|
| |
|
|
Pikritické horminy Českého středohoří
Šnellerová, Zuzana ; Jelínek, Emil (vedoucí práce) ; Ulrych, Jaromír (oponent)
Předkládaná práce má v první části rešerní charakter, kde se zabývám geologií oblasti Českého středohoří. V části druhé byly podrobně studovány pikritické horniny. Diskutuji obecné aspekty chemického a minerálního složení tohoto typu hornin a otázky klasifikace pikritů. Kromě kompilační části předložená práce přináší rovněž makro a mikroskopické charakteristiky hornin. Z výsledků makroskopického i mikroskopického studia vyplývá, že studované subvulkanické horniny z Českého Středohoří mají pikritický charakter. Tento fakt však nepotvrdily chemické analýzy hornin. Jako pikrity s.s. lze označit pouze dva vzorky (S-39 a S-40). Ostatní, které se vyznačují obdobným minerálním složením, však mají vyšší podíl alkálií a proto je lze označit jen jako bazické subvulkanity pikritického charakteru.
|
|
|
Geochemické a ekologické aspekty obsahu stopových prvků v houbách
Borovička, Jan ; Jelínek, Emil (vedoucí práce) ; Hofmeister, Jeňýk (oponent) ; Kalač, Pavel (oponent)
t. uvoD Houby jsou nezastupitelnou součástíbiosfery a aktivně se zučastňují transformací organiclgich i anorganických substriítů(Gadd 2007, obr. 1,,. Předmětem oboru geomyko|ogie je sfudium interakcí hub s geologickým prostředím. obrázek l. Rozpouštěníkovů a půdnich komponent organiclcými kyselinami (Gadd -2o04). Interakce protonů s kationty adsorbovanými na povrchu jílových minerálů, koloidů a dalšíchpůdníchkomponent zapříčiňujíjejich uvohóváni do půdníhoroztoku, odkud mohou bý absorbovány biotou' organické kyseliny, např. kyselina citrónová, se účastnírozpouštěni minerálů. Komplexace organick'jmi kyselinami můŽe v někteých případech vést ažk fuorbě někteých minerálů, např. šťavelanů. Mnohé tzv. velkéhouby (makromyceý) jsou schopné akumulovat v plodnicích některé stopové prvky (včetně těŽkých kovu, drahých kovůa polokovů), a tak vsfupovat do jejich biogeochemicloých cyk|ů. v čisých oblastech vyššíobsahy stříbra neŽ houby ektomykorhizní (median 0,65 mg kg-' Ag). U dvou druhů muchomůrek ze sekce Lepidella, muchomůrky šiškovité_ Amanita strobilformis a muchomůrky jeŽatohlavé _ Amanita solitaria by|a na|ezena hyperakumulace stříbra- Přestože plodnice pochazely z oblastí s'normálními obsahy střibra v půdách (0'07-1,0 mg kg.l Agl. u ptoanicích byly obsahy běžně 800-2500x vyššía pohybovaly se obvykle viozmézi...
|
|
|
Břidlicový plyn a perspektivy jeho energetického využití
Šindler, Matěj ; Přibil, Rudolf (vedoucí práce) ; Jelínek, Emil (oponent)
V úvodní části bakalářské práce je představen pojem břidlicový plyn - co je to za druh plynu, proč se mu říká břidlicový apod. Detailně je zde rozebrána technologie těžby a získávání tohoto plynu. Další kapitola informuje o zásobách břidlicového plynu ve světě, jeho významu a plánovaných těžebných záměrech. Velmi významnou části této práce je pohled na dopady těžby tohoto plynu, zejména na změny klimatu, zněčištění vod, půdy, dopady na obyvatelstvo, ale i další jevy, jako je například zemětřesení vyvolané těžbou břidlicového plynu. Poslední část tvoří kapitola o aktuální situaci těžby břidlicového plynu v České republice. Na závěr je celá situace ohledně těžby břidlicového plynu zhodnocena a je představen vlastní názor na tuto těžbu.
|
|
|
Geochemie subvulkanitů roztockého vulkanického centra
Jahoda, Jan ; Jelínek, Emil (vedoucí práce) ; Matějka, Dobroslav (oponent)
Subvulkanity roztockého vulkanického centra jsou tvořeny intruzemi trachytického a fonolitického složení doprovázenými hypabysálními intruzemi trachybazaltového (essexit, monzodiorit) a syenitového (sodalitický syenit) charakteru a systémem žilných lamprofyrů, méně semilamprofyrů. Intruze hypabysální slabě alkalické horninové série (essexity, monzodiority, sodalitické syenity) jsou datovány Ulrychem (1998) na 33-28 Ma, lamprofyry silně alkalické žilné série (monchiquit, camptonit) na 31-26 Ma a semilamprofyry slabě alkalické žilné série (gauteit, bostonit) na 28-24 Ma, což koresponduje jak s trachybazalt- bazalt- trachyandezitovou suitou Děčínské formace, tak i celkovým intervalem, do kterého spadá převážná část vulkanických událostí v celé oblasti Českého středohoří (42-16 Ma, tzn. eocén až miocén). V oblasti kolem Roztok nad Labem bylo odebráno za účelem podrobné petrologicko-geochemické analýzy 14 vzorků plutonických hornin suity essexit-monzodiorit- sodalitický syenit a 10 vzorků jejich žilných ekvivalentů ze skupin lamrofyrů, semilamprofyrů a tinguaitů. V této práci jsem podrobně analyzoval 5 vzorků essexitové suity a 6 vzorků suity (semi)lamprofyrů. Tyto vzorky jsem podrobil studiu na polarizačním mikroskopu a následně na elektronovém mikroanalyzátoru v laboratoři analytických metod...
