|
|
Výchovné systémy v dětských domovech se školou
PRCHALOVÁ, Monika
Výchova dítěte je velmi složitý proces. Z toho důvodu existuje v dnešní době velké množství publikací, které rodičům radí, jak dítě vychovat co nejlepším způsobem. U některých dětí se ale mohou vlivem nevhodné nebo neadekvátní výchovy, poruchy centrálního nervového systému, snížené inteligence či nevhodného vlivu sociálního prostředí objevit poruchy chování. Ty se navenek projevují jako porušování společenských norem i přesto, že jim děti rozumí a chápou je. Navíc mohou mít děti s touto diagnózou negativní postoj k životu, problém s navazováním a udržováním sociálních vztahů či mohou být roztěkané a impulzivní. Pro děti, které trpí závažnými poruchami chování, existují specializovaná zařízení ? dětské domovy se školou. Do těchto zařízení jsou děti umísťovány po absolvování pobytu v diagnostickém ústavu. Jeho cílem je odborná diagnóza dítěte a doporučení výchovných postupů potřebných pro převýchovu. Ta je hlavním cílem dětských domovů se školou. Aby byl převýchovný proces úspěšný, je v zařízení nutné stanovit a dodržovat určitý výchovný systém. Ten je sice do značné míry určen platnou legislativou, i přesto však zbývá významný prostor pro uplatnění tradičních či moderních výchovných přístupů a metod. Cílem této bakalářské práce je porovnání dvou různých výchovných systémů v dětských domovech se školou. První kapitola je proto věnována charakteristice dětského domova se školou jakožto zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy, dále je zaměřena na problematiku poruch chování a v neposlední řadě také na vymezení výchovných systémů a kritérií, na základě nichž by měly být formulovány. Jako příklad lze uvést práva a povinnosti dětí a opatření ve výchově, výchovné cíle a výchovné prostředky a metody vedoucí k resocializaci. Další část pojednává o institutech ústavní a ochranné výchovy, které jsou zákonným podkladem pro umístění dítěte do dětského domova se školou. Třetí kapitola je zaměřena na poruchy chování, jejich členění a zejména na psychologickou a sociální charakteristiku dětí s poruchami chování umísťovaných do dětských domovů se školou. Závěrečná kapitola je pak věnována vlastnímu porovnání dvou významně odlišných výchovných systémů realizovaných v dětských domovech se školou. Zdroji informací pro analýzu obou systémů se staly zejména vnitřní řády, tedy základní dokumenty zařízení, dále rozhovory s řediteli, pedagogickými pracovníky a dětmi z dětských domovů se školou a zúčastněné pozorování. Na základě provedeného porovnání lze konstatovat, že obě zařízení si zakládají na individuálním přístupu k dětem. Obě také velmi lpí na vzájemné komunikaci mezi pracovníky a dětmi. Využívají ji i během hodnocení, kdy nejde o pouhé bodování, ale i o srozumitelné vysvětlení dítěti, co udělalo chybně. K tomu, aby u dětí během převýchovného procesu docházelo ke změnám postojů a hodnot, je nutná motivace pomocí různých odměnových akcí či výhod v zařízení. V tom se výchovné systémy obou zařízení lišily. Jedno zařízení má nastavené reedukační programy tak, aby v nich děti mohly postupovat či klesat podle svého chování. Navíc zařízení organizuje různé výlety do kin či bazénů, kde účast dětí také zaleží na jejich chování. Druhé zařízení sice akce pořádá, ale děti se mohou zúčastnit na základě vlastního rozhodnutí. Klíčový je pro děti kontakt s rodinou. V tom se zařízení také lišila, protože jedno tento kontakt dětem zprostředkovává pravidelně a často, zatímco druhé minimálně. Tato práce poskytuje informace ze dvou rozdílných dětských domovů se školou, proto by mohla sloužit jako inspirace pro pracovníky totožných zařízení při tvorbě vlastních výchovných systémů a zároveň jako zpětná vazba pro pracovníky porovnávaných zařízení.
|
host ::
RSS.