Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 33 záznamů.  1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Teorie fikčních světů a interpretace
Chaloupka, Tomáš ; Jedličková, Alice (vedoucí práce) ; Peterka, Josef (oponent)
Cílem této práce je "operacionalizací" pojmů teorie fikčních světů prověřit interpretační potenciál této teorie. Zjišťujeme, nakolik nám umožní popsat uspořádání fikčních světů konstruovaných fantastickými prózami Julia Cortázara a Gabriela Garcíi Márqueze. Zabýváme se především otázkou, zda jsou to heterogenní světy, rozdělené do více nesourodých domén s odlišnými modálními podmínkami, nebo jeden hybridní světy, které v sobě integrují přirozené i nadpřirozené, a jaká je role fantastické události v jejich významové výstavbě. Márquezovy a Cortázarovy prózy jsou z hlediska výstavby fikčního světa odlišné. V Cortázarových fantastických povídkách dochází k setkání dvou neslučitelných soukromých světů, fantastická situace pak vzniká znejistěním hranice mezi textovým skutečným světem a virtuálním světem ve vědomí fikční osoby. Iracionálno je tu tedy jakousi hlubší dimenzí, kterou je dáno prožít jen disponovaným jedincům a která znejišťuje (avšak nepopírá, protože situace zůstává až do konce dvojznačná) náš jednoznačný výklad světa. Naproti tomu u Márqueze je nadpřirozeno jednoznačně součástí textového skutečného světa. Fikční svět jeho děl prošel vývojem. V dílech nejsilněji spjatých s poetikou magického realismu se přirozené a nadpřirozené prolínají v rámci jednoho nedělitelného světa a nadpřirozené neporušuje,...
Vymezení pojmů ,,ženská literatura" a ,,ženské psaní" a ověřeníjejich funkčnosti na knize Paměť mojí babičce
Stejskalová, Jitka ; Jedličková, Alice (vedoucí práce) ; Mocná, Dagmar (oponent)
Diplomová práce pojednává obecně o "ženské literatuře" a "ženském psaní". Snaží se definovat tyto termíny a nalézt jejich rysy. Výsledek pak aplikuje na knihu Paměť mojí babičce od P. Hůlové. Při hledání definic se opírá o názory literárních teoretiků, naratologů, feministických teoretiček, sociologů, jazykovědců apod., kteří se к tématu vyjádřili. Postupuje po několika rovinách, nejprve zkoumá naraci, poté adresáta a čtenáře z hlediska pohlaví a dále gender a feministické teorie, které odkrývají rodové rozdíly. Vychází z předpokladu, že pokud se potvrdí, že kniha obsahuje rysy "ženského psaní", a navíc se zjistí, že adresát je ženské publikum a že čtenáři ženského pohlaví vyhovuje zpracování knihy Pamět mojí babičce, pak bude nevyvratitelné označení knihy za "ženskou literaturu". Na závěr se zamýšlí nad dalšími možnostmi, jak v této problematice pokročit, a nad potřebností termínů "ženská literatura" a "ženské psaní". Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
Dvě století srbského románu
Doležal, Jan ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Černá, Milada (oponent) ; Jedličková, Alice (oponent)
Tato disertace je první komplexní prezentací srbského románu devatenáctého a dvacátého století. Zachycuje dynamiku vývoje od jeho vzniku do roku 2000 a vytváří jeho ucelený obraz na základě stručných analýz 165 románů. Ukazuje, jakým způsobem si srbští autoři přisvojovali univerzální stylové formace (sentimentalismus, realismus, moderna, expresionismus, surrealismus, "nový román", postmodernismus) a zaměřuje se i na autochtonní směry srbské prózy (zenitismus, neonaturalismus, nacionální realismus). Přesvědčuje o kvalitách srbského románu, ale zároveň poukazuje na jeho stinné stránky i slepé uličky. Těžiště disertace je vymezeno léty 1961-2000, protože toto období ještě nebylo systematizováno, ačkoli právě v posledních dvou pětinách dvacátého století získává román dominantní postavení v rámci srbské literatury. Nejvýraznějším rysem srbského románu, který poměrně dlouho (do dvacátých let 20.století) hodnotově zaostával za romány velkých literatur, je jeho úzké sepětí s bouřlivou historií národa na pomezí antagonistických kultur, náboženství i společensko-politických systémů. Bez ohledu na poetickou příslušnost k tradičnímu nebo inovativnímu diskursu vyprávění uvažují spisovatelé nad smyslem dějin a ve svobodném světě fikce posuzují epochální dějinné zvraty a problémy. Nezřídka je osvětlují z avantgardních...
