|
|
Časový faktor v radikální radioterapii nádorů hlavy a krku
Lohynská, Radka ; Stankušová, Hana (vedoucí práce) ; Klozar, Jan (oponent) ; Feltl, David (oponent) ; Odrážka, Karel (oponent)
Radikální radioterapie má v léčbě spinocelulárních karcinomů oblasti hlavy a krku významné místo. Úspěšnost radikální léčby je hodnocena procentem lokoregionální kontroly a celkovým přežitím pacientů a je ovlivněna řadou faktorů jednak ze strany nádoru (stadium onemocnění, typ histologie, grading, angioinvaze), ze strany pacienta (věk, komorbidita, performance status, abusus) a v neposlední řadě také faktory vlastní léčby (dávka radioterapie, frakcionace, celková doba léčby, ozařovaný objem, předchozí chirurgická léčba či aplikace chemoterapie). Mezi významné prediktivní faktory efektu radioterapie patří celková doba radioterapie (každý den prodloužení léčby spinocelulárních nádorů hlavy a krku znamená 1-3% ztráty lokální kontroly onemocnění), menší význam má časové období od stanovení diagnózy do zahájení radikální léčby. Standardní léčbou nádorů klinického stadia I a II je normofrakcionovaná radioterapie a u lokálně pokročilých nádorů (klinické stadium III a IV) je chemoradioterapie nebo alterované režimy radioterapie. Zlepšení výsledků léčby zářením lze u nádorů hlavy a krku dosáhnout mnoha způsoby, z nichž nejdostupnější je zamezení prodloužení ozařovací série (nahrazování ozařovací pauzy např. při státních svátcích) a minimalizace čekací doby na radioterapii. Rovněž zvýšením celkové dávky radioterapie...
|
|
|
Klinické aspekty chronické toxicity radioterapie karcinomu prostaty
Vlková, Jana ; Odrážka, Karel (vedoucí práce) ; Kubecová, Martina (oponent) ; Šlampa, Pavel (oponent)
Souhrn Hormonální blokáda patří vedle eskalace dávky záření k faktorům prokazatelně prodlužujícím přežití mužů s lokalizovaným karcinomem prostaty. Cílem naší práce bylo zjistit, zda totální androgenní ablace ovlivňuje incidenci chronické gastrointestinální (GI), potažmo i genitourinární (GU) toxicity u pacientů léčených radioterapií. Materiál a metody: Retrospektivně jsme vyhodnotili údaje o chronické toxicitě u 320 pacientů ozářených technikou 3D-CRT v dávce 70 nebo 74 Gy a 233 pacientů ozářených technikou IMRT v dávce 78 nebo 82 Gy. Toxicita byla hodnocena dle RTOG a FC-LENT kritérií. Výsledky: Při celkovém hodnocení souboru nebyly prokázány signifikantní rozdíly v chronické GI ani GU toxicitě. Ve skupině ozářených technikou 3D-CRT taktéž nebyly signifikantní rozdíly, nicméně byla patrná tendence ke zvýšení GI a snížení GU toxicity u nemocných s hormonální terapií. Mezi pacienty ozářenými IMRT nebyly rozdíly v GI toxicitě, GU toxicita byla u nemocných s hormonální terapií četnější, toxicita G3-4 signifikantně (p = 0,045). Při rozdělení pacientů s neoadjuvantní a adjuvantní léčbou bylo prokázáno snížení GU toxicity při neoadjuvanci a zvýšení při adjuvantní terapii ve skupině 3D-CRT (p = 0,015 resp. 0,018 pro GU toxicitu G2-4 resp. G3-4). Celkově ani ve skupině IMRT nebyly nalezeny signifikantní rozdíly....
|
|
|
Klinické aspekty chronické toxicity radioterapie karcinomu prostaty
Vlková, Jana ; Odrážka, Karel (vedoucí práce) ; Kubecová, Martina (oponent) ; Šlampa, Pavel (oponent)
Souhrn Hormonální blokáda patří vedle eskalace dávky záření k faktorům prokazatelně prodlužujícím přežití mužů s lokalizovaným karcinomem prostaty. Cílem naší práce bylo zjistit, zda totální androgenní ablace ovlivňuje incidenci chronické gastrointestinální (GI), potažmo i genitourinární (GU) toxicity u pacientů léčených radioterapií. Materiál a metody: Retrospektivně jsme vyhodnotili údaje o chronické toxicitě u 320 pacientů ozářených technikou 3D-CRT v dávce 70 nebo 74 Gy a 233 pacientů ozářených technikou IMRT v dávce 78 nebo 82 Gy. Toxicita byla hodnocena dle RTOG a FC-LENT kritérií. Výsledky: Při celkovém hodnocení souboru nebyly prokázány signifikantní rozdíly v chronické GI ani GU toxicitě. Ve skupině ozářených technikou 3D-CRT taktéž nebyly signifikantní rozdíly, nicméně byla patrná tendence ke zvýšení GI a snížení GU toxicity u nemocných s hormonální terapií. Mezi pacienty ozářenými IMRT nebyly rozdíly v GI toxicitě, GU toxicita byla u nemocných s hormonální terapií četnější, toxicita G3-4 signifikantně (p = 0,045). Při rozdělení pacientů s neoadjuvantní a adjuvantní léčbou bylo prokázáno snížení GU toxicity při neoadjuvanci a zvýšení při adjuvantní terapii ve skupině 3D-CRT (p = 0,015 resp. 0,018 pro GU toxicitu G2-4 resp. G3-4). Celkově ani ve skupině IMRT nebyly nalezeny signifikantní rozdíly....
