|
|
Kontaminanty v prachu a jejich rizika pro zdraví lidí
Šafaříková, Linda ; Erban, Tomáš (vedoucí práce) ; Hubert, Jan (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá vlivem výskytu kontaminantů v prachu a jak tyto kontaminanty mohou ovlivňovat zdraví člověka. Zaměření je především na alergeny a potenciální alergeny. V teoretické části jsou představeny hlavní alergeny a také metody pro jejich separaci a identifikaci. Identifikace spektra alergenů v prostředí je totiž zásadní pro rozeznání příčin projevů alergií. Některé metody založené na protilátkové detekci, např. Western blot či ELISA umožňují identifikovat ve vzorku konkrétní jednotlivé alergeny. V případě, že nejsou k dispozici protilátky, je potřeba využít jiného přístupu. Vhodným přístupem je proteomická analýza, která má velký potenciál pro identifikaci celého spektra alergenů i dalších proteinů v prachu. Zvláště vysokokapacitní proteomický přístup totiž umožňuje identifikovat a charakterizovat mnoho proteinů včetně alergenů najednou, což je klíčové pro získání komplexního pohledu na složení prachových vzorků. V praktické části bylo využito vysokokapacitních proteomických metod. Pro analýzu prachu z domácnosti byla využita kombinace gel-based a gel-free analýzy celkového heterogenního vzorku prachu a analýzy bandů po separaci 1D-E. Odběry v modelovém bytě proběhly pod postelí a za skříní, kde se kumuluje největší množství prachu. Ze vzorků byly extrahovány proteiny a...
|
|
|
Vliv teploty a vlhkosti na biologii prachových roztočů Dermatophagoides farinae
Vacková, Tereza ; Hubert, Jan (vedoucí práce) ; Votýpka, Jan (oponent)
Biologie a schopnost alergenní produkce prachových roztočů jsou významně ovlivněny hygrotermálními faktory (teplotou a vlhkostí). Tato práce shrnuje studie zabývající se vlivem teploty a vlhkosti na populační růst roztočů druhu Dermatophagoides farinae, jejich metabolismus (reprezentovaný mírou respirace) a chování v rámci teplotního gradientu (simulujícího podmínky ve vertikálním průřezu matrace). Během experimentálního měření populační dynamiky kolonií D. farinae chovaných při různých kombinacích teplot a vlhkostí (v rozpětí 15-35 řC a 62-94% RH) byl pozorován průměrně nejvyšší a zároveň stabilní populační růst při 28 řC a 85% RH. Ze studovaného rozpětí teplot (15-35 řC) vykazovali roztoči tohoto druhu nejvyšší produkci CO2 při 30 řC. Za těchto podmínek u nich byla patrná celkem dvě respirační maxima - při kombinaci s 90% RH a 65% RH. V teplotním gradientu (19 až 41 řC) se potravu přijímající roztoči nejčastěji zdržovali v sektoru s rozpětím 32-36 řC. Tento jev byl patrný v případě experimentu s čtyřiadvacetihodinovým teplotním gradientem, ale zároveň též i při pětidenním experimentu zahrnujícím periodické střídání zapnutého gradientu (8 h/denně) a chladnutí aparatury na pokojovou teplotu (16 h/denně). Naopak nejvíce potravu nepřijímajících roztočů bylo v obou variantách experimentů nalezeno v...
|
|
|
Vliv symbiotických bakterií na odolnost skladištního roztoče Tyrophagus putrescentiae vůči biocidním látkám
Bostlová, Marie ; Hubert, Jan (vedoucí práce) ; Mourek, Jan (oponent)
Modelovým organismem této práce je je zástupce skladištních roztočů Tyrophagus putrescentiae. Předpokládali jsme, že změny fyziologických vlastností vlivem mikroorganismů (především změny spojené s imunitním systémem) mohou mít za následek i změnu tolerance dané populace roztočů na přítomnost aktivních látek. Nejefektivnější způsob kontroly stavu roztočů je aplikace akaricidů. V této práci byla porovnávána reakce dvou populací roztočů T. putrescentiae, (tj. symbiotická populace 5P, která hostila bakterie rodu Wolbachia a asymbiotické populace 5Pi) na přítomnost pesticidu. Za použití testů na filtračním papíře, růstových testů a následné analýzy mikrobiomu bylo vypozorováno, že všechny druhy testovaných pesticidů vykazují negativní vliv na přežívání roztočů i rychlost růstu. Vysoké koncentrace pesticidů v dietě redukovaly zastoupení bakterií rodů Wolbachia, Bartonella a Bacillus u symbiotické populace T. putrescentiae 5P. U asymbiotické populace byl tento jev méně patrný. Střední koncentrace deltametrinu a primifos methylu zvýšily diverzitu v symbiotické populaci 5P, ale ne v asymbiotické populaci 5Pi. Výsledky ukázaly, že asymbiotická populace nemá významně odlišnou toleranci vůči pesticidům na rozdíl od asymbiotické populace. Ukázaly však, že přítomnost pesticidů ve stravě ovlivňuje následnou...
