Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 21 záznamů.  1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Funkce systémové pravé komory po atriální korekci transpozice velkých tepen - longitudinální sledování a vliv na zátěžovou kapacitu
Frank Antonová, Petra ; Rohn, Vilém (vedoucí práce) ; Linhartová, Kateřina (oponent) ; Pudil, Radek (oponent)
Funkce systémové pravé komory po atriální korekci transpozice velkých tepen - longitudinální sledování a vliv na zátěžovou kapacitu Abstrakt Maximální spotřeba kyslíku jako hlavní ukazatel zátěžové kapacity je u pacientů po atriální korekci TGA vodítkem při rozhodování o graviditě, terapeutických postupech, načasování operačních výkonů a transplantace srdce. Důsledkem atriální korekce transpozice velkých tepen je umístění pravé komory srdeční do systémové pozice. Cílem naší práce bylo zjistit, zdali ukazatele systolické funkce systémové pravé komory determinují maximální spotřebu kyslíku. V kohortě 86 pacientů po Sennigově korekci jsme stanovili třídu NYHA, hladinu NT-proBNP, provedli Holterovské a zátěžové vyšetření. Systolickou funkci pravé komory jsme hodnotili semikvantitativně echokardiograficky a kvantitatvitně prostřednictvím MR srdce. Maximální spotřeba kyslíku při zátěžovém vyšetření nekorelovala se třídou NYHA, hodnotou NT-proBNP ani ejekční frakcí systémové pravé a subpulmonální levé komory, pouze s tepovou rezervou při zátěži. Je pravděpodobné, že systolická funkce systémové pravé komory je pouze jednou ze složek mnohem složitějšího hemodynamického mechanismu, který se podílí na celkovém srdečním výdeji a jeho navýšení při zátěži. Dalším cílem naší práce bylo zjistit dlouhodobou mortalitu všech...
Prognostické faktory chirurgické léčby chronické tromboembolické plicní hypertenze
Nižnanský, Matúš ; Lindner, Jaroslav (vedoucí práce) ; Rohn, Vilém (oponent) ; Pudil, Radek (oponent)
Souhrn Chronická tromboembolická plicní hypertenze (CTEPH) je onemocnění charakterizované vzestupem tlaku v plicním řečišti na podkladě intraluminálně organizovaných trombů, stenóz a uzávěrů jednotlivých větví plicnice a periferní cévní remodelace. Jedná se o chronickou komplikaci akutní plicní embolie. Důsledkem obstrukce plicnice je vzestup plicní vaskulární rezistence (PVR) vedoucí k zatížení pravé komory srdeční a k pravostrannému srdečnímu selhání. Metodou volby v léčbě pacientů s CTEPH je chirurgická endarterektomie plicnice (PEA), výkon prováděný v hluboké hypotermii, v cirkulační zástavě. Pacienti s periferním typem postižení, u nichž nález není operabilní, a zároveň pacienti po PEA s reziduální plicní hypertenzí, jsou indikováni k balónkové plicní angioplastice (BPA) a ke specifické vasodilatační terapii. V indikovaných případech lze uvažovat o transplantaci plic. I přes vysokou efektivitu PEA je nemalá část pacientů, u kterých i po chirurgické terapii přetrvává zvýšený tlak v plicním řečišti, který hraje klíčovou roli v pooperační mortalitě a morbiditě. Incidence reziduální plicní hypertenze se v literatuře uvádí v rozmezí 16-51 %. Tato skutečnost vede ke snaze o nalezení nástrojů k predikci vzniku reziduální plicní hypertenze po PEA. Cílem této práce bylo ověřit možnost predikce klinického a...
