|
|
Dědictví filosofického behaviorismu: pojem mysli bez myslí
Soutor, Milan ; Kolman, Vojtěch (vedoucí práce) ; Hill, James (oponent)
Práce se v nuje epistemologickému problému jednoty na pozadí vývoje filosofie Bertranda Russella. Nejprve se zabývám naivním realismem, který Russell p ijal od G. E. Moora, kde krom argument proti idealismu p edstavuji p edevším doktrínu objektivní jednoty propozice. V druhé kapitole rozebírám d vody, které Russella dovedly k opušt ní naivn realistického východiska a vypracování mnohorela ní teorie soudu. Tuto teorii Wittgenstein ale ukázal jako neschopnou vy ešit problém syntetické jednoty soudu. Podle interpretace, kterou hájím, tato okolnost p im la Russella k radikálnímu odvratu od tradi ního epistemologického paradigmatu, podle kterého je esenciálním rysem mentálního fenoménu ítomnost v domí jako entity. Russellovým obratem k naturalismu se zabývám v poslední kapitole. Zvláštní pozornost v nuji regresivnímu argumentu, který p edložili v r zných verzích Moore, L. Wittgenstein a G. Ryle. Klí ová slova realismus, neutrální monismus, behaviorismus, jednota soudu, v domí
|
|
|
Nemožnost soukromého jazyka
Hnyk, Tomáš ; Kolman, Vojtěch (vedoucí práce) ; Dostálová, Ludmila (oponent)
Tato práce podrobne rozebírá Wittgensteinovu argumentaci proti sou- kromému jazyku. Nachází tri argumenty, které k jeho zamítnutí Witt- genstein používá. Soukromý jazyk by byl nepredstavitelný, nemel by funkci a postrádal by kritéria správného nebo špatného použití. Dále jsou rozebrány nekteré reakce pozdejších filosofu, které pomá- hají lépe pochopit Wittgensteinovu argumentaci. Námitky Soamese a Ayera slouží k poukázání na to, že myšlenkové experimenty jsou prí- pustné pouze tehdy, pokud respektují naše formy života. Taktéž zdu- raznují, že Wittgenstein se zaobíral podmínkami toho, kdy lze neco tvrdit, a ne podmínkami pravdivosti. Nakonec je krátce zmíneno Krip- kovo pojetí Wittgensteina.
|
|
|
Role konvence v Austinově teorii řečových aktů
Josisová, Pavlína ; Peregrin, Jaroslav (vedoucí práce) ; Kolman, Vojtěch (oponent)
Diplomová práce se zabývá rolí konvence v teorii řečových aktů J. L. Austina. Vysvětluje, jak je možné "udělat něco slovy": navrhuje takovou analýzu jazyka, která se již nesoustředí na kategorii pravdivosti jednotlivých výpovědí, ale nahrazuje ji kategorií zdařilosti řečového aktu ve společenském kontextu. Po výkladu zahrnujícím hlavní body dané teorie počíná zkoumat, které oblasti teorie řečových aktů jsou konvencionálně založené a jakou roli hrají konvence v teorii řečových aktů jako celku.
|
|
|
Existují fotografické reprezentace? Roger Scruton a jeho kritici
Bergmann, Dominik ; Kolman, Vojtěch (vedoucí práce) ; Petříček, Miroslav (oponent)
Tato práce si klade otázku, zda existují fotografické reprezentace. Odpověď na ní je hledána pomocí diskuse mezi Rogerem Scrutonem a některými jeho kritiky. Je představen Scrutonův argument předložený v eseji Photography and Representation, jehož cílem je dokázat neschopnost fotografie být reprezentací. Podle Scrutona reprezentací může být jen to médium, které má určitý intencionální vztah ke svému předmětu, fotografie je však definována čistě kauzálním vztahem ke svému předmětu. Scrutonovi kritici se naopak domnívají, že fotografie je reprezentací, a vytýkají mu, že: i) podcenil roli, kterou při fotografování hrají fotografovy intence; ii) přehlíží schopnost fotografie poskytnout nový způsob vidění předmětů, jež má reprezentativní charakter; iii) se dopouští ekvivovakce mezi předmětem malby a předmětem fotografie. Je dokazováno, že argumenty podávané Scrutonovými kritiky nejsou schopny prokázat nepravdivost jeho pojetí fotografie. Alternativní pojetí reprezentace nicméně poskytne základ, pomocí něhož lze ukázat, v jakém smyslu je fotografie reprezentací. V důsledku toho je navrženo, aby fotografie byla chápána jako bytostně paradoxní médium, sjednocující v sobě intencionalitu a kauzalitu. Klíčová slova: fotografie, reprezentace, intencionální vztah, kauzální vztah, předmět
|
|
|
Logická analýza a forma tvrzení typu "to-a-to existuje"
Dostálová, Ludmila ; Materna, Pavel (vedoucí práce) ; Zouhar, Marián (oponent) ; Kolman, Vojtěch (oponent)
Cílem této práce bylo nalézt vhodnou logickou formu pro tvrzení typu "to-a-to existuje". Nejprve byl proveden rozbor významu těchto tvrzení založený na historickém přístupu. Na jeho základě byla stanovena východiska logické analýzy těchto tvrzení a určeny podmínky, které musí systém logiky splňovat, aby byl vhodným nástrojem pro jejich logickou analýzu. Následně bylo ukázáno, nakolik jednotlivé logické formy těchto tvrzení v různých systémech logiky tyto podmínky splňují a zda (popř. s jakými omezeními) je lze považovat za adekvátní. Kritériem správnosti pro logickou formu tu je vedle ekvivalentních pravdivostních podmínek především zachování intuicí s těmito tvrzeními obvykle spojovanými a přijatelnost deduktivních důsledků.
