|
|
NMDA receptors outside CNS and their subunit composition
Hotovec, Matěj ; Kolcheva, Marharyta (vedoucí práce) ; Horáková, Olga (oponent)
N-Methyl-D-Aspartátové receptory (NMDAR) jsou typem ionotroního glutamátového receptoru, který je široce přítomen v centrální nervové soustavě a v menším množství i v jiných částech těla, včetně gastrointestinálního traktu. NMDAR hrají klíčovou roli v různých fyziologických a patologických procesech v CNS, včetně synaptické plasticity, učení a paměti a excito-toxického poškození. Role NMDAR mimo CNS je stále předmětem výzkumu. Tato diplomová práce si klade za cíl potvrdit přítomnost NMDAR v gastrointestinálním traktu a jejich podjednotkové složení. Modulátory specifické pro podjednotky NMDAR prokázaly účinek na spontánní fázickou aktivitu ilea, což nepřímo potvrzuje přítomnost podjednotek GluN1, GluN2A-D a GluN3. Pokus o přímý důkaz o expresi proteinů pomocí imunoznačení monoklonálními protilátkami proti podjednotkám NMDAR nebyl úspěšný.
|
|
|
Effect of Exercise on Lipid Metabolism in White Adipose Tissue
Gazdová, Tatiana ; Horáková, Olga (vedoucí práce) ; Tauchmannová, Kateřina (oponent)
Obezita a stáří jsou v současné lidské populaci rozšířenější než kdykoli předtím. Častým znakem obou těchto stavů je zvýšená akumulace tuku a hormonální dysregulace. Je dobře známo, že oba stavy jsou spojeny se zhoršenou lipolýzou a homeostázou glukózy v důsledku narušené signalizace metabolických drah. Současný výzkum nabízí cvičení jako možný nástroj, který by mohl zlepšit manipulaci se substrátem u obezity a stáří. Zvýšený energetický výdej, produkce myokinů a zlepšená citlivost na inzulín - to vše jsou potenciální výhody cvičení, které by mohly zmírnit zdravotní rizika spojená s obezitou a stárnutím. V této práci se snažíme prozkoumat vliv jednorázového vytrvalostního cvičení na lipolytickou aktivitu viscerální a podkožní bílé tukové tkáně hubených mladých myší, obézních myší a starých myší. Přidáním forskolinu, isoproterenolu a inzulinu do explantátového média chceme také posoudit funkčnost β-adrenergní signalizace u našich subjektů. Rychlost lipolýzy po cvičení měřená jako uvolňování neesterifikovaných mastných kyselin se zvýšila v obou depech ve všech testovaných skupinách. Uvolňování glycerolu neprobíhalo stejným způsobem. Zároveň lipolytická rychlost, měřená jako uvolňování neesterifikovaných mastných kyselin, ve viscerální tukové tkáni byla vyšší ve vzorcích z mladých/štíhlých myší než z obézních...
|
|
|
Vliv střevního mikrobiomu na rozvoj NAFLD
Herbstová, Kateřina ; Horáková, Olga (vedoucí práce) ; Vodička, Martin (oponent)
Složení střevního mikrobiomu (tj. souboru mikroorganismů žijících ve střevech) se může výrazným způsobem podílet na celkové funkci hostitelského organismu, jeho zdravotním stavu a vzniku nemocí. Cílem bakalářské práce je popsat možné souvislosti střevního mikrobiomu a vzniku NAFLD (non-alcoholic fatty liver disease). NAFLD je onemocnění způsobené nadměrným ukládáním tuku do jaterních buněk, které není zapříčiněno nadměrnou konzumací alkoholu.
