|
|
Použití vícekanálové průtokové cytometrie v biomedicíně a experimentální biologii
Kideryová, Linda ; Smetana, Karel (vedoucí práce) ; Elleder, Milan (oponent) ; Klíma, Jiří (oponent)
Průtoková cytometrie je laboratorní metoda umožňující kvantitativně i kvalitativně analyzovat velké množství buněk v suspenzi. Zprostředkovává informaci o jejich velikosti a granularitě, identifikuje buňky pomocí fluorescenčně značených protilátek specifických pro jejich povrchové i vnitrobuněčné receptory. Tento projekt byl zaměřen na buněčné populace, jejichž analýza je komplikována nejasným imunofenotypem či extrémně malým zastoupením ve zkoumaném vzorku. Analýza stromálních fibroblastů zkoumaných tumorů (benigní a maligní histiocytomy, bazaliom, spinaliom) přispěla k pochopení regulace genové exprese způsobené nádorovým prostředím. Stromální fibroblasty zkoumaných nádorů vykazují schopnost vytvářet prostředí vážně modifikující fenotyp normálních epiteliálních keratinocytů, které získávají fenotyp podobný nádorovým buňkám. Byla zavedena reprodukovatelná, rychlá a vysoce senzitivní metoda detekce extrémně vzácných nehematopoetických buněk. Počty CFU-En nekorelují s průtokově-cytometricky stanovenými počty CEC ani EPC. Tyto kolonie jsou utvářeny za součinnosti CD14+ monocytů a CD4+ T lymfocytů. Počty CEC a EPC jsou v úzkém vztahu s poškozením cévního endotelu působeného systémovými onemocněními. Jejich zastoupení se dále mění v reakci na aktuální stav onemocnění. Naše pozorování mohou mít značný vliv v...
|
|
|
Mezibuněčné interakce v kožních nádorech.
Kučera, Jan ; Smetana, Karel (vedoucí práce) ; Masařík, Michal (oponent) ; Kovář, Marek (oponent)
Tato disertační práce je zaměřená na studium mezibuněčných interakcí u kožních nádorů. Je založena na 5 původních publikacích, které se věnují několika tematickým okruhům. Věnovali jsme se studiu původu nádorově asociovaných fibroblastů ve vztahu k primární nádorové populaci. Prokázali jsme pomocí myšího modelu, že nádorově asociované fibroblasty vzniklé v okolí implantovaného tumoru byly původem hostitelského organismu, a tedy že nevznikly transformací přímo z nádorových buněk. Dále jsme experimentálně sledovali vztah mezi nádorově asociovanými fibroblasty a keratinocyty. Prokázali jsme, že nádorově asociované fibroblasty z melanomu ovlivňují keratinocyty, které pod jejich vlivem získávají znaky typicky pozorované u migrujících buněk a u buněk podléhajících epitelově mezenchymálního přechodu. Studovali jsme interakce mezi zdravými fibroblasty a nádorovými buňkami. Prokázali jsme, že fibroblasty odebrané ze zdravé kůže u pacienta postiženého melanomem se signifikantně odlišují od kontrolních fibroblastů zdravých dárců v expresním profilu. Změny v distálních fibroblastech podporují pohled na melanom jako na systémové onemocnění. Dále jsme prokázali, že na rozdíl od BRAF pozitivních melanomových buněk, melanom asociované fibroblasty nenesou BRAF mutaci, a tedy nevznikly přechodem z melanomu....
