|
|
Osobnost Carla Marii von Webera se zaměřením na Grand duo Concertant pro klarinet a klavír op. 48
Juráň, Jan ; Hlaváč, Jiří (vedoucí práce) ; Mareš, Vlastimil (oponent) ; Seidl, Jiří (oponent)
Hlavním tématem této bakalářské práce je přiblížení života Carla Marii von Webera a jeho stěžejních děl. Práce je rozdělena do tří kapitol. V první je charakterizována doba, v níž skladatel žil a tvořil, druhá se věnuje přímo Weberově osobnosti a dílu a třetí pojednává podrobně o skladbě Grand duo concertant. Kapitoly jsou dále rozděleny do pěti podkapitol. Třetí kapitola se nejdříve snaží přiblížit vznik této skladby, poté následuje její formální, tektonický a harmonický rozbor, zkoumání z hlediska interpretace a nakonec výčet některých nahrávek tohoto díla.
|
|
|
Významní světoví výrobci a stavitelé fagotů
Skalický, Radovan ; Herman, František (vedoucí práce) ; Seidl, Jiří (oponent)
Fagot je dřevěný dechový nástroj s kónickým vrtáním, na který se hraje pomocí dvouplátkového třtinového strojku a který se nejčastěji používá jako tenor nebo bas orchestrální dřevěné dechové sekce či komorních souborů.
Fagot prošel poměrně dlouhým vývojem, za jeho předchůdce totiž bývá považován nástroj Phagotum, který vznikl již v roce 1525. Vývoj nástroje pak pokračoval přes dulcian, stavěný z jednoho kusu dřeva, přes klasicistní a romantický vícedílný fagot až k moderní podobě nástroje, kterou známe zhruba od první poloviny 19. století. V této době se ustálily dva typy fagotu: francouzský (konstrukčně subtilnější a zvukově jemnější se snadným ozvem vysokých poloh) a německý (robustnější, zvukově průraznější ? zejména ve spodní poloze). O německou podobu nástroje, která dnes ve světě převažuje, se zasloužila především dvojice nástrojařů Carl Almenraeder (1786 ? 1843) a Johann Adam Heckel (1812 ? 1877).
Moderní fagot se vyrábí z javorového dřeva a skládá se z pěti částí: hlavice, basové hole, boty, křídla a esa. Eventuální šestou částí je dvouplátkový třtinový strojek. V současnosti můžeme vidět v praxi dvě podoby tohoto nástroje, a to basovou ? fagot a kontrabasovou ? kontrafagot.
K významným výrobcům německého typu fagotu patřili před druhou světovou válkou kromě firmy Heckel také němečtí výrobci Adler, Hüller, Kohlert, Mollenhauer a Mönnig. V současnosti se mezi hlavní výrobce německých nástrojů počítají firmy: Amati (Česká Republika), Bell (Kanada), Fox (USA), Heckel (Německo), Mönnig-Adler (Německo), Moosmann (Německo), Püchner (Německo), Schreiber (Německo), Takeda (Japonsko), Walter (Německo), Wolf (Německo) a Yamaha (Japonsko). Francouzský typ nástroje pak dříve produkovaly dílny Mahillon (Belgie), Boosey & Hawkes (Anglie) a Morton (Anglie). V současné době jej vyrábí pouze firmy Buffet-Crampon (Francie) a Selmer (Francie). Kromě těchto výrobců existuje ještě široké spektrum výrobců a stavitelů historických replik. Z nejvýznamnějších jsou to např.: Olivier Cottet, Laurent, Vergeat (Francie), Moeck, Rainer Weber, Guntram Wolf (Německo), Matthew Dart, John Hanchet, Graham Lyndon-Jones, Barbara Stanley (Velká Británie), Peter de Robinson a Konningh (Nizozemí), Robert Cronin a Ross (USA).
|
|
|
Metodika hry na fagot
Svoboda, Lukáš ; Herman, František (vedoucí práce) ; Seidl, Jiří (oponent)
Diplomová práce se zabývá metodikou hry na fagot v rámci formy a pravidel Školního vzdělávacího programu. Na Základních uměleckých školách (ZUŠ) bude Školní vzdělávací program (ŠVP) nahrazovat doposud platné osnovy a stanoví závazný učební program pro následující období.
Nejprve předkládám finální verzi ŠVP pro ZUŠ Štefánikova, která má tvar tabulky a je formálně nejpřesnější. Následuje Základní text ŠVP, který zahrnuje další materiály, podrobnější pojetí a více variant výuky. Ze Základního textu ŠVP vychází nejdelší, metodická část práce, kde popisuji jednotlivé odborné termíny a důležité pojmy.
