|
|
Jazyk, řeč a rozumění
Zajíc, Václav ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Benyovszky, Ladislav (oponent) ; Zika, Richard (oponent)
Tato práce sleduje rozdílná pojetí poznání, jak je vypracovali George Berkeley a Immanuel Kant. V první kapitole se zaměřujeme na Berkeleyho pragmatickou interpretaci poznání, vycházející z lokalizace nepredikativních soudů do vnitřního ustrojení vnímání. Výsledkem je pojetí poznání takového, které člověku slouží k identifikaci podmínek vzniku konkrétních kombinací idejí a k jejich víceméně přesné prognóze. Zaměřujeme se ovšem především na Berkeleyho snahu vyvarovat se "ontologizujících" či "absolutizujících" pojetí "tradičních metafysických pojmů", jako jsou ,podstata', absolutní existence nejáského hmotného jsoucna apod. Ve druhé kapitole předložené práce se snažíme sledovat, jakým způsobem se proměňuje představa o poznání, pakliže jako východisko spolu s Kantem zvolíme popisný rozbor syntetických apriorních soudů, což jsou takové výroky, jejichž obsahem či propozicí je syntéza subjektu a predikátu. Ukážeme si, jakým radikálním způsobem Kant přispěl k novému pochopení metafysiky jakožto transcendentálního průzkumu možnosti poznání a jak se díky tomu proměňují význam a postavení pojmů subjektu a objektu. Ve třetí závěrečné kapitole provedeme prostřednictvím Heideggerovy fenomenologické kritiky apofantických vět završující syntézu stanovisek Berkeleyho a Kanta, abychom doložili, že každý svým...
|
|
|
Přivtělení a morálka. Pojetí tělesnosti ve filosofii Friedricha Nietzscheho
Chavalka, Jakub ; Benyovszky, Ladislav (vedoucí práce) ; Novák, Aleš (oponent) ; Nitsche, Martin (oponent)
Práce se nejprve pokouší vymezit metodologické principy Nietzschova zkoumání těla a tělesnosti prostřednictvím pojmu fyziopsychologie (Physio-Psychologie). Jedná se o specifický způsob chápání morálních soudů jako symptomů tělesných stavů. Metodou fyziopsychologie Nietzsche odhaluje za morálními soudy to, co je v nich zamlčeno, a ukazuje, že jejich zdrojem je vždy nějaký pud či instinkt. Z toho rezultují stěžejní metafory, jimiž se Nietzsche ve svém myšlení těla řídí: tělo jako učitel (Der Leib als Lehrmeister) či tělo jako vodítko (Der Leib als Leitfaden). První oddíl pojednává o procesu přivtělení (Einverleibung), který stojí podle Nietzscheho v základech antropogeneze. Aby se člověk ustanovil jako druh schopný přežití, musel si přivtělit určitá schémata, jež tvoří jeho základní druhovou výbavu. Tato přivtělená schémata nutně musela být omylem, jak ale Nietzsche zdůrazňuje, v antropogenezi nešlo o pravdu, nýbrž o pevné zakotvení člověka ve světě. Fyziopsycholog popisuje přivtělené omyly a nachází jejich ne/přítomnost v konkrétních hodnotových soudech. Druhý oddíl přistupuje k problému těla a tělesnosti z odlišného hlediska. Důraz je kladen na vztah těla a morálky, přičemž do popředí vystupuje pojem vůle k moci. Při bližším pohledu se však ukáže, že v prvním oddílu je vůle k moci rovněž neustále přítomna,...
