|
|
Schopenhauerovo pojetí hudby
Bakovský, Pavel ; Pokorný, Martin (vedoucí práce) ; Kolman, Vojtěch (oponent)
(česky) Tématem této práce je estetika a metafyzika umění v díle Arthura Schopenhauera s důrazem na jeho pojetí hudby. Jejím hlavním cílem je představení Schopenhauerovy estetiky v širším kontextu jeho filosofie a úvaha nad tím, zda se jedná o přijatelný popis umění. Mezi důležitá témata patří pojednání o vztahu umění a přírody a rozbor Schopenhauerova přístupu k pojmu (platónské) ideje. Práce se pokouší předložit interpretaci idejí na základě jejich role v uspořádání přírody, přičemž se vyslovuje pochybnost o jejich postavení v rámci umění. Závěrem práce je, že ačkoli nám hudba na základě Schopenhauerova přístupu může poskytovat významný metafyzický vhled, není jisté, zda nám ostatní druhy umění poskytují takový druh poznání, jaký jim Schopenhauer připisuje.
|
|
|
Od lingvistických anomálií k subverzi moci: Narušování jazyka moci a vyjádření vykořeněnosti skrze střídání a míšení jazyků v literatuře
Zelenková, Alena ; Jirsa, Tomáš (vedoucí práce) ; Pokorný, Martin (oponent)
Tato diplomová práce zkoumá střídání kódů, tedy užití více jazyků v rámci jedné promluvy, jako stěžejní strukturní prvek polyfonie ve vybraných literárních dílech, mezi která patří za prvé Borderlands: The New Mestiza = La Frontera (1987) chicanské autorky Glorie Anzaldúy, která prostřednictvím několika jazyků zakládá literární tradici tak, aby byla schopna reflektovat život v pohraničí. Za druhé román Vystěhovalci (1992) německého spisovatele Winfrieda Georga Sebalda, který skrze fotografie a vícejazyčné promluvy jednotlivých protagonistů vyvolává dojem autentického vyprávění. Třetí okruh tvoří povídky Franze Kafky. Předmětem zájmu příslušné kapitoly jsou gesta, která prakticky tvoří jednotlivé povídky-fragmenty. Konečně se práce zastaví u prolínání různých jazykových struktur intimních sfér prvkem jazyka moci, diskurzu socialistického realismu, v Zahradní slavnosti (1963) Václava Havla skrze repetice a variace.
|
|
|
Psaný hlas: Whitmanovy Listy trávy (1855) a Millerův Obratník Raka
Skovajsa, Ondřej ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Bílek, Petr (oponent) ; Pokorný, Martin (oponent)
Předkládaná disertační práce Psaný hlas zkoumá, jakým způsobem Walt Whitman a Henry Miller knihami, uzavřenými textovými produkty kultury modernity, burcují k vnímavějšímu a odvážnějšímu životu, jsou-li čtenáři ochotni opustit hermeneutiku podezření a přistoupit k Leaves of Grass (1855) a Tropic of Cancer (1934) s hermeneutikou hladu. Práce vychází z jazykového, antropologického a teologického aspektu orální teorie (M. Jousse, M. Parry, A. Lord, W. Ong, E. Havelock, J. Assmann, D. Abram, C. Geertz, T. Pettitt, J. Nohrnberg, D. Sölle) a zkoumá a srovnává paratexty, styl a genezi obou skladeb, následně obě velká JÁ, jejich étos a příběh. Základní teze je tato: Obě skladby napadají nostalgii, posterioritu a uzavřenost literatury, rehabilitují tělesnost a přibližují se kinetismu a futuralitě Bible. Oba autoři toho dosahují především "nepovinným" užitím prostředků orální mnemotechniky, zejména paralelismu či bilateralismu, dále užitím obscénnosti, přítomného času a přijetím role Krista pro svá textová JÁ. Čtenář má hermeneuticky křísit "mrtvá" vytištěná slova v maso/tělo a čin. Práce následně pojednává o dalším vývoji autorských teopoetik: oralita pozdějších textů je již výrazně stylizovanější, z divých bardů se postupně stávají literáti. V závěru si práce klade otázky nad vitalizující, futurální...