|
|
|
Vliv abiotických faktorů na prachové roztoče Dermatophagoides farinae
Vacková, Tereza ; Hubert, Jan (vedoucí práce) ; Zemek, Rostislav (oponent)
Prachoví roztoči patří k významným alergenním činitelům vyskytujícím se v domácnostech po celém světě. Život těchto roztočů je značně ovlivněn hygrotermálními faktory - zejména teplotou a vlhkostí. V této práci byl studován vliv teploty a vlhkosti na chování roztočů druhu Dermatophagoides farinae v rámci teplotního gradientu (simulujícího příčný řez matrací), na jejich metabolismus (reprezentovaný mírou respirace) a populační růst. V rámci teplotního gradientu v rozmezí 19 až 41 řC přijímali roztoči nejčastěji potravu v sektoru s rozpětím teploty 32-36 řC. Tento sektor u nich byl nejvíce preferován nejen v experimentu s 24 h zapnutým teplotním gradientem, ale i v případě pětidenního experimentu se střídajícím se teplotním gradientem (8 h/denně; představujícím období spánku) a pokojovou teplotu (16 h/denně). Největší množství potravu nepřijímajících roztočů bylo v obou variantách experimentu nacházeno v rámci teplotního gradientu v sektor s teplotním rozpětím 19-23 řC. Při měření respirace vykazovali roztoči tohoto druhu značnou produkci CO2, pokud byli inkubováni v teplotách 25-30 řC. Ze studovaných kombinací teplot a relativních vlhkostí (RH) u nich byla naměřena vůbec nejvyšší respirace při inkubaci ve 25 řC a 65% RH. V dalším experimentu byl ze 20 studovaných kombinací teplot a vlhkostí patrný...
|
|
|
Vliv konstantní teploty a vlhkosti na prachové roztoče Dermatophagoides pteronyssinus a Dermatophagoides farinae
Gajdová, Tereza ; Hubert, Jan (vedoucí práce) ; Žůrek, Luděk (oponent)
Roztoči druhů Dermatophagoides pteronyssinus a Dermatophagoides farinae obývají prach domácností po celém světě. Živí se zde jako komenzálové a člověku škodí zejména coby producenti značného množství alergenů. Dle Klimovovy-OConnorovy hypotézy měli tito roztoči parazitického předka, který v průběhu evoluce přešel k volnému způsobu života. Tato práce se zaměřuje na další možný aspekt tohoto přechodu. Srovnává optimální hygrotermální podmínky pro vývoj, reprodukci a populační růst prachových roztočů rodu Dermatophagoides s těmi, které preferují jim příbuzné parazitické rody Sarcoptes a Psoroptes. Vzhledem k tomu, že jsou si tyto tři rody blízce příbuzné, bylo analyzováno, zda se jejich hygrotermální preference v nějakém ohledu podobají. Z výsledků této literární rešerše vyplývá, že prachoví roztoči - v porovnání se svými parazitickými příbuznými - upřednostňují spíše kombinace nižších teplot a vlhkostí. Obdobně jako zástupci konvergentní skupiny skladištních roztočů - například druhy Tyrophagus putrescentiae či Acarus siro. Mimo problematiky srovnávání preferovaných podmínek výše zmiňovaných rodů, představuje tato práce také souhrn vlivu různých kombinací teplot a vlhkostí na délku vývoje, plodnost a možnosti populačního růstu prachových roztočů. Klíčová slova: roztoči, teplota, vlhkost, vývoj,...
