|
|
Studium molekulárních interakcí μ-opioidního receptoru: vliv usměrňovacích ligandů
Marková, Vendula ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Rudajev, Vladimír (oponent)
Receptory spřažené s G proteiny (GPCRs) představují nejpočetnější a fyziologicky velice významnou skupinu membránově vázaných receptorů. Jejich interakce s ostatními molekulami po jejich aktivaci navázáním ligandu zajišťují přenos signálu do buňky. V poslední době se zkoumá zejména ovlivnění funkce receptorů pomocí tzv. usměrňovacích ligandů, které mohou určitým způsobem změnit konformaci receptoru a tím specificky ovlivnit jeho funkci. Tato diplomová práce se soustředila konkrétně na studium vlastností µ-opioidního receptoru (MOR), který je mj. důležitý v nocicepci. Cílem tohoto výzkumu bylo zjistit, jak aktivace MOR vybranými usměrňovacími ligandy (morfin, endomorfin-2 a DAMGO) ovlivňuje fungování a interakce receptoru s potenciálními molekulárními partnery (např. G proteiny a β-arrestinem2). Za použití metody siRNA interference byla snížena exprese vybraných signálních molekul: Gαi1, Gαi2, Gαi3, Gαz a β-arrestin2. Za těchto podmínek byl zkoumán vliv usměrňovacích ligandů na laterální pohyblivost MOR v plazmatické membráně a dále také na aktivitu adenylátcyklázy (AC). Při pozorování laterální mobility MOR jsme detekovali možné zapojení Gαz podjednotky trimerního G proteinu po ovlivnění buněk morfinem a endomorfinem-2. Laterální mobilita MOR byla signifikantně zvýšena, pokud v buňkách byla umlčena...
|
|
|
Úloha signálních systémů receptorů spřažených s G proteiny v neuroprotekci
Hofmannová, Adéla ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Rudajev, Vladimír (oponent)
Nervová tkáň, zejména mozek, je velmi citlivá na nedostatek kyslíku a živin. Bez jejich přísunu vydrží jen pár minut a poté, po vyčerpání veškerého ATP, dochází v neuronech i gliových buňkách k trvalému poškození nebo přímo k buněčné smrti. Při hypoxii či ischemii totiž dochází k nadměrnému výlevu excitačního neurotransmiteru glutamátu, který působí neurotoxicky. Způsobuje iontovou dysbalanci a kvůli přílišnému množství intracelulárního vápníku se uvnitř neuronů mohou spouštět apoptotické signální dráhy. Signální systémy receptorů spřažených s G proteiny (GPCRs) mohou být zapojeny v navození zvýšené odolnosti buněk proti hypoxickému poškození. Stimulace některých GPCRs, jako např. receptorů pro adenosin, opioidy, kanabinoidy a melatonin, může působit neuroprotektivně. Při aktivaci příslušných G proteinů dochází k blokaci iontových kanálů nebo působení na efektorové proteiny, což napomáhá stabilizaci iontové homeostáze a inhibici výlevu glutamátu. Někteří z agonistů těchto receptorů mají navíc antioxidační vlastnosti, kterými zabraňují škodlivému působení volných radikálů. Neuroprotektivní mechanismy zvyšují přežívání neuronů za nepříznivých podmínek a mohou také zpomalovat procesy zodpovědné za rozvoj neurodegenerativních chorob. Klíčová slova: receptory spřažené s G proteiny, transmembránová...
|
|
|
Klasifikace, struktura a funkce α-adrenergních receptorů.
Makarova, Anna-Marie ; Hejnová, Lucie (vedoucí práce) ; Rudajev, Vladimír (oponent)
Adrenergní receptory jsou v současnosti jedny z neintenzivněji zkoumaných receptorů. Přenos signálu aktivací adrenergních receptorů je zapojen do stresové odpovědi. Při stresu dochází k aktivaci sympatoadrenální osy vegetativního nervového systému. Pochopení účinků této aktivace na přenos signálu adrenergními receptory je významný z hlediska ovlivnění reakce "útok nebo útěk". Ovlivnění aktivity sympatického nervstva představuje možnost působení léčiv, čehož se ve farmakologii široce využívá. Tato práce se zabývá skupinou α-adrenergních receptorů a jejími subtypy. Část je věnována jejich struktuře, která je předmětem mnoha studií zejména v poslední době. Další kapitola se zaměřuje na přenos signálu zprostředkovaným α-adrenergními receptory. Poslední část poukazuje na množství a různorodost fyziologických funkcí vyvolaných těmito receptory. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
New approaches in higt-resolution shallow seismic prospection
Valenta, Jan ; Dohnal, Jiří (vedoucí práce) ; Rudajev, Vladimír (oponent) ; Bárta, Jaroslav (oponent)