Porovnání metod exkluze ouška levé srdeční síně při chirurgické ablaci pro fibrilaci síní
Kohut, Marián ; Kuntscher, Vilém (vedoucí práce) ; Skalický, Tomáš (oponent) ; Rohn, Vilém (oponent)
Porovnání metod exkluze ouška levé srdeční síně při chirurgické ablaci pro fibrilaci síní Abstrakt Fibrilace síní je nejčastější srdeční arytmie postihující značnou část populace nad 60 let věku a je významným zdrojem kardio-embolických příhod. Významným zdrojem intra-kardiálních trombů je levá srdeční sín, konkrétně ouško levé síně. Randomizované studie prokazují významné snížení výskytu iktu při použití Warfarinu u pacientů s fibrilací síní, nicméně použití antikoagulace má svá omezení, nežádoucí účinky a kontraindikace. Existuje několik chirurgických technik excize nebo exkluze ouška levé síně. Tato disertační práce se zaměřuje na srovnání zejména dvou nejčastěji používaných technik - resekci ouška levé síně staplerem a exkluzi ouška levé síně nasazením klipu z perikardiální strany. Zároveň si stanovila jako cíl potvrdit v případě použití klipu i elektrickou izolaci ouška levé síně jako významného zdroje vzniku fibrilačních vzruchů. V souboru 30 nemocných s fibrilací síní, u kterých byla provedena v průběhu kombinované kardiochirurgické operace i chirurgická ablace fibrilace síní s exkluzí ouška levé síně s použitím klipu nebo amputace ouška použitím stapleru, byla efektivita exkluze kontrolována použitím trans-ezofageálního ECHO vyšetření periprocedurálně s barevným dopplerovským měřením přímo na...
Dlouhý pentraxin 3 - prediktivní biomarker poškozující zánětové odpovědi u nemocných operovaných na srdci?
Holubcová, Zdeňka ; Manďák, Jiří (vedoucí práce) ; Lonský, Vladimír (oponent) ; Rohn, Vilém (oponent)
SOUHRN ÚVOD. Při kardiochirurgické operaci dochází k rozvoji systémové zánětové odpovědi. Stále však nejsou známé biomarkery s jistou prediktivní hodnotou, jež by identifikovaly rizikové pacienty. CÍL. Popsat a porovnat dynamiku hladin pentraxinu 3 (PTX3) a dalších zánětových biomarkerů (CRP, TLR2 a IL-8) u dvou skupin pacientů s odlišným klinickým projevem poškozující zánětové odpovědi po kardiochirurgické operaci. Dále popsat a porovnat dynamiku hladin pentraxinu 3 a dalších zánětových biomarkerů (CRP, IL-8, IL-18, IL-18BP, TLR2, MMP7, MMP8, sFas a sFasL) u týž pacientů operovaných na srdci s ohledem na fibrilaci síní. METODIKA. Zařazeno bylo 42 kardiochirurgických pacientů operovaných s použitím mimotělního oběhu, kteří byli dle rozsahu klinické manifestace zánětové odpovědi rozděleni na dvě skupiny. U pacientů ve skupině A (n = 21) byl pooperační průběh komplikován klinickými známkami syndromu systémové zánětové odpovědi (SIRS) nebo jeho stadii. Pacienti ve skupině B (n = 21) měli nekomplikovaný pooperační průběh (bez SIRS). Stejný soubor 42 pacientů byl dále rozdělen do tří skupin dle přítomnosti a rozsahu fibrilace síní. U 22 pacientů nebyla peroperačně fibrilace síní dokumentována (skupina A: no atrial fibrillation). U 11 pacientů byla fibrilace síní dokumentována po operaci (skupina B: temporary...
Vývoj třívrstvé cévní protézy pro nízké průtoky
Mitáš, Petr ; Špaček, Miroslav (vedoucí práce) ; Štádler, Petr (oponent) ; Rohn, Vilém (oponent)
SOUHRN Vývoj cévní náhrady pro nízké průtoky je aktuální otázkou. Model hledání vývoje náhrady optimálních vlastností, který vychází z myšlenky převzetí charakteristiky biologického modelu - veny safeny, a naprogramování těchto vlastností do modelu konstruované náhrady, je jedním z možných směrů vývoje. Představovaná náhrada, která je výsledkem práce autorského kolektivu doktoranda, se skládá ze tří částí - nevstřebatelného scaffoldu představujícího medii, a dvou vstřebatelných kolagenních vrstev - pseudointimy a pseudoadventicie. Cílové parametry protézy byly určeny výsledky testů základní metody fyzikálního testování - jednoosou tahovou zkoušku a inflačně-extenzní test, stejně jako další postupy, u humánních vzorků safeny. Klíčovou otázkou je technologie výroby kolagenní vrstvy protézy. I další postupy výroby však mohou mít nezanedbatelný vliv na vlastnosti cévní protézy - mezi takové patří tvrzení kolagenu, antitrombogenní ošetření vnitřního povrchu cévní náhrady a použití metody sterilizace. Autor se zabývá problematikou vývoje nové kolegenní složky třívrstvé cévní protézy z českého kapra, který se vyznačuje nižší antigenicitou ve srovnání s kolagenem bovinním. Porovnává standardní a purifikovaný kapří kolagen, který má nižší zastoupení reziduálního tuku s otázkou porovnání průchodnosti při...
