|
|
Directing for Devised Theatre
Lalos, Evangelos ; HANČIL, Jan (vedoucí práce) ; MALANÍKOVÁ, Hana (oponent)
In this thesis I will reflect on my creative journey of being a director for groups working with Devised Theatre. From the first attempts at creating a play and the awareness of the satisfaction I feel during the creation process, to the years at ‘TeArt’ when I learned the hard way what it means to be a director in a group of equals; On my studies in two schools, DAMU and RESAD, and what I learned there improving my skills, to the latest project in which I believe I put all the knowledge I acquired into practice. A reflection that juxtaposes theories on Devised Theatre and Collaborative Creation with my own personal experiences.
|
|
|
Autorské herectví jako (ne)výchova k osobnosti
Pártlová, Zuzana ; SUDA, Stanislav (vedoucí práce) ; MALANÍKOVÁ, Hana (oponent)
Disertační práce zkoumá možnosti studia autorského herectví jako nezáměrné
sebevýchovy. Zaměřuje se na charakteristiky a proces nabývání psychosomatické
kondice k veřejnému vystupování jako způsobu sebe-poznávání a sebe-uskutečňování
skrze bytostnou hru (Dialogické jednání) a ostatní dramatické psychosomatické
průpravy. Podtématem práce je význam této kondice pro praxi vychovatelů a
pedagogů.
V teoretické části vysvětluji základní pojmy a východiska mého zkoumání: proč mluvím
o (ne)výchově k osobnosti spíše než o osobnostní výchově a jak souvisí celostní, tvořivá
kondice s kondicí pedagoga či v nejširším slova smyslu vychovatele. Kvalitativní výzkum
má tři části odpovídající třem výzkumným projektům. V první fázi jsem sledovala tzv.
osobní trajektorie studentů dvouletého studia Kreativní pedagogika-pedagogická
kondice (KP-PK) na základě písemných reflexí a dvoudenního diskusně-tvůrčího setkání.
Součástí setkání byly praktické dílny, rozpravy s I. Vyskočilem a E. Vyskočilovou a
diskuse studentů. Cílem bylo zkoumat vývoj individuální „kondice“ nejen na úrovni
subjektivního reflektování, ale naživo v konfrontaci se sebou a s druhými v rámci dílen
a při společných diskusích. Ve druhé fázi jsem se zaměřila na otázku autenticity a trojí
vazbu aktér-divák-asistent. Za pomoci metody natáčení na dvě kamery a tzv. focus
groups jsme se snažili analyzovat momenty spontánního jednání v rámci Dialogického
jednání a identifikovat znaky autentického projevu. Z výzkumu výrazně vyplynulo téma
vnitřního a vnějšího diváka a tělové vazby a radosti jako základní charakteristiky
autentického jednání. Dosavadní zjištění jsem dále rozpracovala ve třetí fázi výzkumu
pomocí šestnácti polo-strukturovaných rozhovorů s frekventanty KP-PK a interními i
externími studenty. Výzkumné rozhovory jsem analyzovala metodou otevřeného
kódování, a to ze dvou perspektiv: širší, tematické, a užší, pojmové.
Výzkum poodkrývá komplexnost skrytých procesů učení, které v kontextu bytostné hry
a psychosomatiky podporují směřování ke svébytné, tvořivé osobnosti, tzv. stávání se
sebou. Zároveň se pokouší definovat základní „ctnosti“ autentického jednání a
naznačuje přínos Vyskočilovy pedagogiky pro průpravu pedagogů.
|
|
|
Redefining the teacher as a Performer
Mendoza Piedrahita, Isabel Cristina ; RAISOVÁ, Michaela (vedoucí práce) ; MALANÍKOVÁ, Hana (oponent)
Redefining the role of the teacher in a community without exposure to arts on a daily basis, by using theatre workshops founded on the psychosomatic approach, permitted the participants to recognize and explore their personal creative resources, enriching their creativity and awareness of their physicality and responsibility in creating a safe and fruitful environment for teaching. This dissertation analyzed an international experiment that put to test the training of a six-member team from the Department of Authorial Creativity and Pedagogy, and offers a case of the current applicability of the psychosomatic approach.
|
|
|
Případ začínajícího učitele na Kavkaze
Šimáková Dosoudilová, Anna ; MALANÍKOVÁ, Hana (vedoucí práce) ; CHRZ, Vladimír (oponent)
Diplomová práce Případ začínajícího učitele na Kavkaze: autorský přístup ve školském systému je pokusem o ztvárnění a zreflektování zkušenosti učitelských začátků. Případová studie vychází z půlročního působení autorky na mezinárodní škole ve Tbilisi v Gruzii a je vedena snahou „poučit se z krizového vývoje“ a získat potřebný vhled jak do vlastní pedagogické činnosti, tak do možností, jak pracovat uvnitř omezujícího školského systému tvořivě a osobitě.
