté je představena teorie konceptuálních metafor. Po popisu obecného fungování metafor je tato teorie použita k vymezení synestézie jakožto metafory. Druhá část se zabývá myšlením Karla Teigeho ve 20. letech. Chronologický přístup se na základě vybraných textů snaží nastínit vývoj Teigova teoretického uvažování od prvních textů kolem založení Devětsilu v roce 1920 až po Manifest poetismu z roku 1928. Synestézii je při rozboru Teigových textů věnována dvojí pozornost. Jednak jako tématu, jednak jako Teigem často využívanému jazykovému prostředku. Oba typy výskytů jsou v kapitole věnované Manifestu poetismu dány do souvilosti. Jistá pozornost je také věnována teoretickým a uměleckým textům jiných autorů, aby byla ukázána souvislost Teigova programu s teoretickým myšlení dalších členů a Devětsilu a jejich uměleckou produkcí.
|
|
|
Dvojí přístup k lidovému vyprávění: Emanuel Horký a Josef Štefan Kubín
Čechová, Lucie ; Holý, Jiří (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Práce se bude zabývat zpracováním lidových povídek z Podkrkonoší na jedné straně a zpracováním lidových pověstí z oblasti Vysočiny (Humpolecka, Polenska a Havlíčkobrodska) na straně druhé. Využije k tomu materiál shromážděný Josefem Štefanem Kubínem (Lidové povídky z Podkrkonoší) a Emanuelem Horkým (Z kraje Šimona kouzelníka). Cílem bude konfrontace obou kontrastních postupů po stránce jazykové, stylové a tematické, ale i obecnějšího přístupu k folkloru.
|
|
|
Aesthetics of the Crack-Up: Digital Kříženecký and the Autonomous Creativity of Archival Footage
Anger, Jiří ; Česálková, Lucie (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent) ; Denson, Shane (oponent)
v češtině Bylo by možné dělat filmovou teorii "zdola", z perspektivy filmového objektu, jeho roztodivných detailů a odstínů, ať už jsou jakkoli okrajové, nezáměrné nebo aleatorní? Mohli bychom s nahodilými figurativními a materiálními prvky v pohyblivých obrazech zacházet jako s plnohodnotnými estetickými aktéry se specifickými formami, funkcemi a účinky a rozeznatelným původem a genealogií? Dílo, které tyto otázky klade, se vynořilo s digitalizací "prvních českých filmů", které natočil Jan Kříženecký v letech 1898-1911. Digitalizované filmy sice těží z vysoké kvality obrazu, kterou umožnilo skenování materiálů ve 4K rozlišení, deformace přítomné v originálních materiálech však nebyly vyretušovány, nýbrž o to více zviditelněny. Původní analogové prvky tak zasahují do formy a obsahu pohyblivých obrazů do té míry, že vytvářejí spekulativně a esteticky generativní rysy pohyblivých obrazů. S pomocí digitální technologie můžeme tyto detaily izolovat a přiblížit, ale zároveň experimentovat s tím, jak je lze přetvořit a promyslet nanovo. Cílem této disertační práce je teoreticky uchopit podivné tvary, které vznikají, když materiálně- technologické prvky pronikají do figurativního obsahu pohyblivého obrazu. V Kříženeckého filmech jednotlivé deformace (včetně neodmyslitelných rysů rané lumièrovské filmové...
|
|
|
Mediální obraz císařovny Alžběty Bavorské
Zapotilová, Tereza ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Činátlová, Blanka (oponent)
Tématem této diplomové práce je obraz rakouské císařovny Alžběty (1837-1898) v rámci fikčních narativů. Alžběta Bavorská je setrvalým předmětem zájmu historiků i umělců, o čemž svědčí mimo jiné množství odborných i fikčních děl zabývajících se životem jejím i jejích blízkých příbuzných. V rámci své práce analyzuji to, jak je císařovna prezentována v 16 vybraných historických románech, filmech, seriálech a divadelních inscenací, jejichž je hlavní nebo vedlejší, avšak z hlediska děje důležitou postavou. Teoretickým východiskem je mi otázka vztahu fikce a ne-fikce a problematika fikčních děl s historickou tematikou. Obraz rakouské panovnice následně zkoumám v rámci pěti kapitol, z nichž každá se zaměřuje na jeden klíčový aspekt jejího života, na jednu z "rolí", které v průběhu svého života hrála, přičemž v každé z těchto kapitol jednak komparuji to, jak se s daným tématem vypořádávají jednotliví autoři fikce, jednak srovnávám tento fikční obraz s tím, jak se k této problematice staví odborný historiografický diskurz. V závěru se poté zabývám otázkou císařovnina obrazu v rámci fikčních narativů obecně a také se věnuji tomu, jakými prostředky a způsoby se autoři fikce záměrně odchylují od poznatků historiků. Klíčová slova císařovna Alžběta Bavorská (1837-1898), Habsburkové (habsbursko-lotrinská...