|
|
|
Mineralogická a technologická charakteristika kyperských bentonitů
Ppalos, Christodoulos ; Přikryl, Richard (vedoucí práce) ; Jelínek, Emil (oponent)
Kyperská ložiska bentonitu Phiti, Statos a Pedakomo se nachází v autochtonní sedimentární zóně, která reprezentuje mořskou sedimentaci během ústupu moře v období svrchní křída - pleistocén (67 Ma až 0,0117 Ma). Cílem diplomové práce bylo studovat mineralogické složení těchto bentonitů, analyzovat vybrané vlastnosti (chemické, fyzikální a mechanické) a na základě výsledků doporučit možné použití. Mineralogické studium kyperských bentonitů pomocí práškové rentgen difrakční analýzy prokázalo přítomnost jílových minerálů ze skupiny smektitu (montmorillonitu), dále potom minoritního illitu a kaolinitu. Z nejílových minerálů byl ve většině studovaných vzorků zjištěn zeolit, konkrétně klinoptilolit, dále křemen, relikty živců a v některých vzorcích též kalcit. Z chemické analýzy byl proveden orientační výpočet semikvantitativního zastoupení krystalických fází, zjištěných během mineralogického studia. Z tohoto výpočtu vyplývá, že studované kyperské bentonity obsahují 47-58 % smektitu, 3-19 % kaolinitu, 3-11 % illitu, 3-10 % klinoptilolitu, 8-17 % křemene a 2-5 % živce. Z fyzikálně chemických vlastností byla studována kationtová výměnná kapacita a měrný povrch. Hodnoty kaiontové výměnné kapacity kolísají v rozpětí 15,8 - 64,3 meq/100g pro jednotlivé jednomocné a dvojmocné kationty. Měrný povrch byl spočten...
|
|
|
Studium vzájemné interakce inženýrských bariér hlubinných úložišť vyhořelého jaderného paliva a radioaktivních odpadů
Podojil, Adam ; Jelínek, Emil (vedoucí práce) ; Kozlovcev, Petr (oponent)
Práce popisuje jednotlivé druhy radioaktivních odpadů (RAO), představuje klasifikaci používanou v České republice (klasifikace RAO není unifikována, ale liší se podle potřeb dané oblasti, pro kterou je vytvořena). Trend v ukládání RAO v posledních letech směřuje k výstavbě hlubinných úložišť v geologických formacích k tomu vhodných. Nejinak je tomu i v České republice, kde je plánováno vybudovat úložiště v granitických horninách podobně jako ve švédském modelu KBS-3V/KBS-3H. Tento model je založen na multibariérovém systému, který slouží k zadržení radionuklidů mimo životní prostředí alespoň po dobu 100 000 let. Systém se skládá z inženýrských bariér (forma odpadu, úložný obalový soubor, bentonit a cement) a z přírodní bariéry (horninové prostředí v okolí hlubinného úložiště (blízká pole, vzdálená pole)). Studium interakcí jednotlivých bariér je významným faktorem ve vývoji vhodných podob výsledných úložišť. Zejména interakce na rozhraních bentonit-korozní produkty kontejnerů a bentonit-cement jsou důležité z hlediska funkčnosti bariér v průběhu času. V dlouhodobém měřítku dochází k mnoha změnám ve vlastnostech jednotlivých interagujících bariér. Na rozhrání bentonit-ocelový plášť kontejneru při postupující korozi dochází ke vzniku sekundárních minerálů (magnetit, siderit, chukanovit,...
