|
| |
|
| |
|
|
Polymerní nosiče léčiv na bázi HPMA kopolymerů usnadňující směrování do pevných nádorů a pH-řízenou aktivaci léčiva
Chytil, Petr ; Ulbrich, Karel (vedoucí práce) ; Sedláček, Jan (oponent) ; Stiborová, Marie (oponent) ; Smetana, Karel (oponent)
ll I 1. Souhrn disertačnípráce Úvod PouŽití polymerních nosičůprotinádorových léčivpředstavuje slibný přístup k léčběnádorových onemocnění. Konjugace cýotoxických léčivs polymery mŮže redukovatjejich toxicitu a imunogenicitu, eliminovat nežád,oucíinterakce v těle, zlepšit jejichrozpustnost, biologickou dostupnost a stabilitu (vůčipůsobeníenzymů, teploty, atd.)a prodlouŽit dobu cirkulace v krvi. Navíc polynerní nosiče léčivumožňujíspeciÍickoudopravu léčivado léčenétkáně a v nířídit jeho uvolňování v terapeuticky aktivní formě.Prvnípráce se objevily na konci 70, |et20. století, od tédoby byt koncept použitípolymerních nosičůléčivpostupně akceptován. Zák|adní strukfura systémůza|ožených na vodorozpustných pol1rrnemích nosičíchléčivse skládá ze tŤíčástí:zpolymerního nosiče,biodegradovatelné spojky a léčiva.Preferovanínn způsobem připojení léčivak polymeru je navázání kovalentn ívazbouprostřednictvím vhodně volené spojky, toto spojení by totiž mělo umoŽnit řízeníuvolňování léčivav poškozenétkáni nebo v jednotlivých buňkách . Zřejměvětšina dosudsfudovaných polymemích nosičůkancerostatik byla zamýšlena jako lysosomotropnísystémy, ve kterých má bý,t léčivouvolňováno v důsledku působeníenzymův lysosomechnádorových buněk' Vposlední době byl častostudován i způsobuvolňování léčiva,přikterémje hydrolytické uvolň ování...
|
|
| |
|
|
Příprava funkcionalizovaných polyacetylenových sítí jednostupňovou polymerizací
Trnková, Kristýna ; Sedláček, Jan (vedoucí práce) ; Faukner, Tomáš (oponent)
Kondenzací 4-ethynylbenzaldehydu s různými konfiguračními izomery 1,2-diaminocyklohexanu byly připraveny tři nové látky typu aromaticko-alifatických Schiffových bází obsahujících dvě azomethinové spojky a dvě skupiny ethynylové umístěné symetricky na koncových benzenových jádrech. Kondenzací 4-ethynylanilinu s 5-ethynyl-1,3- benzendikarbaldehydem byla připravena aromatická Schiffova báze obsahující opět dvě azomethinové spojky propojující tři benzenová jádra, z nichž každé bylo substituováno jednou ethynylovou skupinou. Připravené látky byly použity jako monomery koordinačních řetězových polymerizací, při kterých byly polymerizačně transformovány ethynylové skupiny při současném zachování skupin azomethinových. Produktem polymerizací byly polymerní sítě, ve kterých byly polymerizací vzniklé polyacetylenové řetězce hustě propojeny aromaticko-alifatickými nebo aromatickými segmenty obsahujícími azomethinové skupiny. Při polymerizaci diethynylovaných monomerů bylo dosaženo kvantitativní konverze ethynylových skupin, při polymerizaci triethynylovaného monomeru byla nejvyšší dosažená konverze ethynylových skupin 90 %. Polymerní sítě připravené z triethynylovaného převážně aromatického monomeru vykazovaly mikroporézní texturu se specifickým povrchem až 515 m2 /g. Polymerní sítě připravené z...