|
|
|
Functional crosstalk between human adipose tissue and lymphatic system
Varaliová, Zuzana ; Rossmeislová, Lenka (vedoucí práce) ; Daňková, Pavlína (oponent) ; Horáková, Olga (oponent)
SHRNUTÍ Tuková tkáň (TT) a lymfatický systém (LS) jsou orgány, které ovlivňují homeostázu a metabolismus celého těla. Ačkoli první důkazy o spojení mezi TT a LS byly podány již v 19. století, kdy byly v omentálním TT nalezeny imunitní shluky zvané "mléčné skvrny", jejich funkční spojení zůstávalo dlouho neprozkoumané, a tudíž nedoceněné. Výzkum v posledních letech však začal jasně ukazovat vztah mezi těmito dvěma orgány díky vývoji nových nástrojů pro studium a vizualizaci LS. Přesto zůstává mnoho otázek týkajících se právě této souhry nezodpovězeno. Cílem této disertační práce proto bylo na některé z nich odpovědět: Jak se mění TT a adipocyty v reakci na dysfunkci LS od poruchy lymfatické drenáže až po chronický lymfedém? Co je spouštěčem aberantní expanze TT u lymfedému? Podporují adipocyty lymfangiogenezi a jak? Ovlivňují lymfatické endotelové buňky (LEB) metabolické aktivity adipocytů? Přestože naše experimenty zaměřené na zodpovězení těchto otázek stále probíhají, tato práce poukazuje na několik nových skutečností. Prokázali jsme, že nedostatek účinné lymfatické drenáže ovlivňuje lipolytickou reaktivitu v stehenní oblasti TT vede k významným rozdílům v distribuci metabolitů TT mezi intersticiem a cirkulací. Srovnání zdravé a lymfedémem postižené TT u horních končetin odhalilo vyšší expresi...
|
|
|
Ovlivnění glukózové tolerance metforminem v závislosti na obsahu tuku v dietě
Kuchaříková, Petra ; Horáková, Olga (vedoucí práce) ; Škop, Vojtěch (oponent)
Prevalence obezity a doprovodných onemocnění jako je diabetes mellitus 2. typu se v poslední době prudce zvyšuje. Obezita a diabetes 2. typu spolu úzce souvisí. Obezita vede k rozvoji inzulínové rezistence, která je přímým předstupněm diabetu 2. typu. Metformin je lékem první volby u pacientů s diabetem 2. typu a prediabetiků. Působí příznivě na glukózovou homeostázu a zlepšuje inzulínovou rezistenci. V účinku metforminu se výrazně uplatňuje enzym AMP-aktivovaná proteinová kináza (AMPK), která reguluje metabolizmus v závislosti na energetickém stavu buňky. Recentní výsledky studií, kde byly použity transgenní modely, ale ukazují, že významný podíl účinku metforminu tvoří mechanizmy na AMPK nezávislé. n-3 polynenasycené mastné kyseliny (n-3 PUFA), které jsou přítomny v mořských rybách, působí příznivě na metabolizmus. Tyto mastné kyseliny snižují hladinu lipidů v plazmě, působí protizánětlivě a u hlodavců dokážou zabránit rozvoji inzulínové rezistence a diabetu. Cílem této práce bylo charakterizovat akutní účinky metforminu na glukózovou toleranci, vliv krátkodobého podávání n-3 PUFA na účinek metforminu a role inulínem-stimulovaných signalizačních drah a AMPK. Výsledky prokázaly, že časný účinek metforminu na glukózovou homeostázu je výrazně závislý na dávce a že jednorázová vysoká dávka metforminu...