11 Závěr Tato disertačrrípráce ukazuje dvě rrově vyvirruté metody zpracovárrí seismic- kýclr dat _ modifikaci metody tinre-term a nový způsob extl.a]<ce S-vlrl. 3D mělká refrakčníseismilra je metodou, která si v současnédobě rrachází cestu do ob]asti rutirrrrí seisnrické prospekce, zatínr však ještě nerrí hojrrě vy- užívána'Zpracovárrí dat je větširror.r pr.ováděno pornocí seisnrÍckétomografie' která' jak bylo ukázáno, má i svá omezerrí a negativa. Proto byla vyťvoi.erra rrrodifi.kace rrretocly tirrre-term' která se slražíseisrnickou tomosrafii r,lrodriě doplriol,at. A, jak b),]o u]<ázárro v této práci, tnůŽe v nekteryclr pŤípacleclr seismickou tolnogl.afli i překonat' \,Iel;oda 1iltrov;rlrí S-vlrr rra, zz1kla'dtj jqiclr podobnosti lra sorrseclníclr zázna. rrrcc}r v1paclti' porrrět'trč sli.|lrrč. Na'víctrcpotřellrrjc ž1rrlrrézv]1r'štrrízclr.o.jc S-r'llr _ telérrrrílriěřcrrí tr:rl1' ngj.... lirllitoválra rrralott crrergií getierovattotr spec'i:rli- zovarýnri zclro.ji S-r'lrr. \feřcní ponocí S-vlrr tlále rozšiř-uie možnosti scisrriir:]<ti prospekce, zvltištčpa,li spoiečntl, ilrtet'pt.ctace P- a S.vln. T)'to Ízrlttory tuoltoti naporrroci-častějšírrrrr1louŽír.áníS-vlri v rrlělké refralrčrríseistrrice' Nevýlroclou zatírrr zťrsttivlr zrlitlrrlr:lvti zprirt:ov1lrrí zllzl'ltltl'tit př.i filtrtx:i. Dalšívývoj této...
|
|
|
Effect of amyloid β on the function of endosomes and lysosomes
Tmějová, Monika ; Rudajev, Vladimír (vedoucí práce) ; Búran, Peter (oponent)
Amyloid β (Aβ) vzniká proteolytickým štiepením amyloidového prekurzorového proteínu (APP). Hromadenie toxických foriem Aβ v lyzozómoch a endozómoch je považované za jeden z prvých prejavov Alzheimerovej choroby (AD). AD je neurodegeneratívne ochorenie, ktoré bolo prvý krát popísané v roku 1907 Aloisom Alzheimerom. Toto ochorenie najčastejšie postihuje starších jedincov vo veku nad 65 rokov a v súčasnosti je najrozšírenejšou formou demencie. V posledných rokoch bol zaznamenaný významný pokrok v identifikovaní jednotlivých génov, ktoré by mohli byť zodpovedné za vznik ochorenia, ale kľúčový mechanizmus vzniku patologických senilných plakov a neurofibrilárnych pletencov zostáva stále neodhalený. Vezikulárny transport zohráva dôležitú úlohu v regulácii APP a v tvorbe Aβ. Táto práca popisuje jednotlivé molekulárne mechanizmy, ktoré podporujú patologický vplyv hromadenia Aβ v endolyzozomálnom komplexe.
|
|
|
Interakce amyloidu β s proteiny neuronálních membrán
Manová, Blanka ; Rudajev, Vladimír (vedoucí práce) ; Černá, Barbora (oponent)
Amyloid b (Ab) je výsledný produkt amyloidního štěpení jeho prekurzovového proteinu (APP) pomocí b a γ sekretáz. Dle amyloidní hypotézy je hlavní příčinou časných patogenetických událostí Alzheimerovy choroby (AD), která je dnes nejčastějším neurodegenerativním onemocněním na světě bez existence účinné léčby. Za hlavní patogenezi nemoci je považována ztráta synapsí, narušení plasticity neuronů a neurodegenerace. Amyloid b se může přímo vázat na membránu nebo zprostředkovávat poškození neuronů nepřímo za vzniku toxických zánětlivých mediátorů (reaktivních kyslíkových meziproduktů, NO, cytokinů) aktivací mikroglií a astrocytů. Ab se váže na různé receptory plazmatické membrány a také může přímo interagovat s buněčným povrchem a narušovat membránovou integritu nebo vytvářet selektivní kationtové kanály. Tato práce přibližuje klíčové interakce s membránami synapsí a mechanismy toxicity vyvolané amyloidem prostřednictvím receptorů.
|
|
|
Význam lipidového složení membrán pro rozvoj Alzheimerovy choroby
Novotná, Natálie ; Rudajev, Vladimír (vedoucí práce) ; Hanousková, Barbora (oponent)
Lipidy jsou základní složkou buněčných membrán a jejich homeostáza hraje významnou roli v rozvoji Alzheimerovy choroby. Agregace a neurotoxické působení amyloidu β, především Aβ42, na membránu neurálních buněk, se jeví jako stěžejní pro patologické změny mozkové tkáně vedoucí k její degeneraci a ztrátě kognitivních funkcí. Komplexním vztah mezi amyloidem β a lipidy potvrzuje také skutečnost, že membránové lipidy se nepodílí pouze na navázání peptidu na membránu, ale rovněž regulují sestřih amyloidového prekurzorového proteinu, tedy samotnou biosyntézu β amyloidu. Mezi nejvýznamnější vazebné partnery Aβ42 patří gangliosidy, zejména gangliosid GM1, ale také sfingomyelin a cholesterol. Naproti tomu glycerofosfolipidy ovlivňují především samotný proces tvorby proteinu.
