|
|
Integrace finančních trhů nových členských zemí EU
Chaloupka, Jiří ; Taušer, Josef (vedoucí práce) ; Záklasník, Martin (oponent) ; Varadzin, František (oponent)
Předmětem této práce je integrace finančních trhů nových členských zemí EU (dále jen NMS). Standardní ekonomická teorie spojuje s procesem integrace finančních trhů několik pozitivních efektů, mimo jiné a) prosazení zákona jediné ceny ve formě úrokové parity, b) vyrovnání a synchronizace růstu spotřeby mezi zeměmi, c) zvýšená diversifikace portfolií investorů a d) snížení závislosti domácích investic na národních úsporách. Tyto očekávané efekty slouží v disertační práci jako indikátory integrace finančních trhů NMS s globálním finančním trhem. Podle těchto indikátorů se dosažený stupeň integrace finančních trhů mezi NMS lišil, přestože všechny tyto země prošly procesem integrace s EU. Nicméně nepodařilo se určit pořadí jednotlivých NMS podle stupně jejich integrace, protože jednotlivé testy indikují jiné pořadí zemí. Přesto ovšem většina testů indikuje pozitivní trend v integraci finančních trhů NMS, jelikož závislost růstu domácí spotřeby na růstu globální spotřeby roste, a naopak závislost domácích investic na národních úsporách se snižuje. Překvapivě tyto indikátory ovšem nepotvrdily hypotézu, že NMS jsou více integrovány s trhem EU, přestože tyto země musely otevřít své trhy investorům z EU a harmonizovaly své legislativní požadavky. Na rozdíl od předchozích výzkumů použité indikátory naznačují, že tzv. puzzles v mezinárodní ekonomii vymizela pro velké vyspělé ekonomiky, jakou je například USA. Naopak pro malé ekonomiky NMS tato puzzles přetrvala. Protože většina NMS v průběhu analyzovaného období přijala společnou měnu euro, tyto výsledky naznačují, že finanční trhy NMS nebyly plně integrovány s trhem EU, a proto není splněna jedna z podmínek existence optimální měnové oblasti. Tyto výsledky také odporují hypotéze endogenity optimální měnové oblasti, jelikož přijetí společné měny nezvýšilo stupeň finanční integrace NMS.
|
|
|
Teoretické přístupy a praktické formy řešení sociálně-ekonomických problémů nejméně rozvinutých zemí (LDCs)
Harmáček, Jaromír ; Jeníček, Vladimír (vedoucí práce) ; Kašpar, Václav (oponent) ; Varadzin, František (oponent) ; Foltýn, Jaroslav (oponent)
Doktorská disertační práce je zaměřena na teoretickou a empirickou analýzu ekonomického růstu a jeho souvislostí s rozvojovými problémy nejméně rozvinutých zemí (Least Developed Countries, LDCs). Práce vychází ze základního předpokladu, podle kterého je ekonomický růst podmínkou nutnou (nikoliv však dostačující) pro ekonomický, sociální i lidský rozvoj společností a států. V kontextu LDCs lze tento předpoklad modifikovat tak, že je to především dlouhodobě nízký průměrný růst, který je silně asociován s komplexními socioekonomickými problémy LDCs. Hlavním cílem práce je ověřit tuto asociaci v rámci skupiny LDCs a identifikovat faktory, které ekonomický růst (zejména afrických) LDCs determinují. Z hlediska teoretického je práce postavena na teoriích a modelech ekonomického růstu, které jsou zásadní pro identifikaci faktorů růstu i jeho rozvojových aspektů. Práce je také zaměřena na důkladnou analýzu skupiny LDCs jak po stránce klasifikační, tak po stránce statistické, kdy je komparována s vybranými skupinami zemí ve světové ekonomice.
|
|
|
Čínská ekonomika po vstupu do WTO - aktuální vývoj
Jurčová, Klára ; Konečný, Čestmír (vedoucí práce) ; Brůžek, Antonín (oponent) ; Dřínek, Vladislav (oponent) ; Varadzin, František (oponent)
China is without any doubt one of the hot topics of today`s world and it is going to stay so in the foreseeable future as well. The European Union is aware of that as all other major players in the world are. They look at China in both awe and fear. Whether the fear is justified or not, is another question. China`s WTO entry was a clear signal for its trading partners that the reforms will go on and that China is going to follow its principals. The year 2006 marked the fifth year of China`s accessions to the WTO. By that time, China became, the world`s fourth-largest economy, the world`s third-largest trading nation after the U.S. and Germany, one of the most popular destinations for foreign direct investment, a major global manufacturing center and, along with the U.S. economy, one of the world`s greatest, if not the greatest, engines of economic growth.