V první části se experimentálně zachází s narativní biografií - „románově“ je líčen první půlrok v práci učitelky, přičemž se využívá autentických deníkových zápisů a úvah, e-mailů a stylizovaných literárních deníkových záznamů z tohoto období.
Druhá část vyprávěnou zkušenost reflektuje a rozebírá s pomocí odborné literatury a nachází témata, která i vzhledem k budoucí zamýšlené pedagogické praxi autorky potřebují být hlouběji propátrána (nenásilná komunikace, důslednost, svoboda a řád ve vyučování a vztazích, potřeba zůstat jako učitelka přítomná, zapojená). Autorka pro sebe nalézá k těmto tématům zdroje, které mohou sloužit jako inspirace pro její další výchovnou a učitelskou činnost (metoda nenásilné komunikace, unschooling, dialogické jednání), propojuje impulsy a doporučení z těchto inspiračních zdrojů s příklady ze školní praxe a vytváří si na základě toho vlastní příručku pro další pedagogické (a rodičovské) působení.
Na závěr je celý příběh nahlédnut optikou narativní analýzy, která odkrývá prvky shodné s žánrem Bildungsromanu a zjišťuje, že se v podaném vyprávění jedná o příběh hledání. Hledání smyslu konání, hledání sebe, své dospělé podoby, svého místa ve společnosti. Hledání vztahu ke školským institucím a k žákům v nich. V tomto posledním bodě dochází diplomová práce k potřebě vytvoření vzdělávacího systému, který by nebyl hierarchický, ale představoval by spíše společenství rovných, ve kterém se vztahy budují nikoliv na principu moci a síly, příkazů a zákazů, ale na podkladu široce rozvinuté empatie.
|
|
|
Svět podle LARPu
Koubová, Karolína ; SLAVÍKOVÁ, Eva (vedoucí práce) ; MALANÍKOVÁ, Hana (oponent)
Ve své diplomové práci se zabývám fenoménem komorního larpu a skrze něj se dostávám k reflektování vlastního studia na Katedře autorské tvorby a pedagogiky [KATaP]. K psaní jsem nejprve přistupovala s předpokladem, že live action role playing (larp) vychází z podobných premis a motivací jako základní disciplíny katedry. Čím podrobněji jsem ale tuto hru zkoumala, musela jsem si původní hypotézu o podobnosti poopravit. Proces, který zaznamenávám ve své práci, má nakonec opačnou tendenci. Nepopisuji larp s ohledem na zkušenost z KATaP, ale zkušenost z něj mě vede k reflexi a zkoumání pětiletého studia. Postupně se tedy předmětem mého bádání stává dialogické jednání, autorství, hra. Nahlížím také možnosti autentického zážitku a snažím se odpovědět na otázku, k čemu pravdivost ve vlastní tvorbě i v přístupu sama k sobě vlastně je. Z velké části jde o subjektivní pohled a nabídku vlastních zážitků a zkušeností jak na půdě školy, tak mimo ni při praktikování larpu.