|
|
|
Paenibacillus larvae jako patogen ničící populace včely medonosné (Apis mellifera)
Haltufová, Kristýna ; Hubert, Jan (vedoucí práce) ; Kamler, Martin (oponent)
Paenibacillus larvae je Gram-pozitivní, sporulující bakterie tyčinkovitého tvaru. Tento nebezpečný patogen ohrožuje jednoho z nejvýznamnějších světových opylovačů - včelu medonosnou (Apis mellifera). Způsobuje chorobu včel zvanou mor včelího plodu. Přestože dokáže napadnout pouze včelí larvy, nejlépe první den jejich života, je schopný velice oslabit až vyhubit celou včelí kolonii. Dospělé včely nejsou náchylné vůči nákaze, avšak kvůli obrovské odolnosti spor P. larvae, zprostředkovávají roli hlavního přenašeče a šiřitele choroby. K většímu rozšíření napomáhají mnohdy i nedbalí a nezkušení včelaři. Choroby včel jsou vyšetřovány státní veterinární správou, jelikož je včela zařazována mezi hospodářská zvířata. Pokud se nemoc rozvine až do klinické fáze, nakažené včely a úl se všemi pomůckami je nařízeno spálit. Mor včelího plodu je jedna z nejvážnějších včelích chorob. Tato bakalářská práce pojednává o problematice celé choroby a zaměřuje se na interakce mezi bakterií Paenibacillus larvae, blanokřídlým hmyzem včelou medonosnou a lidským faktorem v podobě včelařů, státní veterinární správy i konkrétních zákonů. Klíčová slova: Paenibacillus larvae, mor včelího plodu, entomopatogenní bakterie, Apis mellifera, včela medonosná
|
|
|
Can symbiotic bacteria of storage mite Acarus siro alter its response to biocides?
Navrátilová, Blanka ; Hubert, Jan (vedoucí práce) ; Mourek, Jan (oponent)
Skladištní roztoč Acarus siro (sladokaz moučný) je jeden z nejrozšířenějších skladištních roztočů na světě. Napadá širokou škálu produktů (obiloviny, sušené ovoce, masové výrobky, zvířecí krmiva atd.) a způsobuje alergické reakce u lidí. Z těchto důvodů je nezbytné najít efektivní strategii, která ho dokáže potlačit a ideálně roztoče zcela z nežádoucího prostředí odstranit. V historii u něj byla pozorována rezistence vůči několika pesticidním látkám. V této práci byly čtyři populace Acarus siro vystaveny pesticidům v různých koncentracích - nejprve ve formě roztoků a následně jako aditivum v dietě. Populace vykazovaly odlišnou citlivost na čtyři zvolené pesticidy (pirimifos-metyl, chlorpyrifos-metyl, deltamethrin a deltamethrin v kombinaci s piperonylbutoxidem). Největší rozdíly byly zaznamenány v reakci na roztoky pirimifos-methylu. Ten byl následně přidán v pěti koncentracích do standardní diety, na které roztoči rostli po dobu 3 týdnů. Analýza mikrobiomů z kontrolní diety a z diety ovlivněné pesticidem ukázala, že koncentrace 0,0125 µg×g-1 způsobuje u laboratorního kmene 6L a kmene 6Tu hormoligózu. Stejná koncentrace pak způsobila změnu ve složení mikrobiomu kmene 6Z. Vystavení koncentraci 1,25 µg×g-1 pak způsobilo změnu složení u kmene 6Z a 6Tk. U kmene 6Tk došlo ke snížení zastoupení...
|
|
|
Dospělci včely medonosné (Apis mellifera) jako přenašeči a reservoár moru včelího plodu (Paenibacillus larvae)
Haltufová, Kristýna ; Hubert, Jan (vedoucí práce) ; Kamler, Martin (oponent)
Paenibacillus larvae je grampozitivní sporulující bakterie, která napadá a zabíjí larvy včely medonosné (Apis mellifera) a způsobuje onemocnění mor včelího plodu. Dospělci se nakazit nemohou, ale přenáší odolné spory v rámci úlu i mezi včelstvy a při péči o larvy je mohou nakazit. Mor včelího plodu je v ČR ze zákona zakázáno léčit, ale doporučovanou preventivní metodou pro snížení počtu spor, které se ve včelstvu nachází, je přemetení na mezistěny (včely se přesunou do nového čistého úlu a starý úl je zlikvidován spolu s plodem a zásobami). Cílem této práce bylo detekovat a kvantifikovat bakterii P. larvae ve včelích dělnicích pomocí metody kvantitativní polymerázové řetězové reakce v reálném čase (qPCR). Byly zpracovány vzorky včel před provedením metody přemetení na mezistěny a po něm, kdy se však očekávaný pokles spor ve vzorcích odebraných po přemetení nepotvrdil, a naopak došlo navíc k amplifikaci nespecifických produktů. Dále byla porovnávána přítomnost spor P. larvae ve vzorcích ze silně nakažených včelstev (s klinickými příznaky moru včelího plodu) a ze včelstev s téměř nulovými nálezy spor P. larvae pocházejících ze stejného stanoviště. Zde byly rozdíly jasně viditelné. Pro plánované nalezení limitů či hranic detekce P. larvae pomocí qPCR nebyl dostatek vhodných dat. Detekce a kvantifikace...