|
|
|
Zapojení EU do mezinárodního úsilí o navyšování oficiální rozvojové pomoci
Vlková, Ivana ; Konečný, Čestmír (vedoucí práce) ; Adamcová, Lenka (oponent) ; Varadzin, František (oponent) ; Sedláček, Petr (oponent)
Smyslem této práce bylo na pozadí situace chudoby v rozvojovém světě a iniciativ na řešení tohoto problému přiblížit a vyhodnotit pozici EU z hlediska jejího zapojení do mezinárodního úsilí o navyšování oficiální rozvojové pomoci. * * * V návaznosti na problémy chudoby rozvojového světa přišla EU s mnoha důležitými iniciativami v oblasti rozvojové politiky v mezinárodním měřítku, což jasně indikuje silný závazek a konsensus členských států v úsilí o odstranění chudoby v rozvojových zemích. Na základě predikcí vyhodnocených ve 3. kapitole disertační práce lze usuzovat, že EU jako celek bude schopna dostát svým cílům v oblasti navyšování oficiální rozvojové pomoci. Rozdílná situace bude však v případě jednotlivých členských států, kdy ne všechny vykazují odpovídající nárůsty ODA tak, aby byly schopny splnit deklarované individuální cíle. Jaké jsou tedy možnosti zvyšování podílu jejich ODA/GNI? Vedle nových alokací dodatečných prostředků z veřejných rozpočtů na rozvojovou pomoc jsem jako další možné způsoby zvyšování dopadu a financí ODA EU identifikovala politiku odpouštění dluhů, hledání tzv. inovativních zdrojů pomoci -- to vše s důrazem na zvyšování kvality a účinnosti již vynakládané pomoci. Speciálně otázku dalšího oddlužování rozvojových zemí a vytváření inovativní zdrojů pomoci je však třeba posuzovat případ od případu a se zohledněním všech potencionálních přínosů i kritických aspektů. Další možností jak navýšit podíl ODA/GNI jsou metodické změny ve výkaznictví ODA, které jsou v kompetenci Výboru OECD pro rozvojovou spolupráci (DAC) -- mohlo by jít např. o rozšíření definice ODA o další položky nebo rozšíření Seznamu zemí způsobilých přijímat ODA. Šlo by však o umělé, kontroverzní řešení, které by nemuselo být pozitivně vnímáno ze strany rozvojových zemí. Každý podobný krok by měl být náležitě odůvodněn, protože mohou existovat objektivní skutečnosti, jako např. situace válečné či přírodní katastrofy v určitých rozvojových zemích či regionech, které si vyžádají takovéto změny metodologického charakteru. Ať již jsou však prostředky nárůstu jakékoli, považuji za zásadní vždy v co nejvyšší míře prosazovat principy efektivnosti pomoci. Požadavky na zvyšování efektivnosti by měly jít ruku v ruce s požadavky na zvyšování pomoci, která by měla maximálně splňovat zásady harmonizace, koordinace, koherence, komplementarity, transparentnosti, predikovatelnosti, nevázanosti, udržitelnosti, vzájemné zodpovědnosti a především vlastnictví, kdy by rozvojové země měly vykonávat efektivní vedení nad rozvojovými politikami, strategiemi a koordinovat rozvojové úsilí. Dále docházím k závěru, že efektivita pomoci do velké míry souvisí nejen s kvalitou managementu a institucí v rozvojových zemích, nýbrž i kvalitou systému rozvojové pomoci jednotlivých donorů a mechanismy její distribuce. Důraz na efektivnost by však neměl snižovat objem pomoci pro rozvojové země. O pokrok v plnění MDGs je třeba usilovat i v zemích s nízkou efektivitou pomoci, která je v řadě případů spojena a způsobena právě vyšší úrovní chudoby. Výsledky analýz potenciálu EU dosáhnout cílů ODA/GNI, které jsem provedla ve 3., 4. a 5. kapitole disertační práce -- zejména: 3.3., 4.4., 5.5.) jsem strukturovala do SWOT analýzy se zdůrazněním silných/slabých stránek a příležitostí/hrozeb, které mohou ovlivnit úsilí EU o navyšování pomoci rozvojovým zemím. Mezi silné stránky EU v tomto smyslu zcela jistě patří koncepční práce s cíli ODA/GNI, včetně jejich hodnocení, trend navyšování ODA skupinou štědrých donorů EU, důraz na efektivnost pomoci. Pozitivem je pokračující úsilí o reformy managementu pomoci na straně EU i rozvojových zemí. Za slabou stránku je možno označit pokud dochází ke (skrytému či