|
|
Zánět a periferní metabolismus glukokortikoidů
Leden, Pavel ; Kment, Milan (vedoucí práce) ; Hampl, Richard (oponent) ; Kršek, Michal (oponent)
8 Abstrakt Glukokortikoidy hrají významnou roli v regulaci zánětlivého procesu a pro svůj imunosupresivní účinek jsou užívány v terapii celé řady zánětlivých onemocnění. Biologická aktivita glukokortikoidů nezávisí pouze na plazmatické koncentraci hormonu, hustotě jejich receptorů a responzibilitě cílových buněk, ale také na lokálním metabolizmu glukokortikoidů. Klíčovým enzymem tohoto metabolizmu je dehydrogenáza 11β- hydroxysteroidů (11HSD). Jsou známy dvě izoformy tohoto enzymu. Izoforma 11HSD1 pracuje převážně jako reduktáza a zvyšuje lokální koncentraci biologicky aktivních glukokortikoidů (kortizol) z jejich neaktivních 11-oxo derivátů (kortizon). Izoforma 11HSD2 pracuje pouze jako dehydrogenáza, a snižuje tedy lokální koncentraci biologicky aktivních glukokortikoidů jejich přeměnou na neaktivní 11-oxo deriváty. Bylo publikováno několik prací o funkci periferního metabolismu glukokortikoidů v průběhu zánětlivého procesu. Většina prací byla provedena in vitro. Cílem této práce bylo: (1) prozkoumat změny a chování periferního metabolismu glukokortikoidů na modelu kolitidy u potkana vyvolané aplikací trinitrobenzensulfonové kyseliny (TNBS). (2) Prozkoumat změny periferního metabolismu glukokortikoidů v humánních vzorcích střeva postiženého ulcerosní kolitidou (3) prozkoumat změny periferního metabolismu...
|
|
|
Fyziologické a patofyziologické aspekty některých vybraných endokrinopatií. Vztah k metabolizmu tukové tkáně a inzulínové rezistenci
Ďurovcová, Viktória ; Kršek, Michal (vedoucí práce) ; Saudek, František (oponent) ; Štich, Vladimír (oponent)
Patogeneze inzulínové rezistence není dosud zcela objasněna a podílí se na ní řada faktorů. Velmi významná úloha se v poslední době přisuzuje změnám v endokrinní a parakrinní aktivitě tukové tkáně a jejímu vztahu k mitochondriální dysfunkci. Cílem první části práce bylo charakterizovat úlohu tukové tkáně a jejích pro- duktů v patogenezi inzulínové rezistence u jednotlivých zkoumaných skupin paci- entů, tj. u pacientů s Cushingovým syndromem, akromegalií a prostou obezitou. Zaměřili jsme se na výzkum tří důležitých regulátorů metabolické homeostázy, a to fibroblastových růstových faktorů 21 a 19 (FGF-21 a FGF-19) a adipocytární mastné kyseliny vážícího proteinu (FABP-4). Naše práce prokázala, že inzulínová rezistence jak u prosté obezity, tak i u obe- zity doprovázející hyperkortizolizmus je spojená s významně zvýšenými cirku- lujícími hladinami FGF-21 a FABP-4 oproti zdravým kontrolám. Koncentrace obou látek byly srovnatelné mezi pacienty s Cushingovým syndromem a pros- tou obezitou. Tento fakt spolu s chybějící korelací mezi hladinami FGF-21, resp. FABP-4 a hladinami plazmatického kortizolu naznačují, že se jedná nejspíš o vliv obezity a jejích metabolických důsledků, nežli o samotné přímé působení hyper- kortizolémie na produkci FGF-21 a FABP-4. U plazmatických hladin FGF-19 jsme nenašli žádné...
|
|
|
Jiné faktory ovlivňující denní hladinu melatoninu.