|
|
|
Motív slobody u Heideggera v rokoch 1927-1930
Dubovec, Marcel ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Mitterpach, Klement (oponent) ; Muránsky, Martin (oponent)
DUBOVEC, M.: Motív slobody u Heideggera v rokoch 1927-1930 Univerzita Karlova v Praze, Fakulta humanitních studií, Pracoviště oboru Německá a francouzská filosofie Predkladaná dizertačná práca sa zaoberá pojmom slobody u Heideggera v rokoch 1927-1930. V práci je kladená dôležitá rozličnosť fundamentálne-ontologického pojmu slobody voči tomu transcendentálnemu. Rozvinutie tejto rozličnosti je sledované na pozadí premeny ontologickej diferencie do jej troch podôb: diferencie bytia súcna (existenciálny spôsob), rozličnosti bytia a súcna (transcendentálny, resp. metontologický) a kozmologická diferencia ako diferencia medzi vecou a svetom (fenomenologická metafyzika). Centrálnym výrazom rozličnosti je možnosť hlbšieho porozumenia slobode mimo jej existenciálne štruktúry koncentrujúcich sa v spôsobe autentického existovania. Transcendentálny pojem slobody je bytnosťou dôvodu v kontexte transcendentality a sveta, a ako taký je zároveň i základom existenciálnej slobody. K poukázaniu na túto hierarchickosť je explikované Heideggerovo vyrovnanie sa s Kantovým pojmom slobody ako spontaneity, ktorá sa ako špecifický spôsob kauzality taktiež zakladá v transcendentálne chápanej slobode. Medze hierarchického myslenia sa ukazujú v význačnosti slobody pre bytnosť pravdy, ktorá zas odkazuje k vnútornej premene...
|
|
|
Člověk, intelekt a číslo v myšlení Mikuláše Kusánského
Šenovský, Jakub ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Nejeschleba, Tomáš (oponent) ; Karfíková, Lenka (oponent)
Tato disertační práce se zabývá antropologickým myšlením Mikuláše Kusánského. Takto jsou v první části představeny základní metafyzické motivy, ze kterých tato antropologie vychází. Jde především o určení člověka jako mysli (intelektu), které souvisí s důsledným myšlením božského Počátku (tj. Boha) jako se sebou identické jednoty. Jednota Jedna pak následně sestupuje do světa skrze číslo, které vykazuje jasný charakter jednoty ale zároveň i mnohosti (každé číslo se totiž skládá z jedniček). Díky tomuto důrazu na jednotu Jedna a na číslo jako na prostředek stvoření se přesouvá Kusánův pohled od zkoumání jednotlivin ke zkoumání poměrů mezi jednotlivými jsoucny. Toto vše si však žádá rovněž velmi silně pojatý lidský intelekt (mysl), což však v Kusánových prvních filosofických dílech (kterými se zabývá první část) ještě není náležitě provedeno. Druhá část předkládané práce se zabývá již důsledně promyšleným antropologickým myšlením, které nalezneme v dialozích s idiota. Je ukázáno, jaká je role lidské mysli v celé kosmické dynamice sestupu a následného vzestupu jednoty Jedna - právě skrze lidskou mysl a skrze její intelektuální návrat ke svému Počátku je celé ostatní stvoření jednoceno a přiváděno ke své pravé podobě, která je pouze v Jednu. Poslední část práce se zabývá otázkou "novověkosti" kardinála Mikuláše...
|
|
|
The Principle of Sufficient Reason in Kant and Meillassoux: On the Reason and Unreason of Post-metaphysical Thought
Sistiaga, Sergey ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Sepp, Hans Rainer (oponent) ; Theis, Robert (oponent)
Deutsch Das Prinzip vom Grund bei Kant und Meillassoux. Über die Anfangs- und Ungründe des post- metaphysischen Denkens Das Ziel dieser Arbeit ist es, die Anfangsgründe des post-metaphysischen Denkens ausfindig zu machen, um sie so gleichsam im Zuge einer genetisch-systematischen Untersuchung als Ungründe kenntlich zu machen. Ihr geht es also nicht nur bloß um eine Auslegung des Urteils, welches das "Tribunal der Vernunft" vermeintlich über sich selbst als Vernunft gesprochen hat, sondern um eine Revision des Urteils selbst sowie um die Frage der Rechtmäßigkeit des Gerichtshofes als solchem. Zumal Selbstjustiz selten in Selbstverurteilung resultiert, haftet diesem Vorgang ohnehin etwas Merkwürdiges an. In der Tat wird sich - ausgehend von einer Analyse der Arbeit Quentin Meillassoux', in welcher die Spuren der Ungründe des nach-metaphysischen Denkens zuletzt in ungekannter Qualität und Frische gefunden wurden sowie der textnahen Suche nach selbigen v. a. in Kants frühen und mittleren Werken - zeigen, dass dieser verhängnisvolle Urteilsspruch zwar im Namen der "reinen Vernunft" erging, jedoch nicht von der Vernunft als solcher verkündet wurde, sondern von dieser in ihrem lediglich "logischen" Gebrauch. Der usus logicus, nie aber der usus realis der Vernunft, war es, der auf der Anklagebank saß, verklagt vom...