|
|
|
Biokompatibilita porézních NCD vrstev s neurony
Freislebenová, Hana ; Benson, Veronika (vedoucí práce) ; Rudajev, Vladimír (oponent)
Nanodiamant je v současné době jeden z nejvíce zkoumaných materiálů v oblasti regenerativní medicíny v rámci studia léčby neuro-degenerativních onemocnění. Vzhledem k tomu, že v rámci takovéto léčby použitý materiál interaguje přímo s nervovou tkání, je třeba, aby byl biokompatibilní s primárními neurony, aby podněcoval adhezi neurálních buněk ke svému povrchu a aby buňky adherované k jeho povrchu regenerovaly. V rámci této práce jsme hodnotili biokompatibilitu porézních borem dopovaných diamantových vrstev s kulturou primárních neuronů. Porovnali jsme také, jaký vliv na adhezi a prosperitu primární neuronální kultury má úprava diamantového povrchu potažením poly- D-lysinem (PDL). Zjistili jsme, že použitý nanodiamant je biokompatibilní s primární neuronální kulturou. Dále jsme došli k závěru, že povrch potažený PDL mírně zvyšuje míru adheze buněk k povrchu, ale na druhou stranu navozuje ve větší míře adhezi u gliových buněk, než je tomu u povrchu bez potažení PDL. Klíčová slova: nanodiamant, biokompatibilita, adheze, neurony
|
|
|
Studium molekulárních interakcí μ-opioidního receptoru: vliv usměrňovacích ligandů
Marková, Vendula ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Rudajev, Vladimír (oponent)
Receptory spřažené s G proteiny (GPCRs) představují nejpočetnější a fyziologicky velice významnou skupinu membránově vázaných receptorů. Jejich interakce s ostatními molekulami po jejich aktivaci navázáním ligandu zajišťují přenos signálu do buňky. V poslední době se zkoumá zejména ovlivnění funkce receptorů pomocí tzv. usměrňovacích ligandů, které mohou určitým způsobem změnit konformaci receptoru a tím specificky ovlivnit jeho funkci. Tato diplomová práce se soustředila konkrétně na studium vlastností µ-opioidního receptoru (MOR), který je mj. důležitý v nocicepci. Cílem tohoto výzkumu bylo zjistit, jak aktivace MOR vybranými usměrňovacími ligandy (morfin, endomorfin-2 a DAMGO) ovlivňuje fungování a interakce receptoru s potenciálními molekulárními partnery (např. G proteiny a β-arrestinem2). Za použití metody siRNA interference byla snížena exprese vybraných signálních molekul: Gαi1, Gαi2, Gαi3, Gαz a β-arrestin2. Za těchto podmínek byl zkoumán vliv usměrňovacích ligandů na laterální pohyblivost MOR v plazmatické membráně a dále také na aktivitu adenylátcyklázy (AC). Při pozorování laterální mobility MOR jsme detekovali možné zapojení Gαz podjednotky trimerního G proteinu po ovlivnění buněk morfinem a endomorfinem-2. Laterální mobilita MOR byla signifikantně zvýšena, pokud v buňkách byla umlčena...
|
|
|
Vliv morfinové abstinence na adenylylcyklázový signální systém v mozku potkana
Nováková, Daniela ; Novotný, Jiří (vedoucí práce) ; Rudajev, Vladimír (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá vlivem morfinové abstinence na adenylylcyklázový signální systém v mozku potkana. Teoretická část práce shrnuje základní informace o opioidech a jejich předním zástupci morfinu, molekulárních mechanismech jeho působení v organismu a doposud zjištěné poznatky o působení morfinové závislosti a následné abstinence na organismus a především na centrální nervovou soustavu. Přesné mechanismy rozvoje morfinové závislosti a abstinence stále zůstávají neobjasněny. V této práci je také stručně popsán princip metody Western blot použité při samotné analýze vlivu morfinové abstinence na expresi vybraných proteinů adenylylcyklázového signálního systému. Experimentální část této práce se věnuje detekci exprese základních komponent tohoto systému ve vybraných částech mozku potkanů po dlouhodobém podávání zvyšujících se dávek morfinu a jejich následném vysazení. Výsledky této práce neodhalily statisticky významné rozdíly v expresi komponent adenylylcyklázového signálního systému mezi abstinujícími a odpovídajícími kontrolními skupinami zvířat, což potvrzuje již prokázanou vysokou schopnost organismu čelit podávaným dávkám morfinu a vracet se po jeho vysazení do fyziologické normy. Klíčová slova: Morfin, abstinence, adenylylcyklázový signální systém, G-proteiny, mozek, potkan
|
host ::
RSS.