Nové přístupy ke zmírnění myokardiální atrofie po mechanickém odlehčení - Experimentální studie heterotopické transplantace srdce u laboratorního potkana
Pokorný, Martin ; Malý, Jiří (vedoucí práce) ; Ošťádal, Petr (oponent) ; Rohn, Vilém (oponent)
Rozvoj srdeční atrofie, jako následek mechanického odlehčení srdce, který byl popsán u pacientů léčených dlouhodobými mechanickými srdečními podporami, představuje jednu ze zásadních překážek v cestě k zotavení myokardu. Prvním cílem této práce bylo zhodnotit rozvoj srdeční atrofie u zdravého a selhávajícího myokardu po mechanickém odlehčení. Experimentálním modelem ke studiu mechanického odlehčení byla zvolena heterotopická transplantace srdce u laboratorního potkana. Srdeční selhání bylo experimentálně vyvoláno chronickým objemovým přetížením po vytvoření aorto- kavální píštěle. Druhým cílem této práce bylo zjistit, zda dietou navozené zvýšení koncentrací kyseliny myristové, palmitové a palmitoolejové v myokardu dokáže zmírnit průběh atrofických změn. Právě u těchto vybraných mastných kyselin byla již dříve prokázána schopnost navodit fyziologický růst myokardu. Třetím cílem této práce bylo zjistit, zda navýšení izovolumické zátěže heterotopicky transplantovaného srdce může ovlivnit rozvoj srdeční atrofie. Zvýšení izovolumické zátěže bylo dosaženo po implantaci nově navrženého intraventrikulárního expandéru. Rozvoj srdeční atrofie byl hodnocen jako váhový úbytek heterotopicky transplantovaného srdce v porovnání s hmotností srdce kontrolních skupin, a to 7, 14, 21 a 28 dní po heterotopické transplantaci....
Patofyziologické důsledky různých režimů srdečních podpor při kardiorespirační nedostatečnosti
Lacko, Stanislav ; Kittnar, Otomar (vedoucí práce) ; Havránek, Štěpán (oponent) ; Rohn, Vilém (oponent)
Úvod: Veno-arteriální extrakorporální membránová oxygenace (VA ECMO) je rychle aplikovatelný typ mechanické oběhové podpory, který umožňuje překonat akutně vzniklé zhroucení hemodynamiky, ať již u akutního nebo chronického srdečního selhání nebo srdeční zástavy. V posledních letech metoda zaznamenává velmi výrazný vzestup použití. VA ECMO dokáže plně nahradit funkci srdce i plic, tedy dodávat řádově 5 l/min plně saturované krve. Metoda je ale zatížena celou řadou rizik. Aktuálně velmi diskutovanou otázkou je vliv oběhové podpory na zbytkovou funkci levé komory, jelikož VA ECMO zvyšuje její práci a riziko rozvoje distenze levostranných oddílů a následně plicního edému. Podrobná analýza těchto patofyziologických mechanismů je klíčovým cílem této práce. Metody: Těžištěm práce jsou tři série experimentů na velkém biomodelu (prase domácí). Jednak jsme vyvinuli nový model akutního hypoxicko-ischemického srdečního selhání, a to proximálním uzávěrem jedné z hlavních větví levé věnčité tepny balonkovým katetrem s lumen pro řízenou perfuzi deoxygenované žilní krve za balonkem. Dále jsme na prasečím biomodelu akutního a chronického srdečního selhání podrobně sledovali hemodynamickou odpověď a energetické parametry při postupném zvyšování mimotělního průtoku VA ECMO (20 - 100 ml/kg/min), a zejména jsme se...
Optimalizace vlastností kolagenních pěn z rybího kolagenu pro medicínské a veterinární použití.