otevřenému) jednostrannému preferování a prosazování čistě národních zájmů donorů před zájmy rozvojových zemí. Slabinou je rovněž nedostatečná úroveň navyšování ODA u 2/5 členské základny EU15 a stejně tak pozvolný trend nárůstu ODA u nových členských států. Podobně je problémem nekonzistentnost mezi vnější a rozvojovou politikou, vnitřními a externími politikami a to, jak uvnitř ES či individuálních členských států, tak navzájem. Další komplikací je situace zadluženosti chudých zemí, která podkopává účinky ODA. Podobný efekt na rozvojovou pomoc má korupce, která je v rozvojových zemích značně rozšířená. Příležitostí a výzvou pro rozvojové země, která často zvyšuje účinky pomoci a současně je zahraniční pomocí podporována, je stabilizace jejich ekonomik, rozvoj zahraničního obchodu, přiliv zahraničních investic, řízené snižování zadluženosti a vyšší zapojení do světové ekonomiky. V ideálním případě by globální toky pomoci měly být vhodně teritoriálně a sektorově směrované, stejně tak by měl být nalezen adekvátní poměr mezi granty a půjčkami a mezi bilaterální a multilaterální rozvojovou pomocí. Výzvou je prosazení všech zásad efektivnosti do rozvojové politiky EU a hledání vhodných inovativních zdrojů financí pro ODA. Jako příležitost lze označit i růst ekonomik donorských zemí, který by měl vytvořit příznivé podmínky pro zvýšení rozpočtových výdajů na ODA (současně však určitou komplikací je, že pro to, aby docházelo ke zvyšování ODA/GNI musí být tempo růstu výdajů na ODA vyšší než tempo růstu GNI). Mezi hrozby lze zařadit potenciální zvyšování administrativních, transakčních výdajů a výdajů vynakládaných přímo v donorské zemi. Dále pak vývoj ODA po dosažení milníku roku 2015, nekoncepční oddlužování, podcenění rizik spojených s přímou podporou rozpočtu a inovativními nástroji financování a účelové změny v metodologii ODA iniciované donory pouze z důvodu potřeby plnění stanovených cílů. Určité ohrožení rovněž představuje potencionální nedostatečné řešení problémů těch nejchudších zemí světa, nedostatečná spolupráce rozvojových zemí s donory, nedemokratický vývoj v rozvojovém světě a nebezpečí zneužití poskytnuté pomoci. Jako potenciální komplikaci je možno označit i závazky členských států na snižování deficitu, které mohou být kontraproduktivní ve vazbě na požadavky na zvyšování výdajů na rozvojovou pomoc. * * * Pokud si tedy závěrem položíme ústřední otázku, tj.: "Má EU potenciál pro splnění mezinárodních cílů týkajících se zvýšení objemu a dopadu oficiální rozvojové pomoci?" Na základě analýz minulého trendu a budoucích predikcí jsem došla k závěru, že EU bude schopna dostát svým kolektivním závazkům v oblasti navyšování rozvojové pomoci. V případě individuálních cílů členských zemí bude situace složitější. Existuje ale řada více či méně vhodných řešení, která jsem identifikovala a podrobně analyzovala v disertační práci: nová alokace dodatečných finančních prostředků z veřejných rozpočtů na ODA, odpouštění dluhů rozvojových zemí, inovativní zdroje financování pomoci či metodologické změny ve statistickém výkaznictví ODA. Za všech okolností považuji však za zásadní vždy v co nejvyšší míře dbát na prosazování principů efektivnosti a zvyšování kvality a účinnosti vynakládané pomoci. Potenciál dosáhnout deklarovaných cílů byl, je a bude ovlivňován řadou silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb na straně EU, rozvojových zemí a mezinárodního společenství. Vzhledem k tomu, že potenciál EU zvyšovat kvantitu a kvalitu své rozvojové pomoci má evoluční charakter, nejde o statickou veličinu, naskýtá se i velký prostor pro další budoucí vědecký výzkum v této oblasti. Především je důležité pokračovat ve sledování a analýze vývoje ODA EU v periodě do roku 2010 a 2015 (vč. situace "poté"), dále pak podrobně zkoumat dopad navyšování rozvojové pomoci na rozvojové země a zabývat se analýzou efektivnosti managementu pomoci v rozvojových zemích a u donorů.
