|
|
Vytápění veterinární kliniky
Němečková, Šárka ; Blasinski, Petr (oponent) ; Počinková, Marcela (vedoucí práce)
Cílem bakalářské práce je zpracování projektu vytápění a ohřevu teplé vody veterinární kliniky. Objekt má dvě nadzemní podlaží a je ukončen plochou střechou. Zdrojem tepla pro objekt je navrženo tepelného čerpadla vzduch-voda. Otopné plochy tvoří desková otopná tělesa. Větrání v objektu je z velké části přirozené.
|
|
|
Role jaderných laminů a Nup358 v infekci polyomavirem BK
Išler, Lukáš ; Bruštíková, Kateřina (vedoucí práce) ; Němečková, Šárka (oponent)
Lidský polyomavirus BK (BKPyV) již dlouhá desetiletí způsobuje závažné zdravotní komplikace zejména imunokompromitovaným jedincům. Cílem této práce se bylo zaměřit jednak na průběh infekce BKPyV v lidských buňkách, tak také na vliv BK virové infekce na jadernou laminu a proteiny jaderného póru (NPC; Nuclear Pore Complex). Při charakterizaci a porovnání infekce BKPyV v buňkách RPTEC/hTERT1 a MRC- 5 jsme ukázali, že replikace BKPyV probíhá lépe a dosahuje 6x vyššího virového titru v buňkách RPTEC/hTERT1. Při použití konfokální mikroskopie jsme v průběhu infekce BKPyV nepozorovali tvorbu narušení jaderné laminy, ani akumulaci proteinu VP1 pod jadernou laminou, jak bylo dříve pozorováno při infekci myším polyomavirem. Ověřili jsme předešlé pozorování cytoplazmatických deposit NPC, které se vyskytovaly v kolokalizaci s proteinem VP1 24 hodin po infekci (hpi) BKPyV a ukázali, že složkou těchto deposit vyskytujících se v kolokalizaci s VP1 je Nup358, protein NPC. Transientní exprese vektorů kódujících pozdní oblast genomu BKPyV (pEF- BKV-late) či samotný protein VP1 (pIaW) ani analýza exprese LT antigenu nenaznačily, že by se jednalo o jev způsobený produktivní infekcí. Pseudoinfekce buněk RPTEC/hTERT1 VLP odvozenými z BKPyV naopak indukovala tvorbu cytoplazmatických shluků VP1, v 33 % případů i...
|
|
|
Mechanizmy úniku viru SARS-CoV-2 před protivirovou vrozenou obranou hostitele
Rybová, Lucie ; Němečková, Šárka (vedoucí práce) ; Pospíšek, Martin (oponent)
SARS-CoV-2 z čeledi Coronaviridae způsobuje u lidí nemoc zvanou Covid-19. Disponuje řadou strukturních, nestrukturních a pomocných proteinů, které interferují s imunitní odpovědí hostitele a napomáhají viru unikat této odpovědi a přežívat v hostiteli. Nejvýznamnějším únikovým mechanismem je potlačení funkce interferonů hostitele. Molekuly způsobující inhibici vrozené imunity hostitele jsou kódovány z oblasti genomu viru ORF1a a ORF1ab. Tato práce poskytuje souhrn o charakteristice, morfologii, genomu, replikačním cyklu, mechanismech vrozené imunity uplatňující se při obraně hostitele před infekcí a únikových mechanismech SARS-CoV-2. Klíčová slova: SARS-CoV-2, virus, morfologie SARS-CoV-2, genom SARS-CoV-2, strukturní proteiny, nestrukturní proteiny, únik před vrozeným imunitním systémem, dysregulace IFN odpovědi, TLRs, varianty SARS-CoV-2, Covid-19
|
|
|
Buněčné faktory potlačující v hostitelských buňkách infekci myším polyomavirem: Studie PML proteinových izoforem
Anderová, Karolína ; Forstová, Jitka (vedoucí práce) ; Němečková, Šárka (oponent)
Promyelocytární leukemická jaderná tělíska (PML NBs) jsou multifunkční jaderné sférické struktury tvořené schránkou PML proteinů a dalšími interakčními partnery, které byly popsány v mnoha buněčných procesech i imunitní obraně. Při antivirové imunitní odpovědi působí PML NBs a jejich komponenty jako přímé restrikční faktory i v rámci regulace interferonové odpovědi. Viry zároveň vyvinuly antagonistické mechanismy, jak se této inhibici bránit. Tato práce se zabývá rolí PML NBs při infekci modelovým myším polyomavirem (MPyV) a zaměřuje se na studium izoforem PML proteinu. Prvním cílem práce byla analýza tvorby lidských (hPML) i myších (mPML) NBs v modelu myších embryonálních fibroblastů (MEF). Následně byla zjišťována lokalizace hPML i mPML NBs při infekci. Pro oba druhy byla pozorována lokalizace v těsné blízkosti center replikace virových genomů. V dalším kroku byl testován vliv infekce nebo interferonu α (IFNα) na expresi mPML proteinů. Infekce i ošetření IFNα vedlo k nárůstu exprese mPML na úrovni genové transkripce i syntézy proteinů. Data současně naznačovala největší zvýšení transkripce pro izoformu mPML3. Práce se dále zabývala potenciální restrikční rolí izoformy mPML2. Výsledná data nicméně nenaznačovala, že by nadprodukce mPML2 proteinu infekci signifikantně ovlivňovala. V poslední části...