|
|
|
Vliv konstantní teploty a vlhkosti na prachové roztoče Dermatophagoides pteronyssinus a Dermatophagoides farinae
Gajdová, Tereza ; Hubert, Jan (vedoucí práce) ; Žůrek, Luděk (oponent)
Roztoči druhů Dermatophagoides pteronyssinus a Dermatophagoides farinae obývají prach domácností po celém světě. Živí se zde jako komenzálové a člověku škodí zejména coby producenti značného množství alergenů. Dle Klimovovy-OConnorovy hypotézy měli tito roztoči parazitického předka, který v průběhu evoluce přešel k volnému způsobu života. Tato práce se zaměřuje na další možný aspekt tohoto přechodu. Srovnává optimální hygrotermální podmínky pro vývoj, reprodukci a populační růst prachových roztočů rodu Dermatophagoides s těmi, které preferují jim příbuzné parazitické rody Sarcoptes a Psoroptes. Vzhledem k tomu, že jsou si tyto tři rody blízce příbuzné, bylo analyzováno, zda se jejich hygrotermální preference v nějakém ohledu podobají. Z výsledků této literární rešerše vyplývá, že prachoví roztoči - v porovnání se svými parazitickými příbuznými - upřednostňují spíše kombinace nižších teplot a vlhkostí. Obdobně jako zástupci konvergentní skupiny skladištních roztočů - například druhy Tyrophagus putrescentiae či Acarus siro. Mimo problematiky srovnávání preferovaných podmínek výše zmiňovaných rodů, představuje tato práce také souhrn vlivu různých kombinací teplot a vlhkostí na délku vývoje, plodnost a možnosti populačního růstu prachových roztočů. Klíčová slova: roztoči, teplota, vlhkost, vývoj,...
|
|
|
Mikroorganismy asociované s prachovými roztoči
Molva, Vít ; Hubert, Jan (vedoucí práce) ; Žůrek, Luděk (oponent)
Prachoví roztoči ( adaptováni na získávání potravy ze zbytků kůže, vlasů a nehtů z těla člověka zvířat kožních derivátů však rovněž ré hrají zásadní roli v výživě potravní biologii těchto prachových roztočů. této práci byly prováděny experimenty e zbytkovým růstovým médiem (SPGM), což je směs zbytků experimentální diety, svleček, mrtvých těl a exkrementů roztočů po laboratorní kultivaci roztočů. Byl připraven extrakt z SPGM a testován jako zdroj mikroorganismů pro rekolonizaci prostředí roztočů. Modelové druhy byly chovány na kontrolní dietě a dietě obohacené extraktem z tři měsíce starých kultur roztočů Houbový i bakteriální mikrobiom se mezi druhy roztočů lišil, ale přidání SPGM do diety roztočů signifikantně ovlivnilo zastoupení bakterií v profilu . Změny v spočívaly ve snížení zastoupení bakterie zatímco u bakterií rodů došlo k nárůstu jejich zastoupení u jedinců na SPGM obohacené dietě. Přidání SPGM do diety roztočů mělo za následek pokles respirace výjimkou mikrokosmu s po přidání měsíc starého SPGM. Populační růst nebyl přidáním SPGM ovlivněn, zatímco u závislý na stáří SPGM. Tato práce ukazuje, že rekolonizace prostředí roztočů mikroorganismy z SPGM ovlivňuje mikrobiom a potravní biologii prachových roztoče pouze okrajově.
|
host ::
RSS.