Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 2 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Vliv přítomnosti lázní na kulturní život v obci. Případová studie městysu Lázně Toušeň
Hrabaňová, Olga ; Šalanda, Bohuslav (vedoucí práce) ; Marková, Alena (oponent)
Předkládaná diplomová práce se věnuje tématu kultury na lázeňském maloměstě, kterou zkoumá v rámci případové studie městysu Lázně Toušeň. Téma je v teoretické části práce zasazeno do kontextu sociologie města. V této části se práce věnuje především otázkám jak lze město vymezit proti vesnici, zda existují přechodné oblasti mezi oběma typy sídel a jaké urbanizační procesy mohou na venkově probíhat. V další kapitole teoretické části se práce zaměřuje na lázeňství jako takové, jeho historii a kulturní a sociální specifika. V empirické části, samotné případové studii, se práce zabývá městysem Lázně Toušeň a jeho lázněmi, konkrétně pak tím, jaký zde probíhal kulturní život mezi roky 1968 - 1989. Studie se věnuje i tématům jako jaký je rozdíl mezi kulturním a komunitním životem v obci v období normalizace a dnes a jak je ovlivněn specifiky Toušeně. Dále se zabývá i denním životem v lázních, organizací a finanční stránkou kulturních akcí nebo rolí kulturních referentů. Výzkum probíhal metodou polostrukturovaných rozhovorů s pamětníky a byl doplněn o práci s prameny a sekundární literaturou. Práce má za cíl předložit studii o kulturním životě v lázeňském městysu v době normalizace, který bude představen z pohledu pamětníků i z dostupných pramenů. Práce by zároveň měla být příspěvkem k sociologii malého města.
Pojetí humorální teorie jako prostředku umělecké tvorby Williama Shakespeara
Hrabaňová, Olga ; Dykast, Roman (vedoucí práce) ; Dadejík, Ondřej (oponent)
(česky) Cílem této práce je představit humorální teorii jakožto prostředek umělecké tvorby Williama Shakespeara a ukázat, že na základě její znalosti utvářel své divadelní postavy. Humorální teorie je zde nejprve představena v kontextu antické filosofie jako koncept, který má stěžejní vliv na lidský temperament, a následně je její pojetí zkoumáno na základě dobových pramenů v rámci renesanční estetiky, filosofie a medicíny. Stěžejními texty jsou v tomto případě spis De triplici vita Marsilia Ficina a Anatomie melancholie Roberta Burtona. Práce sleduje, jakou cestou se teorie šířila z Itálie do Anglie, zkoumá její vliv na alžbětinské poetiky a možný způsob, jakým se s ní mohl Shakespeare seznámit. V druhé části práce je na základě analýzy čtyř vybraných postav ze Shakespearových her ukázáno, jak temperament těchto postav odpovídá dobovému pojetí humorální teorie. Ve svém základu psychologické dobové pojetí humorální teorie je tak v Shakespearově zdůraznění typologického kontrastu při utváření postav v jeho dramatické tvorbě přeneseno do oblasti estetické jako výrazný koncept dobové divadelní teorie.

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.