|
|
|
Autenticita ve světě médií
Malaníková, Hana ; JIRÁK, Jan (vedoucí práce) ; HANČIL, Jan (oponent)
Tématem mé disertační práce je fenomén autenticity veřejného vystupování člověka v médiích, konkrétně moderátora v televizi. Hlavním impulsem i výzkumným polem je vlastní rok a půl trvající praxe v České televizi a potřeba zasadit tuto zkušenost do kontextu mé divadelní a pedagogické práce.Předkládaný text je v zájmu zachování co nejautentičtější výpovědi psán ve stylu vyprávění a je v něm zdůrazněn subjektivní pohled autorky. V úvodu pojmenovávám východiska, ze kterých budu autenticitu před televizní kamerou sledovat, a osobní i společenský kontext zkoumaného fenoménu. Popisuju ?pravidla hry?, tedy strukturu a koncepci textu. Poté se věnuju nejpodstatnějším novodobým pohledům na autenticitu, počínaje myšlenkami Jeana-Jacquese Rousseaua a konče teorií sociální konstrukce reality Petera Bergera a Thomase Luckmanna. Od společenskovědních teorií se dostávám k herecké a hráčské autenticitě na jevišti a k rozboru disciplíny dialogického jednání s vnitřním partnerem jako specifického případu autentické existence ve veřejné situaci. Ve třetí kapitole porovnávám teorii a praxi televizního vysílání z pohledu herce, který se pokouší o autentické vystupování v roli moderátora. V závěru konfrontuju úvodní hypotézy se závěry, ke kterým jsem na cestě z jeviště před televizní kameru došla, a formuluju jejich případný význam pro studium autorského herectví a autorské tvorby.
|
|
|
Cestou divadelnosti Playback Theatre
Kočner, Karel ; Vyskočil, Ivan (vedoucí práce) ; Malaníková, Hana (oponent)
Divadlo Playback (PT, z anglického Playback Theatre) bylo vyvinuto Jonathanem
Foxem a jeho ženou Jo Salas roku 1975 a ve stejném roce byla také založena
Originální Společnost Divadla Playback. Od té doby se rozšířilo do více než 50 zemí
po celém světě.
PT je směr improvizačního divadla, jehož představení jsou předem nepřipravená
a vždy není dopředu známa jejich náplň. Stejně jako při disciplíně Dialogického
jednání je obdobně prosazováno učení se spontaneitě projevu v řádu vědomého
inspirovaného tvůrčího rozvíjení situace na jevišti a existence v ní. Samotná
představení PT se však odvíjejí v dané struktuře a mají ustálený průběh a takto je PT
prosazováno jako rituální schéma, které má očistnou moc a uměleckou sílu,
schopnou přivádět lidi dohromady a učit je vzájemnosti, sdílení a společenství.
Principem PT je vyprávění vlastních příběhů, příhod a životních zkušeností, stejně
jako nálad, fantazií, snů, nápadů nebo názorů a jejich sdílení se všemi přítomnými,
načež jsou skupinou herců na jevišti improvizovaně odehrávány zpět jejich původci,
a tak pozvednuty na úroveň divadelního celku. Ať už je příběh jakkoli jednoduchý,
složitý, hluboký, povrchní, odlehčený nebo závažný, vždy je na prvním místě
a s vědomím jedinečnosti je také odehráván.
Účelem není primárně pobavit, ale prožít společnou chvíli, ve které se učíme
naslouchat jeden druhému, úctě k ostatním a respektu k jejich zkušenostem
a pohledu na svět. Herec PT nestojí v popředí coby objekt divákovy pozornosti, tak
jako při představeních klasického divadla, ale přímo slouží přejatému příběhu
a zprostředkovává jej s respektem jakožto sváteční prožitek.
Tato disciplína mě zajímá především svou univerzálností využití v rozličných
prostředích, bohatostí inspirace, možností vzájemného přibližování se a učení,
výchovnou silou a navíc i svou uměleckou hodnotou.
|
|
|
Studium vs. praxe
Koubová, Karolína ; Čunderle, Michal (vedoucí práce) ; Malaníková, Hana (oponent)
Ve své bakalářské práci jsem se zaměřila především na porovnání vlivu tříletého studia na katedře autorské tvorby a pedagogiky na svou práci v Českém rozhlase a vůbec na své profesní směřování s akcentem na veřejné vystupování. V první části se věnuji začátkům vlastního veřejného vystupování. Ve druhé pak podrobně přibližuji svou mediální zkušenost v televizi a v rozhlase. Třetí část patří mým studiím na KATaP a novým přístupům k veřejnému vystupování, které jsem prostřednictvím studia vyzkoušela. V závěrečné části pak porovnávám obě platformy svého veřejného vyystupování - práci v rádiu a práci ve škole. Zajímala mě hlavně otázka, jak tvéřivě a autenticky jednat i mimo "přející" prostředí katedry a jak tvořit i v méně výhodných podmínkách uspěchaného, hektického a náročného mediálního světa.
|
host ::
RSS.