|
|
|
Molekulární mechanismy citlivosti k inzulínu v závislosti na obsahu tuku v dietě
Kuchaříková, Petra ; Horáková, Olga (vedoucí práce) ; Klusoňová, Petra (oponent)
Inzulínová resistence je klíčovou součástí patogeneze metabolického syndromu a diabetu 2. typu. Kosterní sval je důležitým článkem energetického metabolismu, protože po jídle přijímá, skladuje a spotřebovává většinu glukózy z krve. Inzulín ve svalu stimuluje translokaci váčků s glukózovými přenašeči na plazmatickou membránu a umožní tím zvýšený příjem glukózy do buněk. Ve svalu také zvyšuje míru syntézy proteinů, glykogenu a triacylglycerolů. Neschopnost kosterního svalu reagovat na normální hladiny inzulínu kolujícího v krvi vedou k narušení klíčových procesů energetického metabolismu. Dochází ke zvýšenému příjmu mastných kyselin z krevního řečiště, naopak schopnost oxidace mastných kyselin je snížená. Dochází k hromadění meziproduktů lipidového metabolizmu v buňkách svalu a ty mohou rušit inzulínovou signalizaci. Zánětlivé cytokiny, hlavně TNF, aktivují ve svalu kinázy, které působí inhibičně na přenos inzulínového signálu. Inzulínová rezistence je léčena farmakologicky, důležitou součástí terapie je ale i omezení příjmu energie v potravě a fyzická aktivita. Příznivé účinky na inzulínovou citlivost svalu má i zvýšený příjem polynenasycených mastných kyselin.
|
|
|
Úloha adiponektinu a natriuretického peptidu typu B v regulaci lipolýzy v tukové tkáni
Wedellová, Zuzana ; Štich, Vladimír (vedoucí práce) ; Kunešová, Marie (oponent) ; Cahová, Monika (oponent) ; Horáková, Olga (oponent)
SHRNUTÍ Obezita je celosvětově nejrozšířenější metabolické onemocnění. Prevalence obezity v posledních letech stoupá ve všech světadílech. Alarmující je především trvalý vzestup výskytu obezity u dětí. Obezita je spojena se zvýšeným rizikem diabetu 2. typu, hyperlipidemie, kardiovaskulárních chorob, některých chorob nádorových a onemocnění pohybového systému. Náklady na péči chorob sdružených s obezitou každoročně stoupají a obezita tak představuje velmi významnou zátěž zdravotního systému v rozvinutých - a v poslední době i rozvíjejících se - zemích. Tato skutečnost podtrhuje nezbytnost výzkumu v oblasti prevence a léčby obezity. K rozvoji metabolických chorob sdružených s obezitou přispívá zásadní měrou dysfunkce tukové tkáně. Jejími projevy jsou: 1) změna sekrece specifických působků hormonální či parakrinní povahy (nazývaných obecně adipokiny) v tukové tkáni a 2) zvýšená mobilizace nenasycených mastných kyselin (NEMK) z tukové tkáně a následně jejich zvýšené uvolňování do krevního oběhu (1). Ve studiích shrnutých v této dizertační práci jsme se zaměřili na studium regulace lipolýzy, tj. procesu uvolňování NEMK z tukové tkáně. Pozornost jsme věnovali úloze adiponektinu a B-natriuretického peptidu (BNP) v regulaci lipolýzy u dvou patologických stavů, u nichž je lipolýza narušena: u obezity a srdečního...
|
|
|
Regulation of immunometabolism in white adipose tissue
Gazdová, Tatiana ; Horáková, Olga (vedoucí práce) ; Beňová, Andrea (oponent)
Vysokotuková dieta podporuje rozvoj dietou-indukované obezity, což vede k dalším komplikacím jako jsou inzulínová rezistence a diabetes druhého typu. Základní příčina rozvoje s obezitou spojených chorob je narušení homeostáze tukové tkáně. Nadmírná akumulace tuku a rychlý růst bílé tukové tkáně stimulují infiltraci, dělení a aktivaci imunitních buněk zapojených do šíření zánětu. Imunitní buňky v bílé tukové tkáni jsou schopny ovlivňovat funkci adipocytů a zároveň i celotělového metabolismu. Tyto interakce a ovlivňování funkcí jsou hlavním tématem rapidně se rozvíjejícího oboru vědy, imunometabolismu, zaměřeném na interpretaci vlivu imunitního systému na buněčný a systematický metabolismus. Během obezity pro-zánětlivé imunitní buňky, například M1 makrofágy a neutrofily přečíslují homeostatické proti-zánětlivé imunitní buňky v bílé tukové tkáni a mění tkáňové prostředí. Ve výsledku, pro-zánětlivé cytokiny zabraňují adipocytům, aby přiměřeně odpovídaly na mimobuněčné vjemy. Výsledné interakce mezi imunitními buňkami a adipocyty udržuje zánět a podporuje ukládání tuku mimo tukové tkáně. Experimentální studie naznačují, že zánět bílé tukové tkáně může být vyřešen doplněním diety omega-3 polynenasycenými mastnými kyselinami. To působí proti efektů omega-6 mastných kyselin, které se často vyskytují ve...