|
|
|
Targeting of viral nanoparticles to cancer specific receptors
Žáčková Suchanová, Jiřina ; Španielová, Hana (vedoucí práce) ; Němečková, Šárka (oponent) ; Ulbrich, Pavel (oponent)
Úkolem této práce bylo prozkoumat potenciál umělých virových částic (virus-like particles, VLPs) odvozených od myšího polyomaviru (MPyV) jako možných nanonosičů pro řízenou dopravu terapeutických a diagnostických látek do specifických buněk či tkání. Vybrali jsme VLPs myšího polyomaviru, protože neobsahují virovou DNA a jsou považovány za bezpečné pro využití v bioaplikacích. Při našem výzkumu jsme použili přístup chemické modifikace pro přesměrování VLPs z jejich přirozeného receptoru na nádorové buňky. Lysinové zbytky exponované na povrchu částice byly modifikovány aldehydickým činidlem pro následnou konjugaci vybraných molekul, transferinu a inhibitoru glutamát karboxypeptidázy II (GCPII), na povrch částice. Transferin, transportér iontů železa do metabolicky aktivních buněk, pomohl k přesměrování VLPs do různých druhů nádorových buněk nadměrně produkujících transferinový receptor. Na druhou stranu, GCPII slouží jako transmembránový antigen specificky se vyskytující na buňkách nádoru prostaty a připojení malé molekuly inhibitoru k VLPs vedlo k úspěšnému rozpoznání těchto buněk. Použili jsme metodu elektronové mikroskopie k vizualizaci obou typů modifikovaných VLPs a metody průtokové cytometrie a konfokální mikroskopie pro studium specifických buněčných interakcí a internalizace nanočástic. Dále...
|
|
|
Studium vlastností genových produktů Polyomaviru karcinomu Merkelových buněk : Příprava protilátek a konstrukce expresních vektorů.
Sauerová, Pavla ; Forstová, Jitka (vedoucí práce) ; Němečková, Šárka (oponent)
Polyomavirus karcinomu Merkelových buněk (MCPyV) je relativně nedávno objevený lidský virus, jehož genom je často klonálně integrován v genomu karcinomových Merkelových buněk. Tento typ karcinomu se sice nevyskytuje zcela běžně, ale je velice agresivní a jeho incidence v posledních letech vzrůstá. Proto je tento virus středem vědeckého zájmu, ostatně tak jako většina patogenů či mechanismů, které působí na zdraví člověka. Virus byl objeven nedávno, proto je jeho výzkum na počátku. Tato diplomová práce se pokusila alespoň částečně přispět ke studiu tohoto patogenu z pohledu molekulární virologie. V této práci byla připravena neutralizační monoklonální protilátka typu IgG2a namířená proti hlavnímu kapsidovému proteinu VP1 MCPyV, která rozeznává konformační epitop VP1. Protilátka byla použita k pilotní studii pohybu VP1 VLPs MCPyV v savčích buňkách. Tato studie ukázala zřetelně, že virus využívá, alespoň částečně, ke svému pohybu buňkou váčků nesoucích caveolin-1 (byla pozorována kolokalizace VP1 VLPs s caveolinem-1). Sporadicky byla zaznamenána kolokalizace VP1 VLPs s markerem časného endozómu EEA1, markerem pozdního endozómu LamP2 a s markerem endoplazmatického retikula BiP. Tyto předběžné výsledky pozorování naznačují, že MCPyV virus by mohl využívat endocytickou dráhu vedoucí přes časný a pozdní...