|
|
|
Jazyk a instituce
Kučerová, Barbora ; Pokorný, Martin (vedoucí práce) ; Švec, Ondřej (oponent)
(česky) Záměrem této práce je objasnit normativní charakter jazyka, tedy jak jsme v každé řeči vázáni určitým systémem pravidel. Tento normativní charakter jazyka budeme zejména zkoumat s ohledem na dvě ústřední otázky: v čem se tato normativita jazyka zakládá a jaké momenty ji konstituují. V první části práce podáme interpretaci děl tří autorů - Ferdinanda de Saussure, Charlese S. Peirce a Pierra Bourdieu - a zaměříme se na otázku, co normativitu jazyka zakládá. Zde půjde zejména o vyjasnění vztahu jazyka k společenskému konsensu, k zvyku a jednání a k institucím. V druhé části práce podáme definici instituce jazyka, která je inspirovaná teoriemi Peirce a Bourdieua. Následně se systematicky pokusíme vymezit ty aspekty, které jsou pro jazyk jako instituci normativní. Nejdříve se věnujeme těm aspektům, které jsou ryze jazykové, tj. lexikon, výslovnost a intonace, oficiální jazyk a instituce symbolizovaná jazykem. Posledními analyzovanými momenty jsou řečové žánry, sdílené mínění, zvyk či jednání a moc.
|
|
|
Fiktivní jazyky v literatuře
Jelínek, Jiří ; Hrdlička, Josef (vedoucí práce) ; Pokorný, Martin (oponent)
Cílem této práce je představit dosud opomíjené téma fiktivních jazyků v literatuře. V první části se zaměřuje zejména na funkci fiktivních jazyků v literárních dílech a rozebírá základní možnosti klasifikace fiktivních jazyků podle toho, zda je lze označit za samostatné umělecké dílo, za samostatnou složku díla, nebo za prostředek estetické funkce v díle. Fiktivní jazyky dále dělí podle jejich působení buďto prostřednictvím formy a substance výrazu nebo formy a substance obsahu, vycházejíc přitom z teorie znaku Louise Hjelmsleva. Druhá část sestává z analýzy případů použití fiktivního jazyka v próze, ty jsou na seskupeny do tří oddílů. Jazyky, které pomáhají vytvářet smyšlený svět (a případně přispívají k jeho autenticitě), reprezentují fiktivní jazyky J. R. R. Tolkiena. Dystopické fiktivní jazyky zahrnují Newspeak z Orwellova románu Devatenáct set osmdesát čtyři, ptydepe a chorukor z Havlovy hry Vyrozumění a "měsíční čeština" Čechovy prózy Pravý výlet pana Broučka do měsíce. Fiktivní jazyky související s filosofií zastupují tlönské jazyky z Borgesovy povídky Tlön, Uqbar, Orbis tertius, pseudoperština z Landolfiho povídky Rozprava o vyšších systémech a yggurština z Ajvazova románu Lucemburská zahrada.
|
|
|
Laserová spektroskopie polovodičových kvantových bodů
Pokorný, Martin
Práce je zaměřena na zkoumání fotoluminiscenčních vlastností InAs kvantových bodů na GaAs substrátu překrytých GaAs1-xSbx krycí vrstvou připravených Stranski-Krastanowovou metodou. Měřili jsme doby doznívání luminiscence dvou vzorků s různou koncentrací Sb v této vrstvě. Zkoumali jsme vliv teploty, intenzity a vlnové délky excitačního pulzu na intenzitu a dobu doznívání luminiscence. Porovnali jsme vlastnosti vzorku po excitaci 760 nm pulzem a 850 nm - v prvním případě byla energie excitačních fotonů větší, než šířka zakázaného pásu substrátu; při větší excitační vlnové délce jsme excitovali pouze kvantové tečky a smáčecí vrstvu. Z těchto vlastností dále odvozujeme rekombinační a relaxační procesy v InAs kvantových tečkách a transport nosičů náboje ze substrátu i smáčecí vrstvy do nich. Součástí práce bylo seznámení se s metodami měření ultrarychlé fotoluminiscence a sestavení experimentálního uspořádání.
