|
|
Nářeční prvky v českém hraném filmu 30. a 40. let
Farkaš, Petr ; Klimeš, Ivan (vedoucí práce) ; Svatoňová, Kateřina (oponent)
Název práce: Nářeční prvky v českém hraném filmu 30. a 40. let Autor: Petr Farkaš Katedra: Katedra filmových studií Vedoucí diplomové práce: Doc. PhDr. Ivan Klimeš Abstrakt: Předmětem diplomové práce je úvaha nad možnostmi využití verbálního jazyka v rámci filmového díla s důrazem na jeden z nespisovných útvarů českého národního jazyka, kterým je nářečí. Diplomová práce se zaměřuje zejména na využití moravských nářečních prvků v řeči filmových postav u českých hraných snímků, které byly natočeny v období 30. a 40. let 20. století. Zabývá se analýzou užitého moravského nářečního materiálu jednak z hlediska jeho hláskové i tvarové nářeční podoby, jednak z hlediska jeho funkce. Cílem diplomové práce je snaha o zobecnění a zhodnocení možností užití nářečních prvků v rámci filmového díla. Klíčová slova: folklor, nářečí, jazyk uměleckého díla, stylizace mluvenosti, mluvený jazyk ve filmu.
|
|
|
Dramaturgie smrti: český film 1993-2003 prizmatem motivu smrti
Kačerovská, Kateřina ; Klimeš, Ivan (vedoucí práce) ; Přádná, Stanislava (oponent)
Je-li téma této diplomové práce definováno korelací mezi fenoménem smrti a prvním desetiletím samostatné české kinematografie, není to proto, že by filmy daného období představovaly obzvlášť vhodné východisko k obecným úvahám o smrti. Vždyť pokud si tyto filmy představíme v souvislosti s klíčovými díly československé kinematografie, zejména šedesátých let, typu OBCHOD NA KORZE (1965), DÉMANTY NOCI ( 1966), KOČÁR DO VÍDNĚ ( 1966), OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY ( 1966), MARKETA LAZAROVÁ (1967), VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI (1968) nebo ZBÉHOVÉ A POUTNÍCI ( 1968), ve kterých se motiv smrti projevuje velmi intenzívním způsobem, sotva v nich nalezneme obrazy srovnatelného významu a působivosti. Dokonce se přinejmenším na první pohled zdá, že se v českých filmech v tomto období smrt snad ani v podstatnější míře nevyskytuje, to je ale již jen zdánlivě pravdivý dojem. Při bližším pohledu se ukazuje, že smrt je zde naopak téměř všudypřítomná, nalezneme jen málo filmů, ve kterých by se vůbec neobjevila. Podle očekávání mezi nimi sice naprosto převažují tzv. komerční komedie z produkce Jaroslava Soukupa, Víta Olmera a dalších, což platí zejména pro období devadesátých let, po roce 2000 však nalezneme i několik filmů s poněkud vyššími ambicemi, které motiv smrti prakticky neobsahují, jako POČETÍ MÉHO MLADŠÍHO BRATRA (2000), LÁSKA SHORA...
|
|
|
Film a vlak. Filmy odehrávající se ve vlaku
Ruta, Tomáš ; Hanáková, Petra (vedoucí práce) ; Klimeš, Ivan (oponent)
Film i vlak jsou symboly moderní doby, rychlosti, osudovosti a pomíjivosti. Tématem této diplomové práce jsou filmy, které se odehrávají ve vlaku. Nikoli filmy, v nichž hraje železnice jakoukoliv roli. Soustředím se především na jízdu vlakem a její filmové zobrazování. Tento typ syžetu je oblíbený v literatuře i v celých dějinách filmu, protože jízda vlakem zaručuje, že se něco bude dít, i když se zdánlivě nebude dít nic. Základní premisa všech uměleckých děl odehrávajících se ve vlaku je, že cesta vlakem znamená změnu. Práce je rozdělena do dvou částí: teoretické, ve které se zaměřuji na vybudování a popis vztahu mezi železnicí a kinematografií, vztahu, který je založen na modernistických základech rychlosti a mobility, a analytické, ve které jsem si vybral modelové příklady filmu, které zastupují určité varianty filmového zpracování jízdy ve vlaku. Jsou to: Frigo na mašině (The General; Buster Keaton a Clyde Bruckman, 1926), Na sever severozápadní linkou (North by Northwest; Alfréd Hitchcock, 1959), Jeden večer, jeden vlak (Un soir, un train; André Delvaux, 1968), Evropa (Europa; Larse von Trier, 1991) a Kalamita (Věra Chytilová, 1982). Nepracuji s předem přesně daným korpusem filmových děl, ani se teritoriálně neomezuji na konkrétní národní kinematografii. To, co vytvářím, je určitá typologie možností,...