|
|
|
Interpretace autorských pohádek Josefa Štefana Kubína
Vojtíšek, Ondřej ; Vaněk, Václav (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Interpretace autorských pohádek Josefa Štefana Kubína Ondřej Vojtíšek Abstrakt: Bakalářská práce se věnuje tématu interpretace autorských pohádek Josefa Štefana Kubína, a to teoreticky i aplikovaně. Jejím cílem je tedy popsat a na Kubínově pohádkovém díle demonstrovat možnosti interpretace dětské literatury. V důsledku toho také poukazuje na sémantické bohatství i hodnotové kvality vydavatelsky opomíjené části Kubínova díla. V jednotlivých oddílech teoretické části se dotýká problematiky způsobu interpretace pohádek, vymezení autorské pohádky a podoby Kubínova pohádkového díla. Jako metodu interpretace volí syntézu několika přístupů (Franzová, Šmahelová, Urbanová, aj.), které na příkladech popisuje. Výsledkem je chápání smyslu pohádek jako obrazů situací, znázorněných nejen pomocí motivů, ale i samotnými slovními realizacemi. Třídění Kubínových pohádkových sbírek z hlediska míry autorství a adaptování folklorních látek doprovází stručný životopis autora a přehled všech jeho intencionálně dětských sbírek. Podoba autorských pohádek je poté zaznamenána z hlediska jejich vyprávění, výstavby i motivické skladby. Do části aplikované bylo vybráno dvanáct pohádek ze sedmi sbírek z dvacátých i čtyřicátých let, které byly již předtím vymezeny jako hlavní zdroje autorských pohádek. Interpretace těchto textů...
|
|
|
Fyziognomie psaní: v záhybech literárního ornamentu
Jirsa, Tomáš ; Heczková, Libuše (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent) ; Fulka, Josef (oponent)
Disertační práce "Fyziognomie psaní: v záhybech literárního ornamentu" se zabývá vztahem mezi literárním psaním a ornamentem. Propojuje tak literárněteoretickou a literárněhistorickou problematiku s uměnovědnou, především vizuální oblastí. Ornament je analyzován a interpretován jako teoretická figura umožňující zkoumat literární psaní z hlediska jeho vizuality a pohybu. Tento přístup, pokoušející se o určité vizuální čtení literatury, je zde rozpracován a aplikován pod názvem "fyziognomie psaní" a představuje pokus, jak číst literární texty nejen z hlediska významu a sdělení, ale rovněž z perspektivy vizuálně-figurální performance. V první části je vypracován pojem ornamentu na pozadí jeho historické, estetické a filozofické reflexe a vysvětlen jeho interpretační potenciál vzhledem k umělecké literatuře. Část druhá představuje interpretace vybraných textů světové literatury 20. století (Franz Kafka, Rainer Maria Rilke, Hugo von Hofmannsthal, Samuel Beckett, Louis Wolfson a Blanche T.) z hlediska afinity literární řeči a konkrétních ornamentálních projevů.