Lukáč, Peter ; Grus, Tomáš (vedoucí práce) ; Rohn, Vilém (oponent) ; Matia, Ivan (oponent)
V průběhu projektu byly vyvinuty unikátní kolagenní pěny z kolagenu získaného z kůže sladkovodní ryby (kapr obecný, Cyprinus carpio). Pomocí síťování karbodiimidem byl překonán problém s nestabilitou kolagenní matrix z kolagenu získávaného z chladnokrevných živočichů při tělesné teplotě savců. Následně byly pěny impregnovány antibiotiky (gentamicin a vankomycin) a opětovně lyofilizovány, což je postup, který zajišťuje požadovanou koncentraci antibiotika bez rizika následného vymytí při dalších technologických krocích. Uvedený produkt je, na rozdíl od přípravků z nesíťovanéhokolagenu, stabilní i při sterilizaci gamma zářením. Finální sterilizovaný produkt byl testován in vivo na potkaním modelu infikované rány. Byla prokázána efektivita v léčbě potenciálně letální infekce Pseudomonas aeruginosa a kmene Stafylococcus aureus rezistentní k meticilinu (MRSA). Vzhledem k vysoké potřebě profylaxe a terapie infekcí pooperačních a jiných ran právě výše uvedenými polyrezistentními původci se jedná o slibný prostředek k budoucímu klinickému využití. Zkušenosti, které jsme získali v průběhu uvolnování ATB z kolagenních pěn budou v dalším vyvoji použity pro impregnaci zevní kolagenní vrstvy cévní protézy, čímž bychom mohli eliminovat jednu z největších nevýhod a rizik spojených s použitím umělých materiálu a tím je...
Současné možnosti ovlivnění dlouhodobé průchodnosti koronárních bypassů
Skalský, Ivo ; Rohn, Vilém (vedoucí práce) ; Adamec, Miloš (oponent) ; Němec, Petr (oponent)
Hlavní komplikací koronárních rekonstrukcí pomocí žilních štěpů je v průběhu času restenoza. Cílem práce bylo posoudit vliv perivaskulárního polyesterového systému, dlouhodobě uvolňující sirolimus na intimální hyperplasie autologní štěpů. Systém s řízeným uvolňováním tvoří polyesterová síťka potažená kopolymerem kyseliny L-mléčné a ε- kaprolaktonu uvolňující sirolimus, která je určená na ovinutí kolem autologního žilního štěpu současně při jeho implantování. Hodnotili jsme uvolňování sirolimu a jeho účinky na hladké svalové a endoteliální buňky in vitro. Polyesterová síťka potažená kopolymerem uvolňovala in vitro sirolimus 6 týdnů. Sirolimus uvolňovaný ze síťky inhiboval růst hladkých svalových buněk i endotelových buněk v 7-denních in vitro experimentech. Počet hladkých svalových buněk klesl o 29% a počet endotelových buněk o 75% po 7 dnech uvolňování sirolimu ze síťky při zachovaní vysoké viability buněk. Implantovali jsme v. jugularis ext. do a. carotis communis u králíků. Žilní štěp byl buď samotný, nebo byl obalen čistou polyesterovou síťkou a nebo byl obalen síťkou uvolňující sirolimus. Žilní štěpy byly standartně histologicky vyšetřeny na tloušťku intimy, medie a komplexu intimy a medie za 3 a 6 týdnů po implantaci. Žilní grafty obalené síťkou uvolňující sirolimus nebo čistou síťkou...
Vliv miniinvazivního přístupu na respirační funkce u pacientů po aortální náhradě
Gofus, Ján ; Pojar, Marek (vedoucí práce) ; Rohn, Vilém (oponent) ; Šantavý, Petr (oponent)
disertační práce Vliv miniinvazivního přístupu na respirační funkce u pacientů po aortální náhradě MUDr. Ján Gofus Nejrozšířenějším miniinvazivním chirurgickým přístupem při náhradě aortální chlopně je parciální horní sternotomie, která se využívá i na našem pracovišti. Zachování celistvosti dolní poloviny hrudního koše by mělo vést, kromě mnoha jiných benefitů, k méně výraznému zhoršení plicních funkcí pooperačně. Publikací na toto téma je však nedostatek a jejich výsledky jsou rozporuplné. Cílem této práce bylo tedy formou prospektivní randomizované studie porovnat horní parciální sternotomii se standardním přístupem (mediánní sternotomií) a vyhodnotit změny plicních funkcí v perioperačním období. Do studie jsme pilotně implementovali i nový test tolerance zátěže, jednominutový sedací test, a hodnocení kvality života. Do studie byli zařazení pacienti, starší 65 let, indikovaní k plánované izolované náhradě aortální chlopně bioprotézou, byly u nich technicky schůdné oba operační přístupy a podepsali informovaný souhlas. Vylučovacími kritérii byly reoperace a konkomitantní kardiochirurgický výkon. Pacienti byli v poměru 1:1 randomizováni do souboru horní parciální sternotomie a standardní sternotomie. Pacienti předoperačně, sedmý pooperační den a po třech měsících od operace podstoupili funkční...

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 21 záznamů.   1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam:
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.