|
|
|
Genealogie apollinského a dionýského principu
Soška, Bernard ; Chavalka, Jakub (vedoucí práce) ; Novák, Aleš (oponent)
Tato práce je zaměřena na dílo práce je pokus odhalit původ pojetí apollinského a dionýského principu. Vycházíme předpokladu, že Nietzsche své pravé zdroje ve před čtenářem zamlčuje. práci ovšem na základě četných indicií z árního textu ukazujeme, že jak dionýský, tak německé romantické tradice první poloviny 19. století. Tuto tezi dokládáme na mnoha příkladech autentických pramenů, s nimiž Nietzsche při práci na své prvotině prokazatelně pracoval. Stěžejním "objevem" práce spočívá v historické kontextualizaci formování obou principů v povahu řecké kultury.
|
|
|
Pojmy dekadence a zdraví v Nietzscheho pozdní filosofii
Vodička, Marek ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Chavalka, Jakub (oponent)
Pojmy dekadence a zdraví v Nietzscheho pozdní filosofii Tématem práce jsou motivy dekadence a zdraví, které v Nietzscheho pozdním myšlení zaujímají prominentní pozici. Centrem zájmu práce jsou Nietzscheho díla z roku 1888, tj. Případ Wagner, Soumrak bůžků, Antikrist, Ecce homo a Nietzsche kontra Wagner, ovšem odkazů na ranější díla bude rovněž využito. Práce si klade za cíl prozkoumat, co motivy dekadence a zdraví pro pozdního Nietzscheho znamenají, jakou roli mají v rámci jeho filosofického projektu přehodnocení všech hodnot, a jak spolu vzájemně souvisejí. Práce se bude snažit uplatňovat tezi, že v Nietzscheho pozdním myšlení tyto dva motivy představují protiklady, totiž protiklady míry či "směru" vůle k moci, která se v nich manifestuje - dekadence neboli tělesný úpadek reprezentuje v Nietzscheho chápání linii upadajícího života, která se vyznačuje nedostatkem vůle k moci, utrpením z "chudosti životem", zatímco linie zdraví či zdařilosti reprezentuje vzestupný život vyznačující se přebytkem životní síly a rovněž tímto přebytkem trpící. Pojmy dekadence a zdraví tedy budou pojímány jako fyziologické manifestace těchto dvou směrů či, poněkud hrubě řečeno, "vektorů" vůle k moci. Předmětem první kapitoly bude obhájení právě této základní teze, druhá kapitola se bude zabývat Nietzscheho diagnostikou konkrétní...
|
|
| |
|
|
Člověk ve světle vědy
Houdek, Tomáš ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Chavalka, Jakub (oponent) ; Prázný, Aleš (oponent)
Práce se věnuje pojetí vědy ve vrcholném a pozdním myšlení Friedricha Nietzscheho v kontextu jeho chápání člověka, lidského světa a možnosti jejich vědeckého poznání. Problematiku vědy a obecně poznání klade do souvislosti s významnými motivy Nietzschova myšlení: problémy morálky, přehodnocení všech hodnot, pozice "mimo dobro a zlo", lidské svobody, tělesnosti, motivem nadčlověka, asketickým ideálem a mnohými dalšími. Zvláštní pozornost je věnována problematice pravdivosti v kontextu Nietzschova postoje k idealismu. Klíčová slova Člověk; věda; nadčlověk; Nietzsche; morálka; poznání; pravda; omyl; intelekt; tělo; vůle k moci; pud a instinkt; vývoj; idealismus; nihilismus; amor fati; mimo dobro a zlo; svoboda; asketický ideál.
|
|
| |
host ::
RSS.