Cílem práce je umožnit náhled na tvorbu ŠVP a objasnění významu jednotlivých termínů.
|
|
|
Dechový orchestr mladých Krnov
Horáková, Lucie ; Seidl, Jiří (vedoucí práce) ; Herman, František (oponent) ; Koutník, Štěpán (oponent)
Česká republika a zejména severní morava je známa bohatou tradicí dechové hudby. Dechový orchestr mladých Krnov funguje or roku 1961 nepřetržitě téměř padesát let. Za tuto dobu se stal špičkovým tělesem v oblasti mládežnických dechových orchestrů v České republice. Reprezentuje naši zemi na mnoha zahraničních zájezdech (Evropa, USA) a je výhercem významných soutěží. Těchto úspěchů dosahuje zejména díky svému uměleckému vedoucímu Karlu Dospivovi, který dirigentem po celou dobu fungování orchestru.
|
|
|
Historie a vývoj fagotového strojku
Soukal, Libor ; Seidl, Jiří (vedoucí práce) ; Hlaváč, Jiří (oponent) ; Herman, František (oponent)
Cílem této práce bylo popsat historii a vývoj fagotových strojků.Velký význam pro konstrukci a správnou funkci strojků má materiál, třtina Arundo Donax. V práci je popsán a vysvětlen vztah mezi biologickými, fyzikálními a chemickými vlastnostmi této rostliny,které jsou pro výrobu strojku požadovány.Detailně je uveden postup výroby strojků.
|
|
| |
|
|
Fagotisté České filharmonie
Hlavatý, Petr ; Herman, František (vedoucí práce) ; Seidl, Jiří (oponent) ; Hlaváč, Jiří (oponent)
Cílem mé bakalářské práce je podat stručnou ranou historii České filharmonie v souvislosti s Národním divadlem v Praze a přehled fagotistů České filharmonie od jejího vzniku (jako datum vzniku je zde počítán 4. leden 1896) do současnosti. V další části uvedu přehled nejvýznamnějších osobností s uvedením jejich stručného životopisu a přehledem jejich nejdůležitějších nahraných skladeb, popřípadě dalších teoretických a praktických prací. Poslední částí je přehled všech sólových výstupů fagotistů s Českou filharmonií od roku 1930. Jako zdroje informací mi posloužily různé dostupné publikace o České Filharmonii, informace z archivů České filharmonie a Národního divadla v Praze, z hudebního slovníku a dále od současných hráčů České filharmonie.
|
|
|
Francis Poulenc - komorní tvorba pro fagot
Skalický, Radovan ; Seidl, Jiří (vedoucí práce) ; Herman, František (oponent) ; Hlaváč, Jiří (oponent)
Francis Poulenc je znám především jako člen skladatelské skupiny, která vznikla v Paříži na počátku 20. století a která se nazývá ?Pařížská šestka?. Kromě Poulenca do ní patří ještě Darius Milhaud, Arthur Honegger, Georges Auric, Louis Durey a Germaine Tailleferrová a ačkoli je dohromady spojuje jen málo znaků, řadíme je zpravidla ke směru hudebního neoklasicismu. Inspirátorem skupiny byl Eric Satie a mluvčím pak Jean Cocteau, jehož manifest Kohout a harlekýn je vyjádřením východisek skupiny.
Francis Poulenc se narodil 7. ledna 1899 v Paříži a prožil zde většinu svého života. Studoval soukromě u Ricarda Viñese (klavír) a Charlese Koechlina (kompozice). Zprvu byl známý především jako klavírista (v duu s barytonistou Piérrem Bernacem nebo se sopranistkou Denise Duval), posléze vešel ve známost i jako uznávaný skladatel. Zemřel na infarkt 30. ledna 1963.
Poulencova tvorba obsahuje téměř všechny skladatelské žánry, nejvíce však napsal písní a skladeb pro klavír. Známé jsou jeho opery (např. Prsy Tirésiovy nebo Dialogy Karmelitek), dále koncerty (např. Koncert pro klavír a orchestr nebo Koncert Champêtre pro cembalo) a také tvorba duchovního zaměření (Litanies à la vierge noire nebo Stabat Mater). Mezi posluchači je však nejpopulárnější jeho tvorba komorní, především pro svou vyváženost a krásné melodie.
Ve třech ze svých komorních skladeb použil Poulenc fagot: V Sonátě pro klarinet a fagot (1922), v Triu pro hoboj, fagot a klavír (1926) a v Sextetu pro flétnu, hoboj, klarinet, fagot, lesní roh a klavír (1939). Každá z těchto kompozic má svá specifika a fagot je v nich použit odlišným způsobem. Sonáta pro klarinet a fagot je postavena na sólovém hlasu klarinetu. Fagot jej pouze doprovází figuracemi a skoky v legatu. V Triu hraje hlavní roli klavír a dvojice hoboje a fagotu mu v hudebním dění sekunduje. Nejsou však sníženi na roli pouhých doprovázečů, Poulenc jim svěřuje také značnou část motivického materiálu. Sextet je pak vyváženým komorním dílem s rovnoměrným využitím všech nástrojů.
|
|
|
P. I. Čajkovskij a jeho symfonická tvorba
Fürbach, Václav ; Herman, František (vedoucí práce) ; Seidl, Jiří (oponent) ; Mihule, Jiří (oponent)
Má diplomová práce se skládá ze třech kapitol. První obsahuje podrobný životopis P.I.Čajkovského, vystihuji zde Čajkovského osobnost od jeho dětství až po zralý věk. V druhé části najdeme formální rozbor jeho sinfonií. Třetí kapitola se nazývá "Interpretační problémy fagotových sól Čajkovského sinfonií" a najdeme zde výběr nejzásadnějších sól IV., V. a VI. sinfomie a návody, jak řešit jejich obtížnou interpretaci.
|
|
| |
host ::
RSS.