|
|
|
Interpretační sémantika jako příspěvek k recepci literárního textu
Koblížek, Tomáš ; Pokorný, Martin (vedoucí práce) ; Voldřichová - Beránková, Eva (oponent) ; Petříček, Miroslav (oponent)
Tématem předkládané práce je projekt interpretační sémantiky, jejž ve svých textech průběžně rozvíjí francouzský lingvista François Rastier. Cíl práce je dvojí: jednak představit a dále rozvést základní principy této teorie, jednak poukázat na možné uplatnění Rastierova projektu při interpretaci a analýze literárních textů. Klíčovým problémem, který lze s rastierovskou sémantikou spojit a který také představuje hlavní osu našeho výkladu, je souhra mezi otevřeností a uzavřeností textu, k níž dochází na různých jazykových úrovních: V rámci interpretační sémantiky je text chápán jednak jako jazykový objet otevřený různým formám uspořádání a rozmanité artikulaci významových jednotek. Zároveň je však postulováno, že text pokaždé - v daném jazykovém a mimojazykovém kontextu - krystalizuje do určité struktury a nabývá určitý smysl. Toto obecné téma sledujeme napříč jednotlivými kapitolami, v nichž jsou pojmy interpretační sémantiky prověřovány na konkrétních příkladech z o oblasti umělecké literatury: (1) První kapitola je věnována tzv. isotopním vztahům, které představují hlavní textový princip. Ve světle tohoto principu není text popisován jako velká věta s apriori vymezenou textovou syntaxí. Textovost spočívá v momentálním usouvztažňování opakujících se (isotopních) významových jednotek, které se v...
|
|
|
Přijetí křesťanství u Gótů
Pokorný, Martin ; Veverková, Kamila (vedoucí práce) ; Lášek, Jan Blahoslav (oponent)
Tato bakalářská práce pojednává o Gótech - germánském kmeni, který v průběhu sedmi století sehrál významnou roli v evropských dějinách. Práce je zpracována do dvou oblastí - historické a teologické. Historická část popisuje původ gótského národa, jejich vzájemný válečný vztah s římským impériem a nevyhnutelné rozdělení na Vizigótskou a Ostrogótskou říši. Teologická část líčí odklon Gótů od pohanství, následnou christianizaci národa včele s biskupem Wulfilou a přijetí křesťanství v ariánské podobě, jak Vizigóty, tak i Ostrogóty.
|
|
|
Poetika prostoru v Alexandrijském kvartetu.
Malý, Lukáš ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Pokorný, Martin (oponent)
Poetiku prostoru v Alexandrijském kvartetu tvoří několikaúrovňová struktura. Tato poetika je úzce svázána s ústředním prostorem příběhu Alexandrií, která je zároveň jedním z témat románu. Jednotlivé roviny navrhuji v souvislosti s různými teoretickými koncepcemi, které následně využívám pro vlastní analýzu. Alexandrie je nejprve estetickou kulisou příběhu, kterou ztvárňují popisné pasáže. Silně subjektivní a lyrizované popisy města zakládají celkové naladění vyprávění a potenciálně podporují experienciální iluzi čtenáře. Alexandrie a její specifičnost je dále modulována a tematizována jejími ozvláštněnými makrostrukturními podmínkami, které ohraničují Alexandrii jakožto autonomní fikční prostor s vlastními pravidly uvnitř fikčního světa románu. Součástí poetiky prostoru v románu je i ztvárnění časoprostorových aspektů skutečnosti (chronotopu), a to jak na úrovni příběhu, tak na úrovni vyprávění. Alexandrie je dále explicitní rétorikou i skrze sémantickou indexaci personifikována a vstupuje do sémantických vztahů s postavami a událostmi. Jednotlivé úrovně se komplementárně doplňují a jsou součástí sémantického gesta románu. Alexandrie se stává samostatným znakem, mytickou entitou, jejíž význam interpretuji v poslední části této diplomové práce. V závěru jsou naznačeny možnosti srovnání poetiky...
|
|
|
Ozvěny Ovidiových Proměn
Stašová, Ema ; Pokorný, Martin (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent)
Cílem této práce je porovnat vybrané epizody Ovidiovy epické básně Proměny se třemi díly moderní literatury, jež obsahují zřetelné téma proměny, a v rámci tohoto srovnání sledovat intertextuální vztahy, závislost a inovaci ovidiovských motivů. Na základě komparace starověkého a moderního textu je zkoumáno, které motivy zůstávají navzdory stoletím, jež je od sebe dělí, konstantní a které se naopak vyvíjejí a významově posouvají. Zároveň je učiněn pokus tato díla interpretovat z méně obvyklého úhlu - prizmatem Proměn. Hlavními zkoumanými ovidiovskými postavami jsou Teiresiás, Dafné, Hyakinthos, Orfeus, Ceres, Íkaros, Kallistó a Íó.
|
host ::
RSS.