|
|
Posouzení efektivnosti vynaložených veřejných prostředků na zajištění kvality a dostupnosti veřejných kulturních potřeb
Dostál, Petr ; Černý, Ondřej ; Daněk, Petr ; Drobný, Tomáš ; Gregorini, Jindřich ; Richter, Vít ; Gregoriniová, Jindřiška ; Lázňovská, Lenka ; Přílepková, Michaela ; Vávrová, Barbora ; Vítová, Kateřina
Metodika je v prvním plánu určena správním orgánům v resortu kultury, které v rámci státní kulturní politiky zodpovídají za podporu rozvoje jednotlivých kulturních aktivit a organizací. Jde jednak o orgány státní správy a útvary krajských a městských samospráv, které jsou pověřeny praktickou realizací kulturní politiky, zpracovávají strategické rozvojové dokumenty a doporučení pro orgány místních samospráv na úrovni obcí (proto je jednou z významných částí dokumentu kapitola Zřizovatelé – poskytovatelé veřejné podpory). Metodika má dále sloužit potřebám klíčových veřejnoprávních a soukromých institucí činných v sektoru kultury – jak významných neziskových organizací, tak i soukromých subjektů – aukčních síní, galerií, divadelních souborů i hudebních těles. V druhém plánu má metodika sloužit vědeckým a výzkumným subjektům veřejnoprávního i soukromého charakteru, jak subjektům úzce zaměřeným na výzkum kultury tak i organizacím zaměřeným na řešení širších ekonomických souvislostí a dopadů kultury. Jde jak o výzkum kreativních odvětví, tak i o specifická vědecká zadání v jednotlivých ekonomických odvětvích (cestovní ruch, export kulturní produkce, mezinárodní kulturní spolupráce apod.).
Plný text:  PDF; PDF; PDF; PDF
|
|
|
Sebeprezentace umělce v italské malbě 16. století
Vítová, Kateřina ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Zlatohlávek, Martin (oponent) ; Zapletalová, Jana (oponent)
Studie k sebeprezentaci umělce v italském malířství 16. století - abstrakt Italské umění 16. století neboli Cinquecenta je bezpochyby poutavou kapitolou dějin umění. Neméně zajímavý je vývoj života umělců ve stejné době, pochopení vlastní hodnoty a její prezentace, vytváření identity umělce neboli "uměleckého já". Během jediného století tak můžeme pozorovat přerod řemeslníka v umělce a následně umělce v umělce-dvořana. Čelními představiteli "hnutí" za povznesení postavení umění a umělce ve společnosti jsou Giorgio Vasari a Federico Zuccari. Každý z nich je představitelem jedné umělecké generace. Postavy obou malířů se zvláštním způsobem doplňují, jejich životy se v určitých chvílích setkávají a jistým způsobem na sebe navazují. Také proto je spojení Vasari-Zuccari vhodné k porozumění sociální situace nebo sebeprezentace umělců ve střední Itálii 16. století. Jako by toto duo zastupovalo fiktivní postavu umělce Cinquecenta, jehož život začíná v roce 1511 (narození Giorgia Vasariho) a končí rokem 1609 (smrt Federika Zuccariho), na níž je možné sledovat vývoj uměleckého sebepojetí nebo průběh boje za lepší postavení umělce ve společnosti. V předložené práci se pokoušíme představit malby těchto dvou umělců, jejichž prostřednictvím chtěli prezentovat vlastní osobu. Snažíme se ukázat, že výběr námětů zvolených pro...
|
|
|
Vliv Federica Zuccariho na výchovu umělce v Itálii na konci 16. a v 17. století
Vítová, Kateřina ; Konečný, Lubomír (oponent) ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce)
Federico Zuccari byl velkou postavou italské historie umění v období přelomu 16. a 17. století, tedy v době, kdy vrcholily snahy o dokázání vyšší, než řemeslné podstaty umění. Jedním z prostředků této snahy bylo zakládání nových uměleckých institucí, akademií umění. Postava Federica Zuccariho je s počátkem jejich fungování velmi úzce spjata. To, co je dnes základním cílem akademií výtvarných umění, tedy výuka mladých umělců, bylo v období jejich formování pouze vedlejší funkcí. Vytvořit z akademií v první řadě vzdělávací ústavy bylo velkým cílem Federica Zuccariho. Valná část jeho teoretické a literární produkce se zaměřuje právě na vhodnou formu výuky a nutnou úroveň znalostí, jak praktických, tak teoretických, studentů výtvarných umění. Právě přednášky o teorii umění, zejména ty, které odhalují jeho nejhlubší podstatu, Disegno, jsou podle Zuccariho nutné pro uvědomění si svého postavení umělcem nové doby. Zuccari se ve svých myšlenkách představuje také jako velký systematik a didaktik používající nové metody. Bohužel, většina umělecké společnosti nebyla ještě na jeho teorie připravená, ani zralá. Tak zůstalo množství jeho pokrokových myšlenek pouze v počátcích své realizece, nebo dokonce v praxi vůbec neuskutečněných.
|
host ::
RSS.