Nedůvěra měšťana v lid. Narativní figura
Jedličková, Alice
Příspěvek se zaměřuje na motivační strategii reprezentace venkovského lidu, resp. prostého člověka. Ta vychází z předpokládaného nebo aktuálně formulovaného nedůvěřivého či přezíravého postoje měšťana k lidu, který je třeba změnit. Ideovým základem je přitom představa tradičních hodnot, které nejsou doceněny a je třeba je objevovat a chránit (jazyk, minulost, venkovský lid), vztah města a venkova lze přitom formulovat jako celou řadu (skutečný stav věcí samozřejmě poněkud zjednodušujících) opozic: pokrok, vzdělanost, vymoženosti proti zaostalosti, nevzdělanosti, chudobě atp. V próze s venkovskou tematikou se ve sledovaném období 50.–70. let 19. století se předpoklad nedůvěry či nadřazenosti měšťana ustaluje v narativní figuru, která podstatným způsobem formuje komunikační situaci vyprávění. V jednotlivých případech zasahuje i celý text a mění tak jeho žánrový profil: v próze Boženy Němcové Chudí lidé se na půdoryse obrazu ze života uplatňuje metoda polemiky („argumentu“): jednotlivé situace představují v jistém smyslu argument proti nastolené představě „nedůvěry měšťana v lid“.
Introduction. On description
Jedličková, Alice
Preface to a book On description.
„Čas nestojí, kamaráde...” Vyprávěný a žitý čas v próze Terézy Novákové
Jedličková, Alice ; Piorecká, Kateřina
Hlavním tématem prózy Terézy Novákové Děti čistého živého se stala náboženská pluralita obcí a samot v okolí Proseče. Autorka se rozhodla sledovat osudy poměrně velké skupiny postav v průběhu několika desítek let. Literární kritika prózu proto označovala za románovou kroniku, vedl ji k tomu také autorčin etnograficky poučený přístup v popisech prostředí i obvyklých činnostech postav hovořících spolu autentickým dialektem. Autorčin záměr byl ovšem jiný, jak o tom svědčí prvotní rozvrh díla, autorský deník, rukopis románu i osobní korespondence. Potvrzuje to i rozbor výstavby vyprávění: Rozvinutím románové metody založené na objektivizujícím vyprávění a odvážné časové konstrukci se Novákové podařilo vytvořit román o individuálních podobách času žitého pod tíhou nezvratného, neúprosného chodu času fyzikálního.
Ekfráze v díle Karen Blixenové
Slouková, Radka ; Humpál, Martin (vedoucí práce) ; Březinová, Helena (oponent) ; Jedličková, Alice (oponent)
Předložená disertační práce se zabývá analýzou ekfrastických pasáží v povídkách dánské spisovatelky Karen Blixenové. Poukazuje přitom na problematiku různého definování ekfráze, přičemž vychází z širšího pojetí tohoto fenoménu, které se opírá o aktuální diskuze z oblasti intermediality. Rozbor spisovatelčiných textů probíhá na dvou úrovních: 1) Pozornost je věnována ekfrastické tematizaci, tedy přenesení obsahových prvků z výtvarného umění do literatury, a to především s ohledem na žánr krajinomalby, portrétu a zátiší. 2) Dále je analyzována i ekfrastické realizace, tedy je zkoumáno praktické využití malířských technik v literárním textu, jako je volba barev či zobrazení světla. Z provedených rozborů vyplynula rozmanitost podob ekfráze v díle Blixenové, ať již se jedná o rozsah, formu či zapojení do textové struktury, nebo o význam konceptu takzvaného piktoriálního modelu v rámci autorčiny poetiky.

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 33 záznamů.   1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam:
Viz též: podobná jména autorů
1 JEDLIČKOVÁ, Aneta
4 Jedličková, Adéla
5 Jedličková, Alena
2 Jedličková, Andrea
2 Jedličková, Anetta
1 Jedličková, Anežka
1 Jedličková, Anna
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.