|
|
|
Fyziologická a patofyziologická role GCPII v organismu
Sedlák, František ; Konvalinka, Jan (vedoucí práce) ; Klener, Pavel (oponent) ; Smetana, Karel (oponent)
Glutamátkarboxypeptidasa II (GCPII) je metaloproteáza zodpovědná za štěpení neurotransmiteru N-acetyl-aspartyl-glutamátu v centrálním nervovém systému na N-acetyl-aspartát a glutamát. Současně v lidském tenkém střevě napomáhá vstřebávání folátů pomocí odštěpování γ-vázaných glutamátů z folyl-poly-γ-glutamátu. GCPII je u člověka exprimována i v řadě dalších orgánů (např. ledviny a prostata) a nádorech, kde však její fyziologická funkce není známa. Při komplexním studiu role tohoto enzymu v savčím organismu jsme nejprve charakterizovali komerčně dostupné monoklonální protilátky proti GCPII. Dále jsme vyvinuli jejich plně syntetickou náhradu založenou na hydrofilním polymeru s navázanými GCPII inhibitory. Poté jsme zhodnotili vhodnost užití myšího biomodelu pro studium funkce GCPII in vivo, kdy jsme zachytili rozdíl v expresním profilu GCPII v myši a člověku. U myši ani v prostatě, ani v tenkém střevě jsme GCPII nepozorovali. Pro zhodnocení fyziologické a patofyziologické funkce enzymu jsme analyzovali myší GCPII-deficientní model. Kromě pozorování zvětšených semenných váčků u starších samců jsme nezjistili žádný další zjevný fenotyp. Obdobně jsme vyvrátili i schopnost GCPII štěpit amyloidní peptidy (Aβ1-40 a Aβ1-42). Ukazuje se tak, že chybějící aktivita GCPII v organismu nemá žádné evidentní...
|
|
|
Role of fibroblasts in wound healing and cancer
Mateu Sanz, Rosana ; Smetana, Karel (vedoucí práce) ; Masařík, Michal (oponent) ; Mokrý, Jaroslav (oponent)
SOUHRN Fibroblasty jsou stromální buňky, které jsou rozšířené v celém lidském těle. Často se vyskytují v neaktivním stavu a k jejich aktivaci dochází až při remodelaci tkáně. Aktivované fibroblasty produkují extracelulární matrix, mají prozánětlivé a kontraktilní vlastnosti, což jsou klíčové momenty v hojení tkání. Na druhou stranu je přítomnost aktivovaných fibroblastů jedním z typických znaků nádorového bujení. Cílem této práce je porovnání rozdílů mezi novorozeneckými a dospělými fibroblasty a keratinocyty ve vztahu k "bezjizevnatému" hojení, k původu nádorově asociovaných fibroblastů a vlivu fibroblastů na invazivitu melanomu. Klinické zkušenosti ukazují, že se u novorozenců hojí rány téměř bez jizvení. Abychom lépe porozuměli mechanizmům, které k tomuto hojení přispívají, zaměřili jsme se na rozdíly mezi novorozeneckými a dospělými fibroblasty a keratinocyty, kožními buňkami, které jsou zásadní pro hojivý proces. Srovnání expresního profilu novorozeneckých a dospělých fibroblastů ukázalo, že jsou rozdílně regulovány geny, které se vztahují k akutní fázi zánětlivé odpovědi a organizaci extracelulární matrix, což úzce souvisí s procesem hojení. Také jsme zjistili, že novorozenecké fibroblasty vykazují vyšší diferenciační potenciál, exprimují znaky nízké diferenciace a pluripotence a také častěji...
|
|
|
Exprese CD44 molekul v uroteliálních karcinomech močového měchýře
Kuncová, Jitka ; Mandys, Václav (vedoucí práce) ; Smetana, Karel (oponent) ; Hes, Ondřej (oponent) ; Záťura, František (oponent)
Hlavním cílem předložené práce bylo přispět k upřesnění významu změn exprese adhezivních molekul CD44 ve vzniku a maligním chování uroteliálních karcinomů močového měchýře. K jednotlivým etapám pro splnění tohoto cíle patřily: 2.1 Detailní stanovení exprese CD44s a CD44v6 proteinů v uroteliálních karcinomech močového měchýře ve vztahu ke stupni diferenciace nádoru. 2.2 Určení vztahu změn exprese CD44 proteinů v závislosti na histomorfologických charakteristikách uroteliálních karcinomů močového měchýře a na dalších ukazatelích biologického chování nádoru (proliferační aktivita, exprese p53). 2.3 Vyhodnocení exprese CD44s a CD44v6 proteinů ve dvou fenotypicky odlišných buněčných liniích uroteliálních karcinomů (HT1197 a 5637) a zjištění vztahů exprese CD44 k morfologickým a růstovým vlastnostem nádorových buněk těchto linií.
