|
|
Diverzita, rozšíření a genetická struktura tribu Pipistrellini
Eliášová, Kristýna ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Fornůsková, Alena (oponent)
Tato literární rešerše diskutuje fylogenetické vztahy v rámci čeledi Vespertilionidae, s podrobným zaměřením na tribus Pipistrellini a následně vztahy jednotlivých rodů a druhů uvnitř tohoto tribu. Obsahuje historický přehled snahy o rozřešení fylogenetických vztahů uvnitř taxonu nejprve na základě morfologických studií, porovnání karyotypu a nejnověji na základě genetických markerů. Mitochondriální genetické markery jsou užitečné při studiu fylogeografie, jak tato práce ukazuje na příkladu druhového komplexu Pipistrellus pipistrellus s.l. a na druzích Nyctalus azoreum, Nyctalus leisleri, Nyctalus noctula a Pipistrellus abramus. Dále tato práce popisuje současnou distribuci jednotlivých taxonů tribu, fosilní záznam a migrační chování evropských temperátních druhů, dané do souvislosti s jejich populační strukturou (též studovanou u některých druhů pomocí mtDNA a mikrosatelitů) a v příloze zobrazuje areály rozšíření všech pěti rodů tribu Pipistrellini. Klíčová slova: Pipistrellini, fylogenetika, fylogeografie, distribuce, populační struktura
|
|
| |
|
|
Evolutionary history of hedgehogs from genus>Erinaceus
Černá Bolfíková, Barbora ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Janko, Karel (oponent) ; Kryštufek, Boris (oponent)
Ježci rodu Erinaceus jsou velmi zajímavý model pro studium dopadu pleistocénních klimatických změn na procesy spojené se vznikem nových druhů. Erinaceus europaeus a E. roumanicus prošli divergencí v jižních refugiích a vytvořili sekundární kontaktní zónu ve střední Evropě. Nejširší část této zóny je v České republice. Naše práce těží z této výhodné pozice a studuje procesy jako je reinforcement, posun znaků a hybridizace. Dále jsme se zabývali biologickými invazemi a tématy spojenými s procesy v peripatrii. Za využití kombinace jaderné a mitochondriální DNA jsme detekovali odlišnosti v populační struktuře obou druhů i rozdíly mezi pohlavími. E. roumanicus se vyskytuje především v nížinách. Areály obou druhů expandují a hybridizace může hrát určitou roli během vzniku reprodukčních bariér. S použitím 3D geometrické morfometriky jsme nezaznamenali ekologický posun znaků. Populace v sympatrii jsou si podobnější než v allopatrii. Další studie se zabývá odlišnostmi společenstev parazitů u sympatrických populací a diskutuje roli vztahů parazit - hostitel při speciaci. Studie provedená u novozélandských populací byla založena na srovnání historických a genetických dat s použitím Bayesiánského modelování (ABC), metody mimořádně vhodné k řešení složitých populačních historií. Podle genetické struktury byl...