|
|
|
Literatura a nelidské. Texty Alaina Robbe-Grilleta a posthumanistické myšlení o literatuře
Sýkora, Ondřej ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Tato práce vychází z četby textů Alaina Robbe-Grilleta v kontextu posthumanistického myšlení o literatuře a umění. Záměrem bylo překročit uzavřený kontext hnutí "nového románu" směrem k širším estetickým a filosofickým souvislostem, zvlášť s francouzským strukturalismem a poststrukturalismem. Dvě části práce představují dva pohledy, které na sebe vzájemně míří a doplňují se. První část, "Pohled a ne-lidský objekt umění", se zabývá kritikou humanismu a existencialismu a vizuálními aspekty Robbe-Grilletových textů. Robbe-Grilletova kritika antropomorfní metafory a Barthesův "nulový stupeň rukopisu" jsou dány do souvislosti s modernistickým konceptem "odlidštěného umění" Ortegy y Gasseta. Srovnání Žárlivosti se Sartrovou Nevolností přibližuje Robbe-Grilletovo pojetí odosobněného popisu. Od vztahu řeči, rétoriky a ontologie (ve Foucaultově interpretaci Roussela) a vztahu Deleuzovy "struktury Druhého" a procesu čtení se text dostává k technice literárního a filmového pohledu a obrazu. Závěrečná kapitola interpretuje robbegrilletovskou "scénu", na základě srovnání s Duchampovým dílem Je-li dáno, jako silně vizualizovaný objekt, který proměňuje vnímání a přístup k textu. Tématem druhé části, "Literatura, smrt, technika", je myšlení o literatuře v dílech M. Blanchota, M. Foucaulta, R. Barthese či Deleuze a...
|
|
|
Melancholie v poezii Antonína Sovy
Urbanová, Martina ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Vaněk, Václav (oponent)
Tématem této práce je motiv melancholie v poezii Antonína Sovy. Konec 19. století a začátek 20. století totiž lze vnímat jako dobu, pro niž je typické právě melancholické vnímání světa, zejm. pak v umělecké literatuře. Specifickou situaci spatřujeme právě v českých zemích. Česká společnost se již cítila dostatečně připravena na to, aby v habsburské monarchii převzala svůj díl odpovědnosti, nicméně jí to není umožněno. Motiv melancholie či určitá společenská frustrace je patrná např. v tvorbě českých dekadentů. Obdobně ji lze pozorovat i u Antonína Sovy. Po Vybouřených smutcích, kde je tento tón patrně nejsilnější, přichází se sbírkou Ještě jednou se vrátíme... , která se pro nás stala podkladem k interpretaci melancholického motivu v Sovově poezii. Vychází v době vrcholícího očekávání změn ve společenské situaci, která začíná být všestranně neudržitelnou. Motiv melancholie, jenž v této sbírce nelze přehlédnout, je však modifikován zejm. ve sféře intimní lyriky, která již nevyznívá jednoznačně tragicky, ale naopak poskytuje určitou naději. Abychom blíže poznali motiv melancholie v Ještě jednou se vrátíme... , zmapovali jsme jeho vnímání v průběhu historie, což nám umožnilo definovat některé typické rysy, které jsou pro melancholii zásadní. Jedná se o zaujetí minulostí, prostor, podzim, tendence k osamělosti,...
|
|
|
"Radostně přijímám, co se koná pro mou záchranu" - křesťanství a existencialismus v díle Eugena Lišky
Liška, Eugen ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Wiendl, Jan (oponent)
Tato práce se věnuje dosud neznámému dílu českého katolického spisovatele druhé poloviny dvacátého století Eugena Lišky. První část práce představuje nepublikovaný text Liškova literárního debutu z konce čtyřicátých let, povídkovou sbírku Čas bez lásky, k jejímuž vydání nedošlo kvůli nástupu komunistické diktatury v roce 1948. Vřazuje ji do kontextu evropského existencialismu a vymezuje termín "křesťanský existencialismus" za pomocí odkazů na filozofii Gabriela Marcela, srovnáním s dílem Alberta Camuse a rekonstrukcí Liškovy recepce knihy G. K. Chestertona Ortodoxie. Druhá deskriptivní část se věnuje uvedení čtenáře do Liškova životního díla, románové trilogie, z které byl publikován pouze první díl, román Povolaní. Tato trilogie především přináší rekonstrukci křesťanského paradigmatu dějin lidstva jako dějin spásy. Třetí část poukazuje na podobnosti v tématické rovině textů (především raných) Eugena Lišky a Heinricha Bölla. Analyzuje především způsoby zjevování posvátna v textu obou autorů.
|
host ::
RSS.