|
|
|
Základní problémy rozvoje vietnamské ekonomiky s ohledem na hlavní regionální aspekty
Fejfarová, Michaela ; Konečný, Čestmír (vedoucí práce) ; Adamcová, Lenka (oponent) ; Varadzin, František (oponent) ; Mothejl, Pavel (oponent)
Cílem této disertační práce bylo identifikovat hlavní problémy rozvoje vietnamského hospodářství s ohledem na proces jeho začleňování do regionálních i světových ekonomických vztahů. Práce v historickém sledu zkoumala problémy rozvoje vietnamské ekonomiky, které pramení z interního hospodářského vývoje ale extenzivně též vnějších hospodářských vazeb Vietnamu. Hospodářské vztahy s koloniální Francií, velmocí USA, Čínou a zeměmi RVHP v jednotlivých historických obdobích významně ovlivnily strukturu hospodářství a ekonomický rozvoj země. Spolu s důsledky více jak 30ti let válečného nasazení, hospodářské a politické izolace se nadále negativně promítají do současného hospodářského rozvoje Vietnamu. Dále tato práce obsáhle analyzovala nový vývoj od počátku 90. let, dosavadní pokrok v začleňování vietnamského hospodářství do regionu jihovýchodní Asie, interregionálních a globálních struktur, přičemž zároveň naznačila budoucí trendy a výzvy v této oblasti.
|
|
|
Perspektiva ekonomických vztahů rozšířené EU a Ruska, budování společného ekonomického prostoru
Sokolov, Ivan ; Cihelková, Eva (vedoucí práce) ; Kalínská, Emílie (oponent) ; Němcová, Ingeborg (oponent) ; Varadzin, František (oponent)
Základním cílem disertační práce je poskytnout vysvětlení současného stavu ekonomických vztahů mezi EU a RF a nalézt vhodnou úroveň regionální ekonomické spolupráce, která by napomohla optimálnímu využití oboustranného ekonomického potenciálu, a tím přispěla k vyrovnání nesouladů v současném stavu vzájemných vztahů. Hlavním výzkumným předpokladem práce tedy je, že liberalizace vzájemných obchodních vztahů prostřednictvím vytvoření určité formy regionální ekonomické integrace mezi EU a RF by měla vést ke zvýšení úrovně ekonomického blahobytu obou celků, a tím k vytvoření dodatečné ekonomické motivace pro budoucí směřování vzájemných vztahů. Výzkumná část se věnuje třem základním rovinám: historické východisko vzájemných ekonomických vztahů, současný vývoj obchodně ekonomických vztahů a možnosti budoucího vývoje vzájemných ekonomických vztahů mezi EU a RF v kontextu regionální ekonomické integrace. Historické východisko tvoří politické a ekonomické aspekty vývoje obou celků, právně institucionální rámec a problematické oblasti vztahů EU a RF. Současný vývoj obchodně ekonomických vztahů vychází z rozboru obchodních toků zboží, služeb a kapitálových toků. V rámci vyhodnocení budoucího vývoje jsou vzaty do úvahy tří liberalizační scénáře: - vstup RF do WTO, - vytvoření zóny volného obchodu mezi EU a RF, založené na odbourání tarifního překážek ve vzájemném obchodu a - vytvoření komplexní zóny volného obchodu mezi těmito celky, vycházející z předpokladů hluboké regionální ekonomické integrace, vč. liberalizace obchodu službami, pohybu kapitálu a regulatorní harmonizace. Pro vyhodnocení výsledků liberalizačních scénářů je využito metaanalýzy výsledků vybraných studií na bázi aplikovaného modelu všeobecné rovnováhy. Výsledky výzkumu prokázaly zisky z liberalizace vzájemných vztahů pro oba celky. Současně s tím se regionální ekonomická integrace na úrovni komplexní zóny volného obchodu zdá být nejefektivnějším způsobem využití ekonomického potenciálu EU a RF.