|
|
|
Molekulářně biologické změny u karcinomu endometria
Dvořáková, Eva ; Špaček, Jiří (vedoucí práce) ; Odrážka, Karel (oponent) ; Sláma, Jiří (oponent)
SOUHRN Molekulárně biologické změny u karcinomu endometria Karcinom endometria patří mezi nejčastější malignity ženských pohlavních orgánů. Jeho stále stoupající incidence je způsobena změnami životního stylu a prostředí. Podobně jako ostatní maligní nádory je karcinom endometria komplexní onemocnění, na jehož vzniku se podílí mnoho faktorů, včetně genetických a epigenetických alterací. Detailní prozkoumání a porozumění těchto změn umožní v budoucnu nalezení nových diagnostických a terapeutických možností pro pacientky s endometriálním karcinomem. Cílem disertační práce bylo vyšetřit vybrané molekulárně biologické změny u karcinomu endometria v porovnání se zdravou endometriální tkání. Prvním specifickým cílem bylo vyšetřit přítomnost K-ras mutace ve vzorcích endometriální tkáně a porovnat ji s klinicko-patologickými charakteristikami (stádium a grading nádoru). Vyšetřeno bylo celkem 79 vzorků, z toho 59 vzorků s endometroidním karcinomem endometria ve stádiu I dle FIGO a 20 vzorků nenádorového endometria jako kontrolní skupina. Ke stanovení K-ras mutace byla použita metoda K-ras StripAssay™ (ViennaLab Diagnostics GmbH). Nebyl prokázán žádný rozdíl ve výskytu K-ras mutace v nádorové a kontrolní skupině (24% vs. 15%). Nebyl prokázán žádný vztah sledované mutace s ohledem na stádium onemocnění a grading...
|
|
|
Torakoskopicky navozená chemická pleurodéza v léčbě maligního pleurálního výpotku jako model celkové a lokální zánětové reakce
Habal, Petr ; Manďák, Jiří (vedoucí práce) ; Schützner, Jan (oponent) ; Odrážka, Karel (oponent)
Torakoskopicky navozená chemická pleurodéza v léčbě maligního pleurálního výpotku jako model celkové a lokální zánětové reakce Petr Habal Souhrn Kontinuální tvorba maligních výpotků způsobuje nemocnému metabolický a minerálový rozvrat. Objemné výpotky postupně komprimují plicní parenchym. Důsledkem je nárůst dušnosti. Při dlouhodobé kompresi parenchymu vzniká plicní atelaktáza. Nemocný je ohrožen zánětem plic. Efektivní metodou paliativní léčby je chemická pleurodéza, která se užívá u vybraného spektra nemocných jako II. linie paliativní onkologické péče. Principem je eliminace prostoru mezi listy viscerální a parietální pleury navozením aseptické pleuritidy. Nejefektivnější cestou aplikace chemických látek je videotorakoskopie. Výhodou je možnost sanace pleurální dutiny a aplikace talku ve formě prášku. Metoda pleurodézy je používaná mnoho let, ale dosud nejsou známa objektivní kritéria celkových a lokálních zánětových reakcí organizmu na cizorodou látku. V souboru nemocných, kteří byli léčeni na Kardiochirurgické klinice Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Hradci Králové v období od ledna 2009 do prosince 2010, bylo 47 nemocných 29 (61,7 %) mužů a 18 (38,3 %) žen, s cytologicky prokázaným recidivujícím maligním pleurálním výpotkem. Věkové rozmezí 42 - 80 let, Ø věk 65 let....