|
|
| |
|
|
Využití genomiky při studiu speciace
Habalová, Kateřina ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Mikulíček, Peter (oponent)
Speciace, adaptace a hybridizace jsou tři pojmy, každý označující jiný proces, přesto ale mají velmi mnoho evolučních souvislostí. Při speciaci dochází k rozštěpení původní mateřské linie na dvě sesterské nebo pouze k odštěpení dceřinné linie od mateřské, nicméně se jedná o proces vedoucí ke vzniku nového druhu. Stejně tak adaptace i hybridizace mohou vést ke vzniku nového druhu, kdy při adaptaci tento druh vzniká přizpůsobením se novým podmínkám, zatímco při hybridizaci je potomkem dvou různých linií, křížících se mezi sebou. Této problematice se věnuje většina práce, menší část je věnována i konkrétním příkladům. Zahrnuta je i kapitola o metodách sekvenování nové generace, které jsou v poslední době stále více využívány v evolučních studiích. Klíčová slova: speciace, adaptace, hybridizace, genomika, sekvenování nové generace
|
|
|
Rozšíření kočky divoké (Felis silvestris) v ČR / geomatické modelování a ekologický přístup
Pospíšková, Jana ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Anděra, Miloš (oponent)
Populace kočky divoké (Felis silvestris) v Evropě po silné regresi areálu v 18. století začíná pomalu růst. Na území České republiky byla kočka divoká vzácnou šelmou už na začátku 19. století. Ve 20. století byla považována za vymizelý druh a ojedinělá pozorování pokládána za disperzní jedince z karpatské nebo západoevropské populace. K pozorováním navíc neexistovaly důkazy. Ty se objevily až s rozšířením fotomonitoringu, kdy se podařilo na fotopasti zaznamenat několik jedinců koček divokých z oblasti Beskyd, Šumavy, Českého lesa a Doupovských hor. Po více než 60 ti letech tak existuje důkaz o výskytu této šelmy v České republice. Abychom porozuměli prostorovým a disperzním souvislostem jejich výskytu a zjistili, zda se v ČR nachází dostatek vhodných oblastí pro dlouhodobé přežívání této šelmy, vypracovali jsme habitatový model pomocí ArcGIS. Tento "rule-based" model pracuje s proměnnými jako typ krajinného pokryvu, délka trvání sněhové pokrývky, expozice vůči světovým stranám a členitost terénu. Model byl vypracován také pro Slovenskou republiku, odkud pochází nálezová data použitá pro ověření modelu. Zjistili jsme, že výskyt kočky divoké v modelované oblasti významně souvisí s listnatými lesy, délkou trvání sněhové pokrývky (>20cm) nepřesahující 50 dní trvání a jižní expozicí. V České republice...
|
|
|
Diverzita a diverzifikace ptáků: Vedou různé procesy ke stejné patrnosti?
Černá, Vladimíra ; Storch, David (vedoucí práce) ; Hulva, Pavel (oponent)
Latitudinální gradient diverzity je jeden z nejdéle známých trendů v rozložení života na Zemi. Více než dvě stovky let se vědci snaží nalézt faktory, které stojí za jeho vznikem. K jeho vysvětlení bylo navrženo hned několik hypotéz. V posledních letech je to jedno z hlavních témat diskuze mezi ekology a evolučními biology. Svou diplomovou prací se pokusím přispět k poznání procesů, které latitudinální gradient diverzity utvářejí. Zajímá mě především, zda je vztah mezi teplotou prostředí a rychlostí diverzifikace. Liší se tento vztah u jednotlivých skupin živočichů? Zvolila jsem si ptáky jako modelovou skupinu. Konkrétně těchto šest čeledí: Accipitridae, Columbidae, Furnariidae, Picidae, Psittacidae a Strigidae. Vybrané skupiny zahrnují více než 1500 druhů. Všech šest čeledí vykazuje, pro ptáky univerzální, latitudinální gradient diverzity. Mým cílem bylo zjistit, zda tyto univerzální gradienty diverzity ptáků byly utvářeny stejnými historickými procesy. Případně, zda různé evoluční trajektorie konvergovaly ke stejným gradientům. Výsledkem mé práce je zjištění, že některé čeledi diverzifikovaly rychleji v teplejším prostředí (Psittacidae, Strigidae), zatímco jiné naopak akumulovaly diverzitu rychleji v chladnějším prostředí vyšších zeměpisných šířek (Accipitridae). Další skupiny diverzifikovaly...
|
|
|
The effect of climatic changes on genetic build-up of populations and their role in promoting adaptive radiations
Štefková Kašparová, Eva ; Janko, Karel (vedoucí práce) ; Šabacká, Marie (oponent) ; Hulva, Pavel (oponent)
Jižní Oceán a jeho enormně chladný a křehký kontinet Antarktida si doposud prošly řadou zásadních klimatických změn. Antarktida byla tradičně nazírána jako pustá krajina a mnoho se také nevědělo o druhové diverzitě organizmů nebo fylogeografii. Tato práce si klade za cíl osvětlit a upřesnit zásadní hypotézy týkající se zmíněných biologických vlastností živočišných společenstev jak v šelfových vodách, tak i v suchozemském prostředí Antarktidy. Pomocí multilokusové analýzy bylo zjišťováno, jak souvisí životní styl - bentický nebo pelagický, se zřetelem na délku pelagického larválního stádia notothenioidních ryb, s konektivitou mezi jejich populacemi. Životní styl, spolu s oceánografickými faktory, je vhodným vodítkem k odhadu genového toku mezi populacemi. Je však životní styl faktorem ovlivňujícím populační dynamiku v dobách glaciace? Tuto otázku jsme aplikovali jak u fylogeneticky blízce příbuzných skupin ryb Notothenioidea nebo ježovek Echinoidea, tak také u fylogeneticky nepříbuzných druhů shelfových a hlubokomořských antarktických Invertebrata, dostupných v NCBI databázi. Ukazuje se, že populace bentických druhů prošly recentnější expanzí, než populace hlubokomořských nebo pelagických orgnismů. Studium evoluce mořského života jsme vyvážili studiem evoluce terestrických ekosystémů. Zde jsme se...