|
|
|
Údolí včel. Analýza historického filmu. Historický film a tvorba historického vědomí. Historický film ve výuce dějepisu
Balík, Ondřej ; Beneš, Zdeněk (vedoucí práce) ; Klimeš, Ivan (oponent)
Nesmírně silné a vlivné filmové umění se mi vždy zdálo zajímavým námětem pro nejrůznější úvahy. Zřejmý rozdíl mezi psanou literaturou, pracující sfantazií čtenáře, a filmem, založeným na iluzi, vede jednoznačně k otázce, jak vypadá a jaké důsledky s sebou nese informace, jíž se divákovi prostřednictvím filmu dostává. Vzhledem k tomu, že informaci historickou pokládám v jistém smyslu za zvláštní, do určité míry dokonce nebezpečné a zvláštní péči si zasluhující zboží, obrátil se můj zájem téměř okamžitě k filmu historickému. Problémem jsem se začal zabývat hlouběji v roce 1997 během svého pobytu na Kansas State University (USA), kde jsem měl možnost navštěvovat seminář s názvem Holocaust Film profesorky S. Lilhan Kremerové. Zde přibylo spíše otázek, nežli odpovědí. Uvědomil jsem si, že existují dvě části cesty od tvůrce díla k jeho příjemci a že etapa tvůrce - dílo má jen omezený vliv na etapu dílo - příjemce. Konkrétněji se pak vynořila otázka rozdílu mezi historickým dokumentem a historickým hraným filmem 1 (předmětem mého zájmu se především pro svůj větší dosah stal ten druhý), a s velkou silou pak problém užití historického filmu pro vzdělávání. Studovat tato témata právě na filmovém ztvárnění holocaustu se ukázalo jako užitečné, neboť snad u žádného jiného historického námětu nevyvstává tolik potíží s...
|
|
|
Kinematografie a federalizace Československa
Fořt, Ferdinand ; Klimeš, Ivan (vedoucí práce) ; Czesany Dvořáková, Tereza (oponent)
Hlavním cílem této bakalářské práce je zmapovat a popsat změny v československé kinematografii vzniklé v souvislosti či následkem federalizace státu, která se uskutečnila s účinností od 1. ledna 1969 prostřednictvím Ústavního zákona č. 143/1968 Sb. o československé federaci. V úvodí části se práce zabývá politickým ovzduším roku 1968 a konkrétními kroky, jež vedly k federalizaci státu. Ve druhém a nejpodstatnějším oddíle je nastíněn postup, jakým bylo realizováno rozdělení kinematografie na federálních principech. Autor si všímá právních aktů, prostřednictvím nichž k tomuto rozdělení došlo, ekonomických aspektů rozdělení, chystaných, avšak nerealizovaných opatření a rovněž dílčích sporných otázek spojených s federalizací, jako byla míra integrace distribuce a zahraničních styků. Ve třetí části je pozornost zaměřena na federální rozdělení Svazu československých filmových a televizních umělců, který však byl vládnoucí posrpnovou mocí nedlouho poté zrušen. Závěrečná část pak představuje krátký exkurz do situace a organizačních změn (nejen) v kinematografii na počátku normalizace.
|
|
|
Za žánrem válečného filmu
Martinek, Přemysl ; Klimeš, Ivan (vedoucí práce) ; Hanáková, Petra (oponent)
Při zkoumání žánru fikčního válečného filmu se leckdy dostaneme do pasti osobních vášní. Válku jsme nikdy nezažili, máme o ní často jen letmou představu, která vychází ze spousty různých druhů informací, které jsme o ní získali. To, jakým způsobem je zobrazována, možná vůbec neovlivní to, jak bychom se v ní zachovali my. Možná že fikční válečný film je jen takovou hrou, takovým uzavřeným světem hrdinů, kteří umírají, zabíjejí, znásilňují, vzpomínají na manželky, pijí v důstojnických klubech, tančí s děvčaty, poslouchají rozkazy, bloudí po lese a třeba se topí v moři. Válka jako mohutný, nezvratný a mimořádně dynamický proces, který naprosto rozruší struktury ve společnosti, se prostě ve všech svých aspektech zachytit nedá a je tedy jen na nás, jak budeme který film vnímat. Když jsem mluvil o tématu své práce s různými lidmi, většinu z nich vlastně tento žánr nebaví a nemají k němu žádný vztah. V době války se však rapidně zvyšuje počet lidí, kteří si k žánru vztah "najdou". Podobně se tomu děje i v dobách blížící se války. Umění je sice vždy uzavřené do sebe, ale právě v krizových dobách má poměrně zásadní roli komunikátora mezi jakýmsi kolektivním celkem (státem, armádou, národem) a jednotlivcem. To platí především u filmu. Umění tak v demokratických zemích s vyspělými tradicemi odkazuje své diváky k...