|
|
|
Diskurzy a praktiky české rozvojové spolupráce
Horký, Ondřej ; Jeníček, Vladimír (vedoucí práce) ; Varadzin, František (oponent) ; Fárek, Jiří (oponent) ; Adamcová, Lenka (oponent)
Jako součást mezinárodních ekonomických vztahů tvoří rozvojová spolupráce relativně novou součást české zahraniční politiky. Přes intenzivní spolupráci Československa se zeměmi Třetího světa, které se přiklonily k socialismu během studené války, země brzy ukončila rozvojové aktivity, jež ztratily legitimitu, a obnovila je až v polovině 90. let. Tentokrát politika vycházela především z vnějších mezinárodních a evropských závazků poskytovat pomoc rozvojovým zemím. Na základě konceptu "protipolitckého stroje" Jamese Fergusona a bourdieuovského konceptu "illusio" dizertace předkládá dva argumenty: 1. Aparát české rozvojové spolupráce považuje rozvoj za technickou záležitost, což vede k depolitizaci českých vztahů se zeměmi Jihu. 2. Nízké povědomí veřejnosti o politice a závislost občanské společnosti na vládním financování omezuje jejich kritiku a usnadňuje užití politiky pro partikulární zájmy českých subjektů místo přispívání k omezení chudoby v globálním Jihu. Druhá kapitola ospravedlňuje interdisciplinární přístup zvolený v dizertaci. Tvrdí, že stejně jako nelze zúžit vícerozměrné pojetí chudoby na pouhý příjem, celistvá analýza rozvojové spolupráce musí překročit neoklasický ekonomický přístup a začlenit sociální, kulturní, politické a environmentální aspekty rozvoje. V souladu s tím třetí a čtvrtá kapitola rozebírají diskurzy (historická a právní východiska, politický a společenský kontext, vládní koncepce) a praktiky (obsah dvoustranné spolupráce, její efektivnost, aktéry a vztahy mezi nimi) české rozvojové spolupráce. Následující kapitoly se posouvají od úzkého zaměření na rozvojovou spolupráci k genderu jako jejímu průřezovému tématu a dále k problému koherence politik pro rozvoj. Zatímco gender získal na mezinárodní výzkumné a politické scéně uznání, v českých koncepčních a operativních materiálech je reflektován pouze formálně: dvoustranná pomoc je genderově slepá, a proto působí na úkor žen. Nakonec práce analyzuje české diskurzy a praktiky formálně institucionalizované oblasti koherence politik pro rozvoj v případových studiích migrace, obchodu a zemědělství. Kapitola tvrdí, že i mírné změny v dalších vládních politikách mohou mít větší dopad na rozvojové země než zásadní reformy rozvojové spolupráce. Celkově dizertace volá po repolitizaci rozvojové agendy a jejím návratu do politického prostoru. Prozatím to bylo většinou financování ze strany Evropské unie, které vybízelo občanskou společnost k otevírání nových politických témat a problematiky efektivnosti české rozvojové spolupráce ve snižování globální chudoby. Klíčové však zůstává zapojení politických stran, širší občanské společnosti, médií a akademické sféry do tohoto procesu. Příloha uvádí detailní politická doporučení pro rozvojovou spolupráci obecně, zvláště pak její genderový rozměr, a oblast koherence rozvojové spolupráce s obchodní a migrační politikou.
|
|
|
Čínská ekonomika po vstupu do WTO - aktuální vývoj
Jurčová-Antošová, Klára ; Konečný, Čestmír (vedoucí práce) ; Brůžek, Antonín (oponent) ; Dřínek, Vladislav (oponent) ; Varadzin, František (oponent)
China is without any doubt one of the hot topics of today`s world and it is going to stay so in the foreseeable future as well. The European Union is aware of that as all other major players in the world are. They look at China in both awe and fear. Whether the fear is justified or not, is another question. China`s WTO entry was a clear signal for its trading partners that the reforms will go on and that China is going to follow its principals. The year 2006 marked the fifth year of China`s accessions to the WTO. By that time, China became, the world`s fourth-largest economy, the world`s third-largest trading nation after the U.S. and Germany, one of the most popular destinations for foreign direct investment, a major global manufacturing center and, along with the U.S. economy, one of the world`s greatest, if not the greatest, engines of economic growth.
|
|
| |
host ::
RSS.