|
|
|
Ochranářská genetika rysa ostrovida v Západních Karpatech
Ungrová, Lenka ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Kaňuch, Peter (oponent)
Robustní monitoring spolu s genetickými analýzami populací velkých šelem je důležitým nástrojem pro účinnou ochranu a management jednotlivých druhů. Tato práce si klade za cíl vůbec poprvé geneticky zmapovat celou slovenskou populaci rysa ostrovida, a to za použití celkem 15 mikrosatelitových lokusů. Neinvazivní genetika je účinným prostředkem pro genetický výzkum druhů s velkými domovskými okrsky a nízkou populační hustotou. Z tohoto důvodu byly v této práci zpracovány vzorky trusu, srsti, moči a bukálních stěrů získané v terénu, doplněné o tkáně z uhynulých jedinců. V průběhu let 2017-2019 bylo získáno celkem 187 vzorků, z nichž se podařilo získat 59 genotypů. Z úspěšně genotypovaných vzorků byly vyřazeny dva v terénu chybně determinované vzorky, které patřily kočce divoké. Data získaná z projektu Veľké šelmy 2 byla pro analýzy populační genetiky a demografie doplněna o 98 genotypů z projektu Šelmy SKCZ ve spolupráci s ÚBO AV ČR. Z celkového datasetu 155 genotypů bylo detekováno 68 jedinců rysa ostrovida. Analýza příbuznosti odhalila celkem 67 signifikantních příbuzenských vztahů 1. stupně a 9 signifikantních vztahů 2. stupně. Slovenská populace má dle výsledků této práce třetí nejnižší genetickou diverzitu ve srovnání se všemi evropskými autochtonními populacemi a nižší genetickou diverzitu než...
|
|
|
Populační trendy živočichů různých taxonů a regionů na základě Living Planet Database
Váňová, Lenka ; Storch, David (vedoucí práce) ; Hulva, Pavel (oponent)
Analýza populačních trendů živočichů se čím dál častěji využívá nejen jako ukazatel vývoje samotných populací, ale také zprostředkovaně vypovídá o stavu biodiverzity. Ta se v posledních letech dostává do povědomí široké odborné i laické veřejnosti, jelikož se hojně diskutuje o jejím bezprecedentním úbytku způsobeném především lidskou činností. K analýze populačních trendů se používá Living Planet Index (LPI), který prostřednictvím meziročních změn abundancí vypovídá o procentuálním poklesu či nárůstu ve velikosti populací. Od prvního zveřejnění indexu (1998) jeho hodnoty stále klesají a pravidelné reporty upozorňují na kritický stav globální biodiverzity. Otázkou však je, do jaké míry je zmíněný index robustní a zda není přespříliš ovlivněn nevyrovnaností dat či v sobě neskrývá nějaké systematické chyby. Tato práce se zaměřila na čtyři taxony obratlovců a kladla si za cíl prozkoumat především míru heterogenity dat a jejich vliv na výsledné hodnoty indexu. Za tímto účelem se pro každou populaci stanovily dva parametry, Růst a Trend, oba vypovídající o dynamice vývoje velikosti populací. Celkově působí trendy početnosti vyrovnaně, populace s téměř stejnou pravděpodobností klesaly i rostly. Navzdory očekávání se heterogenita v datech neprojevila natolik zásadně, aby na index významně působila a...
|
host ::
RSS.