|
|
| |
|
|
Studium pohybu polyomavirů z pozdního endozómu směrem k buněčnému jádru
Štach, Martin ; Forstová, Jitka (vedoucí práce) ; Němečková, Šárka (oponent)
Myší polyomavirus (MPyV) je modelovým virem čeledi Polyomaviridae. Polyomaviry jsou malé neobalené DNA viry. U imunosuprimovaných pacientů způsobují vážné problémy. Je znám jejich onkogenní potenciál u zvířat i u lidí. Transport MPyV v buňce stále není úplně objasněn. Virus vstupuje hladkými monopinocytickými váčky, pokračuje do časných a pozdních endozomů. Odtud je transportován do ER zatím neznámým mechanismem. Vyhýbá se Golgiho aparátu (GA). Možná cesta z pozdních endozomů je zprostředkovává GTPázou Rab9 do trans-Golgi síťoviny (TGN) a poté COPI váčky do ER. Výzkum, zdali MPyV využívá tuto dráhu na cestě do ER, v minulosti ukazoval různé výsledky. V této práci byl zkoumán účinek inhibitorů retrográdního transportu (Brefeldinu A, Golgicidu A) na infekci MPyV. Brefeldin A není zcela specifický, má vliv na celý endozomální systém. Golgicid A specificky rozrušuje transport přes TGN a GA. Oba inhibitory infekci MPyV inhibovaly. Konfokální mikroskopií bylo zjištěno, že část populace virionů kolokalizuje během jejich transportu k jádru s markery TGN a COPI váčků. MPyV nekolokalizoval s markerem cis-Golgi. Bohužel nebyl zjištěn vliv exprese dominantně negativní mutanty Rab9 na MPyV infekci, pro její vysokou cytotoxicitu. Avšak nadprodukce divokého typu Rab9 infekci usnadňovala. Výsledky podporují...
|
|
|
Nový chimérický antigenní receptor (CAR) pro terapii infekce lidským cytomegalovirem (HCMV)
Kroutilová, Marie ; Němečková, Šárka (vedoucí práce) ; Forstová, Jitka (oponent)
Lidský cytomegalovirus (HCMV, Herpesviridae) může způsobit vážné komplikace infikovaným pacientům podstupujícím transplantaci krvetvorných buněk. V současné době jsou pacienti léčeni antivirotiky nebo jsou využívány HCMV-specifické T lymfocyty seropozitivního dárce štěpu. V této práci byla zkoumána možnost zacílení HCMV-nespecifických T lymfocytů seronegativního dárce na HCMV-infikované buňky pomocí chimérického antigenního receptoru (CAR), tj. uměle zkonstruovaného receptoru pro T lymfocyt. Jako cíl pro tento receptor byl vybrán virový glykoprotein B (gB). Pro konstrukci CAR proti gB (gBCAR) byla použita publikovaná sekvence jednořetězcového variabilního fragmentu lidské protilátky. Po ověření produkce a povrchové lokalizace v buněčných liniích byl gBCAR vnášen do lidských T lymfocytů pomocí lentivirových vektorů. Jako cílové buňky byly použity lidské embryonální fibroblasty (LEP) infikované HCMV, u kterých byla prokázána povrchová exprese gB. Funkčnost gBCAR byla ověřena inkubací modifikovaných T lymfocytů s infikovanými buňkami a následnou analýzou média pro zjištění koncentrace IFNγ, která byla signifikantně vyšší u gBCAR T lymfocytů inkubovaných s HCMV-LEP oproti kontrolám. Dosažené výsledky ukazují specifitu gBCAR vůči HCMV-infikovaným buňkám a poskytují základ k dalšímu funkčnímu testování a...
|
|
|
Účinky reovírusu na nádorové bunky
Figová, Katarína ; Eckschlager, Tomáš (vedoucí práce) ; Mikyšková, Romana (oponent) ; Němečková, Šárka (oponent)
Na onkolytických vírusoch prebiehajú štúdie za účelom ich možného využitia ako protinádorových terapeutík. Očakáva sa, že napomôžu nielen priamym onkolytickým účinkom, ale v organizme nabudia i protinádorovú imunitu. V predkladanej práci sme skúmali dve HPV-16transformované myšacie bunkové línie, TC-1 a MK16, a reovírus typ 3, kmeň Dearing (RV). Obidve bunkové línie sú vysoko citlivé na účinky RV a in vitro produkujú značné množstvá infekčných viriónov. Napriek tomu sa od seba líšia. Keď sme naočkovali vysoké dávky infikovaných buniek do imunosuprimovaných zvierat, ich onkogénna aktivita bola silne potlačená, takmer úplne v prípade MK16, avšak menej u onkogénnejšej TC-1 línie. Keď boli imunizované zvieratá čelenžované TC-1 bunkami, ožiarené bunky boli lepším imunogénom než infikované bunky. Prekvapivo, keď boli čelenžované MK16 bunkami, opak bol pravdou. V ďalšej sérii experimentov sme demonštrovali, že RV sa prednostne replikuje v nádorových bunkách a že je schopný prekonať adaptáciu buniek na hypoxiu (1% O2), infikuje a taktiež zabíja hypoxické nádorové bunky. RV sa môže replikovať v hypoxickom nádorovom mikroprostredí i spôsobiť cytopatický efekt s následnou indukciou bunkovej smrti. Zistili sme, že veľké percento buniek v hypoxii je zabitých na kaspázach nezávislými mechanizmami. Navyše sme ukázali, že...
|
host ::
RSS.