|
|
|
Radiochemoterapie s týdenním režimem cisplatiny v léčbě karcinomu hlavy a krku
Pála, Miloslav ; Odrážka, Karel (vedoucí práce) ; Soumarová, Renata (oponent) ; Klozar, Jan (oponent)
Souhrn Radiochemoterapie s týdenním režimem cisplatiny v léčbě karcinomu hlavy a krku. Cíl: Cílem studie bylo zhodnocení proveditelnosti, toxicity a efektivity pooperační a definitivní radiochemoterapie s týdenní cisplatinou u lokoregionálně pokročilého nebo rizikového karcinomu hlavy a krku. Metodika a soubor pacientů: Do studie pooperační radiochemoterapie byli zařazeni pacienti s karcinomem hlavy a krku klinického stádia III-IVB nebo s nedostatečnými resekčními okraji po iniciálním chirurgickém výkonu. Plánovaná dávka radioterapie byla 70 Gy/ 7 týdnů/ 35 frakcí po R1/2 resekci nebo 60-64 Gy/ 6-6,5 týdnů/ 30-32 frakcí po R0 resekci. Do studie definitivní radiochemoterapie byli zařazeni pacienti s karcinomem hlavy a krku klinického stádia II-IVB bez iniciální resekce. Plánovaná dávka radioterapie byla 70 Gy / 7 týdnů / 35 frakcí. Všem pacientům byla podána konkomitantní cisplatina v dávce 40 mg/m2 týdně. Výsledky: Pooperační radiochemoterapie: V období 6/2002 až 12/2008 bylo léčeno 100 následných pacientů WHO 2, poměr muži/ženy 84/16, medián věku 54 let. Nejčastěji se vyskytovaly nádory orofaryngu (49%), převažovaly nádory klinického stádia IV (86%). 96% pacientů absolvovalo plánovanou dávku radioterapie. Medián celkové dávky byl 66 Gy. Compliance týdenní cisplatiny byla limitována, nejčastější...
|
|
|
Využití simultánního integrovaného boostu v léčbě lokalizovaného karcinomu prostaty
Doležel, Martin ; Odrážka, Karel (vedoucí práce) ; Šlampa, Pavel (oponent) ; Kovařík, Josef (oponent)
SOUHRN Cílem mé disertační práce bylo porovnat akutní a pozdní toxicitu po ozáření prostaty pomocí 3D konformní radioterapie dávkou 74 Gy s ozářením pomocí radioterapie s modulovanou intenzitou (IMRT) dávkou 78 Gy a IMRT využívající simultánní integrovaný boost s dávkou 82 Gy. Devadesát čtyři pacientů léčených konformní radioterapií na oblast prostaty a baze semenných váčků dávkou 74 Gy tvořilo první skupinu (3D-CRT). Druhá kohorta se skládala ze sto třiceti osmi nemocných ozářených pomocí radioterapie s modulovanou intenzitou na oblast prostaty a baze semenných váčků dávkou 78 Gy (IMRT 78). Poslední skupina byla léčena pomocí radioterapie s modulovanou intenzitou za využití techniky simultánního integrovaného boostu. Předepsaná dívka na oblast samotné prostaty byla 82 Gy ve 41 frakcích a na oblast semenných váčků 73,8 Gy ve 41 frakcích (IMRT/SIB 82). Pozdní toxicita byla sledována prospektivně a hodnocena podle RTOG/FC- LENT škály. Incidence akutní gastrointestinální toxicity grade ≥ 2 byla pozorována u 35,1% pacientů léčených 3D-CRT, 16% ozářených IMRT 78 a 7,7% léčených IMRT/SIB 82. Akutní urogenitální toxicita grade ≥ byla přítomna u 26.6% (3D-CRT), 33% (IMRT 78) a 30,7% (IMRT/SIB 82). Incidence pozdní gastrointestinální toxicity třetího stupně ve 3 letech byla dokumentována u 14% (3D-CRT), 5% (IMRT 78)...
|
|
| |
|
|
Časový faktor v radikální radioterapii nádorů hlavy a krku
Lohynská, Radka ; Stankušová, Hana (vedoucí práce) ; Klozar, Jan (oponent) ; Feltl, David (oponent) ; Odrážka, Karel (oponent)
Radikální radioterapie má v léčbě spinocelulárních karcinomů oblasti hlavy a krku významné místo. Úspěšnost radikální léčby je hodnocena procentem lokoregionální kontroly a celkovým přežitím pacientů a je ovlivněna řadou faktorů jednak ze strany nádoru (stadium onemocnění, typ histologie, grading, angioinvaze), ze strany pacienta (věk, komorbidita, performance status, abusus) a v neposlední řadě také faktory vlastní léčby (dávka radioterapie, frakcionace, celková doba léčby, ozařovaný objem, předchozí chirurgická léčba či aplikace chemoterapie). Mezi významné prediktivní faktory efektu radioterapie patří celková doba radioterapie (každý den prodloužení léčby spinocelulárních nádorů hlavy a krku znamená 1-3% ztráty lokální kontroly onemocnění), menší význam má časové období od stanovení diagnózy do zahájení radikální léčby. Standardní léčbou nádorů klinického stadia I a II je normofrakcionovaná radioterapie a u lokálně pokročilých nádorů (klinické stadium III a IV) je chemoradioterapie nebo alterované režimy radioterapie. Zlepšení výsledků léčby zářením lze u nádorů hlavy a krku dosáhnout mnoha způsoby, z nichž nejdostupnější je zamezení prodloužení ozařovací série (nahrazování ozařovací pauzy např. při státních svátcích) a minimalizace čekací doby na radioterapii. Rovněž zvýšením celkové dávky radioterapie...
|
host ::
RSS.