|
|
Prokop Drtina (1900-1980). Život českého demokrata
Koutek, Ondřej ; Kuklík, Jan (vedoucí práce) ; Rychlík, Jan (oponent) ; Kocian, Jiří (oponent)
Tato disertační práce pojednává o významném českém úředníkovi a posléze politikovi Prokopu Drtinovi, jehož život byl bytostně spjat s osudem demokracie v Československu. Hlavním cílem této práce je upozornit na tuto jedinečnou osobnost a ilustrovat na jeho životě československé dějiny. Narodil se 13. dubna 1900 ve významné české rodině. Jeho otec, František Drtina, byl slavný filosof a blízký spolupracovník profesora Tomáše Garrigue Masaryka. Drtinovo dětství bylo velice podnětné, neboť vyrůstal obklopen tehdejší českou intelektuální elitou. Mladého Prokopa Drtinu vedl jeho zájem o historii a politiku ke studiu na právnické fakultě v Praze. Po dokončení studií zahájil Drtina svou profesní kariéru v únoru 1924 u České finanční prokuratury, ve stejné době se začal výrazněji veřejně angažovat. V roce 1925 vstoupil do nově založené Národní strany práce, která však zcela pohořela a byla po pěti letech činnosti rozpuštěna. Drtina v roce 1928 přestoupil do Československé strany národně socialistické, jíž pak zůstal věrný až do závěru své politické dráhy. Prokop Drtina také hrál významnou roli v činnosti prestižního debatního klubu Přítomnost. Posléze se stal i členem redakční rady názorově spřízněného časopisu Demokratický střed, vedle toho ovšem občas publicisticky přispíval i do dalších tiskovin. Zásadní zlom v...
|
|
| |
|
|
Úloha literatury v procesu standardizace kajkavské jazykové oblasti
Jirásek, Karel ; Kvapil, Miroslav (vedoucí práce) ; Rychlík, Jan (oponent) ; Vinkler, Jonatan (oponent)
Disertační práce je věnována vlivu literární tvorby na proces jazykové standardizace chorvatské kajkavštiny. Paralelně je sledováno také formování spisovného slovinského jazyka v literatuře slovinské. Přestože kajkavské dialekty se slovinskými sousedí a jsou s nimi úzce příbuzné, jazyková standardizace kajkavštiny a slovinštiny pod vlivem odlišných historických podmínek probíhala na sobě nezávisle a jde tedy o dva samostatné procesy, které jsou však podřízeny stejným zákonitostem. Úvodní část práce je věnována evropskému kontextu konstituování literatur v národních jazycích a zásadním změnám, které nastaly po rozšíření knihtisku. Autor v ní popisuje faktory, které měly dopad na žánrové složení a objem literární produkce v národních jazycích. Rozšíření knihtisku vyvolalo také potřebu utváření a standardizace nadnářečních jazyků pro větší územní celky. V této části je pojednáno o počátcích chorvatského i slovinského knihtisku a také provedeno srovnání se situací v českých zemích, německém a italském prostředí. Hlavní část práce zpracovává dvě historická období, v nichž se utvářely základy slovinské a kajkavsko-chorvatské literární tradice. Prvním z nich je období reformace, respektive 16. století, kdy se v dílech slovinských protestantů konstituuje jednotný spisovný jazyk, jehož vývoj probíhá od samého...
|
|
|
Působnost Sekretariátu pro věci církevní ve vybraných církevních úsecích v regionech ČSR v době normalizace
Čadek, Štěpán ; Cuhra, Jaroslav (oponent) ; Rychlík, Jan (vedoucí práce)
Nejen v našich dějinách má vzájemný boj státu a církve velmi letitou tradici. Přístup k církvím se však lišil u konkrétních vlád. Předkostantinovský Řím jako nakonec komunisté křesť any odmítal, ten první z potřeby státotvorné konfese, ti druzí jejich kult dokonce vůbec nepotřebovali, měli vlastní. Konstantinovský Řím a např. středověké Španělsko naopak církev integrovali do systému státní ideologie a učinili křesť anství naopak oporou vlády. Nejhorší je však střet s diktaturou či režimem s jejími prvky. Základní rozpor křesť anského učení s každou státovědnou teorií, včetně marxistické ideologie, leží v důrazu na důležitost pozemského, odborně teologicky řečeno časného, života. Zatímco nevěřící, ateisté, materialisté atd. mají k dispozici jen svůj časný, současný pozemský život a náležitě si ho mnoha způsoby užívají, křesť ané, popř. věřící také jiných církví, respektují určitá pravidla, která jsou světskému člověku známa maximálně pod relativně dodržovaným souborem obecných pravidel známých jako etický kodex nebo morální chování, morálka. Obecně přijímané je rovněž označení slušné chování. Církve však odlišují slušné a morální chování, a to především z hlediska, zda se jedná či nejedná o tzv. hříšné činy. Hřích je pro věřícího činem, který je proviněním buď na samém člověku (zejména konkrétním), jako je...