|
|
|
Obraz sudetských Němců a sudetoněmecká otázka v českém hraném filmu 1945-1969
Sedmidubský, Jan ; Kopaněva, Galina (vedoucí práce) ; Klimeš, Ivan (oponent)
Jedním z osvědčených obratů týkající se staletého česko-německého sousedství je výraz "stýkání a potýkání". Ono "stýkání a potýkání", tj. výraz, který se často používá, když se hovoří o soužití Čechů s Němci v pohraničí, představovalo v mírových dobách praktické rovině především soupeření. Každý tlak ovšem budí protitlak, a jestliže jsou oba působí v přijatelné a přibližně rovnoměřné míře, může vzniknout i cosi užitečného. Dobře se to dá ilustrovat na tak typickém krajinotvorném prvku, jakým jsou rozhledny. I když většinu pohraničních rozhleden postavili Němci, přece i v této oblasti měli Češi na přelomu 19. a 20. století ambice se Němcům rovnat, aktivita českých a německých horských spolků byla imponující a smyslem bylo mimo jiné jistě i trumfnout druhou národnost výkonem hodným ocenění. Obecně tuto touhu vyniknout při poměřování sil mezi oběma národnostmi charakterizoval jeden z Čechů - pamětníků, který válku prožil v Liberci, takto: "My jsme byli svým způsobem zažraní národovci. S Němci jsme po celý život vlastně bojovali, ale nenávist nebo nepřátelství v tom nebylo. Spíš soutěžení. Řekl bych, že nám, Čechům v pohraničí, to vlastně prospívalo, protože nás to udržovalo ve střehu. My jsme pořád chtěli být o krok před Němci. Když tady potom Němci nebyli, zaostali jsme, začali žárlit jeden na druhého a...
|
|
|
Hrdinka pro každého. Filmová reprezentace Jany z Arku
Moravcová, Tereza ; Hanáková, Petra (vedoucí práce) ; Klimeš, Ivan (oponent)
Tato diplomová práce je základním úvodem do problematiky filmové reprezentace Jany z Arku. Pokusila jsem se ji reflektovat v širším dějinném i teoreticko-filmologickém kontextu. Z nedostatku prostoru jsem ve své práci opomenula velmi důležitou a zajímavou otázku, proč si režiséři vybrali zrovna postavu Jany z Arku, rovněž jsem se nevěnovala osobě Karla VII., která tvoří jakýsi pandán k Janině figuře. To vše je otázkou budoucího výzkumu, stejně jako zvážení dalších možností i případných limitů mnou navrhované metody, která se věnovala elipsám v rámci narativního příběhu, ovšem nezabývala se spojením těchto výpustek, což je nesmírně podstatný krok k prohloubení této metody. Mým cílem nebylo podat ucelený obraz o Janě z Arku ve filmu, ale seznámit čtenáře s bohatou filmografií o této postavě a navrhnout metodu, jak je možné na historické filmy pohlížet. Snad se mi alespoň do jisté míry podařilo vykreslit Janin obraz a její reprezentaci na filmovém plátně v její mnohavrstevnosti, neboť právě v neuchopitelnosti této figury spatřuji její největší kouzlo - a snad právě proto mě stále "případ Jana z Arku" zajímá, vzrušuje i provokuje. 105
|
|
|
Film očima normalizace: Jan Kliment a Rudé právo 1971-1973
Škopková, Andrea ; Klimeš, Ivan (vedoucí práce) ; Bednařík, Petr (oponent)
Studie představuje tvorbu Jana Klimenta - novináře, jehož kariéra dosáhla vrcholu během tzv. normalizace - a to v souvislosti se širším společenským, kulturním a politickým kontextem doby. Vzorek jeho článků s filmovou tematikou, uveřejněných na stránkách deníku Rudé právo v rozmezí let 1971-1973, ilustruje dobou poznamenaný přístup k prezentaci a hodnocení domácí i světové kinematografie. Práce se pokouší o shrnutí a popis stěžejních rysů reflexe filmového umění pod přímým ideologickým vlivem komunistické strany v období československé normalizace, konkrétně na počátku sedmdesátých let. Text obsahuje krom prezentace výše definovaných článků také stručný exkurz do historie levicové československé filmové kritiky, obecnou charakteristiku československého mediálního prostředí přelomu šedesátých a sedmdesátých let dvacátého století a informace o profesním vývoji Jana Klimenta, včetně nastínění tematického rozptylu jeho publicistické činnosti.
|
|
|
Josef Střecha, kameraman (3.11.1907, 29.3.1985)
Novotná, Magdaléna ; Klimeš, Ivan (vedoucí práce) ; Přádná, Stanislava (oponent)
Tato bakalářská práce se věnuje životu a tvorbě kameramana Josefa Střechy. Jedná se o autora s pozoruhodným tvůrčím záběrem, jehož život a dílo zatím filmová historiografie nezkoumala. Střecha tvořil v letech 1929 - 1971 a za svou kariéru se podílel na více jak 60 celovečerních hraných filmech. Během druhé světové války pod pseudonymem Strecher natáčel také v Německu pro společnosti Bavariafilm a UFA. Cílem této bakalářské práce je představit tohoto činorodého kameramana a jeho tvorbu a také sledovat širší vývoj umělecko- technické profese kameramana. Nedílnou součástí je uspořádání pozůstalosti Josefa Střechy a vytvoření osobního fondu, jehož inventář je k dispozici v příloze.
|
host ::
RSS.