|
|
|
Variace abnormalit foramen obturatum a retropubického prostoru a jejich vztah ke komplikacím páskových operací
Hubka, Petr ; Mašata, Jaromír (vedoucí práce) ; Smetana, Karel (oponent) ; Krofta, Ladislav (oponent)
Úvod: Znalosti anatomie jsou zásadní při zaváděních nových operačních metod. Zejména se pak uplatní při řešení operačních komplikací u operací s omezeným operačním polem, kdy omezený přístup následné řešení komplikací ztěžuje. Předpokládalo se, že se běžné anatomické variace budou podílet na rozdílné úspěšnosti operace a že právě těmito variacemi je možné vysvětlit operační komplikace. Metodika: Během pitevních cvičení bylo pitváno padesát ženských kadaverů a byly zkoumány tahuprosté pásky TVT-S H, TVT-S U, TVT Abbrevo a Ajust. Byl vytvořen popisný systém pro určení polohy pásky v prostoru ve vztahu k referenčním bodům. Během anatomické pitvy pak byla lokalizována páska, její případný kotvící mechanismus a její vztah ke klíčovým anatomickým strukturám. Výsledky: Běžnou anatomickou odchylkou v souboru byla corona mortis s četností 72 %. V obturatorním kanálu byl ve 40 % pozorován preperitoneální tuk, který někteří autoři považují za první stupeň obturátorové hernie. Správná fixace pásky TVT-S H byla dosažena v 53,6 %. V 10,5 % došlo k poranění močového měchýře. V případě pásky TVT-S U bylo dosaženo správné fixace v 63,8 %. Ve dvou případech byl zavaděč v těsném kontaktu s anastomózou zvanou corona mortis. V případě pásky TVT Abbrevo byla páska v 81,25 % dostatečně dobře zavedena do oblasti foramen obturatum,...
|
|
|
Hojící se rána jako model pro studium buněčných interakcí.
Gál, Peter ; Smetana, Karel (vedoucí práce) ; Motlík, Jan (oponent) ; Brábek, Jan (oponent)
Hojící se rána jako model pro studium buněčných interakcí Abstrakt Galektiny hrají důležitou roli v procesech buněčné proliferace, diferenciace, migrace a tvorby mezibuněčné hmoty. Jsou navíc schopny přenášet buněčné signály a účastnit se mezibuněčné interakce. Bylo prokázáno, že se galektiny významně účastní při tvorbě mikroprostředí nádoru a/nebo hojící se rány. V této práci byla prokázána významná role galektinů, zejména galectinu-1, při hojení ran a interakcích buněčných populací (endotelové buňky, fibroblasty a keratinocyty) tvořící součást granulační tkáně případně nádorového stromatu. Zjistili jsme, že extracelulární matrix bohatá na galektin-1 vytváří vhodné prostředí pro kultivaci keratinocytů. Galektin-1 rovněž indukuje diferenciaci fibroblastů na myofibroblasty. Poznání daných procesů přispěje k porozumění komplexnímu charakteru biologie nádoru a s jeho paralelou - hojící se ránou. Klíčová slova: tkáňová reparace, regenerace, galektin, nádor
|
|
|
Strukturně-funkční organizace buněčného jádra.Mikroskopická analýza jaderných subkompartmentů.
Jůda, Pavel ; Cmarko, Dušan (vedoucí práce) ; Mokrý, Jaroslav (oponent) ; Kučera, Tomáš (oponent) ; Smetana, Karel (oponent)
Pavel Jůda - Abstrakt Buněčné jádro představuje komplexní buněčnou organelu. Jádro a jaderné procesy jsou organizovány do jednotlivých funkčně a morfologicky oddělených jaderných subkompartmentů. Tato dizertační práce se postupně zabývá několika jadernými subkompartmenty neboli doménami: místy aktivní replikace, Polycomb tělísky a jadernými inkluzemi tvořenými inozin monofosfát dehydrogenázou 2 (IMPDH2). V první části práce jsme se soustředili na zkoumání vztahu MCM komplexu s předpokládanou DNA helikázovou aktivitou k replikaci DNA. Imunofluorescenčním značením buněk extrahovaných před fixací a analýzou dat pomocí kros-korelační funkce jsme prokázali přítomnost MCM proteinů v místech aktivní replikace. Naše výsledky přispěly k vyřešení jedné části tzv. MCM paradoxu. Dále jsme studovali strukturní podstatu Polycomb tělísek. Polycomb tělíska byla na základě fluorescenční mikroskopie považována za jaderný subkompartment tvořený nahromaděním Polycomb proteinů v interchromatinovém prostoru. V naší práci jsme pomocí korelační světelné a elektronové mikroskopie a experimentů využívajících změn makromolekulární přeplněnosti vnitřního prostředí buňky, takzvaného makromolekulárního crowdingu, prokázali, že Polycomb tělíska nepředstavují jaderná tělíska, ale že odpovídají spíše chromatinové doméně. Naše výsledky...