|
|
| |
|
|
Vědění jako nástroj: instrumentalismus ve filozofii přírodních věd
Cvek, Boris ; Peregrin, Jaroslav (vedoucí práce) ; Kolman, Vojtěch (oponent) ; Švec, Ondřej (oponent)
Hlavní teze Richarda Rortyho v jeho díle Filozofie a zrcadlo přírody se soustředí na kritiku reprezentacionalizmu a to fundamentálně relativistickým způsobem. Cílem této dizertace je uchopit Rortyho myšlenky v širším smyslu jako kritiku nesprávné interpretace vědění-že a přenést pozornost na vědění-jak jako klíč k porozumění úspěchu přírodních věd. Skutečnost, že něco můžeme v našem okolí reprodukovatelně udělat, není relativní, a je to přesně tento způsob, kterým se šíří technika (vědění-jak) dokonce mezi různými kulturami. Na druhou stranu funkce přírodních věd vysvětlovat (knowing-that) je relativní a dává smysl pouze v kontextu toho, co je už známo a akceptováno. Přírodní vědy jsou tak úspěšné díky svým experimentům a právě takto se souhlas hypotézy s experimentální praxí (vědění-jak) stal kritériem její přijatelnosti. V této dizertaci je jako cesta ven z rortyánského relativizmu nabídnut koncept "otevřené autority" a na něm založený návrh na nový rozvoj filozofického pragmatizmu.
|
|
|
Pozdně wittgensteinovská etika jako projasňování, kultivace a obohacování etických způsobů vidění
Rozen, David ; Kolman, Vojtěch (vedoucí práce) ; Palkoska, Jan (oponent)
Cílem práce je představit možnosti etiky v pozdně wittgensteinovském anti-fundacionalistickém rámci. V průběhu zkoumání budou představeny: (1) raně wittgensteinovská etika, (2) pozdně wittgensteinovský anti-fundacionalismus a (3) jeho důsledky pro analytickou meta-etiku - bude argumentováno (a) proti epistemologizaci etiky a (b) pro nutnost komplexnějšího chápání etiky, čímž budou překonány tradiční meta-etické spory realismu s anti-realismem a kognitivismu s non-kognitivismem -, což vyústí v (4) rozvinutí pozdně wittgensteinovské etiky. Etika bude představena jako spočívající v etických způsobech vidění světa, jejichž prostřednictvím vyvstávají rozličné fenomény jako eticky relevantní a pozdně wittgensteinovské etické zkoumání bude rozvinuto jako projasňování, kultivace a obohacování našich etických způsobů vidění v celkovém - částečně subjektivním a částečně intersubjektivním - kontextu řeči, životních forem a životních příběhů, z něhož vyvstávají. Klíčová slova Etika, meta-etika, Wittgentein, anti-fundacionalismus, pravda v etice, aspektové vidění, přehledné znázornění, etika jako projasňování, životní formy
|
|
|
Filozofie přirozeného jazyka - její úpadek a co po něm
Ivan, Michal ; Kolman, Vojtěch (vedoucí práce) ; Peregrin, Jaroslav (oponent) ; Tomeček, Marek (oponent)
Práce se zabývá historií Filozofie běžného jazyka, konkrétně kritickými argumenty, které byly vůči Filozofii běžného jazyka vzneseny. Práce nabízí krátký historický a sociologický pohled na Filozofii běžného jazyka, jelikož kromě důvodů argumentačních je nutno zvážit i další příčiny jejího úpadku. Analýza kritiky ukazuje dvě věci: 1) hlavním důvodem odmítnutí bylo jiné chápání významu (a důsledky, které z takového chápání plynou); 2) kritici zdůvodnění těchto odmítnutí ve svých argumentech už předpokládali. Oblastmi této kritiky byly: argument paradigmatického příkladu, empirická povaha vět o významu ve Filozofii běžného jazyka, strukturální prvky významu a politické důsledky teorie významu. Práce kritizuje Filozofii běžného jazyka tam, a v takových interpretacích, kde se v chápání významu nevzdaluje od kritiků a kde spolu sdílí předpoklady. Na druhou stranu se snaží obhajovat interpretaci, která se klasickému chápání vyhýbá ve všech důsledcích. Na závěr se ptá, jak je možné Filozofii běžného jazyka nadále využívat pro účely dnešní filozofie.
|
|
|
Wittgensteinova přehledná znázornění
Suchý, Jindřich ; Kolman, Vojtěch (vedoucí práce) ; Hill, James (oponent)
Cílem práce je vysvětlit Wittgensteinův pozdní filosofický pojem přehledného znázornění jako nástroje "řešení" filosofických problémů. Filosofické problémy jsou ve Wittgensteinově filosofii chápány jakožto pojmové zmatky či nedorozumění a funkce přehledných znázornění spočívá v jejich odstraňování metodami znázorňování spojitostí mezi pojmy. Filosofie je tak chápána jako terapie a její role jako spočívající v negativním úkolu (odstraňování problémů) a úkolu pozitivním (vnášení jasnosti do norem reprezentace). V práci je popisován Wittgensteinův pojem filosofického problému a metodologická východiska, jež jsou následně doprovázena příklady způsobů řešení těchto problémů. V následujících částech práce jsou uvedeni autoři, kteří svými zkoumáními přispěli k rozvoji přehledných znázornění; a barevný osmistěn, který představuje jediný Wittgensteinem systematicky rozvedený způsob přehledného znázornění pojmové oblasti. Přehledná znázornění jsou tak představena jako prostředek tematizace norem lingvistické praxe, předpokladů lidského porozumění světa.
|
host ::
RSS.