|
|
|
Geochemie a petrologie plagiogranitů jílovského pásma
Santolík, Václav ; Ackerman, Lukáš (vedoucí práce) ; Jelínek, Emil (oponent)
Tato práce se zabývá studiem subvulkanických hornin v severní části jílovského pásma. Jílovské pásmo je pruh magmatických hornin nacházející se ve středu českého masivu jižně od Prahy, na hranici tepelsko-barandienské oblasti s oblastí moldanubickou. Subvulkanická facie jeho severní části byla v minulosti nazývána různými jmény, např. trondhjemit, alaskit, nebo plagiogranit. V této práci jsou prezentována nová geochemická data zahrnující analýzy hlavních a stopových prvků a zejména izotopického složení Sr- Nd, která dokládají původ těchto hornin v plášťovém klínu. Pravděpodobně se jedná o jeden z finálních produktů vulkanické diferenciační série ostrovního oblouku. Uvažujeme zde dva možné modely vzniku, podle kterých bychom mohli zvolit rovněž správný název pro zkoumané horniny: adakity, nebo plagiogranity. Adakity jsou horniny vzniklé tavením subdukované desky a nachází se především ve vulkanických obloucích. Plagiogranity jsou naopak horniny vzniklé extrémní diferenciací taveniny plášťového zdroje a nachází se především v oceánské kůře. Geochemická data stopových prvků, zejména nízký stupeň frakcionace vzácných zemin (LaN/YbN = 0,8-1,3) jasně vyvrací genetickou spojitost s adakity a potvrzuje spojitost subvulkanických hornin jílovského pásma s plagiogranity.
|
|
|
Uran v historických keramických glazurách: Stanovení detekcí alfa záření, porovnání s dalšími metodami
Vopat, Michal ; Goliáš, Viktor (vedoucí práce) ; Jelínek, Emil (oponent)
V Čechách se v předválečném a meziválečném období vyráběly v průmyslovém měřítku žluté a slonovinové glazury s uranem ve firmách Ditmar-Urbach a Terra Teplice. Produkce těchto glazur probíhala nejpozději od roku 1900, hmotné prameny existují od roku 1912. Jejich výroba končí v roce 1945. Jako nejvhodnější metoda nedestruktivního stanovení uranu bylo aplikováno měření povrchové alfa aktivity na rovinných površích sondou vlastní konstrukce se ZnS (Ag) scintilátorem. Celkem bylo měřeno 85 vzorků, hmotných dokladů této produkce. Pro určení přepočtu zjištěné plošné alfa aktivity na obsah uranu byla zvolena metoda nepřímé kalibrace naměřením obsahu uranu ve třech typech glazur WDS analýzou. Ve studovaném souboru se obsahy uranu pohybovaly v rozmezí 0,2-2,2 % s nejvyšší četností v rozmezí 0,5-0,6 % U. 16 vzorků žlutých a slonovinových glazur bylo bez přidaného uranu s obsahy pouze do 322 ppm eU. Srovnání obsahů uranu stanovených na základě měření povrchové alfa aktivity s hodnotami plošné beta aktivity potvrdilo, že glazury netvoří pro beta záření nasycenou vrstvu. Tři typy glazur analyzované WDS byly současně měřeny pomocí XRF. Srovnáním obsahů uranu stanovených oběma metodami bylo zjištěno, že XRF není vhodné pro kvantitativní stanovení obsahu uranu v glazurách, pravděpodobně kvůli jejich malé tloušťce....
|
|
|
Geochemické a ekologické aspekty obsahu stopových prvků v houbách
Borovička, Jan ; Jelínek, Emil (vedoucí práce) ; Hofmeister, Jeňýk (oponent) ; Kalač, Pavel (oponent)
t. uvoD Houby jsou nezastupitelnou součástíbiosfery a aktivně se zučastňují transformací organiclgich i anorganických substriítů(Gadd 2007, obr. 1,,. Předmětem oboru geomyko|ogie je sfudium interakcí hub s geologickým prostředím. obrázek l. Rozpouštěníkovů a půdnich komponent organiclcými kyselinami (Gadd -2o04). Interakce protonů s kationty adsorbovanými na povrchu jílových minerálů, koloidů a dalšíchpůdníchkomponent zapříčiňujíjejich uvohóváni do půdníhoroztoku, odkud mohou bý absorbovány biotou' organické kyseliny, např. kyselina citrónová, se účastnírozpouštěni minerálů. Komplexace organick'jmi kyselinami můŽe v někteých případech vést ažk fuorbě někteých minerálů, např. šťavelanů. Mnohé tzv. velkéhouby (makromyceý) jsou schopné akumulovat v plodnicích některé stopové prvky (včetně těŽkých kovu, drahých kovůa polokovů), a tak vsfupovat do jejich biogeochemicloých cyk|ů. v čisých oblastech vyššíobsahy stříbra neŽ houby ektomykorhizní (median 0,65 mg kg-' Ag). U dvou druhů muchomůrek ze sekce Lepidella, muchomůrky šiškovité_ Amanita strobilformis a muchomůrky jeŽatohlavé _ Amanita solitaria by|a na|ezena hyperakumulace stříbra- Přestože plodnice pochazely z oblastí s'normálními obsahy střibra v půdách (0'07-1,0 mg kg.l Agl. u ptoanicích byly obsahy běžně 800-2500x vyššía pohybovaly se obvykle viozmézi...
|
host ::
RSS.