|
|
|
Příprava polyacetylenových sítí metodou postpolymerizačního síťování
Šorm, David ; Sedláček, Jan (vedoucí práce) ; Zedník, Jiří (oponent)
Cestou řetězové koordinační polymerizace byl připraven rozpustný vysokomolekulární lineární poly(3-ethynylbenzaldehyd), tj. polymer polyacetylenového typu s reaktivními postranními benzaldehydovými skupinami. Byla prokázána možnost účinného postpolymerizačního síťování poly(3-ethynylbenzaldehyd)u pomocí kondenzační reakce polymeru se širokým spektrem síťovacích činidel typu alifatických, aromaticko-alifatických a aromatických diaminů. Bylo prokázáno, že v průběhu síťování dochází ke tvorbě meziřetězcových spojek typu Schiffových bází obsahujících dvě azomethinové skupiny na jednu spojku, přičemž rozsah síťování se v závislosti na použitém činidle pohybuje od 20 do 100 %. Dále byla prokázána možnost účinného postpolymerizačního síťování rozpustného lineárního poly[N-(4-ethynylbenzyliden)-4-terc-butylanilin]u pomocí transiminační reakce s 1,4-fenylendiaminem opět za vzniku spojek typu Schiffových bází obsahujících dvě azomethinové skupiny na jednu spojku. Porovnání parametrů kovalentní struktury a textury připravených sítí ukázalo, že postpolymerizační síťování využívající kondenzační reakce poly(3-ethynylbenzaldehyd)u s diaminy může za optimálních podmínek poskytnout polymerní sítě s mikroporézní texturou se specifickým povrchem až 279 m2 /g. Pro dosažení mikroporézní textury bylo nutné použít...
|
|
|
Organic-inorganic polymers - synthesis and characterization of hybrid polymers and nanocomposites
Depa, Katarzyna ; Strachota, Adam (vedoucí práce) ; Matějka, Libor (oponent) ; Sedláček, Jan (oponent)
V první části této práce byly syntetizovány termo-citlivé hydrogely na bázi poly(N- isopropylakrylamid)u (PNIPAm), které byly vyztuženy nanočásticemi siliky, resp. alternativními nebo přídavnými fázemi plniva. Byly připraveny porézní hydrogely PNIPAm plněné nano-SiO2, které vykazovaly zvýšenou silovou odezvu (až 100 g) na změny teploty. Tohoto výsledku bylo dosaženo několikanásobným zvýšením tloušťky stěn pórů, cestou snížení obsahu rozpouštědla (sloužícího jako porogen) při syntéze. Obdobná optimalizace silové odezvy byla provedena také pro analogické gely vyztužené nano-TiO2, ve kterých byl ovšem účinek nanoplniva slabší. Částečná interkalace amylopektinového škrobu do divinyl-síťovaných neporézních i porézních gelů PNIPAm několikanásobně zlepšila jejich roztažnost. V případě neporézních gelů bohatých na škrob bylo dosaženo velmi rychlého a rozsáhlého jednosměrného odbotnání v reakci na zvýšenou teplotu (znovu-nabotnání po ochlazení pak bylo mnohem pomalejší), což bylo umožněno zvláštními vlastnostmi mezifázového rozhraní škrob-PNIPAm. V neporézních gelech PNIPAm/nano-SiO2/škrob byl pozorován velmi silný synergický efekt obou plniv, siliky a škrobu, což bylo důsledkem specifického systému vodíkových můstků mezi všemi třemi fázemi v gelu. Vysoce porézní kryogely PNIPAm/nano-SiO2/škrob vykazovaly...
|
|
|
Correlation of abiotic proxies in Holocene lacustrine sediments of Peri-Atlantic Arctic
Roman, Matěj ; Nývlt, Daniel (vedoucí práce) ; Sedláček, Jan (oponent)
Peri-Atlantská Arktida je jednou z nejcitlivějších součástí klimatického systému Země a zaznamenala významné klimatické výkyvy během holocénu. Tyto fluktuace byly vysvětlovány řadou vnějších vlivů, včetně poklesu insolace na severní polokouli, změn v rozložení pevninských ledovců, vulkanismu či změn atmosférické a oceánické cirkulace. Pro lepší pochopení řídících mechanismů, které ovlivňují přírodní variabilitu v peri-Atlantské Arktidě, tři navzájem vzdálené lokality byly vybrány k paleoenvironmentální studii se zřetelem na získání klimatické informace. Za tímto účelem byla odvrtána tři sedimentární jádra z lokalit i) jezero Garmaksla, v centrálním Svalbardu, ii) záliv Jarfjordem, severovýchodní Norsko, iii) oblast Kobbefjord, jihovýchodní Grónsko. Tyto sedimentární sekvence byly podrobeny vybraným abiotickým analýzám. Absolutní chronostratigrafie byla určena pomocí datování 14 C a izotopy s krátkým poločasem rozpadu 210 Pb a 137 Cs. Další analýzy zahrnovaly měření magnetické susceptibility, zrnitostního složení, prvkového složení pomocí rentgen- fluorescenční spektrometrie a organogenních prvků uhlíku, dusíku, síry a biogenního křemíku. Vztahy mezi jednotlivými proxy v rámci jednoho jádra, v rámci zájmové oblasti a konečně s ostatními rekonstrukcemi v regionu byly zjištěny pomocí explorační...
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.