|
|
|
Vliv pravidelné pohybové aktivity na metabolismus tukové tkáně u seniorů
Čížková, Terezie ; Šiklová, Michaela (vedoucí práce) ; Horáková, Olga (oponent)
Ve stáří dochází ke změně kompozice těla, při níž ubývá svalová hmota, a naopak se zvyšuje podíl tukové tkáně. Současně převládá ukládání lipidů do viscerálních a ektopických tukových dep, což je spojováno se zvýšeným rizikem rozvoje inzulínové rezistence a dalších metabolických poruch. K těmto patologickým stavům přispívá také dysfunkce tukové tkáně, která zahrnuje sníženou adipogenezi, zhoršenou metabolickou flexibilitu a změnu sekreční aktivity. Pravidelná pohybová aktivita je beze sporu součástí zdravého životního stylu lidí všech věkových kategorií. U seniorů jsou popisovány její benefiční účinky zejména na svalovou funkci, kardiovaskulární zdatnost a metabolické zdraví. Cílem této diplomové práce bylo zjistit, zda pravidelná pohybová aktivita ovlivňuje vybrané charakteristiky tukové tkáně u seniorek a zda jsou tyto charakteristiky asociovány s lepší inzulínovou senzitivitou. Ve skupině dlouhodobě trénovaných a netrénovaných seniorek byla analyzována abdominální podkožní tuková tkáň, ve které byla stanovena exprese řady metabolických genů, distribuce velikosti adipocytů a míra lipolýzy za bazálních podmínek a po stimulaci isoproterenolem. Dále byly sledovány antropometrické parametry a inzulínová senzitivita. Výsledky práce ukazují, že pravidelná pohybová aktivita zlepšuje fyzickou zdatnost...
|
|
|
Specifikace a diferenciace buněk v průběhu vývoje pankreatu
Malfatti, Jessica ; Pavlínková, Gabriela (vedoucí práce) ; Horáková, Olga (oponent)
Pankreatická tkáň se dělí na exokrinní a endokrinní část. Exokrinní obsahuje acinární buňky, které produkují trávicí enzymy, a duktální buňky tvořící síť kanálků pro export enzymů do duodena. Endokrinní část tvoří Langerhansovy ostrůvky obsahující 5 typů buněk: α, β, δ, ε a PP-buňky produkující glukagon, inzulín, somatostatin, ghrelin a pankreatický polypeptid. Vývoj pankreatu je rozdělen na primární, sekundární a terciální tranzici. Nejdůležitějším specifikačním transkripčním faktorem pro doménu pankreatu během primární tranzice je pankreatický duodenální homeoboxový gen 1. Pro specifikaci a diferenciaci acinárních buněk je nezbytný pankreatický transkripční faktor 1A. Všechny prekurzory endokrinních buněk exprimují neurogenin 3, který je specifikačním faktorem endokrinní tkáně. Diferenciace a regulace funkce endokrinních buněk se účastní velké množství transkripčních faktorů. V případě absence anebo dysfunkce některého transkripčního faktoru může docházet k patologiím jako je diabetes mellitus, karcinom pankreatu nebo pankreatitida. Klíčová slova Pankreas, Langerhansovy ostrůvky, inzulín, glukagon, vývoj, diferenciace, diabetes
|
host ::
RSS.