|
|
|
Glykobie nádorů hlavy a krku
Valach, Jaroslav ; Smetana, Karel (vedoucí práce) ; Dřízhal, Ivo (oponent) ; Říhová, Blanka (oponent)
ii Abstrakt Glykobiologie představuje progresivně se rozvíjející obor buněčné biologie. Interakce protein- sacharid nemá jenom organizační a podpůrnou funkci, ale je kódujícím a selektivním faktorem. Galektiny, skupina živočišných lektinů (proteinů vázajících sacharidy), které mají vysokou afinitu k ß-galaktosidům, se v buňce podílejí na široké škále dějů. Galektiny ovlivňují mezibuněčné interakce, transmembránovou signalizaci, apoptózu, sestřih pre-mRNA a jejich přítomnost byla potvrzena i v celé řadě nádorů. Ve stromatu nádorů vycházejících z dlaždicového epitelu je galektin-1 exprimován ve vysoké míře. V předchozích studiích jsme prokázali, že přechod fibroblastů na myofibroblasty, kromě už známého TGF-ß, je indukován i galektinem-1. Studovali jsme vztah mezi expresí galektinu-1, přítomností myofibroblastů a genovou expresí vybraných genů v klinickém materiálu získaném peroperačně z dlaždicových karcinomů hlavy a krku. Prokázali jsme zvýšenou expresi galektinu-1 ve stromatu nádorů, které obsahovaly myofibroblasty oproti nádorům bez jejich přítomnosti. Pomocí genomického přístupu za použití mikrochipové analýzy byl vyhodnocen transkriptom na celogenomové úrovni u tumorů s vysokou expresí galektinu-1 a u tumorů bez tohoto lektinu. Pozornost se soustředila na geny spojené se špatnou prognózou vývoje...
|
|
|
Glykobiologie nádorů hlavy a krku
Szabo, Pavol ; Smetana, Karel (vedoucí práce) ; Říhová, Blanka (oponent) ; Brábek, Jan (oponent)
Povrch buněk je bohatě pokryt oligosacharidy, které jsou v plazmalemě ukotvené pomocí proteinů a lipidů. Oligosacharidy zprostředkují vzájemnou vazbu mezi buňkami nebo vazbu buněk k složkám extracelulární matrix. Galektiny jsou živočišné lektinů které mají afinitu k oligosacharidům obsahujícím β-galaktózu. Jsou to multifaktoriální proteiny, které se účastňují řady reakcí v organizmu, jako jsou mezibuněčné interakce, interakce buněk s mezibuněčnou hmotou, proliferace i apoptóza a sestřih pre-mRNA. Proteiny po translaci procházejí různými strukturálnimy úpravami, které mají vliv na jejich funkci. Galektin-3 je možný prognostický ukazatel u nádorů vycházejících z vrstevnatých dlaždicových epitelů je fosforylován na N-konci. Prokázali jsme, že tato posttranslační modifikace nemá vliv na jeho vazebnou reaktivitu. Jiný endogenní lektin, galektin-1 je charakteristickou molekulou nádorového stromatu a granulační tkáně hojícího se poranění. Zjistili jsme, že galektin-1 indukuje na TGF-β nezávislý in vitro přechod normálních fibroblastů na myofibroblasty včetně produkce sítě extracelulární matrix bohaté fibronektinem a galektinem-1. Tento poznatek je využitelný v terapii hojení ran a v tkáňovém inženýrství. Dnes je jasné, že nádorové stroma ovlivňuje i biologické vlastnosti nádoru (lokální agresivita,...
|
host ::
RSS.