|
|
|
Perzekuce laiků v římskokatolické církvi v 50. letech a na počátku 60. let 20. století na Kroměřížsku
Fričová, Jitka ; Cuhra, Jaroslav (oponent) ; Rychlík, Jan (vedoucí práce)
PERZEKUCE LAIKU V RÍMSKOKATOLICKÉ CÍRKVI V 50. LETECH A NA POCÁTKU 60. LET NA KROMERÍŽSKU Cílem práce je na základe dostupných archivních pramenu a literatury zhodnotit dosud nezpracované téma pronásledování laických verících na území okresu Kromeríž v 50. letech a na pocátku 60. let 20. století. Snažím se také poukázat na následky perzekuce a strucne se zmínit o prípadné rehabilitaci perzekvovaných. V první kapitole všeobecne hodnotím vývoj vztahu církve a státu v letech 1945-1960. Dotýkám se zásahu státu do církevních pomeru a strucne popisuji pokusy o jednání mezi státem a církví. Celostátní vývoj se vždy snažím dokumentovat na regionálních prípadech perzekuce. Druhá kapitola obsahuje hodnocení církevních pomeru na Kromerížsku. Zabývám se v ní popisem struktury církve v této oblasti a zminuji se také o rádech a kongregacích, které zde pusobily. Tato kapitola zahrnuje i údaje o religiozite okresu Kromeríž v tomto období, které jsou nezbytné pro dokreslení situace. Dále se venuji samotným prípadum perzekuce. Celá jedna kapitola se zabývá omezováním výuky náboženství. Práve výchovu mládeže totiž považovali komunisté za oblast, kam bylo treba nejvíce zamerovat své zásahy. A tak byla výuka náboženství omezována výnosy Ministerstva školství, byl urcen státní dozor nad výukou a detem se nabízely jiné aktivity v...
|
|
|
Křepenice za kolektivizace
Macourková, Anna ; Rychlík, Jan (oponent) ; Kvaček, Robert (vedoucí práce)
Období čtyřicátých a padesátých let dvacátého století bylo pro zemědělce velmi těžkou a bolestnou zkušeností. Protektorát a zejména první tři léta po pádu nacistické diktatury se vyznačovala rozsáhlými změnami ve vlastnictví půdy a také proměnou společenské struktury. Válečná zkušenost a vliv Sovětského svazu ve střední Evropě předurčily vývoj v Československu směrem ke vzniku komunistického státu. S převzetím moci komunisty v roce 1948 došlo k výrazné změně zemědělské politiky a nastaly krušné časy pro všechny soukromé zemědělce. Hned v úvodu si vypůjčím úryvek z projevu Lubomíra Štrougala na IX. Sjezdu JZD v roce 1979, který je typickým příkladem komunistického popírání skutečnosti a zlehčování lidského utrpení. "Všichni, kdož jsme byli u toho, víme, že proces združstevňování našeho zemědělství byl velice složitou etapou v úsilí o socialistickou přeměnu naší země. Museli jsme bojovat s nepochopením, se starými zvyklostmi i s působením odpůrců a nepřátel. Museli jsme trpělivě vysvětlovat a přesvědčovat, překonávat počáteční nedůvěru k nové věci, a to za stavu, kdy rolník ještě neměl bezprostřední a plnou možnost ohmatat si ji a na vlastní oči se přesvědčit o jejích výhodách. Myslím, že dnes už se jen pousmějeme nad různými konfliktními situacemi, které jsme při zakládání družstev prožili, i nad slzami,...
|
|
|
Náboženský život v československých věznicích v průběhu padesátých let dvacátého století
Synek, Jan ; Šebek, Jaroslav (oponent) ; Rychlík, Jan (vedoucí práce)
Podstatou každého totalitního režimu je jeho snaha ovládnout lidské životy v celé šíři, donutit každého člověka, aby přijal jeho ideu za vlastní nebo se tak alespoň tvářil. To je samozřejmě požadavek nepřijatelný pro všechny, kteří mají svou vlastní ideu a tato má v jejich životě takřka zásadní význam. Je proto zcela logické, že totalitní režimy vždy a všude narážely a narážejí na náboženské skupiny, které se odmítají podřídit jejich ideologii, neboť tato je v rozporu s jejich vírou a přesvědčením. V tomto zápase ideologií pak jsou většinou představitelé totality donuceni pro slabost svých argumentů své odpůrce perzekuovat. Je potom na odolnosti a vytrvalosti konkrétní církve či jiné náboženské instituce, zda dokáže skutečně setrvat ve svém odporu a nepodlehnout různým perzekucím či naopak úplatkům a lákavým nabídkám na spolupráci. Břímě tohoto rozhodnutí samozřejmě leží na čelných představitelích těchto skupin, kteří sami nemohou tomuto tlaku dlouho vzdorovat, pokud nejde o mimořádně silné osobnosti. Důležité proto je, zda za nimi jejich duchovní a ostatní věřící stojí. Komunistickému režimu, založenému na třídní nenávisti, samozřejmě silně ležel v žaludku křesťanský náboženský systém, založený na lásce k bližnímu. V poúnorovém Československu to byla především katolická církev, která se stala terčem...