Rácz, Beáta ; Vondra, Karel (vedoucí práce) ; Kršek, Michal (oponent) ; Sumová, Alena (oponent)
Souhrn Úvod: Cirkadiánní rytmy jsou důležité k adaptaci organizmu ke změnám prostředí. Endogenní hodiny (pacemaker) mají periodu zhruba 24 hodin. Melatonin je produkován v epifýze v průběhu tmy. Hlavním extrapineálním zdrojem melatoninu a zároveň hlavním zdrojem v průběhu světla je zažívací ústrojí. Je málo studií, které se zabývají účinkem potravy na hladinu steroidů. Cíle: U osmi zdravých premenopauzálních žen ve dvou konsekvenčních studiích objasnit vliv potravy na hladinu melatoninu a dalších vybraných hormonů. Výsledky: 1) Sledování v průběhu 16 hodin: Hladiny melatoninu signifikantně klesly dvě hodiny po obědě. Hladiny kortizolu klesaly po celý den a navíc 2 hodiny po obědě došlo k dalšímu poklesu. Nalezli jsme zatím nepopsané změny hladiny estradiolu a SHBG po jídlech. 2) Monitorace po různých stimulech: Hladiny melatoninu se začaly zvyšovat od 20. minuty, maxima dosáhly v 40. minutě po i.v. aplikaci glukózy. OGTT vedl k opožděnému nárůstu hladiny melatoninu oproti i.v.GTT. Hladiny kortizolu klesaly a to nejvíce při i.v.GTT. Při snídani došlo ve 40. minutě ke zvýšení hladiny kortizolu. OGTT a i.v. GTT vedly k plato v kortizolových hladinách. Závěr: Přes určité nedostatky v profilu studie jsme nalezli u některých hormonů změny hladiny v souvislosti s jídlem.
|
|
|
Acipimox during Short-Term Exercise Exerts A Negative Feedback of Growth Hormone on Ghrelin Secretion in Patients with Bulimia Nervosa and in Healthy Women: The Role of Lipolysis
Smitka, Kvido ; Nedvídková, Jara (vedoucí práce) ; Kršek, Michal (oponent) ; Čáp, Jan (oponent)
Název: Perorální podání acipimoxu během fyzické zátěže způsobuje negativní zpětnovazebný mechanismus růstového hormonu na sekreci ghrelinu u pacientek s mentální bulimií a zdravých žen: Úloha lipolýzy Úvod: Poruchy příjmu potravy, ke kterým patří mentální bulimie (MB) a mentální anorexie, jsou charakterizovány abnormálním jídelním chováním. Hlavními rysy u MB jsou opakované záchvaty přejídání a nepřiměřené kompenzační způsoby ve snaze zabránit váhovému přírůstku. Orexigenní peptid ghrelin produkovaný žaludkem působí jako sekretagog růstového hormonu (STH). Potenciální zpětnovazebný mechanismus STH a ghrelinu mezi žaludkem a hypofýzou byl nedávno zaznamenán. Acipimox (Aci), analog kyseliny nikotinové, inhibuje lipolýzu v tukové tkáni (TT) a tím snižuje plazmatické hladiny glycerolu a volných mastných kyselin. Fyzická zátěž a Aci jsou stimulátory sekrece STH. Předpokládáme, že negativní zpětnovazebný mechanismus ze zvýšených hladin STH během zátěže může způsobovat snížené hladiny ghrelinu. Domníváme se, že u pacientek s MB odlišná funkce sympatické nervové aktivity za bazálních podmínek a po fyzické zátěži může přispívat ke zvýšené lipolýze, metabolickému rozvratu a abnormálnímu metabolismu TT. Porušená signalizace mezi trávicí soustavou, centrálním nervovým systémem a TT se může podílet na...
|
|
| |
|
|
Jiné faktory ovlivňující denní hladinu melatoninu.