|
|
|
Československo v roce 1957 v rámci východního bloku
Palivodová, Eva ; Rychlík, Jan (oponent) ; Kvaček, Robert (vedoucí práce)
V roce 1957 se východní blok vyrovnával s krizí předchozího roku, destalinizací a povstáním v Maďarsku. Ve své práci jsem se pokusila sledovat jednotlivé roviny tohoto vyrovnávání se a konsolidaci situace v Československu. Zaměřila jsem se na politický, ideologický a hospodářský vývoj Československa v roce 1957. Přihlédla jsem také k vývoji sociální politiky a kulturní a vědecké scény v zemi. Situaci Československa v roce 1957 jsem také zasadila do územního a časového kontextu. Pro lepší pochopení fungování systému v zemi jsem se v první kapitole věnovala obsáhlejší charakteristice politického systému v Československu roku 1957 a popisu jednotlivých jeho složek. Další kapitoly jsou řazeny podle chronologického vývoje na tři období roku 1957. Zhruba do června roku 1957 se jedná o období reakce na maďarské povstání. Od června do září dochází k upevňování pozic režimu v Československu i Sovětském svazu. A od září do konce roku slaví komunistický režim svůj velký triumf, který je spojený s vypuštění prvního satelitu Sputnik 1 a slavením výročí Říjnové revoluce roku 1917. Tyto hlavní kapitoly jsem dále rozčlenila na menší celky, které sledují politický vývoj, hospodářský vývoj a vývoj ideologie v daných obdobích.
|
|
|
Národně socialistická česká dělnická a rolnická strana
Kyselák, Milan ; Hlavačka, Milan (vedoucí práce) ; Rychlík, Jan (oponent)
Tematem teto diplomove pnice je problematika ceskych fasistickych stran Ci hnuti za okupace. Konkretne se zameruje na Narodne socialistickou ceskou delnickou a rolnickou stranu zeleneho hakoveho krize, ktera v tomto obdobi vyvijela svou cinnost. Badatelskou Cinnost jsem zameroval predevsim na zivotopis vudce strany Frantiska Mikulase Mlcocha, dale na Cinnost strany v Kojetine a okoli a v klastere kongregace sester radu sv. Hedviky v Nezamyslicich okres Prostejov. Take je zpracovan vYvoj strany jako celku. Pro uvedeni do problematiky jsem v prvni kapitole nastinil zrod a vYvoj dvou reZimu, fasismu a nacismu, z nichz ten druhy byl pfimym vzorem NSCDRS-ZHK. V druM kapitole je popsan zakladni vYvoj fasismu v ceskych zemich v doM od vzniku Ceskoslovenske republiky (s vazbou na stay pred rokem 1918) az do konce druM svetove valky. V techto kapitolach, a to zdurazlluji, jsem nemel za cil vnest nove poznatky badani, ale jen stavajici informace shrnout pro zasazeni problematiky do sirsiho celku. Tato prace se po badatelske strance zameruje na Cinnost NSCDRS-ZHK. Duvody proc pisi 0 tomto tematu, jsou z me strany velice prozaicke. Ve sve proseminarni praci jsem se zabyval celkovym historickym vYvojem Kojetina. 0 Kojetine jsem psal z toho duvodu, ze jsem rodakem a obyvatelem tohoto mesta. Pri teto praci jsem narazil na...
|
|
|
Dějiny Polsko-československé solidarity. Vztahy československé a polské opozice v letech 1976-1989
Blažek, Petr ; Rychlík, Jan (vedoucí práce) ; Kaminski, Lukasz (oponent) ; Marusiak, Juraj (oponent)
Tématem disertační práce je spolupráce československých a polských disidentů v sedmdesátých a sedmdesátých letech 20. století. Úzké vztahy navázali v druhé polovině sedmdesátých let představitelé Výboru na obranu dělníků a Charty 77. Vzájemné kontakty měly různé úrovně, sahaly od veřejných prohlášení na podporu politických vězňů až po společné schůzky v Krkonoších v roce 1978. Dalšímu rozvíjení spolupráce zamezily zásahy bezpečnostních složek obou komunistických režimů. Několik osob bylo v Československu za kontakty s polskou opozicí odsouzeno k nepodmíněným trestům odnětí svobody. Na počátku osmdesátých let se vývoj v Polsku a v Československu výrazně odlišoval. V srpnu 1980 vznikl Nezávislý odborový svaz Solidarita, který se stal nejmasovějším opozičně orientovaným hnutím v dějinách sovětského bloku. Systémová krize komunistického režimu v Polsku vyvolávala velké obavy u československého vedení. Výsledkem byl zesílený tlak bezpečnostního aparátu na domácí disidenty. Pomocí tajného spolupracovníka Stanislava Dvořáka kontrolovala Státní bezpečnost také kontakty mezi vratislavskými členy Solidarity a pražskými signatáři Charty 77. Až do roku 1984 se z tohoto důvodu nepodařilo Polskočeskoslovenské solidaritě, jak se začal vratislavský okruh nazývat, rozvinout svou činnost. Jiná situace nastala od poloviny...
|
host ::
RSS.