Rácz, Beáta ; Vondra, Karel (vedoucí práce) ; Kršek, Michal (oponent) ; Sumová, Alena (oponent)
Souhrn Úvod: Cirkadiánní rytmy jsou důležité k adaptaci organizmu ke změnám prostředí. Endogenní hodiny (pacemaker) mají periodu zhruba 24 hodin. Melatonin je produkován v epifýze v průběhu tmy. Hlavním extrapineálním zdrojem melatoninu a zároveň hlavním zdrojem v průběhu světla je zažívací ústrojí. Je málo studií, které se zabývají účinkem potravy na hladinu steroidů. Cíle: U osmi zdravých premenopauzálních žen ve dvou konsekvenčních studiích objasnit vliv potravy na hladinu melatoninu a dalších vybraných hormonů. Výsledky: 1) Sledování v průběhu 16 hodin: Hladiny melatoninu signifikantně klesly dvě hodiny po obědě. Hladiny kortizolu klesaly po celý den a navíc 2 hodiny po obědě došlo k dalšímu poklesu. Nalezli jsme zatím nepopsané změny hladiny estradiolu a SHBG po jídlech. 2) Monitorace po různých stimulech: Hladiny melatoninu se začaly zvyšovat od 20. minuty, maxima dosáhly v 40. minutě po i.v. aplikaci glukózy. OGTT vedl k opožděnému nárůstu hladiny melatoninu oproti i.v.GTT. Hladiny kortizolu klesaly a to nejvíce při i.v.GTT. Při snídani došlo ve 40. minutě ke zvýšení hladiny kortizolu. OGTT a i.v. GTT vedly k plato v kortizolových hladinách. Závěr: Přes určité nedostatky v profilu studie jsme nalezli u některých hormonů změny hladiny v souvislosti s jídlem.
|
|
|
Fyziologické a patofyziologické aspekty některých vybraných endokrinopatií. Vztah k metabolizmu tukové tkáně a inzulínové rezistenci
Ďurovcová, Viktória ; Kršek, Michal (vedoucí práce) ; Saudek, František (oponent) ; Štich, Vladimír (oponent)
Patogeneze inzulínové rezistence není dosud zcela objasněna a podílí se na ní řada faktorů. Velmi významná úloha se v poslední době přisuzuje změnám v endokrinní a parakrinní aktivitě tukové tkáně a jejímu vztahu k mitochondriální dysfunkci. Cílem první části práce bylo charakterizovat úlohu tukové tkáně a jejích pro- duktů v patogenezi inzulínové rezistence u jednotlivých zkoumaných skupin paci- entů, tj. u pacientů s Cushingovým syndromem, akromegalií a prostou obezitou. Zaměřili jsme se na výzkum tří důležitých regulátorů metabolické homeostázy, a to fibroblastových růstových faktorů 21 a 19 (FGF-21 a FGF-19) a adipocytární mastné kyseliny vážícího proteinu (FABP-4). Naše práce prokázala, že inzulínová rezistence jak u prosté obezity, tak i u obe- zity doprovázející hyperkortizolizmus je spojená s významně zvýšenými cirku- lujícími hladinami FGF-21 a FABP-4 oproti zdravým kontrolám. Koncentrace obou látek byly srovnatelné mezi pacienty s Cushingovým syndromem a pros- tou obezitou. Tento fakt spolu s chybějící korelací mezi hladinami FGF-21, resp. FABP-4 a hladinami plazmatického kortizolu naznačují, že se jedná nejspíš o vliv obezity a jejích metabolických důsledků, nežli o samotné přímé působení hyper- kortizolémie na produkci FGF-21 a FABP-4. U plazmatických hladin FGF-19 jsme nenašli žádné...
|
|
|
Neuroaktivní steroidy a závislosti
Jandíková, Hana ; Vondra, Karel (vedoucí práce) ; Miovský, Michal (oponent) ; Kršek, Michal (oponent)
Neuroaktivní steroidy jsou skupinou steroidních hormonů, které působí negenomově a ovlivňují neuronální excitabilitu účinkem na neuronálních synapsích. Návykové látky zasahují do syntézy neuroaktivních steroidů řadou mechanismů, ovlivňují jejich hladiny a mění jejich účinky. Současně se však neuroaktivní steroidy podílejí na rozvoji závislosti, jejich hladiny se mění v době abstinence, a tak ovlivňují úspešnost odvykací léčby. Tato práce se věnuje vztahu jednotlivých návykových látek a neuroaktivních steroidů, jednotlivým mechanismům účinku a jejich vzájemného ovlivnění. Obecně je známo, že návykové látky působí uvolnění anxiolyticky působících neuroaktivních steroidů. Právě tento účinek hraje roli v rozvoji závislosti. Podrobně se práce věnuje vlivu kouření na steroidní hormony a endokrinní systém obecně. Na modelu závislosti na tabáku byl hledán vztah závislosti a neuroaktivních steroidů. V rámci mého postgraduálního studia byla provedena prospektivní studie, která sledovala změny steroidního spektra vyvolané kouřením a jeho přerušením. Dále byly hledány predikční modely pro odhad pravděpodobnosti úspěšné léčby závislosti na tabáku. Byly prokázány snížené hladiny androgenů u mužů kuřáků, naopak u žen kuřaček hyperandrogenémie. Tyto změny se s přerušením kouření prohloubily. V hladinách SHBG došlo...
|
|
|
Zánět a periferní metabolismus glukokortikoidů
Leden, Pavel ; Kment, Milan (vedoucí práce) ; Hampl, Richard (oponent) ; Kršek, Michal (oponent)
8 Abstrakt Glukokortikoidy hrají významnou roli v regulaci zánětlivého procesu a pro svůj imunosupresivní účinek jsou užívány v terapii celé řady zánětlivých onemocnění. Biologická aktivita glukokortikoidů nezávisí pouze na plazmatické koncentraci hormonu, hustotě jejich receptorů a responzibilitě cílových buněk, ale také na lokálním metabolizmu glukokortikoidů. Klíčovým enzymem tohoto metabolizmu je dehydrogenáza 11β- hydroxysteroidů (11HSD). Jsou známy dvě izoformy tohoto enzymu. Izoforma 11HSD1 pracuje převážně jako reduktáza a zvyšuje lokální koncentraci biologicky aktivních glukokortikoidů (kortizol) z jejich neaktivních 11-oxo derivátů (kortizon). Izoforma 11HSD2 pracuje pouze jako dehydrogenáza, a snižuje tedy lokální koncentraci biologicky aktivních glukokortikoidů jejich přeměnou na neaktivní 11-oxo deriváty. Bylo publikováno několik prací o funkci periferního metabolismu glukokortikoidů v průběhu zánětlivého procesu. Většina prací byla provedena in vitro. Cílem této práce bylo: (1) prozkoumat změny a chování periferního metabolismu glukokortikoidů na modelu kolitidy u potkana vyvolané aplikací trinitrobenzensulfonové kyseliny (TNBS). (2) Prozkoumat změny periferního metabolismu glukokortikoidů v humánních vzorcích střeva postiženého ulcerosní kolitidou (3) prozkoumat změny periferního metabolismu...
|
|
|
Acipimox during Short-Term Exercise Exerts A Negative Feedback of Growth Hormone on Ghrelin Secretion in Patients with Bulimia Nervosa and in Healthy Women: The Role of Lipolysis
Smitka, Kvido ; Nedvídková, Jara (vedoucí práce) ; Kršek, Michal (oponent) ; Čáp, Jan (oponent)
Název: Perorální podání acipimoxu během fyzické zátěže způsobuje negativní zpětnovazebný mechanismus růstového hormonu na sekreci ghrelinu u pacientek s mentální bulimií a zdravých žen: Úloha lipolýzy Úvod: Poruchy příjmu potravy, ke kterým patří mentální bulimie (MB) a mentální anorexie, jsou charakterizovány abnormálním jídelním chováním. Hlavními rysy u MB jsou opakované záchvaty přejídání a nepřiměřené kompenzační způsoby ve snaze zabránit váhovému přírůstku. Orexigenní peptid ghrelin produkovaný žaludkem působí jako sekretagog růstového hormonu (STH). Potenciální zpětnovazebný mechanismus STH a ghrelinu mezi žaludkem a hypofýzou byl nedávno zaznamenán. Acipimox (Aci), analog kyseliny nikotinové, inhibuje lipolýzu v tukové tkáni (TT) a tím snižuje plazmatické hladiny glycerolu a volných mastných kyselin. Fyzická zátěž a Aci jsou stimulátory sekrece STH. Předpokládáme, že negativní zpětnovazebný mechanismus ze zvýšených hladin STH během zátěže může způsobovat snížené hladiny ghrelinu. Domníváme se, že u pacientek s MB odlišná funkce sympatické nervové aktivity za bazálních podmínek a po fyzické zátěži může přispívat ke zvýšené lipolýze, metabolickému rozvratu a abnormálnímu metabolismu TT. Porušená signalizace mezi trávicí soustavou, centrálním nervovým systémem a TT se může podílet na...
|
host ::
RSS.